Malá encyklopedie nemocí koní - P (2. Část)

Pneumonie
Pneumonie neboli zápal plic je velmi závažné onemocnění, které je běžnější u hříbat. U dospělých koní se vyskytuje vzácně (např. při kontaktu s novou mutací chřipkového viru).

Pneumonie hříbat

Zápal plic hříbat má většinou virový původ (herpesvirus 4 a 1), který často přechází v hnisavý bakteriální zánět, ale baktérie mohou být i prvotní příčinou (a to i ty druhy baktérií, které pro dospělé koně nepředstavují velké nebezpečí). Obvykle platí, že čím je hříbě mladší, tím rychlejší a bouřlivější průběh zápal plic má.
Novorozená hříbata mohou být nakažená už z dělohy, ale mohou se nakazit i během porodu nebo těsně po něm. Důležitá je zde hladina protilátek v jejich krvi, které získají včasným napitím kolostra matky. Zápal plic je u nich často spojen se septikémií (přítomnost baktérií v krvi), příčinou obojího jsou baktérie nacházející se v prostředí narozeného hříběte. Postižená hříbata jsou velmi apatická, mohou špatně dýchat, především při pohybu, pokašlávají, horečka však u nich být nemusí.
Starší hříbata jsou nápadná hlenovým nebo hlenohnisavým výtokem z nosu a pokašláváním. Horečku mít nemusejí, při zátěži špatně dýchají.
Pneumonii u hříbat veterinář potvrdí poslechem plic, jejich zrentgenováním, odběrem krve a vzorku tekutiny z plic, kterou nechá vyšetřit bakteriologicky, aby mohl hříběti podat vhodné antibiotikum, na které jsou přítomné baktérie citlivé.
Léčba nemocného hříběte je velmi náročná, protože musí být velmi intenzivní a ideální je hříbě hospitalizovat na dobře zařízené klinice. Pokud se léčba hříběte zanedbá, jeho šance stát se plnohodnotným jezdeckým koně jsou mizivé.

Pneumonie dospělých koní

Většinou se jedná o pneumonie infekční – virové nebo bakteriální.
Lze odlišit několik forem akutní pneumonie:
1. bronchopneumonii (viz patřičná kapitola) – tedy zápal průdušek a plic
2. lobární pneumonii – tedy zápal plic ohraničený na určitý jejich lalok, způsobují ho některé baktérie, především po transportech hříbat a dospělých koní.

Chronická pneumonie
V chronickou přechází obvykle každá akutní pneumonie, která nebyla příliš dobře léčená. Velké nebezpečí zde je v příliš brzkém navrácení koně do tréninku. Postižení koně vypadají „zdraví“, pouze občas pokašlávají. Při náročnější práci hůř dýchají a postupně se jim zhoršuje výživný stav. Po pohybu se taky může objevit výtok z nosu.
Ruku v ruce s chronickou pneumonií jde alergická chronická pneumonie a dobře známé COPD.
Pneumothorax
O pneumothoraxu mluvíme tehdy, když se do hrudníku (konkrétně mezi plíce a pohrudnici) dostane vzduch.

Příčiny
– následek úrazu, kdy došlo k perforaci hrudní stěny (např. zlomení žebra – především u novorozených hříbat, napíchnutí na nějaký ostrý předmět, prokopnutí ozuby na podkově, protrhnutí jícnu nešetrným zavedením sondy),
– vzácněji se vzduch dostane do hrudníku skrze poraněnou plicní stěnu.

Po proniknutí vzduchu do hrudníku zkolabuje odpovídající plíce (nebo obě dvě), to, do jaké míry kolabuje, závisí na množství vzduchu, který se do hrudníku dostal.

Příznaky
Pneumothorax se obvykle projeví nespecificky zrychleným a ztíženým dýcháním, v těžších případech může nedostatek kyslíku v krvi způsobit namodralé zbarvení sliznic.

Vyšetření a léčba
Veterinář pozná pnemothorax poslechem a především rentgenem plic.
Léčba bývá obtížná, někdy vyžaduje operativní zákrok, obvykle je třeba počítat s možnou závažnou infekcí postižené oblasti, a to především tehdy, když nebyla rána včas správně ošetřená.

Podlom
Jedná se vlastně o ekzém spěnky, podobné problémy se mohou vyskytnout také v oblasti karpálních a hlezenních kloubů.

Příčiny
– Příčinou bývá špína, která se dostane do vlhkem vzniklých drobných trhlinek v jemné kůži spěnek,
– celý proces podporuje dlouhá srst, která není správně ošetřovaná.
– Příčinou však může být i alergická reakce.

Projevy podlomu
Podlom začíná jako zarudnutí, puchýřky nebo jako mokvavý či mastný ekzém. Pokud příčina stále působí, může přejít do chronicity s tvorbou šupin a (především u chladnokrevníků) může časem dojít k výraznému zhrubnutí kůže s tvorbou mozolů. Pokud se přidruží baktérie, může se vyvinout infekce kůže a podkoží.
Podlom lze snadno poznat už na první pohled, někdy je možné ho zaměnit s chorioptovým svrabem – rozdíl se zjistí po vyšetření kožního seškrabu.

Terapie podlomu
Podlom je třeba léčit včas, protože pokud se zanedbá, má velmi špatnou tendenci se hojit.
V první řadě je třeba zlepšit hygienu ustájení koně. Poté je třeba postižené místo pořádně umýt a vysušit. Další léčba závisí na snášenlivosti koně a na zkušenostech veterináře, který ji doporučí. Obvykle je třeba koni přiložit obvaz, v případě infekce se volí i léčba antibiotiky.
Pododermatitis
Jedná se o zánět kopytní škáry. Podle původu a vývoje ji lze rozdělit na:

• obr. 1 – „Suchá kuří oka“ v obou rozpěrkách.

1. pododermatitis aseptickou (neinfekční) (obr. 1)
Její příčinou je mechanické poranění (nárazy, zhmoždění, prasknutí slabé kopytní stěny, nadměrné zkrácení kopytního pouzdra, nesprávné připalování při podkování apod.). Postižená bývají většinou přední kopyta. V místě postižení se obvykle vytvoří drobná krvácenina, která tlačí na zárodečnou vrstvu škáry a způsobuje bolest při došlápnutí. Koně kulhají a na jejich prstní tepně je výrazná pulzace. Pokud se kopyto v místě postižení vystrouhá, najde se červená nebo černá skvrna („suché kuří oko“). První dny kulhání se kopyto chladí, poté se naopak zahřívá, aby se proces hojení uspíšil. Někdy je vhodné postižené místo vyříznout a kopyto se chrání obvazem. Kůň má mít celou dobu klid v boxe. Zánět může postihnout také škáru obruby, pokud se včas neléčí, může se v tomto místě tvořit nenormální rohovina a vznikne tzv. rohový sloupek.

• obr. 2 – Absces provalený nad patkami.

2. pododermatitis infekční (obr. 2)
Příčinou je infekce kopytní škáry (dochází k ní po poranění kopytního pouzdra, kterým se do škáry dostanou baktérie z prostředí – např. nášlap, rozštěp kopytního pouzdra), v tomto případě se ve škáře začíná tvořit hnis, popřípadě může docházet k hnilobným procesům nebo k odumírání tkání. Nebezpečí hrozí, pokud se baktérie dostanou skrz rohovinu a škáru až do hlubších struktur (šlacha hlubokého ohýbače prstu, kopytní kost, kloub apod.). Pokud v kopytě vzniká hnis, má tendenci se provalit ven – buď na chodidle nebo u korunky. Postižený kůň obvykle velmi silně kulhá, jeho kopyto hřeje a na prstních tepnách je hmatný pulz. Veterinář vyšetřením zjistí, zda se jedná o problém v kopytě, kopytními kleštěmi určí bolestivé místo a kopytním nožem snese rohovinu. Obvykle se tak uvolní nahromaděný hnis a bolest poleví. Ránu vyčistí a přiloží kopytní obvaz. Koni podá antibiotika.

3. zvláštní formy pododermatitis (např. laminitis, rakovina kopyt – – viz patřičné kapitoly).

Podotrochlóza
Podotrochlóza neboli onemocnění střelkového bloku (= střelková kost a její úponové vazy, úsek šlachy hlubokého ohýbače, který probíhá přes střelkovou kost, a podotrochleární burza, nacházející se mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače) patří k artrózám a představuje významnou příčinu kulhání koní na hrudní končetiny.

Příčiny podotrochlózy
Příčinou mohou být např.
– vrozené nebo získané anomálie končetin a kopyt (chybné postoje),
– nesprávná péče a úprava kopyt a nevhodné podkování,
– nadměrné nároky na končetiny koně, které neodpovídají zdravotnímu a výkonnostnímu stavu koně.

• obr. 3 – Schéma střelkové kosti a kopytního kloubu s tahovými a tlakovými silami, které působí na střelkovou kost.

Na střelkovou kost působí neustále tlakové a tahové síly (obr. 3). Pokud jsou spojené s výše uvedenými faktory, dochází ve střelkové kosti k degenerativním procesům, které se časem projeví bolestí a následným kulháním koně.
Projevy podotrochlózy
Postižení koně začnou kulhat až v pokročilejším stádiu nemoci, kulhání je mnohdy obtížně rozpoznatelné, protože kůň často onemocní na obě hrudní končetiny. Chody koně ztrácejí svoji prostornost, kůň může klopýtat, odmítá skákat. Obvykle našlapuje více na špičku kopyta, což se pozná podle opotřebované špice podkovy nebo kopyta.

Vyšetření
Veterinář obvykle získá podezření na podotrochlózu podle pozitivní klínové zkoušky a podle poklepu na kopyto. Potvrdit ho může svodným znecitlivěním, ale konečnou diagnózu může stanovit až podle rentgenových snímků, na nichž zjistí charakteristické změny na střelkové kosti.
Léčba
Bohužel léčba podotrochlózy není známá, můžeme pouze vhodnými léky, úpravou kopyt a změnou pracovního zatížení koně zmírnit bolest a zabránit další zhoršování stavu.

Pyometra
Pyometra znamená naplnění dělohy hnisem. Jedná se zvláštní formu chronického zánětu vnitřní vrstvy dělohy (endometria).

Příčiny pyometry jsou obvykle
– odúmrť plodu v děloze,
– dlouhotrvající porod,
– problémy v poporodním období.
Pyometru lze poznat podle hnisavého nebo hnědého výtoku z pochvy, který zůstává na kůži. Pokud však hnis nemůže z dělohy odtékat, klisna začne hubnout a má horečku, rychle se unaví a zpotí.

Veterinář pyometru zjistí rektální vyšetřením nebo vyšetřením vaginoskopem.

Pyometru lze poměrně úspěšně léčit, může však zanechat následky formou snížení fertility.