Vlastní kůň, díl 29: Seno – základ krmení koní

Máte-li svého nového koně ustájeného v komerční stáji nebo u někoho, kdo už své koně má a rozumím jim, nebudete si pravděpodobně dělat s jeho nakrmením těžkou hlavu. Starosti přenecháte na ustajovateli. Pokud však máte svého koně doma nebo chcete vědět, co váš kůň do svého žlabu dostává (a to je chvályhodné!), budete si muset nastudovat krmení koní. Nemůžete vycházet z vlastních zkušeností, protože koně mají zcela jinak postavené a uzpůsobené trávicí ústrojí – přijímají úplně jinou potravu než lidé, psi nebo kočky. 

V první řadě je třeba si uvědomit, že koně jsou býložravci. To znamená, že se živí výhradně rostlinnou potravou. Pokud dostanou nějaké živočišné produkty, pak pouze v minimálním množství a jen pro doplnění některých živin, které jim rostlinná potrava neposkytne (např. sušené mléko, syrovátka v malém množství v „granulích“ pro doplnění kvalitní bílkoviny, kvasnice pro doplnění vitaminů skupiny B).

Další důležitý fakt je ten, že koně jsou pasoucí se zvířata, což znamená, že jejich hlavním zdrojem živin jsou tráva a byliny. Ty obsahují poměrně málo energie, jak ji známe my, tedy v podobě cukrů a tuků. Jejich buňky jsou však zpevněné buněčnou stěnou a ta je tvořená takzvanou vlákninou; pro nás lidi nebo pro psy či kočky je to nestravitelná látka, zato koně díky miliardám bakterií žijících v jejich slepém střevě a tračníku z ní dokážou velmi dobře vyždímat dostatek energie nejen pro přežití, ale i pro mnohé jezdecké, či dokonce sportovní zatížení. Pro získání dostatečného množství energie však musí koně pozřít dostatek vlákniny; to znamená, že přijímají potravu velkou část svého života – podle vydatnosti pastvy se pasou 12–20 hodin denně. Přitom vlastně neustále trhají, žvýkají a polykají malá sousta trávy, která jsou hned zpracována jejich žaludkem a tenkým střevem, aby pak mohla být až dva dny rozkládána v tlustém střevě celulolytickými (rozkládajícími vlákninu) bakteriemi. Přitom neustále popocházejí, trs od trsu, s hlavami pěkně dole, u země. Tyto dvě činnosti jsou důležité pro rovnoměrné obrušování jejich stoliček i pro správné fungování střevní peristaltiky a udržování bakteriální rovnováhy ve střevech.

Z toho vyplývá několik zásadních doporučení:

• Základem krmné dávky a absolutní většinou toho, co kůň za den spořádá, má být tráva – ať už čerstvá, v podobě pastvy, nebo konzervovaná (většinou usušená v podobě sena). Pozor: výjimky existují a někteří koně, povětšinou typu pony, mohou mít zdravotní problémy ve spojitosti s příjmem čerstvé trávy!

• Kůň má žrát několikrát denně, i v noci, má dostávat v pravidelných intervalech (po několika hodinách) spíš menší dávky potravy. Pro většinu koní teplokrevného či chladnokrevného typu je dobré mít celodenní přístup ke kvalitnímu senu.

• Kůň má při žraní popocházet. Ideální je popásání se, ale seno lze rozvěšet v menších sítích po areálu a kůň bude chodit od sítě k síti a vytahovat stébla sena.

Čím tedy krmit?

Pořizujete-li si domů prvního koně, měli byste si v první řadě zajistit dostatek kvalitního sena, protože na tom je postavené celé krmení koní. Podle potřeby je pak možné nakoupit i jádro, tedy koncentrované krmivo. A krmnou dávku můžete doladit různými krmnými doplňky. Pojďme se dnes podívat na to, jak koně krmit senem – a co všechno to obnáší.

