Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Vyhazování mláďat z hnízda u astrildovitých
Sdílet:

Vyhazování mláďat z hnízda u astrildovitých

Velmi často si můžeme všimnout, že články o ptácích si jsou podobné jako vejce vejci, že autoři docela jednoduše opakují to, co již bylo napsáno a t...

Velmi často si můžeme všimnout, že články o ptácích si jsou podobné jako vejce vejci, že autoři docela jednoduše opakují to, co již bylo napsáno a to i věci jen málo jasné, které jsou přinejmenším diskutabilní. Vzpomínám si na jednu historku, kdy jeden z autorů navštívil velmi známého a velice úspěšného chovatele drobných exotů a velmi se divil, že má podle literatury choulostivé ptáky umístěné ve venkovní volieře a ptáci kupodivu vypadají velmi spokojeně a dobře prosperují. Dostalo se mu jízlivé odpovědi. To bude asi tím, že ti ptáci nečtou to, co Vy opisujete jeden od druhého. To je jedna stránka věci. Na druhé straně si musíme přiznat, že články o ptácích mají určitý řád a některým dobře známým skutečnostem se nakonec nemůžeme vyhnout. Mám na mysli třeba popis ptáků, ale i jiné dobře známé skutečnosti. Jde tedy o to, aby článek obsahoval co nejvíce vlastních postřehů, pozorování a zkušeností. Mám někdy dojem, že takové skutečnosti se mnohdy autoři bojí publikovat nebo je považují za vlastní výrobní tajemství.

Mezi skutečnosti, které by se měly široce diskutovat patří docela určitě i vyhazování mláďat z hnízd u astrildovitých. O příčinách tohoto jevu nevíme prakticky nic, přesto se téměř ve všech článcích objevují úvahy o tom, že k vyhození mláďat došlo patrně proto, že ptáci měli nedostatek živého hmyzu a proto mláďata nekrmili a vyhodili z hnízda. Takové úvahy se mi zdají nepatřičné, jsou převzaté, nejsou založeny na vlastním pozorování.

Co tedy vlastně skutečně víme? Přiznejme si, že téměř nic. Víme, že astrildovití tvoří dobře ohraničenou skupinu zrnožravých ptáků, kteří se živí téměř výhradně travními semeny, doplňkově pak některé druhy částečně i ovocem a hmyzem. Žádný druh není výhradně hmyzožravý. Pomíjím druh Parmoptila woodhousei - astrild mravenčí, protože jej za astrilda nepovažuji. Kdo a kdy jej zařadil mezi astrildy není bohužel známo a bude vyžadovat velmi mnoho detektivní práce, než se to podaří objasnit. Autor popisu, Cassin, tyto ptáky za astrildy nepovažuje a protože pro ně vytvořil i vlastní rod, není dnes jednoduché zjistit, jak se vlastně dostali mezi astrildovité. Vraťme se však po tomto odbočení k astrildovitým. Řekli jsme tedy, že jde o klasické zrnožravce, kteří příležitostně konzumují i hmyz. Důležité ovšem je, jakým způsobem jej žerou. Nikoliv tak, jako klasičtí hmyzožravci, například pěnice černohlavá, tedy usmrcený, ale celý. Moučného červa pěnice zaštípne a spolkne celého. Astrild jej vymačká jako jitrnici a spolkne jen obsah, obal ponechá. Další velice důležitou okolností je způsob krmení mláďat. Všichni astrildovití krmí mláďata v hnízdě tím způsobem, že jim vyvrhují částečně natrávený obsah vlastního volete. Jde tedy o směs pozřených semen a případného hmyzu. Nikoliv o hmyz přinášený v zobáku rodičů celý. Tady můžeme pozorovat rozdíly u ptáků, které považujeme za klasické zrnožravce a kteří mohou prosperovat v zajetí jen o semenech. Zatímco pěnkava obecná a všichni strnadi nosí mláďatům hmyz celý, stehlík, zvonek, konopka, zvonohlík, hýl krmí mláďata stejným způsobem jako astrildovití, vyvrhují jim obsah volete. Můžeme přitom pozorovat, že mnohdy je předkládaná potrava značně jednostranná. Například je známo z literatury, že pozorovaný pár hýlů obecných krmil mláďata pouze okvětními lístky ovocných stromů z blízkého velkého sadu. Respektive, kaše vyvrhovaná mláďatům rodiči neobsahovala nic jiného. Kdysi jsem měl pár amad Gouldové, který krmil mláďata v prvních dnech výhradně jitrocelovým semínkem, které ovšem muselo být v písku na dně klece, jinak je ptáci nebrali. Pokud tam jitrocelové semínko ptáci nenašli, nekrmili ani mláďata, ovšem z hnízda je nevyhodili. Tady jde zřejmě o podmíněný reflex. V případě hmyzu musí jít také o podmíněný reflex, přičemž není vůbec jisté, jak hluboce takový reflex mají ptáci skutečně zakotven. Je totiž známo, že ptáci a to i takové druhy, u kterých krmení hmyzem považujeme za nezbytné pro výchovu mláďat, vyvedli mláďata krmená jen suchými semeny. Prostě jen proto, že chovatel nepředpokládal, že ptáci mají mladé. Zvláštní pozornosti si zaslouží krmení mravenčimi kuklami. Je známo, že pokud předkládáme astrildovitým mravenčí kukly, snáze vyvedou mladé. Není to ovšem recept naprosto zaručený. Z pozorování v přírodě víme, že ptáci a to i astrildovití, rádi loví rojící se termity a mravence. Potrava je to nejspíše snadno dostupná a navíc je asi nějakým způsobem chutná. Nedovedu si však představit, že by se nějakým způsobem dostal v přírodě drobný astrild k mravenčím kuklám, které jsou vždy dobře ukryty. Kukly asi připomínají astrildům nějaká jiná, nepohyblivá hmyzí vajíčka. V loňském roce jsem ptáky vcelku pravidelně krmil kuklami lučních mravenců, které jsem dával nahoru na vaječnou míchanici. Vcelku dobře je přijímali. Jednou se odněkud objevili malí mravenci a nanosili pod misku s vodou svoje kukly. Ačkoliv s nimi pochodovali přímo před zobáky ptáků, kteří je pozorovali jako v biografu, žádnou kuklu jim ptáci nesežrali. V konzumaci kukel je něco, čemu je potřeba přijít na kloub. Dost možná obsahují něco, co ptákům pomáhá řídit jejich vnitřní biologické hodiny nebo brzdí příliš silný rozmnožovací pud.

Vraťme se však k základnímu tématu, totiž k vyhazování mláďat z hnízd. Mládě ovšem může vypadnout z hnízda nešťastnou náhodou samo. Takový případ nás však nijak nezajímá. Zajímáme se o úmyslné vyhození mláďat rodiči. Všimněme si, že vždy mluvíme v množném čísle, tedy rodiči. Ve většině případů však není vůbec jasné, jestli mláďata vyhodil samec nebo samice. Přitom je to pro objasnění tohoto jevu velice důležité. Já sám jsem jenom jednou pozoroval, který z obou ptáků to byl. Měl jsem pár pásovníků krátkoocasých, který první sezonu po sestavení páru vychoval bezvadně několik hnízd. Druhý rok začal samec mláďata ihned po vylíhnutí vyhazovat z hnízda. Mláďata jsem našel živá na dně klece a lžičkou je vrátil zpět do hnízda. Ještě jsem ani ruku z klece nevyndal a již se samec dral do hnízda a okamžitě mláďata vyhodil. To je jediný případ, kdy jsem měl naprostou jistotu o pachateli. V ostatních případech se mohu jen domnívat na základě nepřímých důkazů. Pár vločkovníků červených si postavil hnízdo v plastové koupelničce, umístěné nízko nad dnem vnitřní volierky. Hnízdo jsem pravidelně kontroloval, přičemž bylo nutné sedícího ptáka vždy vyhnat. Na vejce se ptáci vraceli téměř vzápětí a to jak samec, tak i samice. Většinou tentýž pták, který na vejcích seděl. Dá se tedy říci, že na takové vyrušování ptáci negativně nereagovali. Když se mláďata vylíhla, kontroloval jsem opět hnízdo a na mláďatech seděl právě samec. Asi za hodinu jsem se vrátil zpět do ptačírny a všechna mláďata byla vyhozená z hnízda a mrtvá. Třetí den pak snesla samice první vejce dalšího hnízdění. V podezření je tedy samice. Další případ. Pár amarantů tmavých měl hnízdo ve vnitřní volierce. V sezení na vejcích se ptáci pravidelně střídali a seděli velmi pevně. Po vylíhnutí se starali o dvě mláďata opět oba rodiče, ale v této době se zdálo, že více sedí samice. Asi po čtrnácti dnech se samice přes den zdržovala převážně mimo hnízdo a v hnízdě byl viděn více samec, kterého jsem i pozoroval, jak krmí mláďata. Samice začala intenzivně ozobávat sepiovou kost. Asi šestnáctý den bylo přímo pod hnízdem nalezeno slabě nakrmené mrtvé mládě a další den hned ráno, již ve větší vzdálenosti i druhé mládě, nenakrmené. Okamžitě jsem hnízdo předělal tak, aby bylo přístupné a kontrolovatelné z venku klece. Ptáci během jednoho dne hnízdo dostavěli a další den v něm bylo již první vejce. Opět na základě nepřímých důkazů podezírám z vyhození mláďat samici.

Zdá se, že v těchto případech nepracují dobře jakési biologické hodiny, které mají ptáci zabudované a nutí je k dalšímu hnízdění ještě dříve, než bylo úspěšně zakončeno hnízdění předešlé. To samo o sobě ještě dostatečně nevysvětluje, proč jsou mláďata vyhozena z hnízda. Japonské chůvičky totiž mláďata nevyhazují, alespoň v mém chovu jsem se s tím nesetkal. Klidně nese samice předčasně snášená vajíčka pod nedorostlá mláďata. Ovšem prakticky jenom chůvičky se pravidelně vrací zpět na nocleh do hnízd.

Celý problém není dostatečně prozkoumán. Můj osobní dojem je takový, že u některých druhů se buď vůbec nevyskytuje nebo jenom málo. Nevzpomínám si, že by u mne vyhazovaly mláďata z hnízd Amady Gouldové, tříbarvé, Panenky hnědoprsé, stříbrozobky a samozřejmě japonské chůvičky a zebřičky. Zebřičky jsem ovšem choval jen okrajově. V této souvislosti by mně zajímaly vzpomínky starších chovatelů. Mohou se totiž vyskytovat druhy ptáků, které tuto nectnost postupně ztratí. Neboli, domestikují se. Přizpůsobí se novým životním podmínkám. Zdá se, že vyhazování mláďat se nejvíce vyskytuje u afrických astrildů. Tady to může mít i nějakou návaznost na tu skutečnost, že tito ptáci jsou hostiteli hnízdních parazitů, kterými jsou vdovky a atlásci.

Ať je to jakkoliv, celý jev je neprozkoumán a jeho příčiny budou zřejmě kombinované. Základem všeho ovšem je, že ptáci jsou chybně zaklecovaní, neboli špatně přizpůsobení novým životním podmínkám. Nemyslím si, že by jim něco podstatného chybělo, ale právě naopak. Energie jim přebývá. To nejpodstatnější. Všechny druhy jsou ptáci pocházející z tropických oblastí mezi oběma obratníky. Je tady samosebou tepleji než u nás, ale to není to nejdůležitější. To podstatné je to, že v těchto oblastech je po celý rok stejně dlouhý den. Den je stejně dlouhý jako noc a to po celý rok. Jestliže ptáci mají u nás v létě o celou třetinu delší den, než na jaký je jejich organismus naprogramován, zkonzumují asi i o třetinu více potravy než by měli, pak asi může dojít i k takovým poruchám, jako je vyhazování mláďat z hnízd. Domestikované druhy astrildovitých však dokazují, že ptáci se dokáží dostatečně adaptovat. Pokud si chovatelé budou dostatečně uvědomovat všechny souvislosti, mohou ptákům samosebou jejich přizpůsobování novým podmínkám usnadnit.

Rád bych uvítal všechny informace, drobné zprávy a zvláště pokud mají chovatelé v paměti, u kterých druhů se osobně s vyhazováním mláďat nesetkali, aby tuto skutečnost dali jakýmkoliv způsobem najevo. Aby se pokusili svoje ptáky více pozorovat a také svoje pozorování zaznamenávali. Zda vyhodil mláďata samec či samice, který den po vylíhnutí. Zda byla mláďata nalezená mrtvá, či živá, nakrmená nebo nenakrmená a další případné postřehy, které nejsem schopen ihned vymyslet. Za každé sdělení předem děkuji.

 

 

Poznámka redakce:
Jménem redakce i svým moc děkuji kolegovi Podpěrovi za velice zajímavý a určitě přínosný článek. Bylo by dobré, kdyby na něj zareagovalo co nejvíce našich chovatelů astrildovitých, tak, jak je k tomu v závěru příspěvku autor vyzývá. Já jsem se začal chovu drobných exotů po roce 1930, ale intenzivně až od roku 1954. S tímto problémem jsem se také setkával. Své zkušenosti uvádím se své knize Cizokrajní ptáci chovaní v klecích x astrildovití pěvci. Snad se někdy později do diskuse také zapojím.

 

Rudolf Vít

 

Autor textu: Petr Podpěra
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru