Posuzování králíků v obrazech VIII. Péče a zdraví

Posuzování králíků v obrazech VIII. Péče a zdraví
Pouze zdravé zvíře se může na výstavách ucházet o ocenění a stát se přínosem pro chov. Na fotografii zakrslý beran divoce zbarvený – mladá králice
Správné zkrácení drápů je velmi důležité.
Nečisté pohlavní koutky…
… se dají poměrně snadno odstranit.
Zdravé oči králíka, jiskrné a plné zdraví
Zánět spojivky
Oční zákal je obecně důvodem pro vyloučení takového zvířete z chovu.
Správně provedené tetování vydrží čitelné po celý život králíka.
Králičí syfilis se projevuje zejména na zevních pohlavních orgánech…
… ale později také v okolí nozder a pysků.
Otlaky na hrudních…
… a pánevních končetinách
Zranění na nose králíka – po pokousání
Patologický útvar na spodní čelisti králíka, který může být např. abscesem
Dravčíkovitost se manifestuje zejména na hřbetě králíka, kde se tak tvoří bílé šupinky odumřelé kůže – lupy.
Ušní svrab v pokročilém stadiu
Chronický bělavý výtok z nozder je jedním z klinických příznaků králičí rýmy.

Vystavit na výstavní akci zdravé zvíře by mělo být zcela automatickou situací. V praxi výstav to však, bohužel, ne vždy platí o všech zvířatech. Náplní tohoto posledního dílu seriálu o posuzování králíků je tedy krátký přehled nejčastějších odchylek od zdravotního stavu králíků, se kterými se lze nejčastěji na výstavách setkat.

Ve své podstatě je sedmá pozice oceňovacího lístku králíka vyhrazena nikoliv pro hodnocení vlastního exteriéru jedince, ale pro zběžné zhodnocení jeho stavu předvýstavní péče a zdraví. V této pozici se tedy hodnotí aktuální připravenost zvířete na výstavu a zevrubně jeho zdravotní stav. V průběhu století, co se králíci na výstavách posuzují, se konstituce a podoba této pozice na oceňovacím lístku měnila. Někdy byla pouze poznámkou, jindy (stejně jako nyní) je plnoprávnou pozicí, ve které se přidělují body.

1) Předvýstavní péče

Ke správné předvýstavní přípravě patří určité úkony shrnuté do těchto okruhů. Některé úkony jsou rutinní a rozšířené, jiné méně často prováděné.

• Péče o srst

Péče o srst je spíše otázkou 4. pozice oceňovacího lístku králíka. Srst králíka má být z hlediska předvýstavní péče vykartáčovaná, což je v praxi ale spíše sporadický úkon vystavovatele, pokud nepočítáme dlouhosrstá plemena. Problémem je jednak znečištění srsti a také její zplstění. Spíše je ale problém s čistotou nášlapových ploch končetin – hlavně pánevních, kde je omytí a vykartáčování skutečně potřeba, má-li se králík skutečně dobře prezentovat již na první pohled.

• Péče o drápy

Péče o drápy patří ke známým úkonům vystavovatele. Drápy mají být čisté a zkrácené na délku zhruba tak, aby při postoji králíka nepřesahovaly chlupy. Samotné zkrácení přesahující rohoviny drápů je potřeba provádět s citem a zkušenostmi, hlavně u plemen s temnou barvou drápů, kde nelze vidět cévy s nervy. Začátečníkům úkon ochotně ukážou zkušení chovatelé, případně je možné zkrácení rohoviny drápů i u veterinárního lékaře. Drápy je vhodné zkracovat v periodě cca 2–3 měsíců, protože rohovina přirůstá poměrně rychle. Neošetřené, dlouhé drápy často pak vedou k deformitám drápů, prstů a později i postoje. Delší drápy se na výstavě hodnotí srážkou 0,5 bodu, podobně jako drápy s nánosy nečistot.

