Zakrslí králíci aneb průřez zakrslými plemeny králíků v České republice

Zakrslí králíci aneb průřez zakrslými plemeny králíků v České republice
1,0 zakrslého divoce zbarveného (Zdiv)
1,0 zakrslého japanovitého (Zjap)
0,1 zakrslého berana strakáče madagaskarového (ZBmad)
Detail hlavy sedmitýdenního mláděte zakrslého berana strakáče činčilového (ZBstrči).
Obsah
  1. Stručná historie zakrslých plemen králíků
  2. Zakrslost je u králíků dána geneticky
  3. Králíci s nepožadovaným rámcem těla

Zakrslí králíci patří bezesporu k nejoblíbenější a nejrozšířenější skupině plemen králíků, která jsou u nás chována. Je to dáno hned několika faktory. Nejvýraznějším je asi určitá přitažlivost z hlediska jejich exteriéru, protože lidem se odjakživa líbí „zvířátka“ menší, s kratší a kulatou hlavou, relativně většíma a vypouklýma očima, krátkýma ušima a už od pohledu přítulná a přímo vybízející k pohlazení. Zkrátka roztomilá na první pohled. Zakrslí králíci zaznamenali zejména v devadesátých letech minulého století obrovský boom, který kulminoval někdy v přelomu milénia a trvá dodnes. Stále jsou aktuálním tématem na české králíkářské scéně a jsem přesvědčen, že dlouho ještě budou.

V tomto příspěvku se pokusím představit zakrslá plemena králíků, která jsou chovaná u nás, se kterými mohou přijít čtenáři do styku a která se mohou rozhodnout chovat. Zaměřím se zejména na exteriér (zevnějšek) plemen s tím, že popíši, jak by „zakrslíci“ měli a také neměli vypadat. Pokud se někdo rozhodne chovat nějaké plemeno zvířete obecně, měl by o něm vědět ta nejpodstatnější fakta. Zmatky a nepřesné informace v začátcích chovu začátečníka mohou vytvořit klamnou iluzi, což není žádoucí. Zejména tedy pro začínající chovatele zakrslých králíků je určen tento miniseriál o plemenech zakrslých králíků, ale jsem přesvědčen, že i dosavadní chovatelé zakrslých králíků zde naleznou zajímavosti a další informace.

Stručná historie zakrslých plemen králíků

Všechna dnes chovaná plemena zakrslých králíků mají, v principu, společného jmenovatele – a tím je plemeno hermelín. Jedná se o první známou podobu zakrslého králíka vůbec. Byl vyšlechtěn ve Velké Británii, resp. Anglii, která byla doslova pověstná citem pro šlechtitelství zvířat. Právě Angličané vtiskli zakrslým králíkům, resp. jejich předku, určitou podobu, na které mohli stavět chovatelé v jiných evropských zemích při dalším, navazujícím prošlechtění, a mohli tak vyšlechtit dnešní exteriér plemene. Byl to tedy právě hermelín, který dal za vznik dalším zakrslým plemenům králíků.

Zakrslost je u králíků dána geneticky

Velikost u zvířat je obecně dána tzv. kvantitativními geny, tzn. že na vývinu jednoho znaku (zde velikosti tělesného rámce) se podílí více genů tzv. malého účinku. Znaky podložené těmito geny se dají většinou více ovlivnit vlivy vnějšího prostředí (výživa, pohyb, ustájení atd.). U konkrétně zakrslých králíků je tomu však poněkud jinak. Ano – velikost tělesného rámce se u nich dá (jako u každého zvířete v lidské péči) ovlivnit zejména krmením, ale v principu je velikost jejich tělesného rámce podložena tzv. geny kvalitativními, tzn. že na vývinu jednoho znaku se podílí málo genů tzv. velkého účinku. Dalším ukázkovým příkladem znaku podloženého kvalitativními geny je např. barva srsti zvířat – tam např. krmením nezměníme nic – pořád se barva srsti bude přenášet podle určitých pravidel a ovlivnění ze strany vnějšího prostředí je minimální. Toto je přesně případ i zakrslosti u plemen zakrslých králíků. Standardní zakrslý králík má vážit (dle jeho standardu) od jednoho kilogramu do 1,25 kg s tím, že od 1,26 do 1,50 kg jsou jedinci strhávány na výstavě body, protože již není v požadovaném (ideálním) intervalu. Nicméně můžeme s určitou nadsázkou tvrdit, že i ona některá „větší“ zvířata do hmotnosti cca 1,40 kg mohou být v principu „pravými zakrslými“ králíky, u kterých je zakrslost podložena geneticky. V každém případě je však daleko lepší, pokud je (čistokrevný) „zakrslík“ se svou hmotností v požadovaném intervalu 1,0 až 1,25 kg.

Králíci s nepožadovaným rámcem těla

Pokud připáříme na sebe dva standardní zakrslé králíky (což je zcela požadované, automatické a nejběžnější), nemusí se ve vrhu pokaždé objevit jen stejně vyvinutí potomci jako rodiče. Objevují se tři „formy“, a to je zcela v souladu s genetickým založením zakrslosti a zcela v souladu s mendelistickými zákony, které zde platí. Gen pro zakrslost sídlí na lokusu Dw, recesivní alela –dw– zaručuje jeho nositeli zakrslost, zatímco dominantní alela Dw zakrslost nezpůsobuje. Standardní jedinci zakrslých králíků jsou heterozygoti, tzn. že v genotypu mají jak dominantní alelu Dw, tak i recesivní alelu dw.

a) standardní zakrslíci – dorůstají přibližně stejného hmotnostního intervalu jako jejich čistokrevní rodiče. Popisu jejich exteriéru je věnováno speciální pojednání dále v textu. Jsou to heterozygoti (Dwdw).
b) „přerostlí“ zakrslíci – nemají vůbec gen pro zakrslost. Dorůstají asi do 1,70 kg, mají delší (asi 7–8 cm) uši, štíhlejší a protáhlejší hlavu, výraznější krk, delší trup a končetiny. Nehodí se většinou pro čistokrevný chov králíků a potažmo pro výstavní činnost a z tohoto důvodu se vyřazují. Jsou to dominantní homozygoti (DwDw).
c) „nedorostlí“ zakrslíci – mají sice gen pro zakrslost (teoreticky jsou to nejvíce „praví“ zakrslí králíci – – dwdw), ale spolu s tímto je pevně spjata určitá morfologická nedovyvinutost. Již v hnízdě jsou oproti předešlým dvěma formám asi o třetinu až polovinu menší, mají silně vyklenutou hlavu, slabé a krátké končetiny a celkově jsou hubení a slabí. Takovíto jedinci obvykle do maximálně třetího dne hynou na jednak nedostatečnou funkci organismu a jednak na fakt, že díky slabosti jsou odtlačeni standardně velkými jedinci od struku samice. Zpravidla se tato vrozeně slabá a postižená mláďata vyřazují druhý den při kontrole hnízda, protože všechna dříve nebo později hynou (a to jedním z asi nejhorších způsobů – vyhladověním a současným tlakem ostatních, zdravých mláďat, která je utlačí na dno hnízda).

Mohl bych se zde jistě více rozepsat o genetickém založení, o mendelistických zákonech, které zde platí, atd., ale myslím, že to zde nemá příliš smysl, a pokud má někdo o tuto problematiku hlubší zájem, tak doporučuji publikaci „Králíkářská genetika“ od Ing. Jaroslava Fingerlanda (rok vydání 1998), kde je tato problematika více rozebrána. Pro čtenáře je asi nejdůležitější akceptovat výskyt všech tří forem a to, že je to zcela v normálu a v souladu se zákony dědičnosti.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře