Zdravotní problémy v chovu králíků díl 3. – Technologické aspekty ustájení ve vztahu ke zdraví králíků
Systém konstrukce podlah kotce/klece
V současné době máme tři základní možnosti konstrukce podlah ubikací pro chov králíků. Každá z těchto variant má svoje přednosti a nedostatky.
- 1. Klasické plné podlahy
Klasické plné podlahy jsou původním systémem. Většinou se jedná o podlahy ze dřeva. S ohledem na možný okus je impregnace podlah možná pouze zdraví neškodnými preparáty. Plné podlahy jsou přirozeným prostředím a napomáhají obrušování drápů, případně zubů králíka. Nutností je však celoroční zajištění kvalitního steliva a slámy. Rovněž je také nutno počítat s pravidelným vyklízením kotců, aby se snížila vzniklá mikrobiální zátěž v kotci (viz minulý díl seriálu). Tento typ podlahy je u nás nejvíce rozšířený a tradiční.
Jako stelivo se nejčastěji používají dřevěné hobliny. Naproti tomu nežádoucím substrátem jsou jemné piliny, které pro svou malou velikost snadno proniknou do očí králíka a jeho dýchacích cest, kde působí iritačně, mohou vyvolat záněty a celkově oslabení organismu králíka. Nedávno zavedenou technikou je stlaní dřevěnými peletami, případně obdobným ekologickým peletovaným materiálem, mnohdy i s dezoderizačním efektem. V okamžiku, kdy dojde k nasátí vlhkosti, pelety se rozpadají. Je to méně prašný způsob oproti hoblinám, což je jednoznačný benefit. Nicméně nevýhodou je, že se musí poskytnout dostatečná vrstva po celé ploše podlahy, protože jinak to králíkům ze začátku poměrně hodně klouže a delší čas trvá, než si králík na tento nekonvenční typ steliva zvykne. Proto se jako optimální jeví překrytí pelet (zajišťují sání vlhkosti) menší vrstvou kvalitní slámy. Ta slouží jako přirozenější substrát pro přímý kontakt s králíkem.
Mimoto mnoho králíků ji ocení i jako cenný zdroj hrubé vlákniny. V tomto ohledu je nutné poukázat na nutnost zdravotně nezávadné slámy. Poměrně často se u nás stává, že než se sláma sklidí z pole, tak do ní zaprší. Zásadní problém je, že pokud se taková nevyschlá sláma zbalíkuje (tvorba menších či větších balíků pod velkých tlakem) a uskladní, vznikne ideální prostředí pro růst vybraných druhů plísní, které tvoří tzv. mykotoxiny. Ty mají široké spektrum negativních účinků, především s ohledem na konkrétní druh plísně či mykotoxinu. Všeobecně vzato, mykotoxiny mohou retardovat růst a vývoj mladých králíků, negativně ovlivňovat vnitřní prostředí organismu a jsou známy i negativní účinky na reprodukci králíků. Také proto je skutečně potřebné věnovat výběru slámy (ať už pro chov pet králíka, zájmový čistokrevný chov, či užitkový chov) velkou pozornost.
- 2. Roštové podlahy
Systém roštového řešení podlah přišel do drobnochovatelské sféry z oblasti faremních chovů králíků. Tam s ohledem na dosažení maximální hygieny je až na výjimky realizován klecový chov s roštovou konstrukcí podlah. Předností tohoto systému je vysoká hygiena (moč i trus opouštějí zónu zvířat). Samotné roštnice musí být hladké, pevné a správně široké. Příliš úzké mezery jsou kontraproduktivní, protože trus nepropadává a zůstává u zvířat (čím rošty ztrácí svůj praktický význam). Naopak příliš široké rošty mohou vést k zaklínění končetiny. To je potřebné respektovat především u nižších věkových kategorií. Obecně podlahy mohou být celoroštové anebo pouze částečně zaroštované. Druhý typ je výhodnější u samic s malými mláďaty. Výchozím materiálem pro konstrukci roštů je pevný kov, dřevo (méně vhodné) či pevný plast. Mimoto rošty se musí po určitě době obměňovat. Všeobecně vzato, roštové řešení podlah je v drobnochovatelské sféře užíváno minimálně. Především se jedná o dlouhosrstá plemena (angory), kde to má skutečně význam s ohledem na jednou strukturu rouna a tím možné splnění při ustájení na plné podlaze se slámou. Ale i tak, ne všichni chovatelé angor používají pouze roštové podlahy. Je to hodně individuální situace.
Drsný či nekvalitní povrch roštnic může vést ke zdravotním problémům spodních částí končetin. Jedná se o tzv. chronickou granulomatózní ulcerativní pododermatitidu. Postiženy jsou nášlapné plochy hrudních, a zejména pánevních končetin s tvorbou otlaků. Místa na nášlapných plochách jsou alopetická (bez srsti), zarudlá a vykazují všechny obecné příznaky zánětu. Dlouhodobý stav může později vést až k vytvoření ranek, přes které dojde k infekci již takto oslabené části těla králíka. Postižení králíci se neradi pohybují a mají poruchy postoje i chůze. Významnou predispozicí pro tento rozvoj je zvýšená vlhkost a průvan a velká mikrobiální zátěž v ubikaci. Nicméně je potřeba uvést, že samotné rošty vždy nevedou k rozvoji pododermatitidy, jedná se o polyfaktoriální onemocnění. Nedávné studie prokázaly, že významně se na projevu a stupni postižení podílejí také kondice králíka, hmotnost, pohlaví či např. plemeno. Určitá plemena králíků (např. rexovitá plemena, zakrslá plemena) vykazují větší vnímavost, avšak opět platí, že ne všichni králíci rexi pododermatitidou onemocní při roštovém způsobu ustájení. Lze se domnívat, že svou roli hraje rovněž určitá individuální odolnost. Mimoto málokdy jí onemocní všichni králíci v daném chovu. Z výsledků zahraničních studií vyplývá, že ke vzniku pododermatitidy jsou relativně náchylnější králice. Při projevení příznaků pododermatitidy je vhodné králíky ustájit na plné podlaze a měkčím substrátu. Postižená místa se vysuší, případně vydezinfikují kožním roztokem. K hojení se používají především regenerační kožní masti. V případě rozsáhlejšího stavu (sekundární bakteriální infekce) je na zvážení veterinárního lékaře zavést antibiotickou terapii. Hojení trvá poměrně dlouho a ne vždy dojde k úplnému uzdravení. Významnou roli hraje zoohygiena – především čistota v kotci. V rámci čistokrevného chovu králíků je doporučitelné negativně selektovat postižené jedince z chovu, aby se genetický vliv na onemocnění minimalizoval.
- 3. Vanový systém podlah
Vanový systém konstrukce podlah k nám přišel ze zahraničí, především z Německa. Tam se zřetelně rozšiřuje, především ve sféře výstavního chovu králíků. Jedná se o efektivní způsob s významným hygienickým potenciálem. Vlastně se jedná o vany z tvrdého plastu o výšce asi 10 cm. Ty se vkládají do vlastního kotce. S tím souvisí fakt, že samotná králíkárna musí být rozměry kotců tomuto systému uzpůsobena. Je to jakási modifikace plné podlahy vedoucí k vyšší hygieně. Jako substrát se používá klasicky systém hoblin + slámy. Vyklízení kotce lze provádět rychle – králík se přemístí, plastová vana se vyjme z kotce, vyklopí, vyčistí (případně i vymyje a vysuší) a s novou podestýlkou se vloží zpět do kotce. Jedná se rovněž o velkou úsporu času. Při vyklízení lze prostor vany, vzhledem k plastu, účinně dezinfikovat, což se oceňuje hlavně u kritických věkových kategorií králíků. Domnívám se, že tento způsob bude mít i v České republice perspektivní budoucnost, avšak budou se pro něj patrně rozhodovat buďto noví chovatelé, nebo stávající chovatelé až při výměně králíkárny.
