Babské rady

Minule jsem psala o tom, jak postupovat při umělém odchovu koťat. Teď bych se měla zmínit, co vše musíte udělat, aby odchovávat bylo co. I laik zná technický postup u porodu, to už bylo popsáno mnohokrát. Co popsáno nebylo, jsou průšvihy, se kterými se při této „akci“ můžete setkat.

Co není radno

Rozhodně byste kočičku neměli nechávat během porodu samotnou. Řeči typu: „Necháme to na přírodě, ona si poradí,“ jsou sice fajn, ale skutečnost je mnohdy jiná. Prvorodička je dostatečně vyděšená již z toho, že ji něco bolí a ona neví co. Bolí to několik hodin a připomíná to porod dítěte, kdy matka má docela stejné pocity. Kočička uvítá pohlazení, sama se přichází mazlit, vrká (tentokrát to není blahem nad pohlazením, ale bolestí), ducá do vás hlavičkou, vyžaduje vaši pozornost.

A jak to řeším já? Vždycky jsem měla předpokládané datum porodu spočítané a zapsané v kalendáři, pečlivě jsem sledovala polohu plodů v bříšku (lehkým pohmatem po stranách bříška krásně napočítáte „válečky“ i jejich polohu). Těsně před porodem kočičce spadne bříško, jakoby pohubne, následně se koťátka začínají porodními cestami posunovat a připravují se na „cestu ven“. Jakmile zjistím spadlé bříško, beru si dovolenou a poctivě sedím u kočičky. V té době mám připravené vyvařené plenky, savou plenu (tu, co se dává pod ležící pacienty, v lékárnách ji – nevím proč – nazývají „Anička“), elektrickou dečku (v zimě) a dětskou odsávačku na hleny.

Kočička má již několik dní připravenou porodnici. Já používám řadu let starý peřiňák s odklápěcím bokem, kde má kočička deku, prostěradlo a přes peřiňák je hozena další deka, takže kočička má soukromí. Nechávám nepřikrytou jen část, na chození sem a tam.

Jakmile začneme rodit, hořejší deku odkryji, sednu si k peřiňáku a čekám, hladím kočičce bříško, což jí jednak dělá dobře a jednak to pobízí plody k rychlejšímu posunu.

Samotný porod

Začátek porodu poznáte snadno. Při mocnějších stazích odchází plodová voda, kočička se stále čistí, nervozita na obou stranách nabývá na síle. Moje kočky byly zvyklé si při porodu položit hlavičku na moji dlaň a pak teprve začaly tlačit. Určitě je uklidňoval pocit, že jsou v bezpečí, že se o ně postaráte.

Pokud porod probíhá hladce, tj. koťátko jde ven hlavičkou, nemusíte nikam spěchat. Jakmile se objeví plod ve vaku, stačí natrhnout blánu, vyteče plodová voda a já z pusinky kotěte a z nosíku odsaji plodovou vodu. Pak již jen čekám, až vyjde zbytek plodu. Buďto se pak kočička věnuje kotěti, které začne olizovat, nebo začne čistit sebe. V tom případě si kotě vezmu, vytřu je plenkou dosucha a ještě jednou odsaji plodovou vodu z pusinky a z nosíku. Pak kotě vrátím ke kočičce nebo jej odložím na mírně vyhřátou elektrickou podušku.

Problém nastává, když se místo hlavičky objeví pánevní konec. V tom případě je porod těžší, navíc je třeba spěchat, aby se kotě v porodních cestách neutopilo v plodové vodě. Je nutné v plence uchopit vytlačený pánevní konec a jakoby jej lehce klopit směrem k bříšku kočky, čímž pomáháte kotěti rychleji se dostat ven. Jakmile je kotě venku, na nic nečekám a odsávám, někdy je třeba nějaký čas kotě masírovat, aby se mu vyrovnalo dýchání.

Je také možné kotě masírovat pod tekoucí vlažnou vodou, ale pokud nemáte zkušenosti, moc nedoporučuji. Pokud se kotě přidusilo, je možné mu do tlamky dát kapičku respirotu (přípravek na podporu srdeční činnosti).

Doslova průšvih je, když se místo hlavičky a pánevního konce objeví jen kousek zadní nožičky. Když se mi toto před několika roky stalo, můj veterinář byl právě na horách. O víkendu jsem jiného nemohla sehnat, obvolávala jsem kdekoho. Když konečně zvedl telefon jeden pan veterinář a já jsem mu vylíčila, co se děje, pravil, že musím přijet na císařský řez. Snažila jsem se mu vysvětlit, že náš pan doktor dokáže koťátko vytáhnout i bez tohoto zákroku, ale pan doktor trval na svém. Zavěsila jsem docela naštvaná, protože na dečce si hověla již tři narozená miminka a mně se nechtělo zbytečně kočku i s koťaty někam převážet. Navíc mi bylo jasné, že o tohle kotě bych přišla a následně by mne čekalo krmení koťat, protože kočka by po narkóze neměla o mrňata zájem. A tak jsem si řekla buď, anebo, vzala do rukou plenku, chytla kočičku vzadu za krk jednou rukou, druhou chytla plenkou vystrčenou nožičku a zatáhla. A světe, div se, vytáhla jsem kotě živé. Nejprve jsem měla strach, jestli jsem mu tímhle nemohla něco s nožičkou udělat, ale vše bylo v pořádku. Od té doby mám takový pocit, že kočky vědí, že jim pomůžu, a jakmile se schyluje k něčemu podobnému, vykašlou se na stahy a čekají, co já s tím hodlám dělat. Hlavně je to u kočiček starších, kdy se doba porodu úměrně stáří prodlužuje, a co dříve trvalo hodinu dvě, trvá klidně celý den.

Někdy se stane, že kočka má venku hromádku dětí, začíná se čistit a vy jí prohmatáte bříško a zdá se vám, že kromě zvětšené dělohy (postupně se začne zmenšovat do původního stavu) už v bříšku nic není. Myslíte si, že tím celá akce končí. Jenže mně se už několikrát stalo, že pokud kočka rodí večer a já jdu druhý den klidně na nákup, vrátím se a najdu další narozené mimino. Inu, příroda …

I toto se může stát …

Kočička, jedna z mých prvních s tituly, rodila. Měla venku první kotě a dál jen tlačila, tlačila a nic. Potom už jen apaticky ležela a mně bylo jasné, že s tímhle nic neudělám. Žádné další kotě prostě ven ne a ne jít. A opět můj pan doktor nebyl … Sehnala jsem po půlnoci jediného, který byl ochoten nás vzít. Přijela jsem k němu s kočkou i s kotětem, vysvětlila mu situaci a on si kočičku rovnou vzal na sál. Já byla zvyklá u našeho pana doktora být na sále také. Pan doktor vždy vyndával koťata, já si je od něj brala, křísila je a masírovala, a tak jsem se hrnula se všemi proprietami na sál také. Pan doktor z toho moc velkou radost neměl, ale já trvala na svém. No, když jsem jej po chvíli viděla hledat nitě na šití na zemi pod stolem, byla jsem v mrákotách. Po celé akci jsem popadla kočku i s koťátky a ujížděla domů. Když jsem to druhý den líčila našemu panu doktorovi, řekl, že pan doktor XY je s prominutím „čuně“, že to už o něm slyšel. Stehy vyndával už náš pan doktor. Celá akce měla ještě dozvuk. Po tomto porodu císařem měla kočička ještě jednou koťátka a celý horor se opakoval. Jedno kotě venku, druhé někde uvnitř a nic. Při císaři jsme museli kočku rovnou vykastrovat. Pan doktor XY jí totiž přišil střeva k děloze. Z toho plyne poučení – není doktor jako doktor a veterinář jako veterinář.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře