Živý poklad z Čech - Český albín

Český albín je jedním z plemen králíků zařazených do genových zdrojů ČR. Dovolte mi předem pár vět o svých pocitech k tomuto plemeni. Před několi...


Český albín je jedním z plemen králíků zařazených do genových zdrojů ČR.
Dovolte mi předem pár vět o svých pocitech k tomuto plemeni. Před několika lety jsme se s manželem rozhodli pro chov čistokrevných králíků. Nastala diskuze, které plemeno vybereme. Můj muž navrhoval některé plemeno z bílých králíků, ale mě nikdy „obyčejní“ bílí králíci neuchvacovali. Když přišel s nápadem chovat českého albína, byla jsem proti. Bílý králík s červenýma očima, to už vůbec ne! Proč zrovna my bychom ho měli chovat. Vždyť je tolik jiných zajímavých barevných plemen. Myslela jsem si, co je na tom za umění, vždyť jsou všichni bílí králíci stejní.
I přes můj zamítavý postoj jednou přivezl domů samici českého albína od pana ing. Antonína Štětky z Hostivic u Kladna. U nás doma vždycky králíkům říkáme podle chovatele, od kterého pochází. Takže tahle první samice byla prostě (pane inženýre promiňte) Štětková. Snažila jsem se ji ignorovat a tvrdila jsem, že se mi vůbec nelíbí. Ale časem jsem si na ni začínala zvykat, ty červené oči se mi už nezdály tak ošklivé. Byla to mírná a celkem přítulná samice, která se nechala při krmení hladit. Postupem času si mě získávala stále víc. Když se narodila naše první králíčata českých albínů (bylo jich osm) a viděla jsem, jaká je samice úžasná máma, v duchu jsem se jí za nemilé přijetí omlouvala. Mladí albínci neuvěřitelně rychle rostli a uteklo to jako voda, když jsme s nimi vyrazili na naší první výstavu. Samice „Štětková“ se tak stala zakladatelkou pro náš budoucí chov českých albínů.
Manžel se přihlásil do Klubu ČA v roce 2003 a já jsem členkou od letošního roku. Oba jsme se začali intenzivně o toto často podceňované plemeno zajímat, a s přibývajícími roky začínáme postupně pronikat do problematiky chovu. Láká nás výzva pokusit se přispět trošku naším chovem ke zlepšení a záchraně tohoto národního plemene.


• Nejlépe ohodnocený samec českého albína na vystavě v Litoměřicích.

Čím déle české albíny chováme, tím více si uvědomuji jejich přednosti. Je to neuvěřitelně vděčný chovanec. Velice rychle roste, má početné vrhy, které bez problémů odchovává. Bílá srst má krásný jiskrný lesk, který je pro ČA typický. Uši mají mít otevřený lžičkovitý tvar s drobnou vlnkou na koncích. Celkově je to velmi elegantní králík, který zaujme svým hrdým vzpřímeným postojem.
V letošním roce jsme se dočkali krásných úspěchů. Naše samice ČA získala vítězství ve speciálním Klubu českých albínů v Kolíně, a po té byla oceněna na EV v Lipsku 96,5 body. Další získala ocenění 96 bodů v Blovicích. V Litoměřicích jsme obdrželi pohár na nejlepšího samce výstavy a v Lysé nad Labem byla vítězkou plemene další naše samice, získala tak pohár časopisu Chovatel.


• Český albín – nejlepší samice z výstavy albínů v Kolině.

A tak se znovu musím tomuto plemeni omluvit, za mé nespravedlivé počáteční opovržení. Tento králík mě nikdy nezklamal, propadám mu čím dál víc, a když vidím některého našeho albína ve výstavní kondici, který hrdě zvedá hlavu a jeho srst na slunci jiskří, pociťuji nesmírnou radost. Žene mě to dál a stále více vidím, co je v budoucnu zapotřebí u tohoto plemene zlepšit. Je to prostě vášeň a ať si klidně všichni myslí, že mi „králíkáři“jsme blázni. Asi jsme, ale šťastní!
Jedním z našich významných propagátorů a chovatelů českého albína je již výše zmíněný pan ing. Antonín Štětka, CSc. Členem ČSCH je od roku 1965 a od roku 1971 působí jako jednatel ZO ČSCH Hostivice, dlouhou dobu také externě spolupracuje na Zemědělské univerzitě v Praze. Je také autorem povedené publikace pojednávající o českém albínovi. Zajímavostí jistě také je, že o jeho chovu českých albínů pojednává dizertační práce studentky Zemědělské univerzity v Praze.
Jednoho mrazivého rána jsme se za ním vydali do Hostivic u Kladna. Sice nás vítaly sluneční paprsky, ale mráz zalézal za nehty. Nejdříve jsme samozřejmě zavítali k chovancům pana ing. Štětky. Několik samic bylo v očekávání a první letošní přírůstky českých albínů na sebe ještě nechávaly čekat. Když jsme vše prohlédli a zkonzultovali, rádi jsme přijali pozvání na kávu. V příjemném teple se nám krásně povídalo.

Jak jste se dostal k chovu králíků?
Můj otec se věnoval chovu králíků dlouhá léta a já k nim také získal vztah na celý život. Nejdříve jsem se věnoval chovu převážně kalifornských králíků, ještě asi před dvěma lety jsem jich tu měl několik mezi albíny. Bohužel však při chovu v čistokrevné formě dochází ke zmenšování a užitkovost kalifornských králíků klesá. Zato albíni jsou vyhlášení svým rychlým růstem a výbornou zmasilostí. Další jejich velkou předností je jejich dobrá plodnost a mléčnost samic. V průměru odchovávají kolem osmi mláďat ve vrhu. Jsem s nimi opravdu spokojen.


• Český albínn – Litice 9. 9. 2006.

Kdo vyšlechtil českého albína a kdy? Jaká je historie jeho vývoje a chovu v Čechách?
Českého albína vyšlechtil RNDr. Josef Žofka. Narodil se 22. 2. 1890 v Nové Telibi u Mladé Boleslavi. Působil jako profesor na reálném gymnasiu města Kladno. Byl také významnou osobností ve Spolku včelařů na Kladně. Celých 16 let prováděl pokusy s pěstováním červeného jetele s kratšími trubkami, aby včely měly snazší přístup k nektaru na dně květu. Výsledky své trpělivé práce přednesl v roce 1929 v Poznani na Všeslovanském včelařském sjezdu jako referát „Jetel červený krátkotrubý“.
Spolku se vážně dotkla Lidická tragedie v roce 1942, mezi zastřelenými muži na zahradě Horákova statku byli i členové včelařské kladenské organizace, lidický farář pan Josef Štemberk, pan Václav Zelenka. Díky obětavé práci doktora Žofky a pana Josefa Karfuse se podařilo toto velmi těžké období překonat. Profesor Žofka mimo spoustu jiných pracovních aktivit byl i významným chovatelem králíků. Nejdříve je choval z čistě profesních důvodů. Byl doktor přírodních věd a tak si v praxi ověřoval platnost Mendelových zákonů. Choval nejrůznější plemena, z počátku leporidy (křížence), které dále křížil s divokými králíky, ale později i jiná dostupná plemena. Postupem času začal spatřovat větší význam při chovu králíků v jejich hospodářském přínosu. Jeho cílem se stalo vyšlechtění králíka, který bude výborný v plodnosti, růstu a také kožešnicky využitelný. Kožku měly využívat především nižší ekonomické vrstvy k šití kožíšků pro ženy a děti.
Přesný soupis plemen použitých k vyšlechtění českého albína, nám bohužel zůstane navždy utajen. Známá plemena použitá při jeho šlechtění jsou kříženci, divocí králíci, moravští obři a belgičtí barevní i albíni. Právě belgičtí obři se tehdy těšili značné oblibě. Jeho leporidé, jak je zpočátku dr. Žofka nazýval, byli středního vzrůstu, s častým bílým zbarvením a kožešnicky využitelní. Velmi dobrá byla i jejich plodnost, životaschopnost mláďat, jejich dobrý růst do odstavu i po něm. Samice byly dobré matky s výbornou mléčností. Většího zájmu se těšili právě na Kladensku. V roce 1928 dr. Žofka poprvé vystavil v Kročehlavech toto nové bílé plemeno pod názvem český albín. Komise Kladenského spolku vypracovala standard plemene a v listopadu 1930 se na pražské výstavě pokusila o uznání nového českého plemene. To bylo ale soudcovským sborem zamítnuto. Dalším šlechtěním profesor Žofka docílil mimořádně kvalitní kožky. K již tehdy chovaným hermelínům a ruským králíkům s vynikající kožkou přibylo další nové plemeno, český albín.

