Vlastní kůň, díl 19: Voda v mraze 

Přišly první pořádné mrazy a bude to horší; teploty v zimě často překročí i minus desítku, aspoň v noci. Tato situace představuje velké problémy především pro přísun vody, bez ohledu na to, jestli máte koně ve stáji, nebo pobývají venku. Jak koně v zimě napájet? Jak zajistit, aby voda skutečně ke koni dotekla? A co se stane, pokud nebude kůň dostatečně pít?

Proč koně v zimě nepijí?

Možná si to uvědomujete sami – chladná voda je vám příjemnější než teplá, a dokonce studená voda, ta je super. Ale když je ledová, například ta z horského potoka, které jste si na túře lokli, budete ji pít velmi opatrně. Stejné je to i u koní. Bylo zjištěno, že zvířata (i lidé) vypijí nejvíce vody, která má teplotu okolo 10 °C. Je-livoda chladnější, blíží se svojí teplotou bodu mrazu, vypijí jí výrazně méně. Když máte vodu v zimě v nádobách nebo teče do napáječek neizolovanými trubkami, může mít teplotu okolo 4 °C i méně (pod krustou ledu je její teplota 0 °C). Koně se sice napijí, ale nedostanou toho do sebe takové množství jako vody teplejší. 

Další problém je s dostupností vody. Pokud si kůň musí několikrát denně prohrabat nebo prokopnout hrubou vrstvu ledu, aby se mohl napít hodně studené vody, která zbyla někde na dně, také bude pít méně; utiší tu největší žízeň, ale nic víc. A někdy to nemusí stačit na doplnění jeho tělesných tekutin. A nedej bože se stane, že za celý den se ke zmrzlé vodě ani nedostane – a musí čekat na člověka, který (možná) přijde a nabídne mu tekutou vodu, než zase zamrzne. 

Na tomto místě bych ráda upozornila na to, že nelze spoléhat, že se kůň „napije“ sněhu, že si ho nalíže, sežere místo vody. Jednak je sníh velmi studený (má ještě nižší teplotu než ledová tekoucí voda), jednak je v něm voda „načechraná“. To znamená, že by musel sníst asi 6× více sněhu, než kolik by vypil vody.

Proč by měl kůň pít v zimě hodně?

Dospělý velký kůň obvykle vypije denně okolo 40 litrů vody. Žere-li šťavnaté krmivo (například jarní trávu), vypije jí méně, pokud se hodně potí nebo žije ze suchého krmiva (sena) – jak je tomu právě v zimě – dost pravděpodobně bude potřebovat vody ještě víc. Jeho potřeba se může vyšplhat na 50 litrů denně, i více. Jestliže přijímá suché vláknité krmivo, musí spotřebovat hodně slin, aby sousta navlhčil a mohl polknout. Také do střev musí doplnit hodně vody, aby jejich obsah naředil a bakterie mohly začít vlákninu trávit. 

Více vody budou v zimě potřebovat i koně, kteří jsou hodně chlupatí, a přesto intenzivně fyzicky pracují. Budou se dost potit a s potem odchází i hodně tekutin. Ty budou muset po práci doplnit.

Nedostatečný příjem vody se u koně v zimě obvykle projeví zácpou. Trus v tlustém střevě není dostatečně měkký, aby ho mohla peristaltika posouvat dál. Zůstává proto na jednom místě, střevo z něho vytahuje další vodu, takže trus houstne a tvrdne, zůstává na jednom místě. Postupně se u něho hromadí další střevní obsah, který tlačí na střevní stěnu a zhoršuje její prokrvení. Před ucpaným místem dochází i k hromadění plynů, které kůň nemůže odvádět ven konečníkem. Začíná se nafukovat. To vše je dost bolestivá záležitost; kůň má koliku. Pomůže mu obvykle včasný zásah veterináře, který mu nosojícnovou sondou nalije do žaludku speciální nálev na rozmělnění střevního obsahu, zavede mu do žíly kanylu a aplikuje dostatek infuzních roztoků. Obvykle je třeba podat i léky na uvolnění stahu střev a proti bolesti. Pak následuje dieta…

Tyto zbytečné peripetie si můžete odpustit. Můžete se jim vyhnout, dokážete-li včas poznat dehydrataci koně (nedostatek tekutin v těle), a ještě lépe – jestliže zajistíte, aby po celou zimu dostatečně pil.

Jak poznat dehydrataci?

Jako majitelé byste měli být schopni provést základní vyšetření stavu hydratace svého koně a poznat, zda pije dostatečně, nebo potřebuje doplnit tekutiny. Toto vyšetření není nijak náročné, časově ani dovednostně. 

Zvedněte koni horní pysk, podívejte se na barvu sliznice jeho dásně a poté mu na ni zatlačte na chvilku prstem. Prst oddalte a počítejte, do kolika sekund vzniklý bílý flíček zase zrůžoví (takzvané zjišťování CRT). Kůň by měl mít jasně růžové sliznice, lesklé a vlhké, a bílý flíček by měl zrůžovět do 2 sekund po oddálení prstu. Další vyšetření je posouzení kožní řasy. Postavte se vedle plece koně a oběma rukama mu vytáhněte kůži v oblasti lopatky. Pusťte ji a sledujte, jak rychle se vzniklá kožní řasa zase vyhladí. U zdravého koně by to mělo být hned. 

Pokud má kůň světle růžové sliznice, matné, lepkavé, bílý flíček zrůžoví za více než 3 sekundy nebo se kožní řasa vyhladí až za chvíli po puštění, kůň dost pravděpodobně trpí dehydratací. Zjistěte, proč tomu tak je (málo pije? proč?) a jak byste ho mohli přimět se více napít. Popřípadě kontaktujte veterináře, aby mu zajistil jiný způsob doplnění tekutin, případně zjistil, zda nemá ještě nějaké jiné problémy.

Jak zajistit, aby měl kůň dostatek tekuté vody?

Na toto téma probíhal zajímavý výzkum, který zjistil, že když koně dostali v zimě k dispozici vodu studenou i vodu mírně teplou (vlažnou), přednostně pili studenou vodu – víc jim chutnala. Ale pokud na výběr neměli a dostali jen vodu vlažnou, pili ji – a vypili jí více, než kolik v případě volného výběru vypili vody studené! Z toho lze vyvodit první radu: pokud chcete, aby koně pili víc, nabídněte jim vlažnou vodu. Ale jak?

Největší problémy představuje z tohoto hlediska napájení koní pobývajících venku. Vany, lodny, koryta či různé kyblíky velmi rychle promrznou. Koně se tak mohou napít, až když je dovedete do stáje, když do stáje chodí. Aby však měli vodu k dispozici průběžně po celý den nebo po většinu dne, bude dobré tyto nádoby zaizolovat. V menších mrazech může pomoct vložit je do větší bedny a meziprostor vyplnit polystyrenem. Někdy stačí obložit je slámou, senem, bublinkovou fólií či jinou izolující látkou, část otevřené nádoby přikrýt. 

Aby se nedělala krusta ledu na hladině, je dobré do nádoby ponořit prázdnou PET lahev, větev či jiný plovoucí předmět. Když budou koně pít, budou ho po hladině posunovat a krusta ledu se snadno rozbije, dokud je slabá. Na tomto principu fungují i takzvané míčové nezámrzné napáječky; jsou uzavřené a v jediném otvoru je „míč“, který musí koně ponořit a odstrčit stranou, aby se napili. Tím rozbijí počínající ledovou krustu.

Bohužel ve větších mrazech nepomůže ani toto. Tady bude nutno vodu zahřát. Jednou z možností je přilívat zahřátou vodu. Rozpustí led, ohřeje příliš nízkou teplotu vody a koně jí vypijí víc. Bylo zjištěno, že koně vypijí nejvíce vody do dvou hodin po nakrmení. Je vhodné podat koni krmení a přitom mu do nádoby přilít trochu horké vody. Koně se pak napijí, a protože voda bude příjemně vlažná, vypijí jí dostatek, než se zase ochladí a možná i zmrzne. (Zajímavé je, že teplá voda má jiný vzorek mrznutí než voda studená – začne mrznout později, ale promrzne celá dřív; u zamrzlé studené vody zůstává dlouho uvnitř ledu tekutá „kapsa“; viz obrázek.) Další možností je vodu zahřát tím, že do nádoby vložíte několik lahví s horkou vodou, popřípadě nádobu takovými lahvemi obložíte a zaizolujete (obalíte slámou, polystyrenem apod.). 

Nejlepší možností, bohužel i nejdražší, je pořídit si topítko do napáječky nebo ještě lépe vyhřívanou napáječku.

Spousta majitelů napouští venkovní (a někdy i vnitřní) nádoby na vodu hadicí. V zimě to však není tak snadné. Hadice zamrzne a je nepoužitelná až do teplejšího jarního počasí. Mnohdy vám pak nezbude nic jiného než vodu nosit v kanystrech, kýblech či konvích. Ale není to zase taková pravda. I hadici můžete používat v mraze, dodržíte-li pár jednoduchých pravidel. Nenechávejte hadici venku, když ji právě nepoužíváte. Pokud ji po napuštění vody odpojíte, smotáte a schováte na místo, kde nemrzne, vydrží vám průchozí po celou zimu. Vydrží i venku, pokud ji po použití odpojíte od kohoutku, pověsíte ji tak, aby její prostředek byl nejvýš a oba konce visely nad zem. Voda z hadice vyteče a nebude co uvnitř zmrznout.

Mnozí majitelé se však rozhodnou pro automatické napáječky, které se napouštějí samy trubkami napojenými na vodovodní řad. A právě tady se budete muset postarat, aby voda nezamrzla v přívodném potrubí. To je třeba vést pod zemí, v nezámrzné hloubce. Všude tam, kde bude nad zemí nedostatečně hluboko, ho musíte mít dokonale izolované, někdy dokonce prohřívané topným kabelem. Opravdu nevěřte tomu, že ve stáji voda nikdy nezamrzne, protože koně „to zadýchají“!

 

Ať tak, či tak, na mrazivou zimu se těšme, ale připravme. Abychom usnadnili život nejen sobě, ale i svým koním. Napít se dostatečně kdykoli, kdy máme žízeň, je jednou ze základních životních nutností – pro nás i naše koně. Zajistěme jim ji.