Genetické zdroje České republiky – chladnokrevní koně

Genetické zdroje České republiky – chladnokrevní koně
Slezský norik.
Slezský norik.
Slezský norik.
Českomoravský belgický kůň.
Českomoravský belgický kůň.
Českomoravský belgický kůň.
Obsah
  1. Slezský norik
  2. Českomoravský belgický kůň

Do genetických zdrojů České republiky patří podle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, a navazující vyhlášky č. 471/2000 Sb. také plemena koní. Z plemen koní jsou do genetických zdrojů zařazena dvě chladnokrevná plemena koní, a to slezský norik a českomoravský belgický kůň. Chladnokrevná plemena koní se na území Čech a Moravy formovala v posledních asi 120 letech především pomocí dovozů hřebců norických, belgických a několika čistokrevných belgických klisen, zatímco ve Slezsku se začátkem 20. století používali především norikové z Rakouska. Na naše chladnokrevné klisny byli tito hřebci připouštěni, až vznikly populace, které mohly dát vznik plemenům.

V 90. letech minulého století došlo ke změnám. Chladnokrevníci byli rozděleni do populací a to na českomoravského belgického koně (ČMB), norika (N) a slezského norika (SN). Pro tato tři plemena se vypracovaly Řády plemenných knih. Nejkvalitnější jedinci plemene slezského norika a českomoravského belgika byli zařazeni do tzv. genetických zdrojů. V plemenné knize slezského norika bylo v roce 2008 asi 480 koní obou pohlaví u 296 chovatelů, v genetických zdrojích je zařazeno 235 klisen a 40 hřebců (všichni plemenní hřebci slezského norika). V plemenné knize českomoravského belgického koně bylo v roce 2008 zapsáno 1 160 koní u 842 chovatelů, z tohoto počtu bylo do genetických zdrojů České republiky zařazeno 369 klisen a 52 hřebců.

Slezský norik

Historie a současnost plemene
V 50. letech minulého století se v oblasti Slezska chovali koně spíše lehčího typu. Zušlechťování těchto koní probíhalo pomocí hřebců norfolkských koní. Vzhledem k oblasti se požadavkem na chov stali koně těžší, vhodnější pro práci a začali se importovat koně chladnokrevní, vhodní pro všechny typy práce. Do roku asi 1970 bylo plemeno nazýváno moravský chladnokrevník (nebo taky jen chladnokrevník). Importovaní čistokrevní noričtí hřebci, především z Rakouska, se křížili s klisnami domácími slezskými nejdříve s neznámým původem a posléze s klisnami se známým původem. Toto křížení probíhalo zhruba do 50. let minulého století. Nakonec se také pářili potomci těchto koní s noriky a po ukončení importů noriků se pářili pouze potomci koní chovaní ve Slezsku mezi sebou. Do 70. let minulého století byli slezští norici v plemenné knize označeni jako plemeno, později, asi do 90. let 20. století, se společně s dalšími chladnokrevnými koňmi v plemenné knize označovali pouze jako chladnokrevníci. V roce 1990 se vytvořila samostatná plemena, a to českomoravský belgický kůň, norik a norik slezský. Pro všechna tato plemena byly založeny plemenné knihy a vypracovány řády plemenných knih. Současná populace slezského norika je rozdělena asi na 15 linií a 59 rodin. V roce 1995 byl slezský norik zařazen mezi genetické zdroje.
Exteriér a využití
Slezští norici jsou chladnokrevní koně středně velkého až velkého obdélníkového tělesného rámce. Jsou to koně pozdější a dospívají ve věku pěti až šesti let. Jedná se o dobře ovladatelné koně, nepříliš živého temperamentu, s výborným charakterem, pohyblivé, pracovité a nenáročné. Jeho kohoutková výška se pohybuje od 152 do 157 cm, tělo je dobře osvalené. Klouby a šlachy výrazné. Ačkoliv se jedná o celkem mohutné plemeno, má prostorné chody. Barvou převládají ryzáci, ale vyskytují se také hnědáci.
Využití slezského norika není jen tradiční v těžkém tahu, ale i v hipoterapii a rekreačním ježdění. Slezský norik byl jako kůň menšího typu vyšlechtěn pro polní a lesní práce z původního norika v oblasti severní Moravy a Slezska.

Českomoravský belgický kůň

Historie a současnost plemene
Populace koní tohoto plemene v Čechách a na Moravě se utvářela v posledních asi 120 letech pomocí dovozů čistokrevných belgických hřebců a klisen, případně valonských hřebců. Ovšem zakladatelem chovu českomoravského belgického koně (dříve označovaného jako českého chladnokrevníka) byl norik, který se rozšířil křížením norických hřebců v jižních Čechách kolem staré solné cesty z Alp. Díky hromadným importům belgických koní však vliv norika vymizel. Nejdříve probíhalo páření hřebců s klisnami s neznámým a posléze se známým původem. Také byli mezi sebou pářeni kříženci, když ke konci 30. let 20. století došlo k útlumu dovozů belgických koní. Českomoravský belgický kůň má v současné době asi 19 linií a 42 rodin. Jako českomoravský belgický kůň byla v roce 1991 pojmenována několikačlenná (7) populace chladnokrevných hřebců a klisen chovaných v České republice. V roce 1995 byla založena plemenná kniha českomoravského belgického koně. Do genetických zdrojů byl zařazen o několik let později než slezský norik, a to v roce 1999.
Exteriér a využití
Českomoravský belgický kůň je oproti slezskému norikovi ranější plemeno, které dospívá ve věku tří let. Je spíše středního tělesného rámce, čtvercového tvaru těla, s kohoutkovou výškou od 155 do 160 cm, jeho trup je dobře osvalen, s dobrou kostrou. Jedná se o dobře ovladatelného a pracovitého koně s přiměřeným temperamentem a s výborným charakterem. Je dobře živitelný, pohyblivý, s dostatečně prostornými chody. Plemeno je náročnější na podmínky prostředí. Zbarvením převládá ryzák, ale může být i hnědák či bělouš (hnědý a červený). Koně mají bohatou hřívu, ohon světlé barvy a končetiny s typickými rousy. Jeho využití je především v těžké tažné práci, koně jsou velmi dobří tahouni. Ale využíván může být i v agroturistice a při hiporehabilitaci.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře