Farma v Podještědí

Modrooká Molly W
Hřebeček Aiko je miláčkem dětí (archiv M. Pavlatové)
Big Irish Girl pod vedením malé Verunky
Lissy s bezudidlovou uzdečkou a s Nelinkou na hřbetě. (archiv M. Pavlatové)
Zima ani mráz irským cobům nevadí.
Divine Benjamin BlackSurprise možná opravdu bude překvapením.
Plemenný hřebec Rick se pyšní titulem Preferent. Je  typickým zástupcem plemene irský cob.
Klisna Mya s Benjaminem po hřebci Rick
Rick má vždy ve výběhu nějakou klisnu.
Hřebečci Aiko a Benjamin si užívají koňského dětství.

Tuto farmu již dle názvu najdete nedaleko Ještědu v Libereckém kraji a rozhodně ji nepřehlédnete, protože okolí rozlehlého domu je lemováno velkými ohradami, kde se popásají strakatí koně. Jedná se o plemeno irský cob, kterému majitelka Ing. Michaela Pavlatová se svou rodinou absolutně podlehla, když si koupila svého prvního koně. Dnes je již chovatelkou a jejím cílem je chov kvalitních koní tohoto plemene.

Proč jste se dali na chov irských cobů, kde jste je zakoupili a jaké plány jste s nimi nejprve měli?

Mít vlastního koně bylo snem naší rodiny. Já se sestrou jsme navštěvovaly jezdecké hodiny, ale to nebylo ono. Když jsme se s irskými coby setkaly poprvé, byla to láska na první pohled, a volba byla tedy jasná. Vlastního koně jsme se ale dočkaly až poté, co jsme se všichni přestěhovali do Podještědí, koupili tady dům s pozemky a posléze i dva koně – klisnu irského coba Yocey a kříženku haflinga s českým teplokrevníkem. Irští cobové nás však okouzlili milou povahou natolik, že jsme se rozhodli prodat kříženku a pořídit ještě jednu nebo dvě klisny irského coba. Na podzim roku 2013 jsme našli inzerát, že v Německu se ze závažných rodinných důvodů ruší velmi kvalitní chov irských cobů, ale na prodej bylo pouze celé stádo deseti koní včetně plemenného hřebce. Koně byli ve špatném stavu, ale při návštěvě nás chytili za srdce a nakonec jsme se rozhodli, že je odkoupíme. Ve dvou etapách jsme si je dovezli domů a velmi rychle jsme se museli vypořádat s faktem, že máme doma hřebce. Naštěstí je to zlatíčko s fantastickou povahou a nikdy s ním nebyl žádný problém. Z německého stáda jsme si nakonec nechali jen pět koní a pět jsme prodali, protože to bylo pro nás na začátek přece jen velké stádo. Původně jsme uvažovali o prodeji téměř všech a ponechání jen 2–3 koní pro nás. Ale to už jsme byli jimi okouzleni a nakonec jsme se rozhodli, že se budeme věnovat chovu.

 

Jaké byly vaše začátky a jakým způsobem koně chováte?

S koňmi jsme měli jen malé zkušenosti a další jsme se museli rychle naučit. Upřednostňujeme pastevní ustájení koní, takže jsme postavili ohrady a přístřešky. S příchodem nového stáda jsme je jen zvětšovali a rozšiřovali. Naštěstí byli tito koně zvyklí na režim 24/7, takže to pro ně nebyla žádná velká změna. Koně jsou od jara do podzimu pouze na pastvě, od podzimu pak dvakrát denně dostávají seno, což se nám osvědčilo lépe než je nechat u balíku celý den. Celoročně dostávají vitaminy a minerály, ale žádné jádro, protože je pro ně opravdu zbytečné. Irští cobové jsou nenároční a snadno krmitelní. Také jsme zjistili, že naši koně (až na výjimky) nebyli obsednutí. Začali jsme s nimi tedy pracovat ze země a zvykat je na běžné každodenní úkony – čištění, zvedání nohou, vodění a následně na sedlo a jezdce. Irští cobové jsou někdy poněkud tvrdohlaví, ale na druhou stranu dobromyslní, dokážou spoustu chyb odpustit, a pokud si k nim člověk najde cestu, je veškerá spolupráce bez problému. Jsou velmi chytří, často až mazaní. Během následujících dvou let se nám podařilo všechny klisny úspěšně obsednout. Neřeší sedlo, jezdce, jsou nelekaví a drtivá většina našich klisen nyní může jezdit na bezudidlových uzdečkách, a to i v terénu!

Můžete představit své koně?

V současné době máme šest klisen (všechny plemene irský cob.) Nejstarší je šestnáctiletá Lissy, která je naším nejčastěji využívaným jezdeckým koníkem zejména pro děti. Nepřehlédnutelná je Big Irish Girl, čtrnáctiletá mohutná rezavobílá klisna, která svým vzrůstem i chováním poněkud připomíná tank. Letos zabřezla s Rickem – naším plemeníkem. Další klisnou je třináctiletá Mya oceněná 1. prémií (v PK ICS NL). Loni byla připuštěna Rickem a narodil se jí hřebeček Benjamin. Nyní je opět připuštěna. Naše první hříbě – hřebeček Aiko – se narodilo jedenáctileté modrooké klisně Molly W, která je velice oblíbená pro svou klidnou a mazlivou povahu. Ze svodu z roku 2009 má 2. prémii (ICS NL). Meadows Yocey je naše první „cobka“, díky ní jsme přišli na chuť tomuto plemeni. Je čtyřletá, v září 2013 získala na svodu IC 1. prémii (ICS ČR), letos v září na svodu pod hlavičkou ICS NL obdržela 2. prémii, a to jen proto, že odmítla ukázat zuby! V červnu byla připuštěna naším plemenným hřebcem Rickem a my se těšíme na její první hříbátko. Nejnovějším přírůstkem je tříletá Lucky, klisna až z Irska, kterou jsme dlouho hledali. Chtěli jsme menší černou klisnu, která by byla vhodná na ježdění a ošetřování menšími dětmi. Velkým bonusem je, že je připuštěná hřebcem Guinessem s velice atraktivním zbarvením silver dapple, a my doufáme (i když šance je 50 na 50), že by hříbátko mohlo tuto krásnou barvu podědit po hřebci. Navíc letos na svodu ICS NL obdržela 1. prémii a také byla úspěšně obsednuta – má tedy za sebou opravdu náročné období.