• Péče o pohlavní koutky

Pohlavními koutky myslíme u králíků kožní záhyby po stranách u pyje, resp. vulvy. Tvoří kapsu, ve které se hromadí zasychající maz, který v mnoha případech (zvláště u samců) i silně zapáchá. Na výstavě se tento poměrně častý stav sráží 0,5 bodu. Vyčištění pohlavních koutků se provádí smotkem vaty nebo vlhkého hadříku.

• Celkový dojem králíka

V rámci celkového dojmu králíka hodnotíme jeho celkovou výstavní kondici a případné odchylky. Kondicí obecně je myšlen stav připravenosti zvířete k určitému účelu. U výstavní kondice je cílem výstavní akce s předpokladem získání pěkného ocenění. Proto tomu musí kondice odpovídat. Zvíře má být v dobrém výživném stavu, bez vystupujících hrbolů kostí. Nežádoucí je ale i překrmené zvíře. Důvodem pro neklasifikování zvířete je absolutní nepřipravenost na výstavu, čímž se většinou myslí stav po onemocnění, kdy je zvíře silně pohublé, může mít i průjem či jiné problémy.

• Péče o oči

Předvýstavní péče o oči králíka jako taková víceméně neexistuje, resp. nelze moc co vylepšovat. Spíše se soustřeďujeme na problémy, tedy hlavně slzotok, který může postihovat jedno anebo obě oči. Většinou se jedná o jednostranný problém. Ten může být způsoben či ovlivněn více vlivy, ať už zevními (např. dráždění oka vpadlým cizím tělesem), či genetickými. Výsledkem je smáčená kůže a srst v okolí vnitřního očního koutku, s tendencí se šířit v případě nezahájení léčení. Téměř vždy je to doprovázeno i zánětem spojivky. Takový králík na výstavu rozhodně nepatří a je potřeba jej nejdříve vyléčit. Pokud se takové zvíře přesto dostane na výstavu, je provedena srážka 0,5 bodu, případně neklasifikování králíka s doložkou „po vyléčení chovu schopen“. Kromě výše uvedených lokálních situací (postižení pouze oka, bez vlivu na celkový zdravotní stav) je potřeba věnovat patřičnou pozornost i možnému výskytu myxomatózy, především v letním období. Jedním z prvních klinických příznaků je právě zánět spojivek. Nicméně myxomatóza je celkové onemocnění doprovázené většinou zcela zřejmým narušením celkového zdravotního stavu (apatie, nechutenství, horečka aj.), později s typickými změnami na kůži okolo očí i na jiných místech.

• Péče o uši

Péčí o uši rozumíme, že mají být v den posuzování vyčištěné a prosté ušního mazu. Nečisté uši se penalizují srážkou 0,5 bodu. Většinou ale pro to není důvod. Skutečně pouze minimum králíků má problém s přebytečným ušním mazem, který se hromadí v zevním zvukovodu. I proto je předvýstavní péče v této oblasti spíše raritou a soustřeďuje se spíše na následující situace s tetováním.

• Péče v oblasti tetování

Tetování je jediným uznaným způsobem, kterým se u nás označují čistokrevní králíci v rámci Českého svazu chovatelů. Registrační čísla pro levé ucho a pravé ucho obdrží chovatel od příslušného registrátora (dle typu registrace – okresní, klubová, ústřední, příp. registrace plemenných chovů) na základě zaslaných připouštěcích potvrzení.

Tetování má určitý formát. V levém uchu se tetuje písmeno C, dále pořadové číslo měsíce v roce a koncové číslo roku narození. Králík s tetováním např. C 1–4 se tedy narodil v ČR, pochází z ledna a je z roku 2014. V pravém uchu se tetuje podle typu registrace. Nejrozšířenějším typem registrace je okresní registrace. V takovém případě přidělí okresní registrátor registrační značky pro pravé ucho ve formátu číslo okresu–pořadové číslo králíka daného plemene nebo rázu v příslušném roce. Okres Uherské Hradiště má například číslo 72. Tetování v pravém uchu 72–20 tedy znamená, že je králík registrován v okrese Uherské Hradiště a je 20. zaregistrovaným králíkem v pořadí daného plemene či rázu v daném roce. Podobně je stanovena i klubová registrace (pro členy speciálního chovatelského klubu) nebo ústřední registrace (pro novošlechtění a regenerační křížení). Pomlčka, která se uvádí v písemné formě, není striktně nutná, lze ji nahradit i vynecháním volného místa při tetování. Barevné rázy (např. u strakáčů, stříbřitých malých, zakrslých králíků apod.) se tedy registrují každý ráz samostatně od začátku – od pořadového čísla 1. Králíci označení jinak, než je povoleno naším Registračním řádem, zejména soukromými značkami, jsou vyloučeni z posuzování na výstavě. Výjimka je pouze u králíků dovezených ze zahraničí, tj. označených dle registračních řádů zahraničních chovatelských svazů. V Evropě je celkově trend trvale označovat králíky tetováním (ať už v jakémkoliv formátu), pouze ve Švýcarsku se králíci označují umístěním kovových spon s vyraženými čísly do uší a dále ve Velké Británii se králíkům navléká kovový kroužek s čísly za patní kloub. S těmito zvířaty se ale u nás plošně prakticky nesetkáváme.

Tetování se provádí asi ve 2.–3. měsíci věku králíka prostřednictvím tetovatele, který je ve skoro každé základní organizaci. Používají se tetovací kleště s jehličkovými čísly a tetovací barva. V den posuzování musejí být ušní boltce prosté tetovací barvy a tetování tedy jasné a čitelné. Méně čitelné tetování se hodnotí srážkou 0,5 bodu při hodnocení, stejně jako otočené tetování („vzhůru nohama“) nebo záměna uší při tetování či nevyčištěné uši po tetování. Důvodem pro neklasifikování králíka jsou již závažnější stavy: zcela nečitelné tetování či stáří neodpovídá tetování králíka. Zajímavou a naštěstí málo častou situací je, sejde-li se na výstavě dva či více králíků stejného plemene a rázu se stejným tetováním pravého ucha (a registrovaných ve stejný rok v jednom okrese). Například dva čeští strakáči černí s tetováním uší – první králík: C 1–4/90–22 a druhý králík: C 2–4/90–22. V takovém případě došlo k chybě registrátora, případně chybě při tetování – a oba tito králíci jsou neklasifikováni pro chybné tetování.

2) Zdravotní stav

Zdravotní stav králíka se na výstavě hodnotí pouze zevrubně, v rámci možností a schopností posuzovatele králíků. Při nějakém problému se zpravidla vyslovuje obecné podezření a králík se neklasifikuje. Je-li předpoklad, že se může jednat o infekční onemocnění, doplní se na oceňovací lístek poznámka „odstranit z výstavy“ a členovi výstavního výboru se tato skutečnost oznámí. Králík je přemístěn mimo výstavní klece a po napojení a nakrmení se co nejdříve předá zpět vystavovateli. Nejčastěji zjišťované problémy se zdravotním stavem králíka na výstavách jsou následující.

• Poruchy zraku

U králíků se v rámci výstav někdy lze setkat s očními zákaly. Zákaly mohou být jednostranné či oboustranné a způsobují poruchy vidění a tedy zhoršenou orientaci v prostoru. U těchto stavů dochází rovnou k vyloučení králíka, nikoliv k jeho neklasifikování.

• Pohlavní choroby

V rámci chorob reprodukčního aparátu králíků, které se zevně mohou manifestovat, je poměrně známá králičí syfilis (někdy zvaná spirochetóza králíků či treponemoza králíků). Způsobuje ji gramnegativní štíhlá bakterie Treponema cuniculi. K nakažení dochází koitem a po poměrně dlouhé inkubační době dochází k tvorbě typických klinických příznaků na sliznici zevních pohlavních orgánů, kůži okolo nich a sekundárně také na hlavě. V případě zjištění takového králíka na výstavě je daný jedinec neklasifikován. Co se týče léčby, tak pokud se situace zachytí v začátku, je prognóza poměrně příznivá.

• Otlaky, rány, zlomeniny, abscesy

S otlaky na končetinách (zejména pánevních končetinách) králíků se setkáváme především u určitých linií králíků, většinou se jedná hlavně o krátkosrstá plemena (rexi). Na vzniku otlaků se také může spolupodílet zhoršená zoohygiena ustájení či nesprávné řešení roštové podlohy. Otlaky jsou vadou přípustnou, hodnocenou srážkou 0,5 bodu, zatímco otevřené otlaky jsou důvodem pro vyloučení zvířete. To je stanoveno především pro předpokládaný podíl genetiky na vzniku otlaků. Rány a kousná poranění (většinou pokud jsou mláďata později rozdělena samostatně do kotců) jsou důvodem pro neklasifikování takových zvířat. Sporadicky se můžeme setkat s podezřením na zlomeniny končetin či vykloubení – platí opět neklasifikování takových zvířat. Zcela stejně se postupuje při podezření na abscesy – navenek se jedná o prominující, většinou kulovité útvary. Poměrně častým místem pro vznik těchto útvarů je mezisaničí.

Paraziti

Parazitární onemocnění u králíků jsou poměrně známá a také aktuální mezi chovatelskou veřejností. V případě zevních parazitů (tj. ektoparazitů) se u králíka setkáváme hlavně s ušním svrabem a dravčíkovitostí. Ušní svrab způsobuje roztoč prašivka králičí (Psoroptes cuniculi) žijící ve svrchní vrstvě kůže králíka. Přenos je přímý – kontaktem s nakaženým zvířetem – ale i nepřímý, dějící se cestou přes oděv a pomůcky chovatele apod. V tomto směru má velký význam izolace postiženého králíka a důsledná dezinfekce kotce a pomůcek. Tito paraziti jsou lokalizováni v zevním zvukovodu a ušním boltci králíka, kde napadaná kůže tvoří krusty. Objevuje se úporné svědění (třepání hlavou) a také bolest, protože tam probíhá zánět. V případě zachycení onemocnění v raném stadiu existuje velká šance na uzdravení jedince bez zdravotních následků. Zato dravčíkovitost (cheyletielóza) je způsobena parazitem Cheyletiella parazitivorax, který je lokalizován zejména na hřbetě králíků. Klinický obraz onemocnění je zcela jiný, svědění nebývá vždy zřetelné a v postižené oblasti dochází k vypadání chlupů a povrchovému zánětu kůže s tvorbou typických bílých lupů. V rámci vývojově vyšších vnitřních parazitů (tj. endoparazitů) se u králíků setkáváme především s roupem králičím (Passalurus ambiguus). K přenosu dochází pozřením vajíčka roupa, které se vylučuje do vnějšího prostředí. Samotní dospělci roupa jsou lokalizováni v tlustém střevě. Někdy se ale dostávají ven a můžeme je spatřit v okolí análního otvoru králíka. Při podezření na výskyt výše uvedených nemocí na výstavě je takový králík neklasifikován s doložkou „po vyléčení chovu schopen, zvíře odstranit z výstavy“.

Rýma

Králičí rýma je velkým postrachem drobnochovů i větších chovů králíků. Na jejím vzniku se podílí jak určité infekční agens, tak nepříznivé zoohygienické vlivy (např. vyšší koncentrace stájových plynů, vlhkost, průvan apod.). Rýma může probíhat ve více formách, v drobnochovech ji známe většinou jako chronickou záležitost. Známým klinickým obrazem je bílý až žlutavý výtok z nozder a kašel. Léčba je problematická. Při zjištění podezření na králičí rýmu je daný králík neklasifikován s doložkou „po vyléčení chovu schopen, zvíře odstranit z výstavy“.

Tímto dílem končí naše osmidílné povídání o posuzování králíků. Věřím, že si každý čtenář – chovatel králíků – v něm našel nějakou zajímavou informaci, kterou dokáže upotřebit ve svém chovu, aby měl radost z pěkného ocenění svých králíků na výstavě.


Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře