Seriál o amadách: Amada červenouchá

Amblynura coloria syn.Erytrura coloria. Německy: Buntkopf Papageiamadine, Vielfarbige Papageiamadine. Anglicky: Mindanao Parrot-finch, Mount Katanglad Parrot- finch, Red eared Parrot-finch. Mezi chovateli se vžil název coloria. Nevytváří poddruhy. Amady červenouché byly objeveny teprve v nedávné době, v roce 1960 R.B. Gonzalesem a popsány S.D..Ripleyem a D.S.Raborem o rok později. Do Evropy byly poprvé dovezeny v r. 1964. První import nebyl příliš úspěšný. V roce 1980 téměř vyhynuly. Další import se uskutečnil v r. 1982.

Popis

Velikost 10 cm. Základní zbarvení je zelené, tak typické pro amady. Čelo , temeno a tváře modré. Na modré tváře navazuje červená skvrna ve tvaru půlměsíce. Červené jsou ještě vrchní krovky ocasní, kostřec, prostřední pera ocasní a vnější prapory letek. Zobák černý, oči tmavě hnědé a nohy masové barvy. Colorie mají nápadně dlouhé nohy.
Samička je vybarvena méně intenzivně, s menším leskem. Její zbarvení však s věkem tmavne.

Výskyt

Obývá pouze pohoří Katanglad na filipínském ostrově Mindanao. Pozorována byla v nadmořské výšce 600 až 1500 m.n.m. Vyhýbá se pouze lesům nad hranicí 1600 m.n.m. Vlhkost vzduchu je velmi vysoká, díky stálému mlžnému oparu, o čemž svědčí polštáře mechu, lišejníky, bujné kapradí a epifytické rostliny.
Celé pohoří má délku asi 35km a široké je asi 20 km. Nejvyšší horou je Apo, tyčící se do výšky 2.954 m.n.m. Ta také patří mezi nejvyšší hory na Filipínách.
Amada červenouchá obývá horské lesy, paseky a okrajové části lesů ve střední části pohoří.
Teplota se přes den pohybuje mezi 13 a 25 °C v závislosti na nadmořské výšce, přičemž samozřejmě s výškou klesá. Rozdíl mezi teplotou na pobřeží a v tisícimetrové výšce činí 6 - 10 °C. Stejně tak nadmořská výška ovlivňuje množství srážek.

Životní prostředí

Colorie se potulují lesem při shánění potravy, vyhledávají paseky, okraje lesů a pobřežní části potoků s bujným porostem trav a bylin. Obletují květenství i klasy. Pevně sedí na stéble a vybírají semínka.
Na naleziště potravy přilétají osamoceně nebo ve skupinkách o deseti i více kusech. Blízkost příbuzných druhů má na ně jen malý vliv. Ptáci jsou relativně plaší, odlétají při nepatrném vyrušení pryč či do úkrytu v okolním porostu. Jsou velmi nenápadní a lehce k přehlédnutí.
Denní aktivita je od rozednění do 11 hod. a od 14 hod. do setmění.
Na noc zalétá do hloubi lesa.

Výživa

Jsou to zrnožraví ptáci. Semínka přijímají ve všech stadiích zralosti. Často vyhledávají semínka lesních druhů trav, která dozrávají v průběhu celého roku. Nejvíce berou nížinný druh Paspalum conjugatum / místní název " Cunan"/ od března /dubna do září a dlouhostébelnatou Setoria palmifolia / domorodý název "Agusaki"/, dozrávající od září do února /března. Dále přijímají semínka blíže neurčená, např. Cyrtococcum sp. Údajně přijímají také semena bambusu.
Přijímání hmyzu nebylo pozorováno. Přesto se ornitologové domnívají, že hmyz vyskytující se ve velkém množství v latách rostlin ptákům neunikne.
Podle domorodců z Kaátuanu přijímají colorie semínka červených, asi 20mm velkých bobulí místních měkkodřevnatých keřů, dorůstajících do výše až 3 m, s místním názvem "Hanopol".
V zajetí colorie krmíme běžnou směsí pro drobné exoty. K dispozici mají být v suchém i klíčeném stavu. Právě naklíčené zrní je nejbližší jejich přirozené výživě. Nabídneme-li dostatečné množství klíčeného zrní, suchého si téměř nevšimnou, s výjimkou senegalského prosa v klasech.
Živočišnou bílkovinu zajistíme 2x týdně strouhaným vejcem. V době krmení mladých samozřejmě denně. Doporučuji také mít stále k dispozici suchou vaječnou směs.

Rozmnožování

V přírodě hnízdo nalezeno nebylo, přesto, že snaha o jeho nalezení vedla k vypsání prémie pro domorodé lovce. Hnízdo bylo domorodci pouze popsáno: je kulaté, spleteno z hrubých stébel a listů. Hnízdní komůrka je vystlána jemnými stébly. Umístěné bylo ve 12m výšce v místě vějířovitého uspořádání větví na kmeni.
Hnízdí zřejmě také v dutinách.
Mladí byli pozorováni od konce července, ještě se žlutým zobákem a modrými papilami.
V zajetí se podle zkušeností chovatelů rozmnožují po celý rok, nejvíce však v zimních měsících. Důležitý je stav kondice chovných ptáků.
Tok probíhá, podobně jako u ostatních amad, divokým honěním samičky. Již z tohoto důvodu je vhodnější umístění ve voliéře, kde nedochází k takovému stresu samičky.
Snůška činí pouze 3 vejce.
Colorie jsou chovateli popisovány jako spolehliví rodiče. Množství odchovaných mláďat na jeden pár se stále snižuje. Objevují se obavy, že u těchto ptáčků, po generace odchovávaných v zajetí, klesá oplodňovací schopnost. Jednou z příčin může být u některých chovatelů používaný imbreeding / tj. použití příbuzných ptáčků ke vzájemnému křížení do chovu/, nebo dosud v chovu neznámé příčiny.
Sezení na vejcích trvá 12 - 13 dní. Mladí opouští hnízdo ve věku 21 dní a za dalších 14 dní jsou samostatní.

Mutace

Objevily se již v barvě lutino, jako zřejmý důsledek imbreedingu, podobně jako u amady tříbarvé. Jedná se o dědičnost vázanou na pohlaví.

Čas od času se objevují kříženci s amadou tříbarvou. Tito kříženci se tvoří s úmyslem zvětšení colorií a "osvěžení krve".
K mezidruhovému křížení k osvěžení krve se využívá zpětné křížení s křížencem s amadou tříbarvou nebo červenohlavou. Výsledkem je hybrid velmi podobný coloriím. Rozeznáme je podle delší postavy a užšího, zašpičatělého ocasu. Nekřížené colorie jsou drobní ptáci s tupě ukončeným ocasem.

Závěrem

Amady červenouché jsou nádherní, ke všem spoluobyvatelům snášenliví ptáci.
Pokus o dovoz jedním pražským chovatelem do naší republiky bohužel nedopadl dobře. V západní Evropě se jejich počet podle německých statistik pohybuje kolem 300 párů.
Problémem se m.j. jeví také jejich vysoká cena, pohybující se mezi 500 a 600 DEM za pár. To vede mnoho chovatelů ke snaze odchovat co nejvíce mladých , bohužel za každou cenu. Nechají chovný pár hnízdit mnohokrát po sobě a pak tento chovný pár jako "osvědčený chovný pár" nabídnou k prodeji. Bohužel tak vysílený, že většinou dlouho nepřežije. Mláďata odchovaná takovýmto, mnohým hnízděním, vysíleným párem jsou slabá, s malou vitalitou a nejsou dobrým základem další kvalitní reprodukce.
Na rozdíl od chovu většiny astrildovitých pěvců, úkolem chovatelů amad červenouchých a bohužel i jiných amad, je udržení a rozšíření chovné základny na takovou úroveň, aby je bylo vůbec možno v chovu dlouhodobě udržet. Rozhodně však ne způsobem, který jsem popsal výše. Chovatelé těchto ptáků by měli spolupracovat a vést přesnou evidenci, včetně rodokmenů, po způsobu zoologických zahrad, spolupracujících při záchraně vzácných živočichů. Ty vedou plemenné knihy, umožňující nejvhodnější, tedy cílený, výběr z evidovaných jedinců do chovu za účelem maximálního vyloučení příbuzenské plemenitby a zachování životaschopnosti druhu. Jedině tak totiž zajistíme kvalitní / záleží však také na chovných podmínkách / a vitální potomstvo a zachování tohoto klenotu pro další chovatele a milovníky přírody.

Literatura:
H.Bielfeld - Das Prachtfinken Buch, 1996
R.Vít - Cizokrajní ptáci v klecích - astrildovití pěvci, 1978
H.Bregulla - Gefiederte Welt - 3,4,5/98