Amadina páskovaná – (Amadina fasciata)

V posledních letech vyšlo několik článků o chovu této amadiny. Některé byly přínosné, jiné mě připadaly jako konstatování „starých pravd“. Snad tent...

V posledních letech vyšlo několik článků o chovu této amadiny. Některé byly přínosné, jiné mě připadaly jako konstatování „starých pravd“. Snad tento článek pomůže některým chovatelům k přirozenému odchovu této nenápadně zbarvené, ale okouzlující amadiny.
Vyskytuje se ve třech subspeciích v Africe:
Amadina fasciata fasciata je světle hnědá s málo výrazným vlnkováním. Je rozšířena v úzkém pásu od ústí řeky Senegal mezi 10°a 20°sev. šířky až na jihovýchod téměř k Viktoriinu jezeru.
Amadina fasciata alexanderi je tmavší a má intenzivnější vlnkování. Břicho je také tmavší. Vyskytuje se od Džibuti přes vých. Etiopii a Somálsko až po severní Mozambik. Myslím, že tato forma je v současnosti častěji nabízena z odchytu.
Amadina fasciata meridionalis je ještě tmavší. Vrchní a spodní krovky ocasní má černohnědé s černým příčným páskem a světlehnědou špičkou. Má intenzivní vlnkování od spodiny k hrdlu. Vyskytuje se jižně od jezera Njassa v jižní části Rhodezie.
Měl jsem ptáky fasciata i alexanderi. Nyní mám pouze fasciata. Od prvního páru, který jsem získal v r. 1998, jsem dosahoval odchovu pouze pod chůvkami. Samec seděl pravidelně, samička však snůšku opouštěla. Byl to poddruh fasciata, 1,0 je stále v současné době v chovu s velmi dobrou plodností.
Postupně jsem získal více ptáků, z nich jednoho samce (alexanderi) z odchytu. Ten, bohužel, později ulétl při kontrole hnízda ve venkovní voliéře. Kontrolní dvířka nad budkou byla sice malá, ale stihl to doslova mezi prsty. Několik hodin byl slyšet na zahradě, ale k voliéře se nevrátil. Další pták z odchytu byla samice, patrně fasciata, ta se velmi úspěšně zapojila do reprodukce.
A teď už ke způsobu chovu a hnízdění. U všech ptáků jsou určité individuální rozdíly, málo co platí na 100 %. Údaje v literatuře se někdy přenášejí z knihy do knihy, bez osobní zkušenosti pisatele. Toto jsou zkušenosti z mého chovu a neznamená to, že se někteří ptáci nemohou chovat jinak.

Hnízdění
Ptáci u mě nevyvedli mladé přirozeným odchovem v kleci. Důvodem byl nedostatek klidu a s tím spojený stres. Klece mám na frekventovaném místě, kde se přecházelo (včetně psů), byla slyšet hudba atd. Na hnízdění je to nevhodné. Odchov by byl možný v kleci na klidném místě s malou návštěvností a bez rušivých vlivů. Vhodné jsou budky s vletovým otvorem 3,5 cm, d – 20, v – 13, š – 13. Samozřejmě není nutné přesně dodržet rozměry. Budka je větší, protože dobrý pár staví kulovité hnízdo v celém vnitřním prostoru. Při kontrole do něho není vůbec vidět a musí se shora trochu rozhrnout. Navíc má upravenou chodbičku a jakousi předsíňku před hnízdní kotlinkou.
Jako hnízdní materiál dávám seno, vonící a nezatuchlou stařinu, peří i srst, ale tu příliš nevyužívají.
Polootevřená budka je méně vhodná ze dvou důvodů. Ptáci v ní mají menší pocit bezpečí. Při hnízdění venku lépe mláďata přežívají v budce s vletovým otvorem, protože je v ní tepleji. Rodiče opakovaně zahřívali mláďata jen 6–7 dní a pak se zdržovali i přes noc mimo budku. Při poklesu teploty pod 10 °C se můžou mláďata podchladit a s plnými volátky uhynout. Navíc při nabídce různých typů budek, preferovaly všechny páry budku s vletovým otvorem. Ptáky přemisťuji do venkovních voliér po „zmrzlých“. Letos díky chladnému počasí až 2. 6.
Pravidelných odchovů je dosahováno ve větší voliéře d – 3,5 m, š – 2 m, v – 1,7 m. Obývají ji společně s 1,1 astrildy rákosními a 1,1 chůvičkami.
Do voliéry jsem umístil 4 budky na místa, kde všichni hnízdili loňský rok. Nastalo vzájemné navštěvování budek a tak jsem umístil další tři. Amadiny hned začaly nosit do nově zavěšené s vletovým otvorem. Tato budka byla zavěšena na pletivu a níže než tři zbývající. Kontrolu jsem provedl až 7. 7., když bylo zřejmé, podle vyházených skořápek, líhnutí mláďat. Předpokládané líhnutí bylo o několik dní dříve. Čekalo mě však překvapení. V nejvýše zavěšené polootevřené budce, obsazené chůvičkami, bylo asi 6 dní staré mládě amadin. Mláďata jsou černá, takže to bylo hned zjevné. Zajímavé je, že chůvky neměly vlastní snůšku, ale zasedly na vejce amadin. Amadiny měly v nově obsazené budce 5 mláďat, starých asi 3 dny. Malý rozdíl ve stáří mláďat se dá vysvětlit tím, že vejce amadin byla déle opuštěná, než na ně zasedly.
Mláďata se výrazněji ozývají až kolem 5. dne. Vylíhnutí podle hlasových projevů nelze určit.
Dříve vylíhlé mládě u chůviček se už začalo intenzivně ozývat a tak jsem s napětím očekával, jaká bude reakce amadin. Při žadonění sice zbystřily, ale budku chůvek vůbec nenavštěvovaly a veškerou péči přenechaly náhradním rodičům. Plně se věnovaly mláďatům ve své budce a o ostatní se vůbec nezajímaly.
Při společném chovu považuji za nutné, zimovat hnízdní páry různých druhů společně, aby se poznaly a získaly k sobě přátelský vztah. Pokud dochází k napadání trvalejšího rázu, společné umístění nedoporučuji ani do větší voliéry.
Žádná zvýšená agresivita se neprojevila u žádné z amadin.
Mládě od chůvek (0,1) vylétlo 23. 7. Vracelo se s náhradními rodiči na noc do budky a ti se nadále o něj starali bez problémů. 26. 7. vylétl z budky amadin nezvykle vyspělý mladý 1,0. Měl široký karmínový pásek, stejný jako adultní pták a na bříšku měl už více hnědých pírek. Ostatní 4 mláďata vylétla další den. Po počátečním zmateném poletování, večer všichni nocovali na trámu i s mládětem od chůvek. Do budky se už nevracejí. Jen juv. 0,1 od chůvek se opět v dalších dnech vracela nocovat s chůvkami. Mohla sedat nadále s ostatními mláďaty, v těsné blízkosti vlastních rodičů, ale její krmení amadinami jsem nepozoroval. Přesně věděli, že to není mládě z jejich boudy. Nadále byla dokrmovaná pouze chůvkami, které se také nikdy nepokoušely nakrmit jiné mládě. Nadále nedocházelo k žádnému napadání. Pohlaví mláďat je vyrovnané 3,3. V předchozích hnízděních téměř také, s mírnou převahou samců.
Rodiče se připravují na další hnízdění. Budku je třeba vyčistit ihned po vylétnutí. Většinou rychle následuje další snůška. Později mláďata dokrmuje samec. Mláďata vyletují za 23–25 dní při přirozeném odchovu. Jednou vylétlo mládě od chůvek za 21 dní, ale také za 29 dní.
Dřívější výlet byl způsoben zřejmě hnízděním v polootevřené budce a dobrou péčí chůviček o jediné mládě. U jiného páru chůvek, který běžně odchovával 6 svých mláďat, si mladý 1,0 amadin pobyl v budce 29 dní.
To bylo tak. Po přestěhování domů po přerušeném hnízdění, protože už bylo chladno, snášela samice na zem. Ptáci dostali budku, kterou hned obsadili. Ze začátku to vypadalo dobře, ale pak přestávala samice sedět. Chůvky zrovna seděly a tak jsem vejce zaměnil. U chůvek se vylíhla 4 mláďata. Po vylíhnutí byly chůvky zjevně udivené, jací že to čerti se jim vylíhli. Seděly na bidle a překvapeně zíraly do boudy. Mláďata zahřívaly a společně krmily. Ve věku asi 3–5 dnů (mláďata se líhla postupně během 3 dnů) nechaly 2 uhynout. Protože byl úhyn asi způsoben nedostatečným krmením, rozhodl jsem se je přikrmovat. Prováděl jsem to ráno, před odchodem do práce a po příchodu večer.
Dokrmování jsem prováděl Nutribirdem 21 smíchaným s odchovnou míchanicí. Vodu na přípravu směsi jsem převářel. Směs je nutné připravovat až po částečném vychladnutí vody, aby se nezničily potřebné enzymy a aminokyseliny. Teplota při krmení asi 38 °C. Praxe v ZOO ukázala, že je nutné používat Nutribird nejen při odchovu pěvců z líhně, ale i při odchovu ostatních druhů (tokové, lelkoun). I u druhů, které krmí podávanou potravou, dochází první dny zřejmě k vyvrhování, čímž dostávají mláďata nutnou mikroflóru pro trávení potravy. Používal jsem inzulinovou stříkačku. Při prvním krmení nevypadala mláďata dobře a při návratu z práce jsem očekával, že je najdu uhynulá. Žila, výrazně žebrala a bylo zjevné, že je chůvky přes den trochu krmily. Zahřívat je nepřestaly. Každé mládě dostalo 0,6 ml směsi. Ve vývoji byla zaostalá, ale začala se chovat vitálně. Postupně se stav mladých zlepšoval. Vždy sami otvírali zobáčky a výrazně žadonili, i když začali ve věku 12 dní vidět. Kolem 21. dne se začali přikrčovat, žadonění se mísilo se strachem. Toto je běžné chování, zvláště u dutinových ptáků. Přibližně v době výletu se přikrčují, i když jsou odchovaní od 1. dne člověkem. Ve věku 25 dní se menší mládě zahltilo vdechnutím krmení do trachei. Nastal vteřinový úhyn. Hlavička mu spadla na stranu a byl konec. Druhé přežilo, ale opustilo budku až 29. den. Mělo nedorostlá brka v křídlech a nelétalo. Schovávalo se pod šuplíkem klece. Všechny škvíry jsem zadělal a dal bidlo až na dno, aby se dostalo na větve. Vylezlo na ně až 7. den. Chůvky ho po výletu krmily. Ve věku 13 dní po výletu už nebylo slyšet žebrání a samo přijímalo potravu. Přišly první pokusy o zpěv. Letky mu dorostly a byl z něho velký uličník. „Rodiče“ občas vyháněl od misek a na zapískání přicházel k pletivu. Později zpíval jako chůvička, přestože v okolních klecích slyšel zpívat amadiny.
Zpěv některých ptáků je vrozený, jiní se ho učí. U amadin páskovaných jistě vrozený není. Zpěv se lišil u samců obou chovaných subspecií. Navíc zkoušely zpívat 2 samičky přirozeně odchované. Jejich zpěv byl něco mezi hýlem a konopkou.
Souhrnem lze říci, že doba inkubace byla 12–14 dní, mláďata se intenzivně ozývala až od 5. dne věku. Opouštěla boudu v průměru 23. den. Doba zahřívání přes noc byla jen 6–7 dní. Samostatně se objevovala u misek 6.–7. den po výletu. Samostatná byla po 14. dnu po výletu.

Krmení:
Směs zrní pro drobné exoty, vyšší podíl lesknice. Klíčené či máčené zrní podávám nepravidelně. Není u mě rozhodující pro stimulaci hnízděni ani odchov.
V mimohnízdním období od podzimu do jara nepodávám klasickou vaječnou míchanici. K zrní dostávají denně trochu směsi pro hmyzožravé.Střídavě podávám Insect menu, drcené granulky pro loskutáky, nadrobno krájené čínské zelí, petržel, růžičkovou kapustu, zelenou pšenici. Nesetkal jsem se s průjmy, ale v zimě dávám zeleného méně.
Žádné problémy nebyly pozorovány ani po kapustě, která by mohla způsobovat deficit jódu. Dále podávám nadrobno nasekaná jablka, jemné ovesné vločky s klíčky. Asi 2× týdně strouhanou mrkev se strouhankou, pšeničnými klíčky a piškotem. Do vody přidávám 1× týdně Supervit D. Na dnech klecí mají stále písek a v miskách grit z lastur a skořápky – smíchané s drcenými tabletami Biocalu (calciový přípravek pro psy, který má vyvážený poměr prvků) a drcenou jódovou kostku. Ráno nepřisvěcuji. Večer svítím do 21. hod. Vycházím z toho, že ptáci jsou po sezóně vyčerpaní, pelichají atd. Příprava na příští hnízdění začíná skončenou sezónou. Málokdy je třeba krmit individuálně. Snášení na zem se vyskytuje výjimečně. Ptáci jsou přes hnízdní sezónu zvyklí na mnohem bohatší krmení. Chovné páry nechávám s ostatními pohromadě. Výjimečně odděluji samce do jiné klece.
V hnízdním období dávám zelené pouze z přírody a to co nejbohatší. Postupně se objevuje žabinec, pampeliška – list i květ, sedmikrásky, laty trav (část drhám – srha říznačka, bojínek, pastuší tobolka atd.), velmi oblíbené semeníky pampelišek, žebříček lékařský, hluchavky, mladé výhonky maliníku, borůvčí, květ bezu, třezalka, jitrocel, oblíbený krvavec toten, který roste v druhé polovině léta – lidově kominíček. Zelené krájím nadrobno, podávám velké množství. Žádné potíže nemám, zbytky minimální.
V době odchovu a při přípravě dělám míchanici: Vařené celé vejce se skořápkou, mrkev, strouhanku, pšeničné klíčky, jemné ovesné vločky s klíčky, ječné otruby s klíčky, kukuřičnou krupici, kopřivy, střídavě přidávám Vitamix ex a Biocal. Míchanici měním 3× denně. Dále dostávají směs Insect menu, granule pro loskutáky, krájená jablka, občas okurku, třešně, jahody, maliny. V době odchovu denně piškot. Do vody střídavě Optimin exoti, AcidomiD-E, AMIVIT E – tento je vitamínový a dostávají ho i když mají v míchanici Biocal. Čistou vodu mají 3× týdně. Senegalské proso v klasech je k dispozici celý rok. Hmyzem nekrmím.
Všechny jmenované komponenty (včetně Nutribirdu) je možné zakoupit na ptačím trhu třeba v Týništi n. O. nebo ve specializovaných prodejnách. Krmení zeleným, zvláště laty trav, je velmi prospěšné pro bohatý a zdravý odchov. Občas dostávají i obilí v mléčné zralosti, v menším množství. Samozřejmě, že je lze odchovat mláďata i při menší druhové pestrosti krmiva. Každý z nás má svoje možnosti a způsoby. V posledních 6 letech uhynula jen jedna dospělá samice. Samec z nejlepšího páru má 6 let.

Reprodukční chování amadin odchovaných chůvkami:
Je popisováno nevratné vtištění na samice náhradních rodičů u zebřiček (Veselovský). Do chovu jsem použil samice. Celkově se neobjevovalo výrazné vtištění v dospělosti. Samec z odchytu si ze tří samic vybral odchovanou chůvkami a ta na jeho dvoření normálně reagovala. Přesto se objevují poruchy hnízdního a sociálního chování. Samice lákala samce do budky (normálně to je opačně) a následně ho vyháněla, i když se jevili harmonicky.
Objevují se poruchy sezení a vyhazování mláďat. I opakované snášení na zem může být zřejmě částečně způsobeno špatně vyvinutým sociálním chováním. Hlavním důvodem však zůstává mládí samice. Zvláště u tohoto druhu je zcela nevhodné zařadit do chovu ptáky před 1. rokem věku. Stále musí být zajištěn přísun calcia a stopových prvků a vitaminu D pro jejich dobré využití. Vedle fyzické nevyspělosti není před 1. rokem dobře vyvinuté ani hnízdní chování. Amadiny odchované chůvkami se zdárně rozmnožují výjimečně. V současnosti už vejce pod chůvky nedávám, ani kdyby byla snůška ztracena. Pokud bude dost přirozených odchovů od geneticky rozmanitých ptáků, snad se podaří vrátit tohoto okouzlujícího ptáčka mezi snadno odchovatelné.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Jiří Vodehnal

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře