Českomoravský belgický kůň

Českomoravský belgik je impozantní chladnokrevný kůň, u jehož zrodu stáli originální belgičtí chladnokrevníci. Dříve byl nepostradatelným pomocníkem v zemědělství a v lesnictví. Dnes jej můžeme spatřit při práci v lese, při chovatelských přehlídkách nebo ve speciálních soutěžích pro chladnokrevné koně.

Původ a historie

Českomoravský belgický kůň je plemeno šlechtěné zhruba od roku 1870 až 1880 v Čechách a na Moravě na základě dovezených belgických plemeníků a místních klisen. Od třicátých let minulého století dovoz ustal a chladnokrevný kůň byl šlechtěn z vlastních zdrojů. Na území naší republiky bylo zapotřebí v období intenzivně se rozvíjejícího zemědělství chovat mohutného, klidného a charakterního koně. Na území Čech a Moravy byl velice oblíbený a početně hojně zastoupený, jeho vysoké početní stavy snížil teprve nástup mechanizace do zemědělství. Jako základní kritérium šlechtění si čeští chovatelé zvolili všestranné výkonnostní zkoušky, které byly povinné pro výběr plemeníků. Jejich součástí byla i zkouška v těžkém tahu párů. Kvalita hřebců však byla velmi proměnlivá, postrádali zejména typ. Na Moravě byl chov chladnokrevných koní ovlivňován v období 1901–1920 čistokrevnými belgickými hřebci z hřebčína hraběte Seilerna Aspanga v Lukově. V Tlumačově se základem stáda stalo devět originálních belgických klisen, importovaných v roce 1930, které byly připařovány originálními belgickými hřebci. Tímto krokem vznikl hřebčín chladnokrevných koní, který významnou měrou ovlivňoval jejich chov v celém státě. Mezi další významné chovy patřil hřebčín Netolice a rozmnožovací chovy v Nemochovicích, Násedlovicích, Vracově, později hlavně chov v JZD Moravské Budějovice. V roce 1940 bylo stádo klisen v Tlumačově rozšířeno na počet 50. Šlechtitelský program sice pokračoval i za války, ale byl velmi narušen a z celého chovu se podařilo zachránit jen 7 klisen a 12 hříbat. Později došlo ke konsolidaci chovu nákupem domácích klisen a tím se vytvořila dostatečně široká chovná základna. V domácích podmínkách vznikl „český chladnokrevník“, na Moravě „moravský chladnokrevník“ s větší ušlechtilostí a lepší harmonií tělesné stavby. Oba typy se při ustanovení plemenné knihy pro českomoravského belgického koně spojily. Po roce 1990 byla populace chladnokrevných koní rozdělena na základě genových analýz do tří subpopulací (českomoravský belgický kůň–ČMB, norik–N a slezský norik–SN). Pro jednotlivá plemena byly vypracovány Řády plemenných knih. Nejkvalitnější části populací ČMB byly v roce 1999 zařazeny do genetických zdrojů.

Do dnešních dnů se dochovaly čtyři hlavní linie hřebců. Nejvýznamnější a nejrozšířenější jsou linie založené plemeníky 426 Aglae (narozen v roce 1920 v Belgii) a 113 Successeur de Boneffe (narozen v roce 1928 v Belgii). Další linie tvořili hřebci 51 Bayard de Heredia (narozen v roce 1920 v Belgii) a 9 Marguis de Vraimont (narozen v roce 1920). V Čechách byla založena další linie hřebce 428 Branibor (nar. 1922) a dalších pět vedlejších linií: 396 Bourgogne de Monti (nar. 1922), 50 Corale (nar. 1909), 26 Miroš (nar. 1923), Pildor (importován 1970) a 188 Rodgaj (importován 1985).

Standard plemene a využití

Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající ve třech letech stáří, středního čtvercového rámce s dobrým osvalením a minimalizací exteriérových vad. Hlava je menší a ušlechtilá, s živým okem, krk je kratší vysoko nasazený, hrudník hluboký a prostorný, kratší trup s dobrou horní linií, kratší pevná bedra, mohutná, dlouhá, široká, skloněná a štěpená záď. Fundament je suchý, kostnatý, klouby výrazné, spěnka kratší a pružná. ČMB je pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, bez charakterových vad, dobře živitelný, pohyblivý, s výraznými chody. Základní tělesné míry ve dvou a půl letech jsou u hřebců 156–160 cm, u klisen 155–159 cm. Nejčastěji převládají ryzáci – 84 % (často se světlou hřívou), dále hnědáci – 12 %, 3 % jsou vraníci. Od ostatních belgických plemen se liší zejména tím, že je lehčí, pohyblivý, s výraznými chody a je také ušlechtilejší. ČMB se využívá pro práci v lesním hospodářství (má velkou tažnou sílu a zároveň je dobře ovladatelný), další uplatnění nachází v ekologickém zemědělství a také v rámci agroturistiky. Nezastupitelné místo má také v rámci hiporehabilitace, kde se osvědčil jako výborný partner handicapovaných jezdců.

Chov ČMB v současnosti

Českomoravský belgik je nejstarším plemenem u nás chovaným více než 70 let v takovém množství bez významného použití cizích plemen. V hlavní plemenné knize je ale v současné době pouze 160 chovných klisen, některým liniím hrozí pro nedostatek vhodných potomků zánik. Plemennou knihu vede od roku 1995 Asociace svazů chovatelů koní České republiky. Dle nejčerstvějších údajů MZe patří v početnosti plemen v Čechách a na Moravě právě českomoravský belgický kůň v pomyslném žebříčku na třetí příčku – k 30. 6. 2010 bylo evidováno 2 304 koní tohoto plemene.

Zajímavost

Pro chladnokrevníky jsou vypisovány soutěže, které se skládají ze tří částí:
soutěž A – vozatajská soutěž,
soutěž B – ovladatelnost s kládou a
soutěž C – těžký tah.

Soutěží se s dvojspřežím, spřežení může během jednoho soutěžního dne startovat pouze jedenkrát, kočí vícekrát. Při vozatajské soutěži je délka trati 400 až 600 m, počet překážek 10 až 14, o šířce minimálně 190 cm. Při druhé části je délka trati do 400 m, obsahuje maximálně 10 překážek, v průběhu celé soutěže musí jít kočí krokem, chod koní je povolen libovolný. Soutěžní výkon spočívá v absolvování předepsané trasy, po které koně táhnou připravenou kládu o délce 10 m a 1m3. Pro těžký tah jsou určeny zvážené saně. Rozměry dráhy jsou 20×10 m s vymezením bočních stran trati na zemi. Soutěž se skládá z pěti kol. Základní váha je 1 500 kg, přikládá se čtyřikrát po 200 kg a konec je na 2 300 kg. Tato velice divácky atraktivní soutěž bývá již tradičně k vidění v rámci výstavy Koně v akci v Pardubicích.