Koňský domácí lékař 5: Kopytní absces

Několik dní pokulhával … a pak to přišlo! Najednou se nemohl postavit na nohu, opíral ji o špičku, a když byl přinucen se pohnout, skoro skákal o třech. Zlomil si ji? Pravděpodobně ne, ale bolí ho kopyto, protože se mu v něm vytvořil absces. Co s tím?

Popis

Kopytní absces je velmi bolestivá situace. Jedná se o nahromadění hnisu mezi dvěma tvrdými tkáněmi kopyta: kopytní kostí a rohovým kopytním pouzdrem. Protože je zde velmi těsný – vlastně žádný – prostor, hnis se nemá kam rozpínat a je velmi napěchován. Tlačí tak na citlivou tkáň nacházející se ve stejném prostoru: kopytní škáru. Obrovský tlak hnisu, který se neustále množí, tak vyvolává velmi silnou bolest, skutečně podobnou zlomenině. Podle toho, ve které části kopyta se absces nachází, rozlišujeme absces chodidlový, stěnový nebo patkový. Toto umístění má také velký vliv na vývoj a případné uvolnění hnisu i na průběh léčby a hojení.

Příznaky

Takže budeme vycházet z toho, že kopytní absces se projevuje silným kulháním, které může nastoupit náhle (takže to vypadá, že kůň si skutečně zlomil například kopytní kost), nebo se postupně vyvíjí několik dní. Ale často si majitel může všimnout i dalších příznaků, které mu napoví, že se jedná o absces:

– kopyto nebo jeho část hřeje,

– může být oteklá korunka nebo její část,

– někdy je možné nahmatat puls na prstních tepnách (to jsou příznaky jakéhokoli zánětu nebo infekce v kopytě, tedy i abscesu).

– Pokud kůň přece jen na kopyto stoupne, má snahu tu část, která je abscesem postižená, zatížit méně; pokud je rána v chodidle v oblasti špičky kopyta, kůň má tendenci našlapovat výrazně na patky, je-li na vnitřní straně, kůň více zatěžuje vnější stranu apod.

– Pokud se absces nachází v zadní části kopyta, může zánět přejít do šlachových pochev, které se v tomto místě nacházejí, a postupuje směrem nahoru, na spěnku i nad spěnkový kloub. Vidíme pak otoky spěnky či nálevku nebo oteklé, jakoby „nalité“ šlachy.

– Někdy se může celá situace komplikovat vznikem flegmóny a kůň má horečku, je apatický, nežere a celkově vypadá velmi „špatně“.

Léčba

Vždy v takovém případě je třeba kopyto promačkat; zjistit bolestivé místo. Patky lze promačkat prsty, zbytek kopyta, tedy chodidlo, střel a stěnu je však nutné promačkat diagnostickými kopytními kleštěmi. Jakmile se zmáčkne bolestivé místo, kůň ucukne a je velmi pravděpodobné, že právě zde je příčina kulhání.

Platí, že většina silných kulhání koní má příčinu v kopytním abscesu, než mnohem méně často ve skutečné zlomenině nebo jiném vážném poranění. Přesto je ale dobré zjistit, zda se skutečně o absces jedná. Většinou se osvědčil následující postup:

• Vezmete kopytní nůž a očistíte jím část chodidla/patky/střelky, kde kůň vykazoval na tlak bolestivou reakci. Především na bílé rohovině (ale často i na pigmentované) je pak dobře vidět malou dírku nebo prasklinku, tečku či čárku, kudy pravděpodobně pronikl do kopyta původce abscesu. Mohou být také patrné různé otlaky – krvavé nebo tmavé skvrny pod rohovinou.

• Jakmile tuto dírku či prasklinku uvidíte, je dobré ji prohloubit špičkou kopytního nože. Obvykle se proříznete do větší dutinky, z níž náhle vyteče – někdy dokonce pod tlakem vystříkne – zánětlivá tekutina, která má většinou našedlou, či dokonce černou barvu. Pokud je proříznutý otvor hlubší, může začít krvácet, protože už došlo k porušení krevních cév kopytní škáry.

Diagnostiku kopytními kleštěmi, vyhledání a otevření dutinky v kopytě může provést podkovář nebo veterinář, ale při troše zkušeností s manipulací s kopytním nožem to jistě zvládne i majitel. Veterinář navíc může do otevřené dutinky vsunout sondu a zjistit, jak velkého rozsahu absces byl, čili kam až zasahuje a které tkáně do jaké míry mohl poškodit. Může kopyto zrentgenovat, ale to mu většinou moc neřekne; jedině, že by do dutinky vstříknul kontrastní látku.

Otevření dutinky a vypuštění abscesu představuje zároveň první krok jeho léčby. Je dobré, když je otvor relativně malý, ale od povrchu chodidla se zužuje trychtýřovitě; příliš velké otvory hrozí výhřezem škáry, příliš malé se mohou „zatáhnout“.

Poté je třeba ránu vyčistit a zdezinfikovat; ideální je roztok povidon jodidu. Pokud je to možné, je nejlepší stříknout dezinfekci stříkačkou nebo sondičkou přímo do otevřené dutinky, aby se pořádně propláchla.

Vzniklý otvor se pak vyplní tampónem namočeným do dezinfekce a na kopyto se přiloží kvalitní a pevný obvaz, který ho bude chránit před vlhkostí a nečistotou. Místo obvazu lze použít řádně čistou a zdezinfikovanou „botu“.

Kůň by měl být ideálně na čistém a suchém místě a měl by se dostatečně pohybovat; tím se bude dutinka po abscesu dobře drénovat. To je důležité – pokud v ní zůstanou nečistoty a sekret, který se v ní první dny po otevření tvoří, absces se může vytvořit znovu.

Pouze v případě, že kůň má flegmónu nebo je nějak narušený jeho celkový stav, se podávají antibiotika; jinak nemají smysl, do ohraničené dutinky se stejně nedostanou, jejich úlohu převezme dezinfekce.

Převazování kopyta a výměnu drénu je třeba provádět denně, dokud není rána suchá. Pak je jen třeba chránit oslabené místo kopyta před nášlapem, než se vytvoří odolná rohovina, ale drén již není nutný.

Někdy se bohužel stane, že i přes jasnou bolestivost konkrétního místa není možné buď najít místo vstupu zánětu, nebo ještě není vytvořená dutinka s hnisavým obsahem. V tom případě je dobré působit na kopyto teplem a vlhkem a tím tvorbu abscesu uspíšit. Použít lze takzvané zapařováky či jiné vlhké a teplé obvazy (lněné semínko, Epsomova sůl, ovocný ocet, vařené brambory apod.), které změkčí rohovinu a podpoří prokrvení. Jakmile se poté zjistí místo vstupu infekce na chodidle, střelce či v bílé čáře, je třeba ho ihned otevřít, jinak hrozí, že se absces provalí korunkou. To rozhodně není nic pozitivního, naopak; kůň zbytečně trpí velkou bolestí a zároveň přitom dochází k příliš velkému poškození lístkové škáry.

I v případě, že už se absces provalil korunkou, je dobré najít původní místo vniknutí infekce, které bude poblíž bílé čáry pod provalenou korunkou (ve směru růstu rohových rourek), vyřízne se v něm otvor a postupuje se, jak bylo popsáno výše.

Na pořádném vypuštění, vyčištění a drénování dutinky abscesu spočívá většinou rychlost a úspěšnost jeho léčby. Pokud se absces vrací, pravděpodobně bylo něco z toho zanedbáno nebo nedotaženo do konce.

Ale ani přes dobrou léčbu nemusí být stále vyhráno. Otázkou zůstává, proč vlastně absces vznikl – a je třeba odstranit skutečnou příčinu, pokud se na ni přijde.

• Absces může být následkem proniknutí bakterií z prostředí, například po nášlapu (šlápnutí na něco ostrého, co pronikne až do škáry kopyta), nebo skrze drobnou prasklinku v rohovině či otvor po podkováku.

• Může se ale jednat o zhnisání již vzniklého otlaku či jiného poškození kopytní škáry.

Prevence

V každém případě trpívají abscesy především kopyta přerostlá, neudržovaná nebo nevyvážená, čili taková, kde na jejich jednotlivé části působí příliš velké nebo nesprávné síly. Odstraněním prvotní příčiny abscesu je v tomto případě řádná úprava kopyt. Abscesy ale také mohou vzniknout po nadměrném vystrouhání kopyta. Provázejí některé koně, kterým byly sundány podkovy a začali chodit naboso. I zde platí, že je třeba upravovat kopyta s rozmyslem a opatrně, koně nechávat na takovém podkladu, který mu nebude nepohodlný. Pamatujte, že každý absces s sebou nese riziko poškození kopytní škáry, které může mít trvalé následky v podobě nedostatečného růstu kvalitní rohoviny.