Panenky – rod Lonchura

Názvosloví a systematika Astrildovití ptáci rodu Lonchura, které v tomto článku nazývám panenky, jsou z hlediska systematického i názvoslovného j...

Názvosloví a systematika

Astrildovití ptáci rodu Lonchura, které v tomto článku nazývám panenky, jsou z hlediska systematického i názvoslovného jednou z neproblematičtějších skupin astrildovitých pěvců. Název panenka má svoji historii, ale do vědeckého názvosloví byl vnesen tuším v roce 1977 nebo 1978, a to zásluhou pana Rudolfa Víta, který uvedené vědecké názvosloví pro astrildovité zpracovával. V roce 1994 bylo zpracováno nové názvosloví (dr.Hudec), kde je pojmenování panenka nahrazeno rodovým jménem amadina. Nevím proč se tak stalo. I v jiných jazycích jsou ptáci tohoto rodu (Lonchura) pojmenováni specificky. V angličtině Munia nebo Mannikin (skřítek). Rozdíl v názvu pak jaksi neformálně určuje oblast výskytu. Jménem Munia jsou jmenovány druhy z Indomalajské zoogeografické oblasti. Ti žijí v Asii, na Filipínách a v Indonésii, po Wallaceovu linii, která probíhá mezi ostrovy Lombok a Bali. Druhy žijící v Africe a v pacifické zoogeografické oblasti (na jihozápad od Wallaceovy linie) jsou pak nazýváni Mannikin. Není to ale dogmatické a je několik druhů panenek, které se vyskytují na obou stranách výše uvedené linie. Také v němčině je označení druhů rodu Lonchura specifické Mönchen nebo Nonne, a rozdělení názvů je podobné, jako v angličtině a také není nijak dogmatické. Není mi proto jasné, proč tvůrce nového Českého vědeckého názvosloví použil pro ptáky tohoto rodu pojmenování amadina. V tomto článku (i v celém seriálu) se budu držet osvědčených názvů.


Panenka hnědoprsá.

Ještě větší nesrovnalosti ale panují v systematice astrildovitých ptáků rodu Lonchura. V novější literatuře jsou do tohoto rodu včleňovány i druhy jiných rodů. Nejčastěji se jedná o ptáky rodu Spermestes- stračka. Toto včlenění je akceptováno ve většině prací. Nutno uznat, že je celkem oprávněné a mezi ptáky těchto dvou rodů je více spojujících, než-li rozlišujících bodů. Dále se diskuse vede okolo rodu Lepidopygia- stračka. Zde je již rozdílnost mezi rody větší a proto v tomto článku nebudeme amadinu (stračku) zakrslou (Lepidopygia nana) zmiňovat. Také u rodů Euodice- stříbrozobka a Odontospiza- amadina je snaha některých autorů o jejich sloučení s rodem Lonchura (Restall). Tento trend v tomto článku nebudeme respektovat a druhy těchto rodů nebudeme popisovat jako panenky. V extrémních případech jsou do rodu Lonchura řazeni i rýžovníci (Padda). Ani tuto systematickou novinku nebudeme akceptovat. I tak nám zůstává dostatečný počet druhů k popisu.
Rod Lonchura je nejpočetnějším rodem čeledi astrildovitých (Estrildidae) a v našem článku zahrnuje 34 druhů. V literatuře může být počet druhů odlišný. Modernější literatura uvádí počet druhů vyšší, starší naopak nižší. Uvedené disproporce v počtech druhů jsou způsobeny uznáváním nebo naopak neuznáváním některých druhů. Restall např. uznává jako samostatné druhy L.atricapilla, malacca, ferruginosa. V našem článku kopírujeme tento názor, protože je dostatečně podložen novými skutečnostmi a „de facto“ se vrací ke starším modelům (R.Vít, Robiller). Uvedený systém použitý R. Vítem (Astrildovití pěvci, 1978), uznává jako samostatný druh panenku černou (L.nigerrima), která se dnes obecně považuje za poddruh panenky šedokrké L.hunsteini (Restall, Clement). V tomto systému naopak chybí panenka perličková (L.leucosticta), která byla v uvedené době považována za poddruh L.tristissima. V roce 1978 byl uvedený systém odpovídající. Bohužel některé změny, které od té doby nastaly, nezahrnul nový (vědecký?) systém Dr.Hudce (1994), který za uvedeným (R.Vít) výrazně zaostává, nehledě již k novým poznatkům, které z větší části neakceptuje. Zaostalost Hudcova systému je jak v rovině systematické, tak i v rovině názvoslovné. A bylo by možné dále systém od systému vyhledávat jednotlivé rozdíly, ale to není účelem naší publikace.
V podrobnějších studiích se rod Lonchura dělí na několik podrodů. V našem článku budeme uvádět pouze dva- Spermestes- stračka a Lonchura- panenka. Podrod Spermestes bývá i v některé současné literatuře uváděn jako samostatný rod. Nicméně ve většině systémů je vřazen do rodu Lonchura. V článku jej uvádím především jako vysvětlení zachování pojmenování stračka, které je mezi chovateli vžité, i když by podle posledních výzkumů mělo být změněno na panenka. Nicméně podrod Spermestes vykazuje i některé specifické znaky, pro které může být tímto způsobem (podrod) oddělen od vlastních panenek (Lonchura). Dalším dělením na podrody se nebudeme při popisech jednotlivých druhů zabývat, pouze se s nimi pro úplnost seznámíme:

rod: Lonchura (Sykes, 1832)
podrod: Spermestes- stračka (Swainson, 1837)- stračka malá, dvoubarvá a velká
podrod: Lonchura- panenka (Sykes, 1832)- (ostatní podrody jsou zde uvedeny pouze informativně)
podrod Donacola- panenka tlustozobá, černoprsá, alpinská, lesní, hnědoprsá, temná
podrod Mayrimunia- panenka žlutohřbetá, perličková
podrod Munia- panenka pětibarvá, nádherná, hnědobřichá, bělolící, Nevermannova, šedokrká, šedohlavá, žlutobřichá, bledá, bělohlavá, černohlavá, velká, tříbarvá, černohrdlá
podrod Lonchura- panenka bělobřichá, zlatohřbetá, muškátová
podrod Trichogrammoptila- panenka molucká, bornéská, hnědohřbetá, bronzová, (chůvička)

Do článku jsem zařadil i jeden nově objevený a popsaný druh- panenka světlebřichá (Lonchura pallid- iventer) a jeden druh (???), který byl sice popsán jako doposud neznámá forma ptáka rodu Lonchura, ale nelze ještě spolehlivě určit, zda se jedná o samostatný druh či o poddruh nebo Křížence. Je proto v článku označen jako Lonchuraspp , jak jej označuje i R. Restall, který jej objevil (druh rodu Lonchura).
Podle nejnovějších výzkumů DNA (Kakizava a Watada 1985 a Christidis 1987), je panenka běloprsá (Hete- romunia pectoralis) velmi vzdálená ostatním druhům panenek a více se blíží například pásovníkům nebo vlastím amadinám. Z výše uvedených důvodů jsem tento druh vyřadil z rodu Lonchura. U tohoto druhu je patrné, že papilární kresba není ve všech případech odpovídajícím kritériem pro určování příbuznosti jednotlivých skupin astrildovitých ptáků. Bylo by velmi zajímavé, jaké výsledky by přineslo důkladnější zkoumání DNA různých druhů astrildovitých. Přestože se snažím v co možná nejširší míře zachovávat určitý systém, na základě exaktních poznatků (analýza DNA), je nutné panenku běloprsou vyřadit z rodu Lonchura.

Příbuzností jednotlivých druhů Lonchura, která je dost složitá, nemá cenu se zabývat podrobně. Vnější příbuznost tohoto rodu lze nalézt s amadinami (Poephila, Amadina, Euodice), amadami (Erythrura), ale i astrildy (Amandava).
 

Biologie ve volné přírodě

Panenky jsou rozšířeny především v Indomalajské a Pacifické zoogeografické oblasti. Pouze příslušníci podrodu Spermestes- stračka se vyskytují v Africe. Velká většina druhů obývá otevřenou stepní krajinu, která je prostoupena občasnými stromy, křovinatý buš, porosty houštin a rákosin v okolí vodních zdrojů. Jen málo druhů je vázáno na lesní biotop. Jde především o panenku lesní, ale i o panenku zlatohřbetou (některé poddruhy) a jiné. Řada panenek jsou ptáci vyšších, horských až vysokohorských poloh - panenka alpinská, ale třeba i některé poddruhy panenky černohlavé. Co ale velkou většinu druhů panenek spojuje, je jejich potravní specializace. Jedná se ptáky zrnožravé, jejichž základní složkou krmné dávky jsou semena. Pro značnou část se jedná o semena v různém stupni zralosti (mléčná, vosková nebo mléčněvosková zralost). S vyzrálými, tvrdými semeny se setkávají pouze po určitou část ročního biologického cyklu. Jako doplňky potravy přijímají i některé druhy ovoce a bobulí.
Hmyz a ostatní živočišná potrava je pouze menším doplňkem krmné dávky. Řada druhů nepřijímá tento typ krmiva nebo jen velmi omezeně, i v době hnízdění.
Panenky nebo alespoň velká část druhů, jsou sociální ptáci. Po většinu roku žijí v menších nebo větších společnostech. Některé druhy i hnízdí v koloniích (nebo alespoň v minikoloniích). U některých druhů, které žijí v celoročních společenstvích, se jednotlivé páry odloučí na dobu odchovu od hejna a po vyhnízdění se k němu zase vracejí. Mladí, ne zcela vybarvení ptáci (do druhého roku života) vytvářejí u řady druhů vlastní hejna, která se často slučují se stejnými jedinci jiných druhů panenek. Tato hejna pak migrují společně za potravou a v některých ročních obdobích (sucho v Africe) i za zdroji vody. Starší ptáci u většiny druhů nemigrují na delší vzdálenosti nebo jenom v nezbytných případech. Pro většinu, hlavně afrických a asijských druhů, je příznačná i velká ekologická plasticita a tyto druhy se velmi dobře přizpůsobují změnám v krajině (osazují i zemědělsky kultivovanou krajinu). Tomu pak přizpůsobují i svoje potravní zaměření. Druhy žijící na Nové Guineji, ale i jinde v pacifické oblasti, jsou více spjaty s primárním prostředím (biotopem) a jejich přizpůsobivost je nižší. To je celkem zásadní informace pro chovatele, že při adaptaci těchto panenek je třeba postupovat opatrněji.
Hnízdění začíná po příchodu dešťů, ale některé druhy nejsou pevně vázány na žádné konkrétní období. Je to dáno podmínkami v biotopu výskytu. U těchto druhů je prakticky po celý rok dostatek potravních zdrojů a k odchovům může dojít prakticky kdykoli. U další skupiny druhů, které žijí v biologicky méně příznivých podmínkách, sušších oblastech, horském biotopu, dochází k dělení ročního období na dva cykly- hnízdní, při dostatku zdrojů potravy a mimohnízdní, kdy je potravních zdrojů méně. Ptáci hnízdí většinou poměrně nízko nad zemí, ale některé druhy staví hnízda i na vysokých stromech. Řada druhů se přizpůsobila postupu civilizace a vyhnízdí i v městských aglomeracích, přímo na budovách nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Hnízdo si budují nejčastěji z trávy (suché i čerstvé), rostlinných vláken, listů rákosu, bambusu apod. Nejčastěji mívá ovoidní tvar, někdy i kulatý. Vletový otvor je postranní, někdy bývá opatřen krátkou vletovou rourkou. Některé druhy si budují nad vstupním otvorem pouze jakousi stříšku. Hnízdo staví oba partneři v páru, samec většinou nanáší stavební materiál a samička jej zpracovává, ale u řady druhů se na vlastní stavbě hnízda podílí i samec. Snůška činí obvykle 4- 6 vajíček (i 7- 9), inkubační doba je u většiny druhů 12- 16 dnů a mladí vyletují po 18- 24 dnech. Rodiče je po vylétnutí ještě asi dva až tři týdny dokrmují. Mláďata začínají přepeřovat ve stáří dvou až tří měsíců a přepeřena bývají do pátého měsíce stáří. Nemusí to ale být vždy pravidlem a výměna peří se může protáhnout i na 6- 12 měsíců. Záleží na několika faktorech. Plně adultně vybarveni jsou ptáci až ve druhém roce života.
 

Obecně o chovu

Panenky jsou velmi vděčnými chovanci, alespoň většina jejich druhů. Nejsou až tak pěkně vybarveny, ale působí vždy velmi elegantním dojmem. Chovat se dají v klecích, malých voliérkách (0,3- 0,5m3), ale i ve velkých, společných voliérách. Jsou až na individuální výjimky snášenlivé a energicky brání pouze nejbližší okolí vlastního hnízda. U řady druhů je možný jejich společný chov více párů (podle velikosti chovného prostoru). U adaptovaných ptáků nejsou velké nároky ani na mikroklima. Pro mimohnízdní období postačuje denní teplota od 16 do 20°C, s možným nočním poklesem na 15- 10°C, při vlhkosti okolo 50%. V době hnízdění pak potřebují denní teplotu od 20 do 25°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti alespoň 60- 70%.


Zařízení pro chov panenek – Lonchura.

Z chovatelského pohledu mají ptáci dva základní nedostatky. Prvním je fakt, že u řady druhů je málo vyvinutý nebo až neznatelný pohlavní dimorfismus a základním kriteriem pro rozlišení pohlaví je zpěv samce. To snižuje zájem chovatelů o tyto ptáky, protože při jejich nákupu nelze spolehlivě určit páry. Druhým nedostatkem je rychlé a časté přerůstání drápků. Chovatel si toto musí hlídat. Předchází se tím zbytečným úrazům např. při zachycení drápku v pletivu apod. Je také dobré umístit do klece nebo voliéry vertikálně několik stvolů rákosu nebo silnějších travních stébel. Při tom, jak po nich ptáci šplhají si o jejich drsný povrch alespoň částečně mohou obrušovat drápky. Z veterinárního pohledu se jedná o celkem bezproblémové druhy. Občas lze diagnostikovat kokcidiózu (ESB, BAYCOX), cochlosomózu (metronidazol, ronidazol) a invazní tracheobronchytidun- prskavku (Ivermectin, Arpalit). Méně často se objevuje aspergilomykóza- zde je nejlepším lékem prevence, tj. udržení alespoň přijatelné vlhkosti (50- 60%) a snížení prašnosti jak krmiv, tak i prostředí. Pochopitelně se v chovu mohou objevit i jiná onemocnění, ale nejsou častá.
Velmi důležité pro úspěch v chovu a odchovu je výživa a krmení panenek. Jak již bylo uvedeno, základem krmné dávky jsou semena. Podobně je tomu i v zajetí. Základem krmné dávky je kvalitní směs zrnin. Pro ilustraci zde uvedu dva příklady směsi zrnin. Směs č.1 je určena pro období mimohnízdní, směs č.2 pak pro období hnízdění:
 
  směs 1 směs 2
Proso žluté (Plata) 20,0% 20,0%
Proso šedé (Hanácká mana) 20,0% 10,0%
Proso stříbrné 10,0% 10,0%
Proso japonské 5,0% 10,0%
Proso senegalské 10,0% 10,0%
Mohár (červený) 10,0% 10,0%
Lesknice 15,0% 20,0%
Rýže Paddy/oves (loupaný, bezpluchý) 10,0% 10,0%

Je pochopitelné, že složení základní směsi pro panenky může být jiné. Zde je na každém chovateli, aby uplatnil své zkušenosti a invenci. Jedna zásada by ale měla být dodržena. Panenky, zvláště při klecovém chovu, mají sklon k tloustnutí, proto je vhodné nezařazovat do krmné dávky semena s vyšším obsahem tuku (niger, semenec, len, řepka,) nebo pouze v malých dávkách (do 5% obsahu směsi). Tuto směs lze podávat i předklíčenou.
Jako doplnění krmné dávky nabízíme zelené krmivo (ptačinec, smetánku, čínské zelí apod.), ovoce (jablko, hruška, kivi, pomeranč apod.), zeleninu (mrkev, okurka, cuketa, paprika apod.), pupeny a květy stromů (vrba, jíva, ovocné stromy) a křovin (pámelník, zlatý déšť apod.). V době odchovu pak tuto nabídku rozšíříme o předklíčenou směs zrnin, nedozrálá semena trav (chrastice, psárka, bojínek apod.), bylin (kokoška, jitrocel, toten apod.) a obilovin (oves, pšenice apod.).
Celoročně podáváme vaječnou směs (Quiko, Orlux, All Pet apod.), v době hnízdění ji můžeme obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé druhy nebo např. o sušené gamary, dafnie apod. Zájem ptáků o živou potravu je individuální, většinou ale pouze okrajový. Pokud tento typ potravy ptáci přijímají a nemá to negativní následky na průběh stávajícího hnízdního cyklu (opuštění mláďat), je to dobré, protože mláďata jsou pak silnější, životaschopnější. Nabízet můžeme larvy plesnivce, potemníka, kukly, mšice, octomilky, drobný smýkaný hmyz apod. Velmi důležité je správné a pravidelné dávkování vitaminů, aminokyselin a minerálních látek. To je velmi často chovateli podceňováno. V mimohnízdním období podáváme tyto látky alespoň 2× týdně, ale když ptáci přepeřují nebo se již připravují na novou hnízdní sezónu, podáváme denně. V období hnízdění dáváme minimálně 3× týdně. Zde záleží na typu podávaného preparátu. Pokud se jedná o multivitaminový preparát s doplňkem aminokyselin a minerálních látek (Orlux, Orofarma- výrobci) je to pro chovatele jednodušší. Pak vlastně dáváme pouze jeden preparát. Podáváme-li pouze multivitaminový preparát (Supervit- výrobce Biofaktory, ČR) je dobré pak ještě dotovat minerální látky, hlavně vápník (tekuté kalcium, erfevescentní kalcium) a jednou za čas i aminokyseliny (Aminosol, Glutamin- preparáty). To, jakým způsobem k dotování biokatalyzátorů dojde, není podstatné. Důležité je, aby dotace byla dostatečná a pravidelná. V období hnízdění a těsně před ním (4- 6 týdnů) je třeba podávat častěji, podobně jako při přepeřování. V mimohnízdním období podáváme méně často. Vylétlá a odstavená mláďata krmíme jako jejich rodiče po dobu hnízdění, až do jejich přepeření.
Samozřejmostí je dostatek krmných doplňků- písek, grit, skořápky, sépiová kost, dřevěné uhlí. Tyto doplňky krmné dávky jsou nutností ve všech klecích a voliérách celoročně a v dostatečném množství.
Ptáci zahnízdí nejčastěji v budkách nebo různých typech hnízdních košíčků, ale někdy si postaví hnízdo i volně. Budky a košíčky by měly mít rozměry alespoň 12×12×12cm či 15×15×15cm nebo jako ležaté budky pro andulky 15×20- 25×15 (v)cm. Důležité je, aby ptáci měli dostatek stavebního materiálu.
Podrobnější podmínky pro chov panenek si budeme specifikovat při popisech jednotlivých druhů. Tyto obecné informace zde uvádím pouze pro to, abychom je nemuseli opakovat u každého druhu zvlášť.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Michal Vít

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře