Zkušenosti s chovem rozely slámožluté

V roce 1998 jsem si koupil pár těchto papoušků a umístil jsem je zatím do vnitřní voliéry 2x1x2 m, jelikož jsem budoval venku nové voliéry. V roce 1999 na podzim jsem byl hotov a tak jsem pustil slámky do oddělení 4x1x2 m (půlka zastřešená, zbytek pletivo).

Na jaře roku 2000 jsem jim zavěsil budku z dřevotřísky rozměrů 30x30x150 cm, vletový otvor o průměru 9 cm. Byl březen, ptáci se již krmili a proto o budku projevili ihned zájem. Asi po třech týdnech se objevilo první vajíčko. Samička se zdržovala v budce stále častěji, ale při sebemenším hluku ji ihned opouštěla. Ke konci inkubace seděla již pevně. Asi tři dny před líhnutím jsem potřeboval odchytit ptáky z vedlejší voliéry a když jsem je chytal, slámka samozřejmě budku opustila a již se do ní nevrátila. Čekal jsem ještě 24 hodin, ale marně. Vajíček bylo osm, ale neměl jsem je komu podsadit, tak jsem je rozbil. Ve všech byla již hotová mláďata. Měl jsem na sebe pěkný vztek, ale co se dalo dělat. Po čase jsem uviděl, že slámka opět navštěvuje budku a 3.6. jsem v budce objevil dvě vejce. Byl jsem rád a teď jsem čekal, co bude dál. Vajec bylo nakonec pět a slámka zasedla opět velice neklidně. Snažili jsme se s celou rodinou chovat na zahradě co nejtišeji a dá se říci, že to pomohlo, tak napůl. Samice sice mladé vyseděla, ale ihned po vylíhnutí je opustila. Bylo zrovna dost chladno a než jsem to zjistil, bylo živé už jen jedno. To jsem zkusil podložit rozelám žlutohlavým. Ty ho přijaly, ale jejich mladé byly už tak velké, že ho asi ušlapaly.

V roce 2001 začaly slámky s hnízděním zase jako první. Již v březnu začala samice snášet, ale na vejce ne a ne zasednout. V tu dobu nasedaly také osvědčené páry rozel pestrých a žlutohlavých. Podložil jsem tedy jedno vejce pestrým a čtyři vejce jsem vyměnil žlutohlavým. Ty na nich dobře seděly a mladé vyvedly. Pestrá měla čtyři svoje vejce a jednu slámku, žlutohlavá jedno svoje a tři slámky. Mezi tím však začala samice slámožlutá opět snášet. Tomuto hnízdění jsem však nevěnoval pozornost, protože jsem si myslel, že se bude vše opakovat. Ale světe div se, samička dobře seděla, vylíhla se čtyři mláďata, která teď se samcem dobře krmí. A tak po všech těch problémech mám nakonec v této sezóně osm mladých rozel slámožlutých.

Krmím je tak jako všechny ostatní papoušky: slunečnicí žíhanou, bílou, černou, lesknicí, prosem a ovsem, ale o ten slámky příliš nestojí. V zimních měsících přidávám semenec. Dále přidávám do uvedené směsi ještě holubí zob pro holoubata. Z ovoce a zeleniny jim krájím na malé kousky to, co zrovna je: mandarinky, pomeranče, jablka, hrušky, kapie, okurky, ředkvičky, kedlubny aj. Všechno důkladně promíchám a podávám ptákům.

Po těchto zkušenostech i podle chování rozel v zimních měsících mohu říci, že slámky jsou ze všech rozel nejvíce plaché a nedůvěřivé. Ale jinak to jsou krásní a odolní ptáci. Chovám je celoročně venku, jen na zimu přikrývám výlety igelitovou folií.