Králík zaječí (Za)

Genotypy: AA BB CC DD GG yy... = ohnivý divoce zbarvený (Za) AA BB CC dd go go yy... = tříslově modrý (Zam) Přestože je toto střední plemeno král...

Genotypy:

AA BB CC DD GG yy... = ohnivý divoce zbarvený (Za)

AA BB CC dd go go yy... = tříslově modrý (Zam)

Přestože je toto střední plemeno králíka podobné s polním zajícem, nemá s ním nic společného a ani nevzniklo křížením zajíců. Jen díky své postavě a vzhledu získalo tento název. V jiných zemích můžeme toto plemeno znát pod názvem belgický zaječí. A ani z tohoto názvu nepramení jeho původ. Předkové zaječích sice z Belgie pocházeli, ale samotné plemeno vzniklo v Anglii.

Králík zaječí se vyznačuje nejen svou elegancí, ale i přítulnou a dobromyslnou povahou.


• dospělý “zaječák” na výstavě

Důležitou věcí, pro naučení správného postoje pro výstavy, je nejlépe každodenní kontakt se zvířaty. Jedinci nám pak při manipulaci důvěřují a při cvičení jsou klidní a snaží se.

Typickými a požadovanými znaky tohoto sportovního plemene je štíhlé tělo a zajímavá linie břicha. Typ má připomínat polního zajíce. Tělo je dlouze protažené s vysoce vyklenutou břišní linií. Prsa jsou široká, volná a vysoko nesená.

Hrudní končetiny mají být od špiček prstů k loketnímu kloubu nejméně 15 cm dlouhé. Zakončení hrudních končetin je kulaté s tzv. kočičím nášlapem. Uši jsou poměrně dlouhé 12,5 - 14,5 cm, tenké avšak dobře osrstěné s pevnou strukturou.

Pírko je poněkud delší než u jiných středních plemen. Pánevní končetiny jsou rovněž dlouhé. Srst je lesklá, v podsadě hustá, s hojnými elastickými pesíky o délce asi 2,5 cm a přiléhá těsně k tělu.

Barevné rázy:

Nejčastěji jsou chováni v divokém zbarvení.

Ohnivé divoké zbarvení je původní a nejznámější barva srsti králíka zaječího. Červená až mahagonově zbarvená krycí barva musí být co nejsytější. Tmavé stínování - černé špičky chlupů - se projevuje nejsilněji na hřbetě, méně na končetinách. Uši jsou lemovány černou a oči jsou tmavě hnědé.

Barevný ráz tříslový.

Tato forma byla vyšlechtěna v Nizozemsku a Belgii. Krycí barvou je černá či modrá s rezavě hnědými až červenými akcenty. Oblíben je v mnoha zemích, přesto je však nejčastěji chován v zemích, kde byl vyšlechtěn.

Bílý.

Název už prozrazuje, že zaječí bílý je zbarven bíle(albín). Tento málo chovaný ráz se vyznačuje červenýma očima a bílými drápy.

Toto plemeno jsem si oblíbila díky svému již zesnulému dědečkovi. Byl těmto králíkům dlouhá léta věrný a vždy v jeho chovu měli hlavní místo. V té době ale choval pouze zaječí divoce zbarvené, třísloví se u nás na výstavách objevili teprve před několika lety. Přála bych si, aby se králík zaječí stal více chovaným plemenem. Jsou to důstojná zvířata a podle mě umí nejvíce zapůsobit svou elegancí a krásou svého těla na výstavách (a nejen na nich)!


Použitá literatura:
J. Fingerland, Vzorník plemen králíků
Ester Verhoef - Verhallenová, Encyklopedie králíků a hlodavců.
 

Poznámka redakce:
V současné době králík zaječí v našich chovech značně kvalitou zaostává za “zaječáky” chovanými v zahraničí. Vlivem úzké chovatelské základny jsou problémy s utvářením zádí a mnohdy i délka hrudních končetin neodpovídá již zmíněné délce. Také výstavní drezůra hraje důležitou roli. Právě tato je předností chovatelů králíků zaječích v zahraničí. (jde o postavového králíka) Také srst bývá velmi často sice pružná, ale řídká. Jako každé zvíře i králík pozná vlídné zacházení při drezůře. Přitom stačí “drezůrovat” jen několik dní před výstavou a několik minut denně.

Milan Jedlička

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Jarmila Opluštilová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře