Zevní parazité koček – 3

Zevní parazité koček – 3
zdroj: Imagio

Dravčíci: Cheiletielóza – dravčíkovitost – je stále častější onemocnění a těmito parazity je zamořena velká část chovů, a zvláště obchodů se zvířaty. Dravčíci jsou druhově specifičtí, u psů parazituje jiný druh než u koček. Velikost dravčíků kolísá podle vývojového stadia od 0,2 do 0,6 mm. Vajíčka jsou přichycena na chlupu 2–3 mm nad povrchem kůže.

Napadení dravčíky se projevuje zvýšenou tvorbou šupin, hlavně na krku a zádech. Svědění nemusí být příliš výrazné, u mladých, stresovaných nebo oslabených zvířat je výraznější a je možno zjistit i zvýšený mazotok, který zmnožuje tvorbu šupin. Častěji onemocní dlouhosrstá plemena, nejvýrazněji je onemocnění zřetelné u černých a tmavých jednobarevných koček.

Majitelé výstavních koček znají problémy s „nedostatečnou úpravou“ koček na výstavě. Kočka doma nemusí mít žádné problémy, nemusí se škrábat. Výstavním stresem a cestováním dojde k oslabení, tím je dána větší možnost namnožení dravčíků, a doma perfektně upravená kočka je náhle plná lupů. Tyto kočky se uplatňují jako přenašeči onemocnění. Pokud nemocná kočka žije v těsném kontaktu s člověkem, může dojít i k jeho přechodnému postižení. Na kůži v předloktí, na trupu, zádech a stehnech se může objevit silně svědivé zarudnutí, až mokvavé změny. Po odstranění kontaktu se zdrojem nákazy příznaky samy odeznívají během několika dnů až týdnů. Někdy se postižení člověka považuje za „alergii na kočky“ a zbytečně se takto postižený člověk zříká kontaktu se zdravými kočkami.

Bělavé roztoče podobné lupům je možno zjistit v srsti koček pouhým okem nebo lupou. Protože se kočka denně sama čistí, nebývá laický průkaz parazita úspěšný. Terapie je velmi snadná, lze použít běžná zevní antiparazitika. V hromadných chovech s častým přístupem nových zvířat se daří problém zvládat jen obtížně a dochází k častým recidivám, i když celý vývojový cyklus parazita probíhá na zvířeti. Dravčíkům se nejlépe daří u koček chovaných v méně hygienickém prostředí, kde je vyšší koncentrace zvláště mladých zvířat. Prevencí je dodržování čistoty a hygieny a důkladné vyšetření a ošetření nově nakoupených zvířat. Nejlepší prevencí zvláště u výstavních koček a koček, které mají kontakty s cizími kočkami, je použití antiparazitárních prostředků ve formě spot–on, které působí dlouhodobě.

Trudník

Demodikóza bývá pro tvorbu šupin a zarudnutí kůže často nazývána červená prašivina. Je to onemocnění stále častěji se objevující u psů, u koček je mnohem vzácnější nebo také méně diagnostikované. Kočičí demodex může působit u koček zánět zvukovodu nebo lokální reakce kůže, často na bradě. Generalizovaná forma je u koček vzácná a obvykle komplikuje závažná vnitřní onemocnění (nádory, leukózu, cukrovku).

Trudníky je možno najít v kůži i u zvířat zcela bez příznaků onemocnění. Za demodikózu označujeme stav, kdy dojde k přemnožení parazita a na kůži se projeví klinické příznaky onemocnění. Přenos trudníků není zcela objasněn ani u psů, kde se vyskytuje častěji, ani u koček. Považuje se za celkové onemocnění, které doprovází poruchu imunity. Při přenosu z rodičů na potomstvo se projevuje určitá míra dědičnosti nebo alespoň dispozice k onemocnění. Vzájemný přenos mezi zvířaty je nepravděpodobný.

Častou komplikací demodikózy je sekundární bakteriální infekce se vznikem hnisavých pustul, případně zánět zevního zvukovodu s nadprodukcí tmavého ušního mazu. Potvrzení onemocnění je možné pouze specifickým dermatologickým vyšetřením. Terapie je u koček velmi problematická, protože preparáty solidně působící u psů nejsou pro kočky bez vedlejších negativních účinků, případně jsou přímo toxické. Spíše lze doporučit podporu obranyschopnosti nemocného jedince a jako ozdravující proces takto postižené kočky dále nerozmnožovat a vyřadit z chovu (kastrovat).

Napadení hmyzem

Kočky bývají napadeny komáry, muchničkami a pakomáry poměrně zřídka. Problém může nastat při přemnožení hmyzu a napadení kočky s omezenou pohyblivostí nebo malých koťat bez matky. Napadení ostatním hmyzem – ovády, mouchami bodalkami, štěnicemi – je spíše výjimečné a může způsobit alergické reakce. Také přichází v úvahu riziko přenosu onemocnění – salmonela, lymská borelióza.

Bodnutí včelami, vosami nebo sršni je velmi bolestivé poranění, které u některých koček může vyvolat alergickou reakci různého stupně. Záleží na místu vpichu, vlastní otok většinou velmi rychle odezní po aplikaci tradičních prostředků (cibule, ocet). Nebezpečí je při otoku jazyka, tehdy je nutná rychlá pomoc zvěrolékaře, aby nedošlo k udušení zvířete.

Pozor na repelenty používané pro člověka nebo pro psy. Kočky jsou velmi citlivé, pokud není repelent označen jako vhodný pro použití u koček, hrozí nebezpečí otravy.

Vši u koček neparazitují. Jen zřídka jsou kočky napadány všenkami. Dospělé všenky dosahují velikosti 1,5 mm. Na rozdíl od vší a blech nesají krev, ale živí se nečistotami v srsti a čile se pohybují. Mimo kočku přežívají jen několik dní. K přenosu dochází přímým kontaktem nebo chovatelskými pomůckami, kartáči, dekami. I všenky mohou být mezihostiteli tasemnic. Prakticky všechna zevní antiparazitika určená pro kočky spolehlivě likvidují i všenky. Vzhledem k vývoji parazita je vhodná opakovaná aplikace za dva až pět týdnů.

Myáza se vyskytuje u koček velmi zřídka, a to jen u těžce nemocných, poraněných nebo zesláblých zvířat či u velmi zanedbaných koťat. Larvy much se množí v mokvajících kožních změnách, ranách, v okolí nosu, očí a konečníku při neschopnosti kočky čistit se. Častější je u dlouhosrstých koček a v teplém ročním období při naprosto nedostatečné péči o oslabené zvíře.

Larvy much prodělávají vývoj v rozkládajících se látkách živočišného nebo rostlinného původu, proto samičky kladou vajíčka do hnisavých ran nebo tkáně macerované močí, výkaly či sekrety. Srst na povrchu se slepí a vytváří krustu, kterou si kočka nedokáže sama odstranit. Proto je nutno věnovat zvýšenou pozornost méně pohyblivým handicapovaným zvířatům, také ranám krytým obvazy. Znečištěnou srst zavčas ostříhat, larvy mechanicky odstranit, rány dezinfikovat a udržovat v čistotě.

Trombikulóza – sametkovitost – se u nás nevyskytuje často, spíše jen v některých lokalitách. Původcem je sametka zarděnková. Parazitárním způsobem života žijí pouze larvy, které se masivně množí v pozdním létě a na podzim. Číhají na svou oběť v trávě a v křovinách. Zachytí se na srsti hostitele a pronikají do povrchové vrstvy kůže. Po třech až osmi dnech sátí se asi půl milimetru dlouhé larvy 2–3× zvětší, uvolní se a padají na zem, kde ukončí svůj vývoj.

Larvy sametek napadají místa s tenkou kůží, okolí očí, pysků, nosu, zevního zvukovodu a špičku ocasu. Napadení je provázeno výrazným svěděním, někdy zvýšenou tvorbou šupin a místní ztrátou srsti. Někdy svědivost přetrvává i po odpadnutí sametek. Diagnózu potvrzuje nález larev sametek, jasně červených a pevně přisátých v místě kožních změn. Protože trombikuly žijí jen v zevním prostředí, kočky chované výhradně v bytě se nemají možnost nakazit. Pro kočky chované volně v lokalitách s výskytem sametek je nutno používat k prevenci i k léčbě vhodná zevní antiparazitika.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře