Příhoda, které se nechce věřit, ale přece se stala

Obsah
  1. Tři kapky vody
  2. Druhý případ

Mám kamaráda, který je milovníkem ptactva, avšak chovatelem není. Pro svou potěchu má jednu andulku a pár holoubků diamantových. Andulka má možnost proletu po celém bytě bez omezení, na noc ovšem musí do své klece.

Tři kapky vody

Jednou ráno, již po delší době kdy byla mimo klec, ji nalezl v chodbě na zemi bez schopnosti letu. Myslel si, že někde narazila, což se u takto volně puštěných ptáků může snadno přihodit. Uložil ji do klece a čekal, jak se situace bude dál vyvíjet. Stav andulky se nelepšil. Zhoršilo se dýchání a ze zobáčku ji vytékala jakási tekutina. Kamarád nevěděl co dál, ale bylo mu jasné, že je asi konec. V této situaci se mu vybavil obsah článku, který kdysi četl v nějakém tisku. Jakýsi Angličan tam popisoval svoji příhodu také s andulkou, která byla obdobná té kamarádově. Ze smutku nad umírajícím ptákem se utěšoval sklenkou vodky a ze zoufalství ho napadlo podělit se s ním. Do zobáku andulce kápl tři kapky vodky. Jaké bylo však jeho překvapení, když po nějaké době se andulka začala vzpamatovávat. Nebylo uvedeno, jak dlouho trvalo, než se pták zotavil, ale žil ještě několik let. Vždy, když se potom zdálo, že pták je nesvůj, pomohlo několik kapek vodky. Když mě to kamarád vyprávěl, myslel jsem si, že ze smutku blouzní, ale stav jeho andulky byl již takový, že nebylo asi co ztratit, tak jsem mu to nevyvracel. Jak jsem se pak divil, když tři kapky slivovice ptáka probraly natolik, že se uzdravil. Tato událost se stala již téměř před rokem a andulka je stále v pořádku. Nevěnoval jsem tomu dále již žádnou pozornost a bral jsem to jako čirou náhodu až do soboty šestého prosince.

Druhý případ

Kamarád mi volal, že mu onemocněl jeden holoubek, abych mu poradil, co s ním. Na vzdálenost 25 kilometrů přes telefon je těžké posoudit stav nemocného holoubka. Po vylíčení situace jsem si myslel, že pták nastydl při větrání. Kamarád bydlí v Trutnově, kde je v tuto dobu již poměrně chladno. Navrhl jsem mu, aby dal holoubka pod lampu a dal mu místo vody čaj a že uvidíme. Asi za dvě hodiny znova telefon a že stav holoubka je špatný, leží na zemi, těžko dýchá. Snažil se prý jako vyvrhovat z volátka potravu s jakousi tekutinou. Kamarád si zase vzpomněl na příhodu z Anglie a že to zopakuje. Není prý co ztratit a třeba to pomůže jako v případě andulky. Vzal slivovici a kápl holoubkovi zase tři kapky do zobáku a čekal co se bude dít. Za další dvě hodiny volal, že holoubek už neleží, ale sedí na zemi. Ráno v neděli sedmého byl již na bidýlku a kromě pocuchaného peří byl celkem v pořádku.

I když je to neuvěřitelné a za čtyřicet let, co se zabývám chovem ptáků, jsem se s ničím takovým nesetkal a vymyká se to téměř všem pravidlům, tyto dva příběhy se skutečně staly! Proto jsem se rozhodl toto uveřejnit a také ostatním chovatelům dát na vědomí, co se v této činnosti, kterou se zabýváme, může přihodit. Možná, že si někdo bude myslet, že jsem se pomátl, ale někdo to třeba zkusí a zrovna se to povede a zachrání mu to i vzácný kus.

Přeji všem hodně úspěchů v jejich chovatelské zálibě.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5

Autor textu Jindřich Pfeifer

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře