Arabský plnokrevník

Je nejkrásnějším a nejušlechtilejším plemenem opředeným mnoha legendami. Když bůh chtěl stvořit koně, řekl jižnímu větru: „Chci z tebe udělat živou bytost, zhmotni se!“ A vítr se zhmotnil. Bůh řekl: „Tvé jméno je kůň. Lidé tě budou následovat, kamkoli půjdeš, budeš stejně dobrý k honbě jako k letu, bohatí budou jezdit na tvém hřbetu a štěstěna bude přicházet díky tobě.“ Tím koněm byl arab.

Al Kham Sa

Arabský kůň je spojován se jménem proroka Mohameda a jeho útěkem z Mekky do Mediny. Podle legendy byl 6. července 622 (počátek islámského letopočtu) již několik dní se svými stoupenci na útěku před nepřáteli. Konečně spatřili říčku a Mohamed dal povel k odpočinku. Žízniví koně se vrhli k vodě, když vtom Mohameda napadlo, že ověří jejich poslušnost. Zatroubením vydal signál k dalšímu pochodu! Ze stáda se tehdy bez napití vrátilo pět klisen. Jejich oddanost člověku Mohamed vysoce ocenil a rozhodl se, že na nich bude stát celý chov. Jsou známy pod souhrnným názvem Al Kham Sa – neboli Všech pět, a jmenovitě to byly Sak–la–We, Ku–Hai–Lan, U–Bai–Ian, Had Ban a Ham-Da–Ne. Pravověrný arabský kočovník dokázal nazpaměť vyjmenovat původ svých koní až k těmto legendám, koně pro něj byli tím nejcennějším majetkem. Pokud se rodokmen nedostal až k pěti legendárním zakladatelkám, byl takovýto kůň kadish-nečistý, a tedy neplnohodnotný. Klisny mohly spát ve stanu se ženami, hříbě krmil sám majitel odmalička, aby se co nejvíce upevnila vzájemná vazba a důvěra. Na druhou stranu slabí jedinci neměli šanci přežít obrovský žár pouště ani mrazivé noci (či přesuny celého kmene na dlouhé vzdálenosti) – a touto selekcí postupně vzniklo plemeno, které je označováno za zdroj (zušlechtitele) ostatních světových plemen.

Rozšíření do světa

Z Arabského poloostrova, z prostředí suchých kamenitých pouští a polopouští, se arabští koně postupem času dostali i na evropský kontinent. Nejprve to bylo v době maurských expanzí na Pyrenejský poloostrov, další koně pak připutovali společně s křižáky. Také za tureckých expanzí do střední a východní Evropy byli válečníci v sedle arabských koní. Jejich krásu obdivoval i slovutný Napoleon, který se všech bitev účastnil pouze v sedle bílého araba – tím posledním byl v bitvě u Waterloo Marengo, který svého pána přežil o mnoho let. Velký počet orientálních koní byl dovážen na britské ostrovy v 17. a v 18. století, kde byli ve velké oblibě jejich závody a posléze je také začali křížit s místními mohutnějšími plemeny koní. A to byl už jen krůček ke vzniku anglického plnokrevníka, u jehož zrodu byli tři orientální hřebci – Byerley Turk, Darley Arabian a Godolphin Barb (což byl pravděpodobně berber darovaný na francouzský dvůr). Snad všechna teplokrevná plemena dnes nesou stopy po křížení s araby, a právě jim vděčí za svou ušlechtilost.

Charakteristické znaky

Arabští koně jsou malého čtvercového rámce, KVH se pohybuje od 145–155 cm (ale nikdy se nepočítají mezi poníky!). Od ostatních plemen se liší krátkým hřbetem, který je dán tím, že mají jen sedmnáct párů žeber a pět bederních obratlů a šestnáct ocasních obratlů. Kříž je rovný a ocas vysoko nasazený, při pohybu či vzrušení je nesen jako prapor. Hlava je ušlechtilá, štičí se širokým čelem, mezi očima je vyvýšenina nazývaná džiba (jibbah), žuchvy jsou široké, chřípí úzké, nozdry jsou velmi pohyblivé a široce otevřené. Oči jsou velké a výrazné, uši malé, pohyblivé, špičkami většinou zahnuté k sobě. Hlava a krk jsou spojeny pohyblivým vazem (úhel napojení se nazývá mitbah), který umožňuje koni velkou pohyblivost hlavy. Krk je labutí, navazuje na něj dlouhý kohoutek přecházející v rovnou záď. Trup je kratší, fundament suchý, kopyta tvrdá. Žíně jsou jemné, nikdy se neprotrhávají ani nezastřihují. Převládajícími barvami jsou bělouši, hnědáci nebo ryzáci, poměrně vzácní jsou vraníci, kterým by tmavá barva nedovolila přežít v poušti (absorbuje teplo). Proto se mnoho současných chovatelů tolik pokouší vyšlechtit atraktivní vraníky. Chody jsou dobré, klus je prostorný a kadencovaný, při správném předvedení koně doslova plavou nad zemí s ocasem typicky vysoko neseným.

Využití

V dnešní době je toto plemeno využíváno buď pro show (přehlídky), pro jezdecký či dostihový sport nebo jako kůň pro volný čas. Přehlídky arabských koní se konají po celém světě a vrcholem každé sezóny je Světový šampionát v Paříži. Dalšími atraktivními přehlídkami jsou Evropský šampionát či velmi prestižní All Nations Cup v Aachenu, kde je prioritou vynikající exteriér a předvedení jednotlivých koní. Důležité jsou i národní šampionáty, kde se koně kvalifikují na tyto velké show a získávají bodová ohodnocení pěti kritérií exteriéru, která pak pomáhají majitelům při rozhodování o připouštění. Ve sportu vynikají arabové zejména v endurance (vytrvalostní ježdění), pro které mají vynikající předpoklady a kde nebyli doposud překonáni. Radost dělají svým jezdcům i při drezurách, parkurech či hobby-ježdění, ale primárně nebyli pro tyto účely vyšlechtěni. V Polsku i v dalších zahraničních zemích se pravidelně konají dostihy arabských koní, které se těší velké popularitě. V ČR jsme také měli možnost sledovat několik oficiálních dostihových sezón, ale nakonec z důvodu nízkého počtu těchto koní u nás zájem opadl a dostihy byly zrušeny. Dnes se konají spíše jen exhibičně. Arabští koně jsou také velmi dobrými společníky pro volný čas a říká se, že člověk si nevybírá araba, ale arab svého člověka. Jsou to koně velmi temperamentní, ale zároveň ovladatelní, komunikativní a svému pánovi velmi oddaní.

Hřebčíny a chovy

V současnosti jsou nejrozšířenější následující linie arabských koní: polské, egyptské, ruské a španělské. Nejznámější hřebčíny, kde se chovali a dodnes chovají arabští koně, najdeme např. v egyptské Káhiře (El Zahraa), v německém Marbachu, v maďarské Bábolně, ve francouzském Pompadour, Pau a Tarbes či v Polsku hřebčín Janów Podlaski a Michalów. U nás je chov v rukou soukromníků, průkopníkem je pak MUDr. František Čížek, který stál u zrodu ACHPAK ČR (Asociace chovatelů plnokrevných arabských koní) i začlenění této organizace do WAHO (World Arabian Horse Organization). Právě on započal s dovozy velmi kvalitních koní z hřebčína v Topolčiankách již v roce 1982 a chovu arabských koní se věnuje stále.

Řídící organizace

Organizace, která v současné době řídí a určuje podmínky registrace plnokrevných arabských koní a vedení jejich plemenných knih na celém světě, je již zmíněná WAHO. Další velice důležitou organizací je ECAHO (European Conference of Arab Horse Organizations), která stanovuje pravidla výstav a zaštiťuje školení porotců a členů disciplinárních komisí. V ČR sdružuje všechny zájemce o chov arabských koní ACHPAK ČR, která vznikla v roce 1993 jakožto první samostatná organizace spadající přímo pod MZe. ACHPAK ČR pořádá pravidelně šampionáty, podporuje vytrvalost a vede plemennou knihu plnokrevných arabských koní na území ČR. Chovným cílem organizace je udržet zevnějškové, typové a charakterové vlastnosti plemene. Podmínkou zařazení klisen a hřebců do chovu je čistota původu (potomstvo pouze po registrovaných jedincích), dále koně musejí být bez genetických vad, bez podstatných vad exteriéru a také povahy. Do chovu se zařazují jedinci nejméně tři roky staří, kteří se prokáží alespoň jedním oficiálním výsledkem z národní výstavy pořádané ACHPAK ČR. Letos 4.–5. září 2010 se v Praze-Troji uskuteční historicky první Mezinárodní šampionát plnokrevných arabských koní a avizovaná účast zahraničních koní slibuje vysokou úroveň. Více se o aktuálním dění dozvíte na www.achpak.cz.