Plemena králíků – jejich historie, současnost a budoucnost v České republice

Domácí chov a šlechtění králíků má na historickém území současné České republiky svou více než sto padesát let trvající tradici. Chov králíků se postupně profiloval směrem k čistokrevné plemenitbě s tím, že se u nás chovají desítky různých králičích plemen. Každé plemeno vykazuje svá specifika chovu a ošetřování, která je nezbytné respektovat. Popularita jednotlivých plemen a plemenných skupin se v průběhu minulého století různila a výsledkem je pestré spektrum aktuálně chovaných králíků.

 

Historie vzniku králičích plemen

Králík se na našem území objevil nejpozději v 15. století původně jako nový druh lovné zvěře. Tak tomu bylo po dlouhou dobu. O domácím chovu (či spíše držení) králíků a jejich rozmnožování lze hovořit spíše až od začátku 19. století. 

Domácí králík byl chován zejména na vesnicích a jeho chov byl vyloženě extenzivní. Králíci tehdy pobíhali ve stájích a chlévech mezi velkými hospodářskými zvířaty a jejich péči se nevěnovala zřetelná pozornost. Mladí králíčci byli oblíbeni u dětí sedláků coby společníci.

Skutečný racionální chov králíků se u nás rozšířil po prusko-francouzské válce, tedy během 70. let 19. století. Pruští vojáci se ve Francii seznámili s tehdy vysoce vyspělým tamním králíkářstvím. Proto se po návratu do domoviny značně rozšířil systematický chov králíků na velké části tehdejšího Rakouska-Uherska. V tomto období došlo k prvním dovozům králičích plemen a realizaci prvních výstav, kde byli králíci vybíráni do dalšího chovu. 

Za zakladatele systematického posuzování králíků ve střední Evropě lze považovat německého chovatele Julia Lohra, který v roce 1885 sestavil standardy pěti tehdy nejvíce chovaných plemen – belgického obra, francouzského berana, stříbřitého, ruského a angorského králíka. 

V roce 1903 byl za významného přispění Jana Václava Kálala, známého tuzemského propagátora chovu králíků, založen první čistě králíkářský spolek, jehož existenci doprovázel i oblíbený králíkářský časopis – Králikář českoslovanský, později K. československý. 

Ve dvacátých a třicátých letech došlo k masivnímu rozvoji šlechtění plemen králíků v Evropě a současně k jejich importu do Československa (např. kastorex, činčila, marburský apod.). Skutečného významu doznal chov králíků během obou válečných období, kdy byl jejich chov sice omezen, ale králíci se nemuseli evidovat a neodvádělo se z nich. Králičí maso tehdy zachránilo množství rodin. 

V roce 1957 došlo k ustavení jednotné chovatelské organizace, která po přestavbě funguje dodnes a zabezpečuje čistokrevný chov a šlechtění králíků v ČR – Českého svazu chovatelů, z. s. (ČSCH). Šedesátá a sedmdesátá léta minulého století lze označit jako zlatou éru chovu králíků – došlo k výraznému rozvoji jak palety chovaných plemen, tak profilaci systému jejich posuzování. 

Králík se stal typickým drobným hospodářským zvířetem. Přestože počet chovatelů králíků od té doby spíše jen klesá, je naopak velmi zřejmý rozvoj a šlechtění plemen králíků. Počty uznaných plemen králíků v rámci jednotlivých vzorníků (standardů) plemen králíků jsou uvedeny v tabulce.

Tabulka: Přehled množství plemen v tuzemsku v organizovaném chovu králíků

Rok vydání	Počet plemen
1922	15
1927	27
1937	41
1941	44
1945	28
1946	33
1952	44
1953	44
1959	42
1966	48
1973	53
1986	69
1994	65
2003	67
2020	cca 85

Současná situace v plemenech králíků

Na základě podkladů ČSCH lze konstatovat, že v současné době existuje přibližně 5 000 chovatelů králíků, kteří chovají více než 70 plemen. Tito chovatelé ročně zaregistrují bezmála 70 000 mláďat s předpokladem jejich výstavnické účasti a působení v další plemenitbě.

Významnou část (přibližně 60 %) zahrnují střední plemena. V tomto směru lze uvést, že první tři příčky v u nás chovaných plemenech králíků náleží právě oblíbeným středním plemenům – velkému světlému stříbřitému, kalifornskému a burgundskému. Jsou to osvědčená plemena, která dávají záruku při domácím chovu a produkci králičího masa. 

V nedávné době lze zaznamenat určitý vzestup chovu malých a zakrslých plemen. To je patrné i na výstavách, kde se zejména tato plemena rozšiřují. 

Velká a krátkosrstá plemena mají aktuálně spíše stabilizovanou tendenci rozšíření.

Plemena dlouhosrstá (zejména angora) jsou velmi málo rozšířená, neboť jejich chov vykazuje značnou manuální péči – každodenní česání a pravidelné stříhání rouna. 

Naopak novější skupina plemen – tzv. saténová plemena – se u nás začíná výrazněji rozšiřovat. Zájem je také o nová – dosud u nás nerozšířená – plemena. 

S plemeny králíků se lze potkat na výstavách, které organizují organizační složky ČSCH. Zatímco na místních a okresních výstavách jsou k vidění zejména základní plemena, na celostátních výstavách (září – mladí králíci, listopad – dospělí králíci) jsou téměř všechna u nás uznaná plemena. 

Speciální postavení mají naše původní plemena – moravský modrý, český albín, český strakáč, český luštič, moravský bílý hnědooký, český červený, český černopesíkatý, kuní velký, siamský velký a činčila velká modrá.

Výhledy do budoucna

Každé plemeno se v čase vyvíjí. Pěkně to lze dokumentovat na fotografiích starých desítky let. Zootechnická práce v čistokrevném chovu králíků je vždy ovlivněna soudobými společenskými trendy. V současné době je rovněž znát snaha o další zlepšení exteriérových znaků v rámci plemenného standardu. Intenzivní plemenářská práce je především v chovatelských klubech.

Českým svazem chovatelů, z. s., byla vydána nová publikace – Vzorník plemen králíků 2020. Podle této nové odborné literatury se budou hodnotit králíci na výstavách. Speciální část o uznaných plemenech králíků bude rozšířena o přibližně 20 plemen majících původ v různých evropských zemích (např. Slovensko, Chorvatsko, Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Velká Británie). 

Zkracováním vzdáleností se v dnešní době již mnohá z těchto plemen v ČR vyskytují, avšak nemohou být regulérně posuzována na výstavách. České králíkářství již intenzivně spolupracuje se zahraničím, realizují se např. mezinárodní výstavy, velké zájezdy na zahraniční výstavní akce, mezistátní králíkářské soutěže apod. Také proto se v ČR postupně objevují „nová“ plemena, která si postupně získávají své příznivce (např. sallander, zakrslý lvíček, zakrslý beran saténový aj.).