Chov koní Vrchovany

Vrchovanský areál, zcela vlevo zrenovované stáje
Letos ve Vrchovanech působí hřebec 2475 Newcomer.
Dorost haflingů si užívá bezstarostné mládí.
Ve Vrchovanech chovají i teplokrevné koně.
Krasavec 2475 Newcomer v pohybu
Martina Studničková na drezurním obdélníku
Klisna Bahar byla pátá ve své kategorii na Světové výstavě haflingů v roce 2015.
Haflingské klisny s hříbaty
Obsah
  1. Krušné začátky
  2. Turistické ježdění a letní tábor
  3. Distanční závody
  4. Láska na první pohled
  5. Úspěchy s haflingy
  6. Areál vzkvétá

Maličkou vísku Vrchovany najdete v kraji K. H. Máchy, pod nevysokým vrchem Starý Bernštejn se zříceninou gotického hradu. Na přilehlých loukách se pasou bělohříví koně, v nichž odborník jediným pohledem pozná haflingy. Od roku 1991 je zde farma koní manželů Martiny a Pavla Studničkových a Jezdecká společnost Vrchovany–Obrok, která pořádá parkurové závody a závody všestrannosti. A všestranná je i rodina Studnič­kových – však posuďte sami…

Krušné začátky

Pro náš rozhovor jsem si poněkud nevhodně zvolila čas, kdy jsou Studničkovi v jednom kole, přesto se mi Martina Studnič­ková věnovala, sotva sesedla z koně po odjeté drezurní úloze – ve Vrchovanech totiž právě probíhaly závody. „Jsme tady od roku 1991, kdy jsme zdědili statek po prarodičích, což byli zemědělci, kteří chovali krávy a ovce. My jsme si po roce 1992 zřídili živnost jako soukromí zemědělci a pořídili jsme si několik poníků, se kterými jsme v sezoně vozili děti u Máchova jezera. Tak jsme si vydělali na prvního českého teplokrevníka a s ním jezdil Pavel s bryčkou a vozil turisty, zatímco já jsem pokračovala ve vození dětí s poníky. V roce 1997 jsme už měli víc koní, začali se věnovat turistickému ježdění a následně i chovu koní.“

Turistické ježdění a letní tábor

„Abychom mohli nějak fungovat a věnovat se chovu, začali jsme provozovat turistickou jízdárnu – a to trvá dodnes. U nás si mohou zajezdit děti od tří let (na ponících různých výšek) i důchodci (na haflinzích a ČT). Nabízíme výcvikovou nebo skokovou hodinu, procházku na vodítku či vyjížďku. Čas máme o víkendech, se zákazníky obvykle jedeme my nebo synové s přítelkyněmi. Od roku 1995 pořádáme letní tábory pro děti, bez problému naplníme 6-8 turnusů, a děti (dnes už dospělé) se k nám často vracejí jako instruktoři na tábory či pomocníci, když pořádáme závody. Od roku 1998 se věnujeme i chovu, a to sportovních teplokrevných koní a haflingů.

Distanční závody

Paní Martina pokračuje: „Asi ve třiceti letech jsem přestala jezdit parkury a začala se zabývat distančními závody (endurancí). Do té doby jsem jezdila jen na vyjížďky s turisty a už mě to moc nebavilo. Nejprve jsem závodila s českým teplokrevníkem, ale časem jsem přešla na Shagya-araby a měla jsem vychozenou výkonnost stupně S (80 km). Chytlo to i Pavla, který začal jezdit Dhaba (odchovance pana Ječmínka ze Slavošova) a šli spolu i endurance stupně ST (120 km). Na mezinárodních závodech v Polsku spolu vyhráli a vzápětí dostal nabídku od bahrajnského krále na odkoupení koně. Taková nabídka se neodmítá, takže Dhab putoval do zahraničí a o rok později (2012) s bahrajnským princem, šejkem Nasserem Bin Hamadem Al Khalifou vyhrál v Bábolně mistrovství Evropy sedmiletých koní. Protože nás toto jezdecké odvětví hodně oslovilo, uspořádali jsme dokonce 2× vytrvalostní závody, byly však hodně náročné na organizaci a my se chtěli posunout dál a trochu jinam.

Láska na první pohled

Samozřejmě mě zajímá, jak se Stud­ničkovi dostali právě k haflingům. „Když jsme byli kdysi na dovolené v Rakousku, viděli jsme je v Alpách a moc se nám líbili. Začali jsme se o toto plemeno zajímat a brzy nám bylo jasné, že ti nejkvalitnější koně pocházejí z Tyrolska, své domoviny. Postupně jsme se seznámili s dobrými chovateli a začali jezdit na aukce hříbat, které se v Tyrolsku konají pravidelně. Těchto dražeb se účastníme už 11 let a snažíme se v nabízených hříbatech objevit to nejlepší. Obvykle jich kupujeme deset, ale samozřejmě na top hříbata naše finanční možnosti nestačí. U nás je necháme na pastvině do tří let, pak je obsedneme a po výkonnostních zkouškách se rozhodneme, zda půjdou do sportu, provozu, či budou na prodej. Pokud jsou to klisny a jsou kvalitní, necháme si je do chovu. Naše klisny jsme připouštěli hřebcem námi zakoupeným z Tyrolska – Avalonem (Amadeus – Lonella), který u nás působil pět let a nyní je na Slovensku. Jako náhradu máme zapůjčeného na sezonu 2018 (opět z Tyrolska) hřebce 2475 Newcomera (Novembernebel – Libelle). Do chovu přináší světovou krev linie N přes hřebce Novembernebel, Nord­tirol a Nabucco. Z matčiny strany zase top hřebce linie A – Amadea.“