Vakcinace koček

Nejen kočky chované volně a polovolně mohou onemocnět nakažlivými nemocemi, infekce může dostihnout i kočku, která žije trvale doma. Prevence onemocnění je vždy finančně méně nákladná a zvíře méně zatěžující, než léčení vzniklého onemocnění, které nemusí být vždy úspěšné.

Vakcinovat se mohou jen klinicky zdravá zvířata v dobrém výživném stavu, nedoporučuje se vakcinovat kočky březí nebo kojící a krátce před očekávanou zátěží (výstava, cestování, krytí). Množství aplikované očkovací látky je určené podle reaktibility organizmu a proto stejnou (celou) dávku dostane kilové kotě stejně jako šestikilový dospělý kocour. Vakcíny se aplikují podkožně (mimo FIP). Před vakcinací i revakcinací je doporučeno odčervení.

První vakcinace

První vakcinace lze provádět u koťat v šesti, osmi nebo deseti týdnech. Vzhledem k možnosti vysoké hladiny protilátek získaných od matky je nutná revakcinace po třetím měsíci stáří, kdy už si kotě dokonale vytvoří vlastní protilátky. Pak je možno se spolehnout, že imunita proti danému onemocnění vydrží tak dlouho, jak uvádí výrobce.

Pravidlo stejného výrobce

Při jedné vakcinaci nelze součastně podávat preparáty od různých výrobců, ale jen ty, jejichž kombinaci výrobce doporučuje. Vakcínu jiného výrobce lze aplikovat za tři až čtyři týdny, kdy už je vytvořena dobrá imunita na předchozí vakcinaci.

Očkování proti vzteklině

Nejznámější a nejdéle používaná je u koček vakcinace proti vzteklině (rabies). Naše republika je momentálně vztekliny prostá, to však neznamená, že neexistuje možnost nákazy. Trvalým rezervoárem vztekliny jsou netopýři. Zvláště na podzim mohou vlétnout otevřeným oknem do bytu a v malém prostoru (pro netopýra) se stanou celkem snadnou kořistí i lenošného domácího mazlíka.

Proti vzteklině je možno použít monovalentní vakcínu nebo v kombinaci s dalšími chorobami. Délka trvání imunity a tím nutnost přeočkování se různí u vakcín od různých výrobců a to od jednoho roku do tří i více let. Zvěrolékař, který provedl očkování zaznamená datum následné revakcinace do očkovacího průkazu. Pozor, ne všechny země uznávají platnost takto zaznamenané vakcinace a vyžadují každoroční revakcinaci. Také některé země vyžadují stanovení titru protilátek proti vzteklině v krvi. Ty nejsou dostatečné po první vakcinaci a je nutno vzteklinu asi po třech měsících revakcinovat. Pokud míníte s kočkou cestovat, zvláště mimo Evropskou unii, s dostatečným předstihem se informujte u zvěrolékaře nebo na webových stránkách Státní veterinární správy o nutných vakcinacích, odčervení a dalších podmínkách státu, do kterého cestujete.

Většina výrobců doporučuje vakcinovat proti vzteklině od tří měsíců stáří. Některé vakcíny mohou být použity už v šesti nebo osmi týdnech, po třetím měsíci musí být provedena revakcinace. Vakcinace před třetím měsícem se dělá v těch případech, kdy jde kotě od tří měsíců na výstavu nebo jinou hromadnou akci, kde je vakcinace vyžadována, nebo brzy cestuje do zahraničí, kam mohou být převážena jen zvířata vakcinovaná proti vzteklině.

Další druhy vakcín

Panleukopenie – mor koček, je virové onemocnění, které se přenáší nejen přímým stykem koček, přenesením viru nářadím, pelíšky, ale i rukama a na oblečení člověka.
Komplex kočičí rýmy, tj. caliciviróza a herpesviróza se šíří kontaktem s nemocnými kočkami, věcmi potřísněnými sekrety nemocných koček, vyloučeno není ani šíření vzduchem.
Chlamydie se v součastné době vyskytují stále častěji a působí hlavně velké ztráty novorozených koťat, případně nezabřeznutí nebo potraty koček. Přenos infekce je přímým stykem zvířat, sekrety, není vyloučen ani přenos „třetí osobou“.
Leukémie je virové onemocnění s velmi dlouhou inkubační dobou (v řádu roků) a přenáší se slinami pří přímém styku koček nebo při krmení ze stejných misek. V zevním prostředí virus rychle ztrácí schopnost infikovat.
Infekční peritonitida vzniká po infekci zmutovanou formou koronaviru. Většina běžných zažívacích problémů, průjmů, je působena koronaviry bez nějakých následků pro zdravotní stav. Z dosud neobjasněných příčin může dojít k mutaci viru a těžkému, prakticky smrtelnému onemocnění. Přenos je nejen přímým stykem, ale i sekrety na chovatelských zařízeních nebo oblečení. Zřejmě musí zapůsobit stres, únava, vyčerpání, komplikace jinou, třeba banální nemocí kočky, aby virus zmutoval.
Dermatofytóza je plísňové kožní onemocnění. Je způsobeno patogenními plísněmi mikrosporon nebo trichofyton. Přenos je možný mezi zvířaty i člověkem vzájemně přímým kontaktem nebo i nepřímo v infikovaném prostředí nebo pomůckami. Častěji onemocní zvířata (i lidé) nějakým způsobem oslabení – koťata, březí kočky, děti.
Borelióza je onemocnění přenášené klíšťaty. Vakcinace má význam u koček, které mají možnost kontaktu s klíšťaty, případně i komáry. Pak je zapotřebí rozhodnout, jestli je lépe kočce aplikovat odpuzovač klíšťat, komárů, blech a jiných zevních parazitů nebo vakcinovat proti borelióze nebo oboje.