Ale neměli bychom zapomenout ani na hřebce Ricka

Rick se narodil v roce 2001 v Anglii u chovatele Toma Price. Jako mladý hřebec byl zakoupen do Německa, kde od čtyř let působil jako plemeník. K nám jsme ho dovezli v listopadu 2013. Rick má krásnou stavbu těla se všemi typickými rysy irského coba – má bohaté rousy, hřívu a ocas, jeho kohoutková výška je 146 cm. Na svodu získal 1. prémii se 147 body a díky velmi kvalitnímu potomstvu se pyšní titulem PREFERENT. Po Rickovi jsou potomci po celém světě, např. v USA, v Německu a také v ČR. V zahraničí z jeho potomků působí v plemenitbě dva hřebci – ryzák Red Bull (Rakousko) a palomino hřebec Sensei Itachi (Německo). Svým potomkům předává dobrou stavbu těla a zejména vynikající povahu. Je také chován v režimu 24/7, a aby mu nebylo smutno, sdílí svůj výběh vždy s nějakou klisnou – buď na připuštění, nebo již s březí klisnou. Je to velmi něžný milovník, který se ke svým „nevěstám“ chová velice galantně.

 

Od letošního jara jste také chovatelkami. Co prozradíte o hříbatech?

Měli jsme tři březí klisny po Rickovi, jednu jsme prodali ještě před ohřebením, takže u nás se narodila dvě hříbata. Prvním byl černobílý strakoš Divine Aiko Blue Storm (matka Molly W). Narodil se 12. Května, a protože zrovna byla bouřka a má modré oko, dostal „příjmení“. Jméno od A jsme zvolili proto, že je první v našem chovu. Druhý kluk (logicky od B) je Divine Benjamin Black Surprise, který přišel na svět 31. května, ale jeho porod jsme neuhlídali. Black (černý) dostal proto, že je skutečně černý (po strakatých rodičích je pravděpodobnost „celobarevného“ koně menší), a Surprise (překvapení), protože si ráno vesele běhal po pastvině. Divine (božský) je prefix našeho chovu. Zatímco Aiko již má novou majitelku, u Benjamina jsme se rozhodli, že s prodejem ještě počkáme, protože se jeví velice nadějně. Možná je to opravdu kůň pro překvapení. Na jaře příštího roku čekáme čtyři přírůstky a moc se na ně těšíme.

K čemu irské coby používáte a jak se vám s nimi pracuje?

Původně jsme chtěli pár koní pro nás na ježdění, potom jsme se rozhodli i pro chov. Jenže stádo si žilo v podstatě polodivoce bez přílišného kontaktu s lidmi, mnohé klisny byly jen chovné a nikdy neobsednuté. Prvním úkolem tedy bylo je obsednout. Protože mají skvělou povahu, proběhla veškerá práce ze země i obsedání bez problému. Letos v létě jsme u nás měli příměstský tábor pro děti od pěti do dvanácti let a naši koně se ukázali jako ideální parťáci. Děti se o nich dozvěděly mnoho zajímavého, učily se je čistit a samozřejmě se svezly nebo si zacvičily na madlech. Nejvíce se jim pak líbilo, když mohli jet na vyjížďku – to je ale samozřejmě vedli dospělí vodiči.

Zatím slyším jen samou chválu na toto plemeno – má vůbec něco specifického, na co by si měl případný zájemce o ně dát pozor?

Samozřejmě že poněkud náročnější může být údržba rousů. Péče o ně by měla být pravidelná a celoroční, jinak mohou přijít nejrůznější problémy. Jedna klisna k nám přijela s dost těžkým zánětem kůže v rousech. V loňském roce jsme to řešili radikální antibiotickou léčbou, avšak po roce jsme byli opět na začátku. Letos se nám daří problém řešit méně drastickou metodou a zdá se, že bychom konečně mohli být úspěšní, ale zatím by bylo předčasné dělat závěry. Všechna ostatní péče je stejná jako u jiných plemen a musí se přizpůsobit konkrétnímu jedinci.

Jaké máte plány do budoucna?

Na naší farmě, kde kromě koní najdete i další hospodářská zvířata, se především chceme věnovat dětem a budování jejich vztahu ke koním (a nejen těm). Preferujeme individuální přístup – tedy menší skupinky nebo jednotlivce, kteří se chtějí seznámit s koňským světem. Učíme je, že kůň není jen zábava a ježdění, ale je to v první řadě živý tvor, o kterého se musejí postarat a rozumět mu. Snažíme se, aby si děti vybudovaly vztah ke koni, což v dnešní době v mnoha případech chybí. Určitě zopakujeme také příměstský tábor a budeme vymýšlet další akce pro děti, případně i pro jejich rodiče. Dále chceme nabídnout ustájení pro 2 až 3 koně (pravděpodobně na jaře 2016) a také přepravu koní, protože jsme rozšířili náš vozový park o nákladní auto pro 2 koně a 6 osob. Velké plány do budoucna nemáme, často se pak mění. Příležitosti se nabízí samy a je jen na nás, zda je využijeme.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře