Dnes jsem se bavil s jedním dlouholertým včelařem, podotýkám o 20 let mladším, který mi neuměl říct v jakých starých úlech včelaří. Neuměl pojmenovat úl s okýnkem, přístupný zezadu jako zadovák, ale současně přístupný horem. Napadlo mě, že stejně tápou i mnozí další a proto následující popis.
To nejjednodušší dělení je:
Pokud je úl přístupný jenom horem a je jedno, zda má pevné či oddělitelné dno a je jedno, zda je na teplou či studenou stavbu, je to stropovák. Pokud má oddělitelné dno, je to úl nástavkový. Takže nástavkový úl je vždy stropovák.
Pokud je úl přístupný jen zadem, je na teplou stavbu, nazývá se zadovák a jeho nejznámějším typem je Budečák.
V 70 a 80 letech 20 stol na našem území vznikly dokonale vysouvací zadováky (vznilky dřív a jinde, třeba ve Švýcarsku, ale vysouvací zařízení fungovalo mizerně - včely to přitmelovaly), kdy rámky visí na spešl kolejničkách. Na úl se ze zadní strany zavěsí bedna, do které se vysune celé plodiště (nebo medník po přendání bedny) a pak se pracuje jako u stropováku. Po provedení zásahu se to celé zase zasune zpět a včelotěsně zadělá okýnkem..
Vžil se název vysouvák. Tento úl má tedy stejně jako Budečák a jiné zadováky okénko, po jehož vyjmutí se dá pracovat zezadu. Mám takové úly, tedy vysouváky s dobrým mechanizmem bez zatmelování a nikomu to nedoporučím, je v tom velmi zdlouhavá práce. Sice lepší a rychlejší než v klasickém zadováku, ale takto se dá ošetřovat pár vč a tak úly (dva dvojáky) plní na mojí včelnici funkci skříněk na drobnosti.
Pokud je úl přístupný zezadu, na teplpou stavbu, má okénko a po jeho vyjmutí se dá pracovat jako v zadováku a současně má snímatelné medníky a je tudíž přístupný i horem, tedy stropem jako stropovák, pak je to univerzál. Nejznámějším českým univerzálem byl Moravský univerzál.
Zvláštní skupinou zadováků a univerzálů jsou tak zvané listováky. Ty mají stavbu studenou, ale okénko napříč, tedy "na teplo" a je tudíž vidět do všech uliček. I rámky lze vyjímat zadem. Přesto, že je to lepší práce než s klasickým zadovákem "na teplo" (a odpadá vysouvací systém), nijak se u nás neujaly a drtivá většina včelařů o nich ani nikdy neslyšela.
Vývojově nejmladší jsou špehýrky ve všech nástavcích nástavkových úlů. Tak zvanou špehýrku vymyslel (pokud je mi známo) O. Brenner a je popsána v jeho knížce Nástavkový úl (tuším že z roku 1964, ale možná o málo dřív). Tento úl je překonaný a dokonale zapomenutý, protože ho OB vymyslel pro u nás tehdy chovanou včelu, ale Kraňce by zoufale nestačil.
Nicméně já si přesto práce OB velmi vážím a domnívám se, že se právě tato jeho zmíněná knížečka stala průkopnickou prací v popularizaci nástavkových úlů u nás.
Knížku není dnes už třeba číst (na rozdíl od jeho stěžejního díla Zákonitosti života včelstva). Ale co je to ta špehýrka. Brenner chtěl vědět, co se ve kterém nástavku děje a tak vybavil všechny průzorem, kterým nebylo možné vyjímat rámky, ale bylo vidět do prostředních uliček, jeho špehýrky měly velikost myslím 15x15 cm nebo tak nějak.
Po inspiraci Brennerovou špehýrkou jsem si v 80 letech 20 stol udělal nástavky - pouze plodiskové pro systém Dadant, se špehýrkou podstatně větší, na celou vnitřní světlost nástavku, menší jen o 20 m dole i nahoře, aby byla zajištěna max soudržnost nástavku. Tímto průzorem s vyjímatelným sklem bez rámu sice nejde vyndavat či vkládat rámky, lze ale vyřezávat stavební rámky a je možné během sekund vědět s jistotu na 95% co se ve vč děje a není nutné rozebírat úl. Pro děti a zpříjemnění práce včelaře to má také nemalý význam aspoň u jednoho či pár úlů...
Sám však považuju špehýrku za celkem zbytečnou (spíš je nástavek s ní moc pracný a tudíž dražší) a už jí nepoužívám, přesněji, o veškeré vybavení jsem přišel kvůli vandalům a moje nové úly jsou už hyperjednoduché. O tom ale snad někdy jindy.
Doufám, že jsem na nic nezapomněl, píšu to "z voleje" jen podle paměti a tak prosím o shovívavost pokud jsem na něco pozapomněl, či se dopustil nějaké nepřesnosti. Nepíšu vědeckou práci (zadarmo), snažím se jen pomoci orientovat se těm, kteří tápou a o překonaných systémech možná vůbec neměli tušení a nebo tušení ano, ale nevěděli jak se co jmenovalo a co všechno chytré české a moravské a asi i slovenské hlavy vymyslely.
Neodpustím si dodat, že máme být na co pyšní, naši lidé vymyslerli spousty vychytávek a řešení, srovnatelné snad jen v německy mluvících zemích.
Mateří mřížka - Ukrajinec Prokopovič (nevím jistě, ale mám za to že na Podkarpatské Rusi)
Mezistěna - hromadná výroba na Příbramsku kolem roku 1850 (sami Němci to přiznávají, že to byli Češi kdo s ní začal)
Medomet - důstojník Rakouské armády českého původu Frantz Hruschka
Mohl bych pokračovat. Ano, máme být na co pyšní!
skvělé...děkuji. Snad jen sehnat ještě někde obrázky pro lepší představivost. Kdysi když jsem byl dítě a děda choval včely, chodil jsem se dívat na včely přes ono zadní okénko. Tenkrát mě včely ještě nezajímali, ale v krvi jsem je asi už měl :-). Škoda, od mamky jsem se nedávno dozvěděl, že děda po válce přišel do Liberce z podkrkonoší a včelín ve kterém včelařil byl ještě po odsunutých němcích...