Proti panleukopenii a komplexu kočičí rýmy se obvykle aplikují kombinované vakcíny. První vakcinace se provádí zpravidla od osmi týdnů stáří (některé vakcíny mohou být už od šesti týdnů). Podle nákazové situace se revakcinace provádí za tři až čtyři týdny, vždy však po třetím měsíci stáří. Ve zvlášť ohroženém prostředí (velký pohyb zvířat v chovu, časté výstavy, volný chov) se provádí další vakcinace za půl roku, vždy však každoročně (tak uvádí výrobci). I když je známo, že imunita proti panleukopenii může přetrvávat i déle než rok, přesto lze jen doporučit každoroční aplikaci kombinované vakcíny a to do konce života kočky.
Vakcinace proti chlamydiím je zpravidla součástí kombinovaných vakcín. Aplikace se provádí od stáří osmi týdnů, revakcinace za tři až čtyři týdny. Pokud je vakcinace provedena po třetím měsíci stáří, další revakcinace se provádí za rok. Velké problémy s infekcí chlamydiemi jsou v útulcích koček a ve velkochovech, kde je trvale větší počet koťat, případně přicházejí další kočky bez dostatečné karantény. Vzájemný přenos mezi kočkami a člověkem je sporný.
Leukemie (leukóza) se přenáší pouze přímým stykem koček, a proto je vhodné vakcinovat kočky určené k chovu, na výstavy nebo pro volné držení. Leukemie je hojně rozšířena v kočičích útulcích a v distriktech, kde je větší společenství volně a polovolně chovaných koček. Je možno vysledovat ve větších městech určité lokality (ulice), odkud přicházejí pacienti s leukemií
První vakcinaci lze provádět již od osmi týdnů stáří s revakcinací za tři až pět týdnů. Před první vakcinací je vhodné (a etické) provést krevní test na leukemii (trvá několik minut) i u těch koťat, která pocházejí od vakcinovaných rodičů. Vakcinaci je možno provádět monovalentní vakcínou nebo kombinovanou s dalšími chorobami. Při každoročních revakcinacích není zapotřebí testy provádět – vychází negativní, i když kočka je v imunitě proti leukemii.
Vakcinace proti leukemii je finančně dosti nákladná a proto se mnoho majitelů rozmýšlí, jestli je nutno kočky, které se s jinými kočkami nestýkají nebo polovolně držené kočky, vakcinovat.
Vakcína proti infekční peritonitidě (FIP), spíše tedy proti koronavirům, se aplikuje vkapáváním do nosu. Vakcinace se provádí od stáří šestnácti týdnů s revakcinací za tři týdny a následnou každoroční revakcinací. Před první vakcinací je nutno provést krevní test na přítomnost koronavirů (trvá několik minut) a vakcinovat jen v případě negativního nálezu. Pokud je test pozitivní, neznamená to, že kočka má FIP, ale že se někdy setkala s koronaviry (měla průjem) a vytvořila si protilátky.
Také na dermatofyty existují vakcíny, jak proti mikrosporidióze, tak proti trichofytóze. Tyto vakcíny se mohou aplikovat od dvou měsíců stáří a to preventivně i léčebně s revakcinací za deset až dvacet jedna dní, při léčbě i opakovaně. Další – preventivní revakcinace je každoroční. Vakcína se podává samostatně, nelze ji kombinovat při jedné sérii s jinými vakcínami. Doporučuje se preventivně vakcinovat kočky (po zjištění původce) nejen v chovech, kde se tento problém vyskytl, ale i tam, kde je v chovu větší pohyb, zvláště u dlouhosrstých koček.
Proti lymské borelióze je možné vakcinovat koťata od dvanácti týdnů stáří s revakcinací za čtrnáct až dvacet jedna dnů. Pro trvalou imunitu je zapotřebí každoroční revakcinace. 

Kdy je vakcinace vhodná?

Vakcinace je vhodná pro kočky, které se pohybuji volně venku nebo i ve voliéře.
Na všechna známá infekční onemocnění doposud nejsou a ani nemohou být vakcíny. Mnohdy některé kočky přijedou z výstavy nemocné a majitelé to přisuzují špatnému prostředí na výstavě. Na každé výstavě je prováděna desinfekce, a to nejen výstavních klecí (každý vystavovatel si ji určitě vydesinfikuje navíc také sám). Stoly při posuzování jsou také po každé kočce důkladně desinfikovány, ruce si po každé kočce posuzovatel i stevard desinfikuje. Pokud však na kočky sahá spousta cizích lidí, návštěvníků, a to z jedné kočky na druhou, nelze vyloučit přenos čehokoliv.
A jak tato nebezpečí vyloučit? Postarat se o to, aby kočka nebyla stresovaná, vyčerpaná, byla v dobré tělesné i psychické kondici, pravidelně očkovaná proti možným infekčním chorobám a vůbec žila v dobré pohodě. Někdy v honbě za tituly majitel jezdí na výstavy každý týden, případně i na větší vzdálenosti, a ne každá kočka to přiměřeně snáší a akceptuje.