Malá encyklopedie nemocí koní: Z

Zácpa

Zácpa = obstipace = nahromadění a zahuštění střevního obsahu, které se tak stává neprůchodné pro hustější masu zažitiny. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin kolik u koní.

Podle příčiny vzniku rozeznáváme:
1. Zácpa primární (samostatná) jako následek dlouhodobějšího podávání krmiv bohatých na hrubou vlákninu (vojtěškové seno, požírání podestýlky apod.), požírání písku a hlíny, kůry stromů, okusování ohrad apod.
Vznik zácpy podporuje také nedostatečné rozžvýkání a proslinění potravy (hltavé žraní, příliš krátká řezanka nebo nasekaná tráva), nedostatečný pohyb koní, nedostatek vody, mikrobiální nerovnováha, pomalá peristaltika (staří koně).
2. Zácpa sekundární vzniká před nějakou překážkou střevní průchodnosti (zauzlení, nádory, kýly apod.) nebo před ochrnutým střevním úsekem.

Zácpa slepého střeva

Příčinou zácpy slepého střeva je obvykle křeč svěrače při ústí slepého střeva.
Následkem toho dochází ke hromadění obsahu v hlavě slepého střeva. Peristaltika slepého střeva se nezastavuje, zúženým otvorem z něho může unikat plyn a tekutější obsah, kůň pak může mít průjem. Tento stav často přechází do chronicity - zácpa se zhoršuje, střevní stěna se zesiluje. Méně často se ucpává celé slepé střevo.

Příznaky zácpy slepého střeva
Koně jsou několik dní apatičtější,
pijí i přijímají krmivo, ale málo,
často leží,
mívají obvykle jen mírné kolikové bolesti
a peristaltické zvuky nad slepým střevem jsou utlumené nebo chybí.
Tento stav může přetrvat dlouho, až 14 dní, pak dochází k nekróze střevní stěny a stav koně se výrazně zhorší.
Zácpy slepého střeva mají tendenci se opakovat.

Veterinář diagnostikuje zácpu slepého střeva na základě rektálního vyšetření.
Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, pozdní nebo příliš drastická léčba může mít za následek nekrózu střevní stěny. Obvykle se koni podávají infuze, jejichž účelem je změkčit střevní obsah. Veterinář koni podá také léky na uvolnění střevních křečí a nálev, skládající se z vody, parafínového oleje a projímadel. V případě, že zácpa této konzervativní terapii odolává, se provede operace.

Zácpa tenkého střeva

Jedná se o velmi závažnou zácpu. Postižen je většinou kyčelník, příčinou bývá křeč jeho svěrače. Ve střevě se hromadí střevní obsah a vyvolává křeče, následkem toho se zácpa zhoršuje a bludný kruh se uzavírá. Výsledkem jsou těžké poruchy prokrvení střevní stěny a nakonec až její nekróza.

Příčinou bývá krmivo bohaté na dřevnaté složky, jejichž průchod tenkým střevem vyvolá zesílení střevní stěny, toto místo je potom predispozicí ke vzniku zácpy.

Příznaky zácpy tenkého střeva
Ke kolice může dojít už během příjmu krmiva, pokud je postižen dvanáctník, častěji se však kolika dostaví až za několik hodin po nakrmení. Koliky jsou většinou středně těžké až těžké (viz kapitola o kolice), kůň se potí, má bolesti, peristaltika je zpočátku zrychlená, později zpomalená až zastavená. Většinou se následkem zácpy tenkého střeva rozvíjí rozšíření žaludku. Velmi rychle se u koně objevuje dehydratace, poruchy krevního oběhu a následkem odumírání střevní stěny i „otrava střevním obsahem“. Kůň má velmi slabý a rychlý puls, jeho sliznice jsou špinavě červené, těžce dýchá a může mít zvýšenou teplotu. Celkový stav koně se velmi rychle zhoršuje a bez včasného zákroku často dochází k úhynu.

Veterinář určí diagnózu podle průběhu koliky, na základě rektálního vyšetření, sondáže žaludku a reakce koně na léky.

Léčba spočívá na začátku koliky v podávání preparátů k uvolnění střevních křečí, později se doporučuje rovnou přistoupit k operaci koně, dokud je jeho celkový stav ucházející a je naděje, že kůň zvládne narkózu.

Zácpa kolonu

Příčiny zácpy velkého kolonu jsou vyjmenované výš (viz Zácpa).
Díky anatomickému tvaru a uložení jsou častými místy zácpy pánevní ohbí, žaludkovité rozšíření nebo levá dolní sloha.
Kolikové projevy jsou v tomto případě obvykle mírnější (viz kapitola o kolice). Celkový zdravotní nebývá příliš narušený, peristaltika střev je v místě zácpy zpomalená nebo zastavená.
I zde je velmi důležité rektální vyšetření, díky kterému veterinář zjistí lokalizaci zácpy i její charakter a rozsah.
Zácpa velkého kolonu je poměrně dobře řešitelná nálevy, projímadly, infuzemi, pouze v těžkých případech, které odolávají konzervativní léčbě, je třeba přistoupit k operaci.

Příčinou zácpy malého kokonu jsou nejčastěji krmiva s vysokým obsahem hrubých vláknitých částí (vojtěškové seno, řepková sláma), ale i hltavý příjem čerstvé vojtěšky a podobné píce. I tato zácpa se projevuje slabší kolikou.
Veterinář ji rozezná na základě rektálního vyšetření.
Léčba spočívá v podávání nálevů a hlavně tlakových klyzmat, manuálním rozmělnění zátky.

Zadržení střevní smolky

Tento problém novorozených hříbat je vyvolán zahuštěním střevního obsahu, který způsobí obstipaci střeva před vstupem do pánve. Novorozené hříbě má koliku, snaží se kálet, ale bez úspěchu. Kolikové bolesti se stupňují poté, co se ve střevech nahromadí plyn.

Na veterináři je, aby zadržení střevní smolky odlišil od jiných problémů s podobnými příznaky, např.:
nevyvinutí konečníku,
prasknutí močového měchýře,
změna polohy střev.

Tuto zácpu veterinář obvykle vyřeší rektálními nálevy s teplou vodou a parafínovým olejem. V těžších případech lze zvolit projímadla a nakonec i operaci.

Zákal rohovky

Jakýkoli zákal rohovky je třeba považovat za chorobný stav.

a) Vrozené zákaly rohovky

Známe zákaly pigmentové, provázkové a srpečkovité (obr. 1).
b) Získané zákaly rohovky
Podle příčiny lze rozeznat 5 druhů:

1. traumatické zákaly – tj. po poranění rohovky. Nacházejí se v místě poranění a jsou ohraničené, zbylá část rohovky je průhledná. Nejčastěji se nacházejí uprostřed rohovky a jsou provázené poraněním rohovky ve formě prohlubně nebo naopak vyklenutí.

2. zákaly rohovky po vnitřním zánětu oka (obr. 2a) – nejčastěji po měsíční slepotě (viz patřičná kapitola). Tento zákal je třeba posuzovat vždy s přítomností dalších změn, které s vnitřním zánětem oka souvisejí. Tyto zákaly bývají kouřovité až šedomodré, bývají u okrajů rohovky, ale mohou mít i jiné tvary.

3. následek glaukomu (zvýšený nitrooční tlak) nebo výhřezu očního bulbu – obvykle se jedná o modrošedý zákal celé rohovky, méně často o zákal nitkovitý.

4. pigmentové zákaly – jejich příčinou může být trauma i vnitřní poškození oka.

5. inkrustace – čili usazeniny, obvykle usazeniny kovů z preparátů, které se používají při léčbě poranění rohovky nebo rohovkového vředu. Zákaly jsou bílé až žlutobílé, mohou být tečkovité, proužkovité, oválné, vždy jsou ohraničené a neprůhledné.

Mnoho zákalů rohovky způsobuje poruchu zraku. Často kůň vidí hůř ve dne, kdy je zornice zúžená, pokud se zákal nachází před ní. Je-li zákal ve spodní části rohovky, může kůň hůř vidět na zem a následkem toho bude bázlivější.

Každý zákal rohovky musí vidět veterinář, který se snaží dalším vyšetřením oka zjistit jeho příčinu.

V první řadě se veterinář bude snažit odstranit příčinu a – pokud probíhá akutní zánět – zvládnout příznaky zánětu rohovky nebo vnitřních struktur oka. Dále zváží možnosti vyjasnění zákalu.

Zánět močového měchýře

Jedná se o poměrně časté onemocnění koní, jehož příčinou bývá stagnace moči v měchýři a následná infekce, která se močového měchýře dostane z močové trubice nebo z ledvin. Může se také jednat o močové kameny nebo ochrnutí močového měchýře.

Podle příznaků a průběhu rozeznáváme:
1. katar močového měchýře: Původcem jsou většinou baktérie, které se do močového měchýře dostanou močovou trubicí. Kůň častěji močí po menších dávkách, jeho celkový zdravotní stav nebývá nijak změněný. Zánět se může spontánně vyléčit.

2. krvácející zánět močového měchýře: Jedná se o poměrně vzácný zánět, vzniklý následkem poranění sliznice močového měchýře (kameny, nádory, těžké porody, rektální vyšetření, katetrizace apod.). Moč je zbarvená do červena, v případě těžkého poranění mohou mít koně i příznaky koliky.

3. hnisavý zánět: Kromě příznaky, popsaných u kataru močového měchýře, koně trpí horečkou a poruchami celkového zdravotního stavu. Močení je často bolestivé, moč může být krvavě hnisavá s vločkami.

Veterinář pozná zánět močového měchýře podle příznaků a vyšetření moči, někdy mu pomůže i rektální vyšetření.
Záněty močového měchýře se obvykle hojí klidem koně, veterinář může podávat léky tlumící křeče hladké svaloviny. V těžších případech se podávají vhodná antibiotika, popř. se provádějí výplachy močového měchýře.