Kdy byl tedy český albín uznán za samostatné plemeno a jaké oblibě se tehdy těšil?
Toto plemeno bylo uznáno teprve v roce 1931 při Hospodářské výstavě v Praze, kde bylo vystaveno celkem 5 českých albínů. V roce 1936 byl český albín také vystaven v Lipsku, bohužel zde se většího úspěchu nedočkal. Československu byl vytýkán nedostatek originality a odlišnosti od jiných plemen králíků ve světě již rozšířených. Z dostupných dokumentů víme, že v období před druhou světovou válkou nebylo toto plemeno více rozšířené. Nejvíce se český albín těšil oblibě na Kladensku. V průběhu II. světové války se český albín nedostal mezi hospodářská povolená plemena Protektorátu. To samozřejmě jeho chovu nepomohlo a pokles stavů byl patrný.
Po válce se již český albín téměř nevyskytoval. V roce 1956 na výstavě v Brně nebyl vystaven vůbec, v roce 1962 byl předveden pouze jeden kus K. Smetany z Vysokého Mýta. Krevní základna byla tehdy velice úzká. Velkou zásluhu na znovuvzkříšení českého albína měl bezesporu již zmíněný pan Antonín Novák z Nesvačil u Benešova. Byl to on, který přiměl chovatele tohoto plemene, aby předvedli na výstavě stav chovu ČA v naší republice. Podílel se i na založení Klubu českého albína v roce 1966 při Okresní výstavě v Benešově.

Jakým vývojem tedy prošlo toto plemeno dál?
Skupina českého albína byla v roce 1967 vykoupena na nákupním trhu pořádaným Ministerstvem zemědělství, pro nově vznikající velkochovy masných plemen. Podle dalšího sledování se český albín v těchto chovech velmi osvědčil. Bohužel stávající chovy ČA byly tehdy již neuspokojivé kvality, a tak pan Novák, ve spolupráci s doc. Zelníkem z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Nitře, použil k přikřížení králíky Novozélandského bílého a Dánského bílého. Nebyl to jistě ideální krok, ale v té době to bylo již nevyhnutelné, aby došlo ke zlepšení krve ČA. Dodnes se však, bohužel, stále vyskytují někteří ČA v typu Nb. Jedním z úkolů klubu je právě takovéto typy ČA oddělit od požadovaného standardu ČA. Zajímavostí jistě je také to, že při srovnávacím testu v sedmdesátých letech na VŠZ v Praze, kde se mezi několika plemeny srovnávala plodnost, mléčnost, růst a jatečná kvalita, český albín obstál. Potvrdilo se tedy, že domácí plemena mohou konkurovat dovezeným masným plemenům.


• Na návštěvě u pana ing. Antonína Štětky, CSc.

Co je cílem Klubu českého albína ? Co by měl ČA exteriérově splnit?
Před chovateli je stále spousta šlechtitelské práce. Je potřeba vytěsnit z chovů vliv použitých zušlechťovacích plemen (Nb), ujednotit tvar – zlepšit záď, odstranit vystouplé kyčelní hrboly, volnou kůži na prsou, lalůčky. V typu pak dosáhnout vzpřímeného postoje, osvalení těla, ideální délky uší, jejich lžičkovitě otevřeného tvaru a dobrého osrstnění. Srst, která je hlavním znakem plemene, musí být hustá v podsadě s výraznými pesíky. Barva krycího chlupu po celém těle čistě bílá se stříbřitým nádechem lesklých pesíků. Barva očí růžová s karmínovou panenkou. Drápy bílé. Ideální hmotnost dospělého jedince je 4,5 kg.
Klub ČA pořádá každoročně speciální výstavu toho plemene, kde je prováděna také typizace nejlepších zvířat, zvláště samců. V letošním roce oslavili chovatelé českého albína dvě významná výročí: 65 let od uznání plemene ČA a 40 let od založení klubu. Dalším cílem klubu je také rozšiřování krevní základny celého plemene. Jinak hrozí nebezpečí, že budou v chovu zvířata pocházející od omezeného počtu chovatelů. Naštěstí je ještě stále z čeho vybírat, ale je potřeba tuto přednost udržet i do budoucnosti. Český albín se nechová jen v ČR, ale roste o něj zájem i na Slovensku, v Itálii, Litvě, Lotyšsku a Polsku, kde se často využívá ve faremních chovech.

Co říci na závěr?
Chovatelé tohoto našeho národního plemene doufají, že i nadále český albín bude nalézat své příznivce, kteří budou pokračovat v odkazu dr. Žofky. Potěšující je fakt, že se toto plemeno konečně začíná prosazovat i za hranicemi České republiky. Osobně jsem na letošní Evropské výstavě v Lipsku pozorovala velký zájem návštěvníků o českého albína. Bylo zde vystaveno šest čtyřčlených kolekcí. Velmi dobré bodové ohodnocení dokazuje, že se český albín dostává na srovnatelnou úroveň evropských plemen. Průměrné ohodnocení ČA zde bylo 95 bodů. Jeden samec byl oceněn dokonce 97 body, tři samice 96,5 body. Několik jedinců se tu také prodalo. Doufám, že český albín ještě dokáže své kvality i v následujících letech a prací klubu a chovatelů se podaří dosáhnout dalšího zlepšení úrovně chovů těchto ušlechtilých králíků v ČR.
Některé zajímavé recepty na přírodní léčbu některých onemocnění u králíků.


• Na návštěvě u pana ing. Antonína Štětky, CSc.

Prevence a léčba neduhů u králíků
Některé zajímavé recepty na přírodní léčbu některých onemocnění u králíků zpracoval a pro všímavé chovatele připravil ing. Antonín Štětka CSc.

1. Kokcidioza – parazitární onemocnění
Podávání preventivního výluhu – – 1 litr octa + 1 větší cibule + 2 stroužky česneku. Vše nakrájíme a necháme týden vylouhovat v octu. Po přecedění podáváme králíkům v nápoji. 0,5 dcl výluhu na 1 l vody. Tuto kůru provádíme 1× měsíčně, den před tím omezíme příjem tekutin a šťavnaté krmení. Nápoj podáváme 1–2 dny. Asi za 2–3 dny po této kůře doporučuji velmi pečlivě vyklidit hnůj, podestýlku a podlahu posypeme suchým vápnem, dobře nasteleme slámou.
V letní době podávat jako doplněk pelyněk černobýl, asi jednu rostlinu na králíka, zkušenosti chovatelů doporučují i podávání ostružinových větviček.

2. Paréza králíků – Enterokolitida – žbluňkavost (nová choroba)
Nové poznatky uvádějí, že tato choroba vzniká nebo je vyvolána chybami v krmné technice. Vůbec se nedoporučují samokrmítka na jadrná krmiva, králík musí mít vždy vyžráno a na další krmivo se musí těšit. Nejvíce se vyskytuje u samic asi 10.–20. den po okocení. Přestanou žrát, sedí schoulené, nevyprazdňují se – netráví. Ztrácí mléko a končí to úhynem. Ihned při první známce nechutenství podáme 1–2 ml Fernet -Stock ráno, večer a opakujeme i druhý den. Většinou se podaří samici znovu nastartovat k příjmu potravy. V této době podáváme jen vodu a kvalitní seno, vhodné jsou také ostružinové větvičky. Po zlepšení stavu předkládáme granule a obilí jen velmi pozvolna.
Obdobné zkušenosti doporučují jako budič podávat rum – tuzemák.


• Hnízdo s králičaty českého albína.

3. „Startér“ pro kojící samice (recept ze Šumavy – osobně upraven)
Podávat od druhého dne po okocení. 2 polévkové lžíce ovesných vloček, 3 lžíce mačkaného ječmene namočíme do 0,3 litru vlažné vody a 5 minut povaříme, až se vytvoří pěkný maz. Přidáme 0,3 litru vlažné vody + 0,3 litru mléka (polotučné až odstředěné) a do celkového množství 1,5 litru doplníme vodou, zamícháme a trošku osolíme. Nápoj podáváme 1× denně – ráno a dávku zvyšujeme podle početnosti vrhu, pouze však tolik, co králice na jeden zátah vypijí (pozor na zbytky – kvasí). Tato dávka postačí na jedno krmení pro 3 samice s 20 mláďaty. Ve věku mláďat 28 dní postupně přecházíme jen na vlažnou vodu a tradiční krmení. Samicím má být k dispozici také čistá voda.

Touto cestou velice děkuji za podnětné informace panu ing. Antonínu Štětkovi Csc., přeji mnoho štěstí v jeho záslužné práci a spoustu chovatelských úspěchů.

text a foto: Bc. Daniela Bukovská,
zoofarma@seznam.cz

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře