Ranch 3R

Ranch 3R
Kůň roku 2016 Jackie Bueno Cherokee a Hana Gleissnerová, foto: Blanka Satranová
Klisna Kinley Keen s klisničkou Louise Bueno Princess
Na Ranchi 3R najdete krásné koně plemene Paint Horse.
Jackie Bueno Cherokee byl krásně zbarvený hřebec.
Kesuah alias Sparklin Tide Greggo je homozygotní grullo/tobiano.
Sparklin Tide Greggo – nový plemeník na Ranchi 3R
Klisny s hříbaty, za nimi pískovcové stěny
Klisnička Coffee Silver Cherokee bude posilou chovu.
Saritta Investment s atraktivním zbarvením red roan/overo
Mystic Antique Rose a Joeys Bueno Blues si užívají na pastvině.
Obsah
  1. Jak začala vaše cesta ke koním?
  2. Kdy se váš sen splnil?
  3. Kdy jste začala s chovem APH?
  4. Proč jste zvolila právě tohle plemeno?
  5. Vaším (dosud životním koněm) byl i Nejkrásnější kůň roku 2016 Jackie Bueno Cherokee…
  6. Ale nakonec jste to nevzdala.
  7. Představte nám ho.
  8. Jaké složení má vaše chovné stádo?
  9. V jakém režimu své koně chováte?
  10. Jaké máte plány do budoucna?

Název ranče je odvozen od tří slov: Rosie–ranch–Růžová, přičemž jméno Rosie se vždycky majitelce Haně Gleissnerové líbilo a Růžová je malá obec na severu Čech. Ranč se nachází v malebném prostředí, z pastvin jsou vidět pískovce včetně Pravčické brány z Národního parku České Švýcarsko a je součástí CHKO Labské Pískovce. Na velkých pastvinách se tu pasou koně plemene American Paint Horse (APH), American Quarter Horse (AQH) a také koně ustájení.

Jak začala vaše cesta ke koním?

Už odmalička jsem koně milovala, první vědomá slova, kresby i hry patřily koním, proto jsem v roce 1982 využila příležitosti a díky své spolužačce Vlaďce Konečné jsem začala dojíždět ke koním do Svinčic. Tenkrát to byla malá obec zcela zaměřená na chov koní a ve své době se postupem času stala druhým nejmodernějším komplexem hned po Slušovicích. Svinčice byly v té době jedním z největších chovatelů koní v České republice, měly vlastní dostihové, parkurové, chovné i provozní stáje včetně stáje plemeníků.

Jako každé dítě jsem začínala v provozní stáji a později přešla do stáje dostihové, kde jsem měla možnost jezdit dostihové hřebce v tréninku. Po pěti letech jsem ze Svinčic odešla a vrátila se až po sametové revoluci, ale to už se měnil charakter stájí, které se staly spíše nájemními. Stále víc jsem toužila po vlastním koni, ale považovala jsem to za nesplnitelný sen.

Kdy se váš sen splnil?

V roce 1994 mi zemřel milovaný tatínek a já se dlouho trápila jeho odchodem. Abych přišla na jiné myšlenky, maminka mi umožnila koupi mého prvního koně – polokrevníka jménem Gabar, což byl krásný odznakový vraník. Tehdy byl půlroční odstávče a pro mě ztělesněný ideál koňské krásy. Koníka jsem měla půl roku ustájeného v Pato­kryjích (obec sousedící se Svinčicemi, kam se mj. převáděla hříbata k odstavu). Když byl Gabarovi zhruba rok, převezla jsem si ho do obce Běhánky u Teplic, kde jsme s mým prvním manželem měli možnost u svých známých zbudovat Gabarovu první samostatnou stáj s výběhem. Později jsme si od Pozemkového fondu v Teplicích pronajali pozemky a postavili náš první ranč ve Mstišově u Teplic. Narodila se nám první dcera Terezka a díky větším pozemkům přišli i další koně, narodilo se naše první hříbě. Měli jsme velké plány, z malého projektu westernové vesničky ve Mstišově vznikl velký projekt Westernového města u oprámu Barbora v Oldřichově u Duchcova. V plánu bylo vybudovat rozsáhlý westernový areál s dobovými funkčními budovami, indiánskou vesnicí, arénou s tribunami, včetně kompletní infrastruktury ve stylu Šiklova mlýna, kam jsme často jezdili na zkušenou. Byly hotové projekty, tvořili jsme autentické makety 1:50, podle kterých se připravovala projektová dokumentace, na jejímž základě se mělo žádat o územní rozhodnutí. Avšak osud tomu chtěl jinak!

Prvního manžela, projekt i ranč jsem opustila a se svým budoucím druhým manželem jsme postavili další ranč v Hrobu u Teplic. Z ranče ve Mstišově jsem si přivedla pouze Gabara, k němu jsme koupili další kobylku slovenského teplokrevníka na chov a pro manžela na ježdění. Ani jedno nebyl dobrý nápad, kobylka nám nedala ani jedno hříbě a jako koník pro začátečníka se neosvědčila. O Gabara jsme bohužel začátkem roku 2003 přišli, podlehl fatálnímu zranění, které si způsobil v předvečer silvestrovské noci. Přestože to pro mě byla v té chvíli nenahraditelná ztráta, asi o měsíc později jsem si přivezla nádhernou kobylku anglického plnokrevníka dovezenou z Anglie, ale to už jsem se začala zajímat o APH a pro Anonymku (Adélku, jak jsme kobylce říkali) jsem hledala vhodného APH hřebce, kterého jsem našla ve Vodňanech u Písku.

Kdy jste začala s chovem APH?

V roce 2004 se mi narodil syn Petr a také náš první APH hřebec Zippo White Flare po otci APH Zippi Toly Jewel z matky A1/1 (GB) Anonymka (Adélka). Tato klisna nám dala dva APH hnědé hřebce, ale první čistokrevnou APH byla až klisna Mandy Jane Valley zakoupená v roce 2005. Ke konci téhož roku přibyla březí klisna QH Lazy Steppin Sue spolu s půlroční klisničkou Wanted Shiny Flame (APH), potom následovala černá klisna Kinley Keen (APH). Na nich jsem začala chovat, ale ze začátku se mi rodila samá jednobarevná hříbata, což je pro chovatele APH poněkud zklamání. Ale přírodě člověk neporučí…

Proč jste zvolila právě tohle plemeno?

U koní mám obecně ráda abnormality. (úsměv) Tedy tím mám na mysli zajímavé a netradiční zbarvení, a samozřejmě mě dostala i jejich výjimečná povaha a učenlivost. V roce 2009 se pak narodila první barevná overo klisna Nancy Miss Dream, po ní následoval pěkně zbarvený hřebeček Leone Jet Blue Max a smůla s jednobarevnými hříbaty byla prolomena! Pak jsem začala klisny připouštět homozygotním hřebcem Emphys Dancing King a konečně se mohla s garantovanou 100 % jistotou radovat z krásně barevných hříbat.

Vaším (dosud životním koněm) byl i Nejkrásnější kůň roku 2016 Jackie Bueno Cherokee…

Ano, Jack se narodil 4. července 2012 z hřebce Emphys Dancing King a klisny Mandy Jane Valley. Jakmile jsem ho po porodu uviděla, věděla jsem, že mám výjimečně zbarveného koně! V roce 2016 získal 1. místo v Colour Class Tobiano na své první Paint Horse Show v Hoštce a v září téhož roku ho hlasující z celé republiky zvolili Nejkrásnějším koněm České republiky. Když mi na výstavě v Lysé nad Labem předávali pořadatelé cenu, byla to jedna z nejkrásnějších chvil v mém životě, byla to čistá euforie – ten pocit bych přirovnala pouze k narození obou mých dětí. Tak neskutečný to byl zážitek i překvapení.

Bylo to můj odchov, kůň, kterého jsem si sama vychovala, a plemeník na začátku své připouštěcí kariéry. Měl fantastickou povahu, mohl být ve stádu s klisnami, které mi připouštěl, a nikdy s ním nebyl jediný problém. Bohužel tragickou nehodou jsem o něj přišla – po fatálním úrazu nohy musel být dne 27. května 2017 uspán. Zbylo po něm několik potomků, ale to mi tuhle ztrátu v žádném případě nemohlo nahradit… V takové chvíli přemýšlíte, jestli má chov vůbec smysl.

Autor textu a fotografií Mgr. Renáta Kolářová