Seno – jaké, jak, kolik, kde…

Základem je seno luční složené z travin a možná i nějakých bylin. Seno vždy mějte v zásobě; nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit balík navíc. A tady je další zádrhel: seno je velmi náchylné na zvlhnutí. Jakmile trochu zvlhne (naprší na ně, bude opakovaně v mlhavém počasí, bude stát na vlhké zemi, zateče do něj apod.), rychle se v něm rozmnoží plísně a to způsobuje u koní celou řadu závažných onemocnění! Seno vždy musí být uskladněné pod střechou na suché podlaze a chráněné i ze stran před nafoukaným deštěm a sněhem. Ideální je zděný či dřevěný seník s betonovou podlahou nebo stodola, přístřešek, větraná a suchá garáž, popřípadě přenosný „stan“ na vyvýšeném místě, chráněný i z boku, kde na zemi bude ideálně dvojitá vrstva dřevěných palet.

Když si budete plánovat, kolik sena koupit do zásoby, počítejte s tím, že kůň by měl denně přijmout nejméně (!) 1,5 kg sena na 100 kg své hmotnosti, lépe však o něco víc, okolo 2 kg sena na 100 kg hmotnosti koně. Pro poctivě mohutného teplokrevníka (o hmotnosti cca 600 kg) to bude nejméně 9 kg, ideálně 12 kg sena na den. Když se venku ochladí, teploty klesnou (byť na noc) na nějakých -10 °C, spotřeba sena se výrazně zvýší o jedno i více kilogramů na den. Zároveň je třeba počítat s nějakými ztrátami; koně totiž seno rádi přebírají, něco zašlapou, znečistí… Budete-li plánovat zásoby, raději počítejte s 15–20 kg sena na koně a den (během zimních měsíců spíš 20 kg).

Kolik místa seno zabere? To lze zjistit podle toho, jak seno bude „zabalené“. Nejvíce místa vyžaduje seno volné čili naházené na hromadu, popřípadě ušlapané. To si mohou dovolit ti, kteří mají velkou půdu, protože seno je poměrně lehké, zabere tedy hodně prostoru. Lepší je mít seno lisované do balíků; v nich je zmáčknuté a zabere méně místa. Nejčastěji se kupuje seno v kulatých balících. Ty mají většinou danou výšku (120 nebo 150 cm), ale mohou mít různě velký průměr. Jestliže budete s takovým balíkem manipulovat ručně, doporučuji průměr maximálně 130 cm, ještě lépe 120 cm při výšce 120 cm. Hmotnost takového balíku se různí podle druhu sena, a hlavně podle toho, jak moc je v něm seno stlačené. Dobře slisovaný balík (zabalený do sítě) o velikosti 120 × 120 cm má většinou hmotnost 250 kg, ale je-li méně stlačený (obvykle svázaný pouze provázkem), jeho hmotnost bude aspoň o třetinu menší. Takový balík tedy vyjde jednomu teplokrevnému koni přibližně na 11 dní čili tři balíky na měsíc (dávám si raději rezervu). Pokud nebude mít kůň v létě dostatečnou pastvu, budete potřebovat 36 balíků na koně a rok. Je-li pastva dobrá, většinou budou koně zcela na seně od listopadu do března, v dubnu (a dle počasí i v květnu a říjnu) budou mít k nedostatečné pastvě i seno, asi v poloviční dávce). Loni bylo léto velmi suché a pastva přes léto nedala žádnou trávu, takže mnozí majitelé krmili své koně senem i během letních měsíců. Pod dvacet balíků 120 × 120 cm na koně na rok bych raději nešla. Prostor, jaký budou balíky potřebovat, si spočtete snadno. Pokud máte silné ruce, lze si vykutálet po pevné fošně dva balíky na sebe.

Další možností jsou malé hranaté balíky sena (podle nastavení lisu jsou jejich rozměry například 50 × 60 × 60 cm o hmotnosti cca 11–15 kg čili asi jeden balík na koně a den) nebo balíky o něco větší (50 × 60 × 100 cm). Výhodou malých balíků je, že se jimi snadno manipuluje ručně, lépe je můžete vážit, přenášet, dávkovat.

Pokud jste zjistili, že nemáte na seno dostatek místa, můžete se s dodavatelem domluvit, že vám seno uskladní u sebe a vy si ho budete přivážet postupně. Počítejte ale s tím, že mnozí zemědělci budou chtít za uskladnění něco zaplatit. Situaci lze řešit i tak, že budete kupovat balíky postupně například na měsíc či dva měsíce dopředu. Tady ale riskujete, že se bude cena za balík postupně zvyšovat. Nebývá výjimkou, že na jaře zaplatíte za balík i dvojnásobek toho, co byste za něj dali hned po sklizni.

Odkud seno brát?

Ano, to je správná otázka! Máte-li dostatek pozemků a patřičné stroje, můžete si seno dělat sami. Pokud stroje nemáte, můžete si zjistit, který zemědělec v okolí by vám vaše louky posekal, obracel, nahrabal, jestliže chcete balíky, tak i slisoval (případně dovezl do seníku). Myslete ale na to, že z hlediska péče o louku toto není vše! Povrch luk je dobré zjara povláčet, roztahat krtince, načechrat hlínu. Čas od času bude vhodné ji také pohnojit, protože jinak byste z ní měli stále méně sena. Pokud nemáte dostatek trávy na druhou seč, bude třeba louku nějak připravit na zimu, ideálně zmulčovat nebo vypást a dosekat nedopasky. Časem se na ní mohou rozmnožit nežádoucí rostliny – pak bude třeba ji přesít novou trávou. Ostatně i tak bude třeba louku čas od času dosívat, především tehdy, když se na ní pasou zvířata a chutné rostlinky vyštípají doslova ke kořínkům.

Nemáte-li pozemky, můžete se domluvit s majiteli jiných travnatých pozemků na posekání trávy a nasušení sena. Nebo budete muset seno nakoupit. Nejlepší je poptat se zemědělců v okolí, protože si můžete jejich seno rovnou prohlédnout, můžete se dokonce podívat na louky, odkud seno bude (zda nejsou podmáčené, zda tam nejsou jedovaté rostliny apod.). Můžete být u toho, když se bude seno lisovat, abyste viděli, že je skutečně suché. Mnoho zemědělců nabízí seno na internetu na inzertních webech nebo na Facebooku, často nabízejí i naložení balíků zdarma, popřípadě za poplatek mohou balíky dovézt až k vám.

Kvalita sena

Seno je obecně velmi náchylné na zaplísnění. Plísně jsou pro zdraví koně velmi nebezpečné. Jejich spory mohou vyvolat dušnost, jejich toxiny poškozují játra, střeva, snižují plodnost a imunitu.

Volně uskladněné seno bývá z hlediska skladovatelnosti nejkvalitnější; je dobře provětrané, může „dýchat“, a jestliže ho uskladníte v suchu, větrá, nezatuchne, neplesniví. V nejhorším případě může i doschnout, pokud se sklidilo ne zrovna ideálně dosušené (například při sklizni lehce opršelo). To už ale neplatí o senu balíkovaném; to se vždy musí slisovat absolutně suché, protože jinak buď zplesniví, nebo se začne bakteriálně rozkládat (hnít nebo fermentovat). V každém případě je to pro zdraví koně nebezpečné.

Budete-li kupovat balíky, vždy důkladně kontrolujte jejich kvalitu: seno musí být zelené nebo slámově žluté, musí vonět nebo aspoň být bez vůně, a to nejen na povrchu pod sítí, ale i uprostřed. Rozhodně nelze krmit seno hnědé, černé, bělavé, prašné, zatuchlé, páchnoucí po hnilobě, plísni nebo s kyselým zápachem. Jakmile je chycená část balíku, nejlepší je vyhodit balík celý! Toxiny z plísní se mohou dostat i tam, kde seno ještě vypadá dobře! Seno má být dostatečně suché; když vezmete hrst a zlomíte stébla, má to prasknout. Vlhké seno je obvykle už plné plísní, i když to váš nos neucítí a oči neuvidí. Nebojte se do balíku strčit ruku až po loket, abyste věděli, jaké je seno uvnitř.

Jak krmit senem

Klasický způsob je koni seno dávkovat. Udělat hromadu a nechat koně, aby ji sežral. Má to však své nevýhody: kůň hodně sena roztahá a znečistí, noří do hromady hlavu a dýchá prach a spory plísní, tímto způsobem musí člověk koni seno dávat několikrát denně, aby pokryl jeho potřebu žrát po trochách a často. Jedna hromada navíc nenutí koně se pohybovat, popocházet. Lepší variantou je nadělat víc menších hromádek, které roznosíte po celém areálu (výběhu, pastvině…). Kůň mezi nimi bude chodit, malé hromádky kupodivu tolik neznečistí a nechá z nich méně zbytků. Vy můžete takto nahromádkovat seno na celý den (nebo noc) dopředu. Výhoda hromádek je ta, že koně žerou ze země, tedy v přirozené pozici s hlavou dolů, jako při pastvě.

Další varianta dávkování sena je naplnit menší sítě na seno a rozvěšet je. Koně budou mezi nimi chodit a postupně si vytahovat stébla sena. Nevýhodou je, že žerou z vyšší pozice, protože položit síť na zem není bezpečné. Na druhou stranu se výrazně zpomalí příjem sena, pokud mají sítě malá oka. To je dobré především u koní žravých, tlustých, u poníků a jim podobných plemen či typů nebo u koní s metabolickým onemocněním (a držících dietu). Koně mají po celý den o zábavu postaráno, přitom žerou po skutečně malých dávkách. Další nevýhodou je poměrně pracné plnění sítí senem.

Nemáte-li čas seno dávkovat, roznášet hromádky či plnit malé sítě a není-li problém, že koně budou mít seno k dispozici skutečně po celý den, můžete si pořídit síť na celý kulatý balík. Navlečete ji na něj, zajistíte – a máte na několik dní vystaráno. Jen balík nenechávejte takto stát venku na zemi bez střechy! Navlhne, a než ho koně sežerou, bude plesnivý! Podle velikosti ok budete také určovat množství sežraného sena a rychlost jedení, ale také množství sena rozházeného a znečištěného, které je u sítí s menšími oky skutečně téměř zanedbatelné. Nevýhodou je především to, že koně nemají motivaci chodit. Pokud si ale mohou jít zobnout i trochu trávy na pastvinu, většinou to není problém.

Rozhodně nedoporučuji nechat koním k dispozici celý velký balík sena jen tak. Budou do něho strkat hlavu, nadýchají se prachu a plísní, roztahají plno sena, zašlapou, znečistí… Pokud ještě zůstane částečně zabalený do původní jemné sítě, může se stát, že koně tyto provázky nechtěně sežerou se senem a dostanou velmi těžkou koliku! Balicí síť je třeba vždy z balíku sundat!

Další možností, jak koni nabídnout seno, jsou nejrůznější krmelce. V nich je seno chráněné před navlhnutím, často mají i různé metody zpomalování žraní a proti rozhazování sena, jako jsou sítě, menší otvory, mříže apod. Rozhodně však myslete na bezpečnost koní, aby si do nich nestrčili nohu nebo hlavu či se nezahákli ohlávkou. Krmelce mají být dostatečně těžké a ukotvené k zemi, aby ve větru nezačaly létat (např. některé plastové výrobky).

Ať tak, či tak, dbejte vždy na dostatek sena, kvalitu sena – a v neposlední řadě i na zdraví koňských zubů, aby mohly seno dobře rozžvýkat.

 

Příště si řekneme něco o tom, co dalšího koni krmit, jak, kdy a proč.