Mainská mývalí kočka – MCO
I v oblibě plemen koček panuje určitá módnost. V současné době je největší zájem o mainské mývalí. V roce 2018 byl v naší republice ve Sdružení chovatelů koček (ČSCH, FIFe) vystaven největší počet rodokmenů narozeným koťatům právě pro plemeno mainská mývalí (MCO).
Historie
Je to největší domestikovaná kočka. Pochází z Ameriky, ze státu Maine, odtud její jméno, mývalí proto, že její ocas nebo obliba vody připomíná medvídka mývala. Může ale také být pojmenována podle britského mořeplavce Charlese Coona, který prý přivezl do Ameriky norské lesní kočky, a ty se údajně křížily s místními domácími kočkami.
V Maine se MCO kočky volně pohybují jako běžné domácí kočky. Sama jsem tam nebyla, ale přišla jsem do kontaktu se studenty medicíny, kteří pocházeli z Maine, a tak jsem se jich na ty kočky zeptala. Nebyli to znalci ani milovníci koček, takže nevěděli, o čem mluvím. Když jsem jim ukázala fotku, řekli: „Takové kočky u nás běhají volně po ulici.“ Tedy místní domácí kočky.
Legendy vypráví, že Marie Antoinetta poslala do Ameriky své oblíbené kočky, také turecké angory. Jiné zdroje uvádí, že se vyvinuly z britských, skandinávských – norských – a ruských koček, které byly dovezeny do Ameriky do státu Maine a křížily se s místními domácími kočkami. Pro svou robustnost byly oblíbené jako likvidátoři hlodavců.
Už v roce 1860 byly vystaveny na výstavě v New Yorku, jejich obliba vzrůstala a dostaly se i do Evropy. V roce 1967 byl vytvořen jejich standard, rozšířen v roce 1976, ve FIFe byly uznány v roce 1982. Obliba plemene stále stoupá, chovatelé se chlubí stále většími a těžšími kočkami.
Vzhled, chování
Mainské kočky se na první pohled liší od ostatních plemen, a to nejen svou velikostí. Výrazně hranatý čenich nemá žádné jiné plemeno, vynikají velké vzpřímené uši se štětičkami, dominuje velice dlouhý ocas.
Maini jsou povahově velmi milí, přítulní a mazliví, aktivní, ale nevnucují se. Se členy rodiny jsou velmi kontaktní, ale nebývají na nich závislí. Výborně vycházejí s dětmi, snášenliví jsou i k ostatním kočkám, psům i jiným domácím mazlíčkům. Dokážou se věnovat vlastním aktivitám, aportovat vydrží celé hodiny. Nemají rádi dlouhou samotu. Jsou hraví do vysokého věku. Lovecký pud aplikují na hračkách, milují šplhání, rádi se zúčastňují všech domácích aktivit, ať je to vaření, úklid, nebo ležení v posteli, kde dovedou, stejně jako na šplhadlech, zaujímat opravdu zajímavé polohy. Tuto schopnost spát na nepohodlných, neobvyklých místech v bizarních polohách zřejmě zdědili po svých předcích, kteří se takto přizpůsobili drsným podmínkám prostředí, ve kterém žili. Milují pohyb a velmi ocení šplhadla a překážkové dráhy i větší voliéry spojené s bytem. Projevují se jemným, spíše hvízdavým mňoukáním a hlasitým hlubokým předením.
Na údržbu srsti jsou tyto polodlouhosrsté kočky středně náročné, jejich srst ocení pravidelné alespoň týdenní pročesávání. Kalhotky a srst na břiše mají tendenci k plstění a vytváření smotků. Vodu většina milují, ale na šampon a fén si musí zvyknout.
Fyzický vývoj dokončují mezi třetím až čtvrtým rokem života. Nedožívají se tak vysokého věku jako malé kočky. Stáří 12–15 let bývá spíše výjimkou.
Některé linie MCO se vyznačují polydaktylií, mnohoprstostí. Na jedné, dvou nebo na všech končetinách je o jeden nebo více prstů více. Tyto prsty nebývají funkční, pokud mají drápky, kočka je obvykle nedokáže zatáhnout ani si je neobrušuje. Údajně vozili takovéto kočky námořníci na lodích, prý lépe udržovaly stabilitu při houpání lodi. Je to zvláštní vada, která nemusí vždy působit problémy, ale její estetika je problematická.
Standard FIFe – kategorie 2
Maine coon je přírodní plemeno s přívětivým charakterem, které pochází z volně chovaných koček na farmách v severovýchodní Americe.
Celkový dojem: plemeno MCO je rámcově dlouhé s hranatými obrysy hlavy, velkýma ušima, širokým hrudníkem, pevnou strukturou kostí, dlouhým silně osvaleným obdélníkovým tělem a dlouhým vlajícím ocasem. Svalnatost a pevnost dělají tuto kočku silnou a robustní.
Velikost: velká.
Hlava: střední velikost, hranatý obrys, profil s jemně vyhloubeným (konkávním) sklonem. Čelo lehce klenuté, lícní kosti vysoké a výrazné. Obličej a nos střední délky s hranatým obrysem čenichu. Výrazný přechod mezi lícními kostmi a čenichem je hmatatelný. Brada silná s přímou linií v ose s horním pyskem.
Uši: velké, široké v základně, mírně zašpičatělé, žádoucí jsou rysí štětičky. Srst zevnitř ucha přesahuje okraje uší. Posazeny jsou vysoko na hlavě se zcela lehkým sklonem dopředu. Mezi ušima je odstup na šířku jednoho boltce. U starších koček je tento odstup poněkud větší. Spodní odstup je o něco dále než horní odstup.
Oči: velké a široko posazené, lehce oválné, ale ne mandlové, jsou-li široce otevřené, dělají dojem kulatých. Lehce zešikmené k vnějšímu okraji ucha. Povoleny jsou všechny barvy bez spojení s barvou srsti. Žádoucí je jasná barva očí.
Krk: kocouři mají velmi silný svalnatý krk.
Tělo: dlouhé, se silnou stavbou kostí, s pevnou muskulaturou, mocný široký hrudník. Velký rámec těla má všechny části vyvážené, vykazuje obdélníkový tvar.
Končetiny: pevné, středně dlouhé, tvoří s tělem obdélník. Tlapky velké, zakulacené, s výraznou srstí mezi prsty.
Ocas: minimálně tak dlouhý jako tělo od lopatek ke kořeni ocasu, široký při odstupu, zužující se ke špičce, s plnou, vlající srstí. Srst ocasu je dlouhá a trvale vlající.
Srst: do každého počasí, hustá. Krátká na hlavě, lopatkách a končetinách, postupně se prodlužuje na zádech a bocích, s dlouhými, plnými kalhotami („pumpky, harémové kalhoty“) na pánevních končetinách a dlouhou chomáčovitou srstí na břiše. Žádoucí je límec na krku. Textura hedvábná, srst od těla hladce spadá dolů. Podsada je měkká a jemná, pokrytá hrubší, hladkou krycí srstí. Jsou povoleny všechny barevné variety včetně všech variet s bílou, mimo pointových (akromelanických) odznaků, čokoládové, lilové, skořicové a srnčí barvy. Je povoleno jakékoliv množství bílé, to znamená bílý plamínek, medailon, bílá na hrudi, břiše, tlapkách atd. Podle zbarvení se řadí do skupin.
Kondice: MCO by měly být vždy v dobré vyvážené kondici a proporcích.
Poznámky: typ musí mít vždy přednost před barvou, musí se počítat s velmi dlouhým dospíváním, plně vyvinutý kocour má větší a širší hlavu než kočka, kočky jsou přiměřeně menší než kocouři, musí být zohledněn výrazný rozdíl ve velikosti, délka srsti a hustota podsady se mění podle ročního období.
Chyby: neharmonické proporce, celkově malá kočka, kulatá hlava, přímý nebo vypouklý (konvexní) profil, prolomený nos, vystouplé odstupy hmatových vousů, kulatý nebo špičatý čenich, ustupující brada, široce posazené uši, uši směřující do stran, šikmo postavené mandlové oči, jemná lehká stavba kostí, krátké podsadité tělo, dlouhé, tenké končetiny, krátký ocas, chybějící dlouhá srst na břiše, srst všude stejné délky °chybějící podsada.
Skupiny
I: černá/modrá
II: totéž s bílou
III: černá/modrá s kresbou, černá/modrá/zlatá
IV: totéž s bílou
V: červená/krémová/želvovinová plná barva nebo s kresbou, červená/krémová/želvovinová zlatá
VI: totéž s bílou
VII: černá/modrá/červená/krémová kouřová/stříbrná, želvovinová kouřová/stříbrná
VIII: totéž s bílou
IX: bílá
Pozor!
I když je MCO velká a robustní kočka, neznamená to, že je tlustá. Mnozí se chlubí, že jejich kočka váží 12 i více kilo. Většinou jsou to kočky s ochablým svalstvem, vystupující páteří a s velikým tučným břichem. Chybu dělají také chovatelé, kteří předpokládají, že budou-li koťata hodně krmit vysoce koncentrovanou energetickou stravou (pasty pro rekonvalescenty), vyrostou z nich velké kočky. Bohužel takto krmená koťata narostou jen do geneticky dané velikosti, ale s těžkými zdravotními následky, případně hynou.
Chov
K rozmnožování mohou být použity jen ty kočky a kocouři, kteří mají před krytím vyšetření, že nemají pupeční kýlu, u kocourů varlata sestouplá v šourku (povinné u všech plemen). U všech bílých koček je povinné vyšetření sluchu na hluchotu. U MCO je doporučeno RTG vyšetření k vyloučení luxace čéšky a dysplazie kyčelních/loketních kloubů, genetické vyšetření na hypertrofické poškození srdečního svalu, atrofii páteřních svalů. U koťat určených k chovu je vhodné znát jejich krevní skupinu. Všechny kočky a kocouři s průkazem původu mohou být použiti k chovu, aniž by prošli výstavou, chovným svodem, uznáním k chovnosti, jen chovatel musí být členem organizace a mít registrovanou chovatelskou stanici (FIFe). Je jen na znalostech a uvážení chovatele, jak kvalitní koťata bude odchovávat.
Kotě bez PP – rizika
Zodpovědný chovatel zajišťuje u chovných zvířat veškerá dostupná vyšetření, aby potomstvo bylo nejen výborné exteriérově, ale i zdravé. Vzhledem k velkému zájmu o toto plemeno prodává koťata určená na mazlíky již kastrovaná. Sliby, že určitě nebude kotě použito k chovu, jsou většinou jen zástěrkou pro množírny. Tam je možno koupit kotě „bez rodokmene“ o něco levněji než s průkazem původu. Je ale velké riziko, že z kotěte vyroste špatně socializovaný, vzhledově netypický MCO se zdravotními komplikacemi.
V množinách také nikdo nekontroluje dodržování zákonů, předpisů a vyhlášek. Kočky rodí koťata co nejčastěji – tedy ne třikrát za dva roky. Koťata odcházejí od matky co nejdříve – ne ve třech měsících, často se neví, který kocour je otec, jestli nedochází k příbuzenské plemenitbě. Hlavně že jsou koťata… Placení daně z příjmů – nikdo neví, kolik koťat bylo prodáno. Každý, kdo si pořizuje kočku, se kterou bude žít 10, 15 i více let, by si měl rozmyslet, jestli zaplatit o něco více za kvalitní zdravé zvíře, nebo trošku ušetřit na nákupní ceně. Životní náklady na kočku jsou stejné, vyšší o ceny léčení na kočku se zdravotním handicapem.
