O chovu lori mnohobarvého Trichoglossus haematodus

(Linné, 1771) Slovensky: Lori mnohofarebný Německy: Alilfarblori, Gebirgs-Lori Anglicky: Rainbow Lory Francouzsky: Perruche a collier ver...

(Linné, 1771)


Slovensky: Lori mnohofarebný
Německy: Alilfarblori, Gebirgs-Lori
Anglicky: Rainbow Lory
Francouzsky: Perruche a collier vert

Setkával jsem se s tímto druhem loriů při svých cestách po bývalém NDR u známého chovatele Frankeho. Obdivoval jsem nejen krásné vybarvení těchto ptáků, ale také jedinečné chování ochočeného lorie. Přesto, že byl se samičkou umístěn v prostorné voliéře, na zavolání hned přilétl ke krmicímu stolečku u obslužného okénka. Frankemu si sedl na ruku a dal se šimrat na hlavičce i jinde po tělíčku. Na pokyn se ihned vrátil do voliéry. Loriové jsou malí až středně velcí papoušci s dlouhým stupňovitým klínovitým ocasem, který se skládá z dvanácti úzkých zašpičatělých per. Pohlaví dimorfismus není výrazný. Jsou to velmi dobří a rychlí letci.

Popis
Obě pohlaví mají čelo, přední část temene, uzdičku a bradu modravě světle fialové, ostatní hlava je hnědavě černá. Límec na krku je žlutavě zelený, prsa červená se širokými černomodrými příčnými pruhy. Břicho je tmavě zelené, holenní peří a spodní krovky ocasní zelenavě žluté, variabilně přecházející do tmavozelené. Horní partie těla jsou zelené, spodní krovky křídelní jsou oranžové, na spodní straně letek je široký příční žlutý pruh. Ocasní pera jsou zelená, zespodu olivově žlutá. Zobák oranžový až tmavě červený, duhovka oranžově červená, běhák zelenavě šedý až tmavě šedý. Mladí ptáci mají zbarvení tmavší než dospělí, zobák hnědavě černý, duhovka je hnědá. Délka 26 cm.

Rozšíření
Od ostrovů Bali a Florea, Malých Sund, Indonésie, východně až na novou Guineu vč. ostrovů Šalamonouvých. Obývají dále Nové Hebridy, Novou Kaledonii a ostrovy Loyalty, také severní a východní Austrálii včetně Tasmánie. Bylo určeno 21 zeměpisných forem, což je s ohledem na tak úžasně veliký prostor výskytu vysvětlitelné. Loriové žijí v tropických deštných pralesích, zemědělsky obdělávaných oblastech, kopcovitých stráních v otevřených krajinách i v mangrových lesích. Spatříme je v nadmořské výšce 1400 a 2200 m n. m., ale také v parcích a zahradách měst. Živí se nektarem a pylem eukalyptů a jiných kvetoucích druhů stromů, také hmyzem a jeho larvami, různými bobulemi a plody atd.
My se budeme především věnovat formě moluccanus, s českým názvem Lori mnohobarvý horský. Tito papoušci slétávají jen výjimečně na zem. Místo koupaní si máčejí peří v mokrém listí stromů, kde také berou vodu nutnou pro svůj organismus.
Doba hnízdění je podle míst výskytu různá: ve východní Austrálii hnízdí loriové od srpna do ledna, na severu od dubna do května. Hnízdí v dutinách stromů. Samice snáší 2–3 vejce, která zahřívá výhradně sama. Samec se v hnízdě jen zdržuje a v blízkosti vykonává, abych tak řekl, strážní službu. Doba inkubace je 23 až 26 dnů. Mláďata krmí oba rodiče a při dobré péči opouštějí hnízdo za 7 až 8 týdnů.

První dovoz do Evropy se uskutečnil v r. 1868 do zoo v Londýně, první odchov se podařil v r. 1873 v Německu. V uvedených letech byl tento druh loriů chován také v našich zemích. Například Petzold a Schobl vystavovali formu moluccanus na II.–IV. výstavě ptactva v Praze. Lori mnohobarvý je jedním z nejčastěji chovaných druhů. Přesto by se měli nově importovaní jedinci aklimatizovat velmi pozorně. Rozhodně by se neměli ihned umisťovat ve voliérách, ale měli by se na delší dobu dávat do větších klecí. Někteří jedinci jsou mírní, snášenliví, jiní ale nebezpečně svárliví. Rozhodně je nemůžeme chovat ve společnosti stejně velkých druhů papoušků. Jsou velice pohybliví, šplhají ve větvích i hlavou dolů, jen aby se co nejdříve dostali k chovateli, který jim přinesl čtvrtku jablíčka. Lze říci, že mají velice klidnou povahu, proto se ani neplaší.
Kolega se rozhodl, že si opatří párek loriů mnohobarvých. Podařilo se mu získat dva perfektně opeřené a vybarvené jedince. Umístil je do připravené voliéry, která měla obkladačkami obložené stěny a hlazenou cementovou podlahu. To usnadnilo nutný a častý úklid. Byl přesvědčen, že má pár. Když loriové po dobu jednoho a půl roku neprojevili zájem o budku, dal ptáky endoskopovat. Bylo zjištěno, že má dva samce. Po mnohaměsíčním úsilí sehnal zaručené samičky, byly ale mladé z tohoto ročního odchovu. To znamenalo, že bude muset vyčkat 18 měsíců, než samičky pohlavně vyspějí. Samec jednoho ze sestavených párů začal intenzivně tokat. Tokání je u loriů úplné divadlo. Patří k němu hluboké sklánění hlavy dopředu a dozadu vícekrát po sobě, dále kývání hlavou a horní částí těla sem a tam. Také zdvíhání a snižování křídel patří k procesu, právě tak jako přeskakování samičky. Loriové se ozývají hlasitým syčením a funěním. V dalším pokračování pokládá samec nohu na hřbet samičky a v případě, že je připravena na páření přikrčí se, sameček se na ni posadí a dochází k pojímání. Krátce po tomto divadle se v hnízdě objeví první vajíčko a později i druhé. Během hnízdění je samička velice nervózní. Když chovatel vstoupí do voliéry, ihned hnízdo opouští. To přimělo chovatele, aby kontroly hnízda neprováděl a také, aby postup krmení co nejvíce urychlil. Po uplynutí 24 dnů se náhle samička zdržovala více jak půl dne mimo hnízdo. Byla proto provedena kontrola a bylo zjištěno, že jsou vejce naklubaná, ale studená. Samička tedy v době líhnutí snůšku opustila, snad ze šramotu, který se z vajec při líhnutí ozýval. V jednom vajíčku bylo mládě již mrtvé, ve druhém byl cítit ještě pohyb. Toto vajíčko bylo proto dáno do horké vody, samozřejmě naťuknutím nahoru. Pokud to šlo, byla skořápka opatrně a pozvolna odlupována. Ale jak dál? Ptal se chovatel sám sebe, protože dosud nikdy umělý odchov neprováděl. A tak po domluvě s manželkou bylo holátko umístěno do umělé líhně při teplotě 36 stupňů C. Stále bylo potřeba kontrolovat stav mláděte a také pomocí pinzety zbytky skořápky opatrně uštipovat. Vše se podařilo a holátko přišlo na svět. Již druhý den se na jeho tělíčku objevilo bílé chmýří a bylo slyšet, jak se hlásí o krmení. Krmení se provádělo každé dvě hodiny i v noci. V prvních 14 dnech byla ke krmení používána kaše pro lorie s přídavkem vápníku a suchého fenyklu, jednou denně několik kapek přípravku s obsahem bakterií kyselého mléka za účelem předcházení různých problémů ve volátku mláděte. Po uplynutí 8 dnů bylo mládě přemístěno do nemocničního boxu v misce vyložené papírovou kuchyňskou utěrkou. První bílé chmýří nahradil šedivý „kožíšek“. Na papíře nemělo mládě dostatečnou oporu, což se projevilo mírným zkřížením nožek a poleháním jako žába. Okamžitě byl kuchyňský papír nahrazen starým froté ručníkem a stav se zakrátko podařilo normalizovat. Po uplynutí 14 dnů dostávalo mládě tekutou lori „polévku“ s vápníkem a fenyklem, směsí vitamínů zn. Nektons a doplněné bílým pečivem.
Mláděti se otevřely oči 12. února a byly již vidět první náznaky ocasních křídelních per. Krmeno bylo 5× denně. Dne 20. února bylo mládě zváženo a hmotnost byla 100 g. 27. února okolo 125 g. Od 1. března bylo krmeno 4× denně. První pokusy létání byly zaznamenány 27. března. Začátkem dubna přijímalo již mládě potravu samo.
Oba páry hnízdí nyní spolehlivě a není třeba umělého krmení. Zajímavá je zkušenost, že z hnízda jednoho páru se ztratí druhé vejce vždy, když se první mládě (sourozenec) vylíhne v časovém předstihu. Dosud se nenašla odpověď proč tomu tak je. Odborná literatura uvádí, že samostatná mláďata je nutno od rodičů ihned odstavit. Tuto radu nemohl chovatel dodržet, protože neměl dost volného prostoru. Samička začala po vylétnutí mladých ihned s přípravami na druhé hnízdění. Samec se snášel s mláďaty výborně a to tak výborně, že mohla chodit s rodiči nocovat do budky. Opravdu hnízdění probíhala ve všech směrech výborně. Druhá generace mladých po vylíhnutí až do úplné soběstačnosti zůstávala s rodiči i s mladými z prvního hnízdění ve společné voliéře. Ovšem takto to ne vždy musí probíhat. Stává se, že samec začne první, již samostatná mláďata, náhle neustále intenzivně pronásledovat, až je uhoní k smrti.
Přepeřování mladých probíhá ve stáří 3–8 měsíců. Loriové hnízdí v kteroukoliv roční dobu, většinou 2–3× po sobě. Není sporu o tom, že předpokladem je vytvoření optimálních podmínek (vhodné prostředí, velikost voliéry, teplota v ubikaci, optimální relativní vlhkost, délka světelného dne aj.). Samozřejmostí je také krmný režim, který musí odpovídat přirozené potravě, na kterou je uzpůsoben nejen zobák, ale především jazyk a celé zažívací ústrojí. Dr. J. Karáskovi se osvědčilo krmení v tomto složení: dobře rozvařená rýže zasypaná kaší pro děti zn. Nestlé, trochu mravenčích kukel, zalité malinovou šťávou nebo medem tak, aby vznikla řídká kaše. Jiný chovatel používal směs určitého složení, kterou v době hnízdění trochu obměňoval. Snad nebude ke škodě když popíši jejich složení: 3 polévkové lžíce ovesného šlemu, 3 polévkové lžíce kaše z obilných zrní (obchodní název „Siebenkorn“), 1/2 polévkové lžíce hroznového cukru, 1/2 polévkové lžíce květního pylu, 1 lžíce medu, na špičku nože pivovarské kvasnice a kalcium. Dále 2 lžíce pšeničného chleba namočeného v jednom litru vody. Přípravek Nekton S je v suchém stavu trvale na krmítku. Voda se podává denně čerstvá, každý třetí den s přídavkem jedné lžíce probiotického jogurtu, dvou lžic BEO-perličky a poloviny čajové lžičky prášku z mořských řas. Často přimíchává též přípravek AVES v poměru 1 : 1. Loriové se při tomto krmení cítí očividně dobře.
Chybět by neměly čerstvé větve vrby na oštipování, různé zelené rostlinky a ovoce. Loriové berou ochotně kousky jablek. V době hnízdění vezmou také moučné červy, mravenčí kukly, sušené jepice, vařenou kukuřici a rýži. Vaječné míchanice a rozšlehané vejce s cukrem je nutno poskytovat velmi opatrně! A. Rutgers doporučuje při odchovu podávat krmení v tomto složení: v mléce namočené a medem oslazené suchary, dále čerstvý žabinec ptačinec a různé druhy polozralých semen. Mláďatům po vylétnutí z hnízda se doporučuje dávat semena naklíčená.
Loriům (Loridae) je pro jejich zdraví nutno poskytnout především větší voliéry. Někteří chovatelé řeší tento problém také tak, že umožní denně ptákům prolet v chovné místnosti. Ke hnízdění jim nabídneme budku větší velikosti s vletovým otvorem o průměru nejméně 7,5 cm. Budka má být zhotovena z dutého kmene nebo ze silných prken. Budka se vyplní do výšky asi 15 cm vrstvou pilin a rašeliny. Loriové v budce pravidelně nocují. Krmení se podává zásadně na vyšší stolek, kdybychom je pokládali na zem, ptáci je budou odmítat. Přeji všem chovatelům a milovníkům loriů mnohobarvých trvalý úspěch v chovu.

Literatura:
Vašíček, M. (1982): Papoušci Oceánie, Svépomoc Praha
Vít, R. (1970): Papoušci, ČSCH/SZN, Praha
Karásek, dr. J. (1935–1941): Cizokrajní ptáci v klecích, KPEP, Praha
Rutgers, A. (1970): Handbuch fur Zucht und Haltung fremdlamdischer, Vogel, Neumann Verlag
 
Rudolf Vít
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře