Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Zdravotní problémy v chovu králíků 9 – Vakcinace králíků – králičí mor
Sdílet:

Zdravotní problémy v chovu králíků 9 – Vakcinace králíků – králičí mor

Králíci
Všeobecné
Specifická vakcinace králíků má v České republice tradiční místo a je jednou z realizovaných preventivních technik v rámci drobnochovů i faremních chovů. Navození aktivní imunity u vakcinovaných králíků má zásadní význam v boji proti dvěma virovým onemocněním králíků – myxomatóze a králičímu moru. Králičí mor je akutně probíhající virové onemocnění králíků, které je spjato s poměrně vysokou nemocností a potažmo mortalitou. Vzhledem k poměrně rychlému průběhu nemoci je optimální situací pouze důsledná prevence spočívající majoritně ve vakcinaci králíků.

Králičí mor

Králičí virová septikémie, rabbit haemorrhagic disease (RHD), viral haemorrhagic disease (VHD) – to všechno jsou názvy pro onemocnění králíků převážně nazývané jako králičí mor. Dá se tvrdit, že zkratka RHD, resp. RHDV (viz níže) je nejpoužívanější v odborné, převážně zahraniční literatuře. Onemocnění je skutečně aktuálním tématem v současné době, neboť se nedávno Česká republika připojila k množství zemí, kde byla diagnostikována nová varianta viru králičího moru.

Oproti většině aktuálně rozšířených králičích nemocí, králičí mor byl diagnostikován poměrně pozdě. Poprvé bylo toto tehdy nové onemocnění laboratorně potvrzeno v roce 1984 v Číně u faremně chovaných angorských králíků importovaných z Ně­mecka. Nové onemocnění vykazovalo velký potenciál k šíření a během roku v Číně uhynulo zhruba 140 milionů králíků na toto onemocnění (Liu a kol., 1984). Koncem 80. let se nemoc rozšířila i do Evropy. Prvně byla diagnostikována v Itálii v roce 1986 (Cancellotti a Renzi, 1991), přičemž se rozšířila do dalších zemí. Celkově, RHD byl diagnostikován ve více než 40 zemích na světě v Africe, Americe, Evropě, Asii a Oceánii (OIE, 2015). V tehdejším Československu se nemoc poprvé objevila v roce 1988. Rozšíření nemoci bylo tak rozsáhlé, že v roce 1988 byl vydán i zákaz pořádání Celostátní výstavy mladých králíků s ohledem na prevenci dalšího šíření králičího moru.

Virus králičího moru náleží do čeledi Caliciviridae, rodu Lagovirus. Jedná se o vir s RNA. V rámci tohoto viru jsou známy jak patogenní (RHDV), tak i nepatogenní (RCV), geneticky odlišné formy viru. Fylogenetická analýza a nedávné výzkumy odhalily, že patogenní RHDV se člení do 3 skupin. První skupinu tvoří původní čínské viry získané v roce 1984 („klasický RHDV“ s pěti genoskupinami), druhá skupina byla zachycena v roce 1996 (RHDVa s jednou genoskupinou), a konečně aktuálně tolik skloňovaný třetí typ izolovaný v roce 2010 RHDV2. Typ RHDV2 se byl poprvé laboratorně potvrzen ve Francii v roce 2010 (OIE, 2015). V červnu 2011 byl RHDV2 popsán v Itálii (Le Gall-Recule a kol., 2013). Puggioni a kol. (2013) popsali v druhé polovině roku 2011 výskyt RHDV2 i na Sardinii, přičemž tam RHDV2 způsobil společné úhyny jak králíků divokých (Oryctolagus cuniculus), tak i zajíců kapských (Lepus capensis mediterraneus), což bylo zjištěno vůbec poprvé. Autoři Dalton a kol. (2012) diagnostikovali v severovýchodním Španělsku nový typ viru králičího moru ze vzorků králíků různého stáří od září 2011 do února 2012. U mláďat byla zjištěna mortalita v úrovni až k 50 %, zatímco u starších zvířat to bylo k 20 %. V Portugalsku byla zjištěna existence nového typu viru králičího moru mezi listopadem 2012 a únorem 2013 (Abrantes a kol., 2013). Na jaře roku 2014 byl v Anglii nalezen virus geneticky velmi podobný RHDV2 (Westcott a kol., 2014). V roce 2013 byl RHDV2 potvrzen v Ně­mecku v zemi Severní Porýní-Vestfálsko (Zeihm–Degner, 2016). Poměrně zřetelně se RHDV2 rozšířil v Německu, což bylo interaktivně monitorováno přes internet jak zahraničními, tak našimi chovateli především čistokrevných králíků. Pokud se týče organizovaného chovu králíků v České republice, o nové variantě moru, resp. jejím dosavadním šíření v zahraničí a zkušenostech, byli naši chovatelé informováni s předstihem jak prostřednictvím odborného tisku, tak i na vrcholných jednáních Českého svazu chovatelů (Martinec, 2016). Bohužel, i tak se nedokázalo zabránit velkému potenciálu šíření RHDV2 a nová varianta viru se vyskytla i u nás.

V červenci 2017 byla výzkumnou skupinou vedenou Doc. MVDr. Petrem Lány, Ph.D. z Ústavu infekčních chorob a mikrobiologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno (VFU Brno) potvrzena varianta RHDV2 v České republice, čímž se potvrdilo podezření terénních veterinárních specialistů. Mimoto, rovněž byla potvrzena přítomnost skupiny RHDV1a. V šíření virových partikulí hraje velkou roli prach a diskutována je rovněž role hmyzu (VFU Brno, 2017). Virus je poměrně odolný a přežívá teploty přes 50 °C. Při pH 4,5–10,5 vykazují virové partikule stabilitu. Při pH 3 virus stále přežívá, ale pH vyšší než 12,5 jej ničí. Rezistenci viru vůči inaktivaci zvyšuje jeho přítomnost v organických materiálech (např. tkáně uhynulých zvířat apod.) či chlazeném anebo zmraženém králičím mase (OIE, 2015).

Inkubační doba

Inkubační doba nemoci je krátká a liší se v závislosti na typu viru RHD. U králíků nakažených skupinami RHDV/RHDVa je inkubační doba 1–3 dny, přičemž králíci hynou 12–36 hodin po projevení prvních klinických příznaků. Nemocnost zvířat nakažených RHDV/RHDVa dosahuje až 100 % a mortalita se pohybuje mezi 70–90 % (OIE, 2015). Vůči nemoci jsou plně vnímavá mláďata od 8.–9. týdne věku. U menšiny rekonvalescentů je možné několikatýdenní vylučování viru (VFU Brno, 2017). Naproti tomu, inkubační doba králíků nakažených variantou RHDV2 je popisována 3–9 dní (Ramsbotton, 2016). Mortalita u zvířat infikovaných RHDV2 se různí (5–70 %) s průměrnou úrovní mortality 20 % u experimentálně infikovaných králíků. Vnímaví jsou už mladí králíci od věku 15 dní, což je zásadní rozdíl oproti původním variantám RHD. Relativně větší množství králíků nakažených RHDV2 vykazuje subakutní až chronické příznaky a léze (OIE, 2015). U uhynulých králíků nakažených králičím morem je zjišťován primárně nekrotický zánět jater a porucha celistvosti stěn cév, což vede ke krváceninám. Většina lézí je lokalizovaná v játrech, průdušnici, ledvinách, zvětšené slezině a plících (Puggioni a kol., 2013; OIE, 2015).

Vakcinace

Preventivní opatření je realizováno především pomocí vakcinace. Již po prvotním výskytu RHDV na našem území byly vyvíjeny vakcíny. V současné době jsou u nás používány produkty jak tuzemských, tak zahraničních výrobců. Primovakcinace se doporučuje většinou v 10 týdnech, ne dříve než v 6 týdnech. Nástup imunity do 7–10 dní po aplikaci, přičemž chráněnost trvá asi 1 rok, podle konkrétní vakcíny. Praxe většiny chovatelů ukázala, že vakcinace chovných králíků se realizuje 1–2× ročně při poměrně dobré kvalitě imunity. Zvláštní pozornost by se měla věnovat vakcinaci králíků určených pro výstavní účely, kteří budou většinou opakovaně přicházet do nepřímého kontaktu s jinými králíky. Pokud se týče specifické vakcinace proti variantě RHDV2, již od cca poloviny měsíce srpna 2017 je pro veterinární lékaře dostupná zahraniční vakcína ERAVAC od španělské firmy Laboratorios Hipra, kterou k nám dováží firma Dr. Bubeníček z Brna. Vzhledem k nedávné diagnostice varianty viru RHDV2 v ČR jsou aktuálně studovány možnosti šíření viru a preventivní opatření.

Použitá literatura je dostupná u autora.

Autor textu: MVDr. Vlastimil Šimek Ph.D.
Autor fotografií zdroj: MVDr. Vlastimil Šimek Ph.D.
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru