Králík tříslový
Plemeno králík tříslový patří ke stálicím v našem domácím chovu králíků. Co do zbarvení, na rozdíl od jiných plemen, toto plemeno prošlo minulým stoletím bez zjevných projevů kreativity. Kdysi byl tříslový králík velmi ceněn pro zajímavou a kvalitní kožešinu, nicméně v současné době se jedná o plemeno čistě zájmové, které se chová pro výstavnické účely.
Historie
Co se týče vzniku plemene (a vůbec tohoto zbarvení), jedná se o plemeno, které jednoznačně pochází z Anglie. V rámci geneze plemene je potřeba zmínit, že angličtí chovatelé nebyli v náhledu na exteriér plemene v prvopočátcích zcela jednotní. Králíci s tříslovým zbarvením vznikli náhodným křížením v chovu reverenda Williama Coxe z města Brailforf. Choval králíky několika plemen tehdy v Anglii oblíbeným způsobem – oborovým chovem. V roce 1887 zaznamenal ve výběhu netradičně zbarvené králíky – celé tmavé, s výjimkou břicha, které bylo světle žluté. Již o rok později nové plemeno získalo název Black and Tan (černí s pálením). Později vznikl druhý podtyp tříslových králíků, kteří byli poněkud jiného tělesného rámce než původní populace. Převládá názor, že později došlo k promíšení obou šlechtitelských směrů. K nám bylo toto plemeno dovezeno již v roce 1898. Záhy si tito „třísláci“ či „tchořáci“ u nás získali velkou popularitu. Dobové katalogy z výstav uvádí velké zastoupení tohoto plemene na tehdejších výstavních akcích. K původním tříslovým černým králíkům později přibyli také třísloví v modré a havanovité (temně hnědé) barvě. Intenzivně červeno-oranžové tříslo však nadále zůstává nedílnou součástí zevnějšku plemene. Čtvrtým možným barevným rázem jsou třísloví králíci s marburskou barvou. Tito vznikli již dříve, ale u nás byli uznáni teprve nedávno.
Popis
Tříslový králík (zkratka T) je malé plemeno s normální srstí. Požadovaná hmotnost dospělých zvířat se má pohybovat mezi 2,50 až 3,25 kg. Ze zootechnického i výstavnického hlediska jsou zpravidla nejvhodnější jedinci s hmotností okolo tří kilogramů. U menších králíků se může projevit jemnější konstituce, naopak přerostlí třísloví králíci již nejsou tolik líbiví. Co do tvaru králíka tato situace odpovídá všeobecným požadavkům na vlastně téměř všechna plemena králíků. Především se jedná o správný průběh hřbetní linie se zaoblenou zádí (bez vystouplých kyčelních hrbolů), korektní postavení hrudních a pánevních končetin, pevně upnutou kůži a bezvadně vyvinuté zevní pohlavní orgány. V současné době má většina našich tříslových králíků dobře vyvinutou záď, ale často mají prošlap hrudních končetin. Také případné volnější kůži na prsou je potřeba věnovat pozornost, a to v některých případech dokonce u obou pohlaví. Typičnost odpovídá charakteristickému malému plemeni králíka. Tělo je zavalité a široké v pánevní i hrudní partii. Končetiny jsou silné, působí kratším dojmem a králík by měl na nich předvést polovysoký výstavní postoj při hodnocení na výstavě. Krk nemá být znatelný. Hlava má být výrazná a kulatá, s výraznými skráněmi. Je široká v čelní i nosní partii. U samičího pohlaví je přirozeně poněkud jemnějších rysů. Uši jsou vzpřímené, pevně u sebe postaveném silné struktury, lžičkovitě otevřené do stran, o délce 9–10 cm. V současné době máme i u nás kvalitní chovy tříslových králíků, které vynikají typičností hlavy a těla. U některých králíků však činí problém uši, které někdy mají tendenci směřovat spíše směrem dozadu na lopatky než vzhůru. Mimoto zejména u tříslových v modré a havanovité barvě se můžeme někdy setkat s poněkud slabší zavalitostí, která často působí společně s nižší, hraniční hmotností. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, přibližně 2,5 cm dlouhá. Nutno podotknout, že kvalita srsti je u tohoto plemene u nás tradičně na velmi dobré úrovni, a možná se v posledních letech i ještě výrazně zlepšila. Svůj vliv na to jistě mají i četné importy ze zahraničí. Zbarvení je typickým znakem plemene. Z genetického hlediska se jedná o vymizení zónování v krycí barvě. Avšak divoké znaky zůstaly zachovány a díky zintenzivňujícím alelám jsou červeno-oranžové. Zbarvení můžeme rozdělit na barevný základ (odpovídá zvolenému barevnému rázu) a na tříslové znaky (ty mají být pořád stejné). Tříslovými znaky myslíme: olemování nozder, olemování skrání včetně brady a mezisaničí, oční kroužky, olemování uší, dvě skvrny u kořenů uší, malý zátylkový klín, celé břicho, vnitřní plochy končetin, spodinu pírka a olemování prstů. Mimoto celistvě tříslově jsou zbarvena prsa až po krk, dále barva z břicha vystupuje asi 2 cm nahoru na bok a tvoří pomyslné dolní olemování. Důležitým znakem jsou tříslové pesíky vystupující na základové barvě do asi ⅔ výšky boků. Všechny tyto tříslové znaky mají mít výrazně svítivou, červeno-oranžovou barvu. Barva podsady odpovídá barevnému rázu (resp. je modrá, ale intenzita je poněkud rozdílná). Barva drápů je tmavě rohovitá. Zbarvení očí odpovídá konkrétnímu barevnému rázu. Nutno připomenout, že intenzita tříslové barvy se mění s věkem králíka. V České republice je hned několik chovů tříslového králíka, které mají také tříslové znaky na skutečně výborné úrovni. Týká se to zejména tříslových černých a tříslových havanovitých. U tříslových modrých, potažmo tříslových marburských se stále ještě pravidelně setkáváme se světlejší barvou znaků, zejména se světlou spodinou pírka. Nicméně jsem přesvědčen, že velmi aktivní a produktivní práce chovatelů ve speciálním klubu postupně odstraní i tento drobný nedostatek.
Rozšíření
Třísloví králíci patří k tradičním plemenům na našem území. V současné době již sice nejsou tolik oblíbení jako dříve, ale stále se řadí mezi známá plemena, která vídáme často na výstavách. Na okresních a oblastních výstavách jsou pravidelnými exponáty. Na celostátních výstavách bývají vystaveni v počtu několika desítek. Nejvíce tříslových králíků na jednom místě lze ale jednoznačně potkat na speciální výstavě. Na minulé speciální výstavě v roce 2015 bylo vystaveno 157 tříslových králíků v následujícím složení: Tč 75 ks, Tm 36 ks, Thav 38 ks a Tma 8 ks. Tento podíl relativně kopíruje i celkovou oblibu barevných rázů v České republice i v blízkém zahraničí. Nejvíce se skutečně chovají třísloví černí, méně pak třísloví modří a třísloví havanovití. Nejmladší uznaný ráz – třísloví v marburské barvě – se chovají zatím jen ojediněle, ale mají velmi dobrý potenciál se rozšířit.
Co se týče rozšíření tříslových králíků v zahraničí, jedná se o skutečně oblíbené plemeno. Na evropské výstavě zvířat ve francouzských Métách bylo vystaveno úctyhodných 291 tříslových králíků (186 černých, 40 modrých, 52 havanovitých, 13 marburských), přičemž byli vystaveni i králíci z České republiky. Mimoto plemeno je hojně chováno zejména v Německu a Rakousku. Na Slovensku se chová minimálně. V Polsku se začíná rozšiřovat. V zemi původu – Anglii se chová hodně, ale v poněkud jemnějším formátu, než je kontinentální typ.
Kontaktní informace
Klub chovatelů králíků tříslových byl založen v roce 1957 osmi předními chovateli. První speciální výstava se uskutečnila až v roce 1974 v Chocni. V posledních letech pořádá tento velmi aktivní klub speciální výstavy v Týništi nad Orlicí, v prosincovém termínu. Podle webových stránek má klub 32 členů. Zájemci se mohou dozvědět více informací (vč. kontaktů na chovatele) na adrese www.trislaci.webnode.cz.
