Renesance anglických strakáčů?

Anglický strakáč, coby představitel typicky sportovního plemene, si u českých chovatelů nenašel takovou oblibu, jakou má například v SRN, Rakousku i jinde. Vidět jej na našich výstavách je spíše vzácnost. Zatímco například na loňské výstavě samců v Kasselu bylo vystaveno asi 115 kusů těchto králíků v pěti barevných rázech, na našich národních výstavách bývá vystaveno kolem dvanácti kusů angličanů.

Malá užitkovost, velký odpad

To, že jde o plemeno s malou užitkovostí, s velkým odpadem špatně kreslených králíků – kominíků (celočerných králíků) či mlynářů (králíci s malou či neúplnou kresbou a téměř bílou barvou) snad nahradí jen krátké maso s chutnou svalovinou a občas pěkně kreslení jedinci v odchovu.

Anglické strakáče chováme v pěti barevných rázech, nejvýrazněji působí barva černobílá, která je také nečastěji chovaná. Modrý barevný ráz je chován méně, i když je také pěkný. V poslední době si nachází oblibu u chovatelů ráz černožlutý. Před více jak dvaceti lety jsem získal anglického strakáče černobílého od přítele Láníka z Brna, nestora těchto králíků. Pravda je, že typičnost – klenutost hlavy a zádě, by asi dnešním chovatelům mnohdy vadily, ale na tehdejší poměry v našich chovech, kdy nebylo možné sehnat importy ze zahraničí, to muselo našim chovatelům stačit. O to více si naši chovatelé zakládali na kresbě, která je ještě mnohem náročnější než u našeho českého strakáče. V souvislosti s dovozem králíků ze zahraničí, navzdory mnoha kladům, se do našich chovů dostal trend většiny chovatelů v zahraničí – poněkud delší uši, které mně i dalším českým chovatelům „nesedí“.

Bohužel tento trend „prodlužování“ uší není jen u chovatelů anglických strakáčů, ale u mnoha dalších plemen.

Chovatelů anglických strakáčů přibývá

Po mnoha letech, jsem se před několika roky náhodou k „angličanům“ vrátil. A samozřejmě se „ušatost“ projevuje i u mých odchovů. Říká se, že tzv. mlynáři (čakloši aj.) jsou geneticky nezajímaví a v literatuře tvrdí chovatelé i genetici, že jsou nositeli letálního (smrtícího) faktoru, tedy hynou nebo nerostou a zaostávají za svými sourozenci. Já nejsem zastáncem této teorie. Přesvědčil jsem se, že naopak uhynul pěkně kreslený králík a mlynář v pohodě dorostl do jatečné hmotnosti. Nevím, jaké zkušenosti mají dnes ostatní chovatelé ve svých chovech.

Je s podivem, přesto, jak se vyvíjí směr šlechtění a paleta plemen, přes odliv chovatelů z nereformovatelného svazu chovatelů a absenci demokratické organizace, že chovatelů anglických strakáčů přibývá. Přesvědčil nás o tom i počet přihlášek v internetovém katalogu, který byl k dispozici chovatelům na celostátní výstavě mladých králíků v Sedlčanech. Bylo přihlášeno 38 kusů (dodáno 35) anglických strakáčů, což je na naše poměry věc nevídaná. Také to, že chovatelé (sponzoři) věnovali čtyři poháry mimo čestných cen lze jen pochválit.

Mohli jsme porovnat, jestli kvalita vystavených králíků snese srovnání s angličany vystavovanými v zahraničí. Expozici začínal černý barevný ráz v počtu 17 kusů. V tomto barevném rázu byla vystavena bodově nejlepší kolekce a to 376,5 bodů – vystavovatel J. Jahoda z Brna. Současně zde byla udělena čestná cena na kolekci a tu obdržel J. Pecka ze Zadního Chlumu – 374 bodů. Tento ráz převyšoval ostatní nejen počtem, ale i kvalitou zvířat. Především v kresbě a ve tvaru.V modrém barevném rázu bylo vystaveno 11 kusů. Nejlepší zvířata předvedl K. Novák z Olomouce – Slavonína. Na kolekci obdržel 371,5 bodů.Tento vystavovatel vystavil i 2 kusy v barevném rázu madagaskarovém. Pouze 5 kusů černožlutých, to je ústup ze slávy tohoto krásného barevného rázu. Nejlepší zvířata předvedl M. Adamec z Nové Paky 370,5 bodu.V expozici novošlechtění předvedl J. Jahoda z Brna samečka v divoce zbarveném rázu, výborného v srsti a ve tvaru.

Na závěr bych si všechny chovatele a příznivce tohoto plemene dovolil pozvat na klubovou výstavu anglických strakáčů, která se koná ve Slavonicích dne 23. 10. 2004. Na výstavě bude možnost nákupu kvalitních zvířat.