Chyby ve výcviku (4) Pohled jezdce

Chyby ve výcviku (4) Pohled jezdce
obr.: 1
obr.: 2
obr.: 3
obr.:4

Dokázat zacílit pohled na směr je důležité zejména při střídání směru pohybu na malém prostoru, jak tomu bývá například na soutěžích v různých úlohách zaměřených na přesnost provedení. Nesmíme však ztrácet ze zřetele dobré držení hlavy, protože od hlavy se odvíjí celý sed.

Na kruhu kolem kuželu

Jet pěkný přesný kruh kolem značky ležící na zemi patří mezi zdánlivě jednoduché úkoly. Pro jezdce však i takový úkol může být příležitostí nasekat řadu chyb. Na obr. 1 se jezdkyně tak soustřeďuje na dodržení konstantní vzdálenosti od středového kužele, že ze značky nespustí oči. Pohled upřený na zem, byť zacílený několik metrů od koně, ji nutí sehnout hlavu. Udržení pozice v sedle vyžaduje sehnutí hlavy vyvážit mírným záklonem trupu. Tak se rozladí i pozice nohou. Počátek veškerého tohoto zkroucení těla je ukryt právě v pozici její hlavy.

Jak tedy na práci na kruhu? Prvním krokem k narovnání těla je držení hlavy ve vztyčené pozici. Hlava by se neměla natáčet přímo do středu kruhu, ale jezdec by měl pohledem směřovat k místu ležícímu zhruba o čtvrtinu kruhu napřed od místa, kde se jezdec aktuálně nachází. Pokud je nutné hlídat si vzdálenost od značky, je lepší se ji naučit vnímat jen periferním pohledem a spíš se soustřeďovat na pocit z koně, jak jej vnímáme sedem (obr. 2). Pokud se kůň bude tlačit z kruhu pryč a místo kruhu bude opisovat kolem kužele bramboru, pocítíme tlak proti pozici vlastních kyčlí a budeme moci na tento tlak reagovat – vahou, zlepšením svého sedu, omezením koně holeněmi, případně zásahem rukou.

Přes ležící kladiny

V obdobné situaci se jezdec může octnout i v případě, kdy se snaží s koněm překonávat řadu kladin ležících na zemi. Soustředění jezdkyně na úkol na obr. 3 opět ukazuje stejnou chybu: pohled na kladiny ležící na zemi ji nutí kontrolovat každý pohyb koně, hlídat si mezírky mezi kladinami a výsledkem je, že celou překážku překonává v záklonu, s hlavou skloněnou, pohledem upřeným k zemi. Záklon však koni působí problémy – ruší jej, zpomaluje, nepomáhá mu v aktivním pohybu nohou. Přitom právě v kavaletách kůň potřebuje nohy aktivně zvedat. Tento rozpor mezi požadavkem jezdce a jeho působením se promítne v rozložení pozornosti koně na víc věcí; snáz pak udělá na kladině chybu. Proto zlepšení na přechodu kladin šlo dosáhnout zlepšením pozice jezdkyně v sedle. Soustředěný pohled ke středu kavalet platí pouze v nájezdu. Jakmile kůň zná směr v kavaletách, upře se pohled jezdkyně směrem k dalšímu cíli za nimi (obr. 4). Sed jí zůstává na vnímání koně a případné opravy, kterých však v tomto případě již nebylo třeba, protože kůň se mohl nerušeně soustředit na svůj úkol.

Pro práci na sérii překážek obecně platí, že pohled jezdce má směřovat k dalšímu cíli, hned jak kůň pochopí a vykoná vše, co je nutné k překonání překážky stávající. Pokud je úkolem například obrat ve čtverci a následné vyjití určenou stranou ven, koni ke spolehlivému ukončení obratu a pozornému vyjití z překážky většinou stačí zacílení jezdce. Podobně při skocích přes překážky uvažuje zkušený jezdec již nad skokem o nájezdu na další překážku.

Jeden můj oblíbený trenér říká: „Koně jsou schopni chodit doslova na myšlenku, ale na to jezdec musí nějakou myšlenku mít!“ Jezdec koni nejsnáze sdělí svůj cíl jednoduše tím, že do něj soustředí svůj pohled a svou mysl. Pokud jezdec soustředí svůj pohled na zem těsně před koně, bude pro koně hůř čitelný. Podobně pokud jezdec neustále hlídá pohledem pozici hlavy koně, musí hodně plýtvat pomůckami, aby jej přesvědčil o směru pohybu. Ale to už je do jiné kapitoly.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře