Nákup zakrslého králíka rady a tipy od chovatele a posuzovatele

(Dokončení z Fauny č. 17/2010.) Minulý díl tohoto dvoudílného miniseriálu byl věnován možnostem zdrojů nákupu zakrslého králíka. Dále jsem nastínil tři základní otázky, na které by měl kupující dostat od prodavače nebo asistenta odpověď. V tomto díle se zaměřím na výčet zakrslých plemen králíků (kterým se nabízení králíci nejvíce podobají), na jejich optimální věk pro odběr a také na hlavní poznávací rysy zevnějšku zakrslého králíka.

Nabízená plemena zakrslých králíků

Jak jsem v minulém čísle poznamenal, tak v zooobchodech se setkáme s lecčím, ale s opravdu typickými zakrslými králíky pro výstavy v drtivé většině případů nikoliv. Proto v následující tabulce shrnu nejčastěji nabízené zakrslé králíky, resp. ty, které se zevně nejvíce podobají čistokrevným plemenům. Tito nabízení králíci je sice zevně mohou více či méně připomínat, ale v genetické podstatě jsou většinou „směskou“ – proto i když např. spáříme dva černě zbarvené jedince, tak ve vrhu může klidně být např. pět mláďat, a každé může mít jiné zbarvení.

(Výchozí) plemeno	Specifika plemene	Poznámka
Hermelín	bílá barva srsti, bez skvrnek, srst normální	modrooký nebo červenooký (albín)
Zakrslý barevný	různé barvy a kresby, srst normální	nejběžnější
Zakrslý strakáč	bílá barva srsti, na které jsou rozmístěny skvrny, normální srst	většinou černo-bílí nebo modro–bílí králíci
Zakrslý rex	různé barvy srsti, srst kratší a kolmo postavená vůči kůži	zatím méně rozšířený
Zakrslý liščí	srst dlouhá asi 5 cm – pouze na trupu, ne na hlavě a uších	zatím méně rozšířený
Zakrslý saténový	vysoce lesklá srst	zatím méně rozšířený
Zakrslý beran	poněkud větší rámec, svěšené uši	rozšířený a oblíbený
Zakrslý beran rex	svěšené uši, krátká a kolmo postavená srst	zatím jen sporadický

Věk nabízených králíků

Většina zakrslých králíků je nabízena v 7 až 10 týdnech. To už je doba, kdy se mládě dokáže relativně dobře adaptovat na podmínky v zooobchodě a následně u svého nového majitele. Někdy se stane, že se králík do dvou až tří měsíců neprodá a je tak v obchodě déle. Klasickým příkladem bývají letní prázdniny, kdy lidé odjíždějí na dovolené a kdy není o zvířata obecně v zooobchodech takový zájem. Králík samozřejmě dál roste, růst a vývoj je nejzřetelnější zvláště u mláďat. Poměrně dost zákazníků má představu „čím menší králík, tím lepší králík“. To je celkem dobrá myšlenka, ale musíme brát v potaz, že králík pořád roste – a to samozřejmě i zakrslý. V žádném případě se nejedná o nějakou „vadu“ nabízeného zvířete. Je to přece živé zvíře, které dále roste. Naopak je lepší si pořídit třeba desetitýdenního králíka než zvíře šestitýdenní, které bylo velmi brzo odstaveno od matky a většinou uhyne.

Okruhy těla

Okruhy, pomocí kterých se dá téměř bezpečně určit kvalitní zakrslý králík, jsou zhruba následující:
• Tělesný rámec a délka krku (ale pozor – vliv věku zvířete)
Je požadován silně zavalitý rámec těla se spíše kratšími a silně stavěnými hrudními končetinami. Takto je to popisováno ve standardech všech zakrslých plemen. Tam jsou myšleny exteriéry zejména dospělých zvířat. U mláďat je vše zatím ve vývoji a zvláště u cca dvouměsíčních mladých (která jsou nejčastěji nabízena) toho příliš nepoznáme. Nicméně i tak platí, že jejich tělesný rámec má připomínat „kuličku“. Zvířata s dlouhým trupem většinou opravdu narostou více. Krk má být krátký a nepříliš zřetelný. Ještě zbývá poznamenat, že stejně stará mláďata „zakrslíků“ se vzpřímenýma ušima a zakrslých beranů budou většinou vždy velikostně odlišná. Protože zakrslý beran dosahuje v dospělosti asi 1,8 kg, tak je celkem jasné, že i jeho mláďata se budou v porovnání s „klasickými zakrslíky“ jevit poněkud větší, což samozřejmě není vada.
• Utváření hlavy
U všech zakrslých plemen se obecně vyžaduje kratší a kulatá hlava s výraznými skráněmi. I u mláďat to jde pěkně poznat. Kupovat mládě s vysloveně dlouhou, štíhlou a plochou hlavou nedoporučuji. Taková zvířata jsou většinou většího tělesného rámce.
• Délka a postavení uší (vliv plemene a věku)
Podle délky uší se orientuje většina lidí při nákupu. Ve věku asi dvou měsíců by u průměrně velkého zakrslého králíka měla jejich délka činit asi 2,5 až 3 cm. U zakrslých rexů vzhledem k nižšímu prošlechtění může být jejich délka větší (navíc díky krátké srsti se i opticky jeví uši jako delší). U zakrslých beranů jsou uši podkovovitě zavěšeny podél skrání a jejich délka není až tak podstatná při výběru králíčka „do domácnosti“. U zakrslých beranů bych jen poznamenal, že ve věku, kdy jsou mláďata nejčastěji nabízena, ještě nemusí obě dvě uši permanentně viset dolů. Někdy se stane, že králík ušima „stříhá“. Ušní boltce by měly natrvalo zaujmout požadovanou polohu do maximálně třetího měsíce života. U většiny nabízených ZB s tím není problém.
• Délka srsti
Délka srsti je zvláště znakem plemenným (např. u zakrslého liščího), nicméně může sloužit jako pomocné vodítko pro rozpoznání „nezakrslých“ králíků, kteří se vydávají za zakrslé. K tomuto stavu v současnosti dochází už jen sporadicky, ale myslím, že je dobré znát i toto hledisko. U „opravdového zakrslíka“ je srst krátká (srst mláďat do přelínání má asi 1 cm), zatímco u „nezakrslých“ králíků je výrazně delší a jakoby mírně odstává od těla.

Ze zdravotních a sociálních projevů zdravého jedince obecně to jsou:
• Pohyb, čilost zvířete
Zdravé zvíře je v rámci možností ustájovacích prostor čilé, má živý temperament. Co se pohybu, resp. jeho míry týče, tak je to diskutabilní hned z několika důvodů. Po umístění králíka do ustájovacího boxu (klece nebo prostorného výběhu na zemi) králík první dny nové prostředí prozkoumává, seznamuje se s předměty v něm (misky, napáječky, jesličky …) a případně s jeho dalšími obyvateli, se kterými si první dny musí ujasnit svou hierarchickou pozici, proto menší potyčky v začátcích jsou běžné. Poté však již většinu dne jen králík leží nebo sedí, protože okolí boxu zná a na návštěvníky zooobchodu a zooobchod obecně si již zvykl a nemá z něj stres. V obchodě také bývá většinou celkem horko (protože ostatní zvířata jsou spíše „na teplo“ – tedy zcela opačně, než jaké teplotní nároky má králík nebo třeba činčila). Proto se míra pohybu sníží, nicméně pokud někdo udělá rychlý pohyb před kotcem nebo něco spadne na zem, králík by měl ihned adekvátně zareagovat. Pokud králík apaticky sedí stranou nebo v rohu, navíc nežere nebo nepije, je to neklamná známka toho, že není v pořádku.
• Stav očí, kůže a srsti zvířete
Stav očí, kůže, srsti a přirozených tělních otvorů zvířete je dalším ze znaků, jak poznat zdravé zvíře. Oči jsou „živé“, jiskrné. Případné výtoky z očí nebo nosu jsou většinou příznaky zánětu daného místa. Kůže je pevně upnutá a při vytvoření kožní řasy (nejčastěji na hřbetě) a jejím upuštění se kůže elasticky ihned vrátí do původní upnuté polohy. Pokud by se vracela jen s obtížemi a pomalu, je to jedna ze známek dehydratace organismu, tj. většinou nějakého počínajícího chorobného stavu.
• Postoj a výživná kondice zvířete
Také postoj zvířete je velmi důležitý faktor při nákupu zvířete. Vysloveně nahrbený postoj, navíc kombinovaný s vyhublostí, je neklamným příznakem nějakého onemocnění, které u králíků zpravidla postihuje trávicí trakt. Zdravé zvíře vykazuje adekvátní postoj i polohu těla a dobrou výživnou kondici.
• Sociální chování zvířete
Králík patří mezi vysloveně společenská zvířata a navíc mezi zvířata, u kterých hraje významnou roli taktilní (dotyková) komunikace. Po počáteční hierarchii ve skupině v zooobchodě se utvoří relativně kompaktní skupina, která se však s jakýmkoliv příchodem a odchodem zvířete přetváří a hierarchické poměry v ní se mění. I tak je ale obvyklé, že králíci většinou leží vedle sebe, případně se i navzájem čistí (projev dominance, resp. submisivity mezi jedinci). Králík by neměl sedět permanentně zcela osamoceně v koutě klece a měl by vykazovat nějakou další komunikaci s dalšími obyvateli klece.
 

Závěr

Tolik základní informace o nákupu zakrslého králíčka, zejména v zooobchodě. V dnešní době vzrůstá trend si opravdu koupit kvalitní zvíře (viz psi, kočky, …). U králíků je to poněkud složitější, především vzhledem k tomu, že informací o jejich základním exteriéru není mnoho a mohou tak kolovat různé polopravdy. Doufám, že dva díly tohoto seriálu přispějí k větší informovanosti a pomohou tak zájemcům o chov „zakrslíků“ (zejména jako „pet“ zvířátka) ke koupi optimálního zvířete, se kterým prožijí kus jejich života. Navazující seriál bude věnován péči a výživě o nově zakoupeného králičího svěřence doma.