Panenky – rod Lonchura 10. díl

Synonyma: amadina pětibarvá
Anglický název: Five–coloured Mannikin
Hopping Finch (USA)
Chestnut and White Mannikin
Německý název: Fünffarbennonne

Velikost: délka 115–125 mm
křídlo 52–58 mm
ocas 34–40 mm

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu tři poddruhy.

• Panenka pětibarvá timorská.

1. L. q. quinticolor – panenka pětibarvá timorská
Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Hlava je hnědá, v týlu jsou světleji lemovaná pera. Zadní krk, záda a horní křídla skořicově hnědá, na zadním krku několik per s tmavším lemem. Spodní křídla šedohnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní žluté, ocas hnědý. Brada a tváře kaštanově červenohnědé, na tvářích světlejší ostny per. Prsa a břicho bílé až smetanově bílé. Spodní břicho, spodní krovky ocasní a opeření holeně černé. Zobák světle šedý, oko hnědé, nohy šedo masové barvy.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší. Zobák je šedorůžový.
Výskyt:
Indonésie – ostrovy Babor, Sermata, Wetar a východní část Timoru, Alor.

• Panenka pětibarvá sumbská, vlevo samec, vpravo samice.

2. L. q. sumbae – panenka pětibarvá sumbská
Zbarvení:
je podobné, jako u nominální subspecie, ale čelo a tváře kaštanově hnědé, na tvářích několik bílých ostnů per. Temeno, týl a zadní krk tmavě šedohnědé, se světlejšími lemy per. Svrchní plášť a křídla kaštanově hnědá. Svrchní krovky ocasní a kostřec oranžové. Okraje brady hnědé, střed černý.
Výskyt:
Indonésie západní část Timoru, Sumba, Rote.

3. L. q. wallacii – panenka pětibarvá Wallaceova
Zbarvení:
Je podobné nominální subspecii, ale hlava je šedočerná, brada černá, tváře kaštanově hnědé s bílými ostny per. Záda a křídla hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní červenohnědé.
Výskyt:
Indonésie – ostrovy Lombok, Sambora, západní Flores.

• Panenka pětibarvá Wallaceova.

Panenka pětibarvá obývá především travnatou savanu a rýžoviště, ale objevuje se i v křovinách, na zahradách a zemědělsky kultivované půdě. Ráda se zdržuje v porostech obilovin, na kterých se také vydatně přiživuje. Je častější v nižších a středních polohách do 1100 m. n. m. Jsou ale zprávy o jejím výskytu i z výšky 1600 m. n. m. Zde se vyskytující ptáci (Flores) pak občas migrují do nižších poloh na rýžoviště. Ptáci se živí také v zahradách a především na kukuřici v květu (nebo nedozrálé). Občas lze pozorovat tyto panenky i ve společnosti jiných druhů, při návštěvách za potravou v rýžových polích. Panenky pětibarvé berou také menší semena, nežli Panenky muškátové a tak si potravně nekonkurují. Také tato panenka je sociálním druhem. Při krmení je lze pozorovat v menších skupinkách. Základním krmivem jsou semena trav a bylin. Preferují hlavně špičaté druhy. I když navštěvují rýžová pole, nejedná se o hlavní složku jejich potravy. Na ostrově Flores preferují nedozrálá semena Zea mays (Restall). I když se jedná o lokálně hojný druh, záznamy o jejich hnízdní biologii ve volné přírodě chybí. Snáší 4–6 vajíček, inkubační doba je 13–15 dnů a mladí vyletují asi po 20–22 dnech.
Panenka pětibarvá byla poprvé dovezena do Evropy v roce 1939, do Zoo Londýn (R. Vít). Později se dlouhou dobu neobjevovala v nabídkách dovozních firem, ale koncem dvacátého a začátkem tohoto století byla nabízena celkem pravidelně. Bohužel o ptáky tohoto druhu nebyl mezi chovateli příliš velký zájem. Druh není nijak pestře zbarven a má téměř nulový pohlavní dimorfismus. U plně opeřených a zcela adultně vybarvených (ve druhém roce) ptáků, je při troše zkušeností pohlaví rozlišitelné pod silným světelným zdrojem. Samci mají výrazněji, jakoby zářivě, zbarvený kostřec a svrchní krovky ocasní. Nicméně toto nelze označit za stoprocentní metodu a určujícím faktorem je zpěv samců. Ptáci přicházejí do Evropy v dobrém stavu. Netrpí alimentárními poruchami a pokud se již vyskytnou, jedná se o lehčí formu, kterou lze obvykle zvládnout dietou, podáním bylinných čajů a extraktů a klidem. Ani jejich nároky na mikroklima nejsou nijak vysoké. Po naskladnění potřebují teplotu okolo 23–25 °C, při vlhkosti 60–70 % r. Tyto hodnoty lze snižovat poměrně rychle, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota asi 20 °C, při vlhkosti 50–55 % r. Z veterinárního pohledu není tento druh náročný. Občas se může objevit invazní tracheobronchitida (prskavka), celkem ojediněle aspergilomykóza. Zde je nejlepší léčbou prevence - udržení přijatelné vlhkosti a snížení prašnosti jak prostředí, tak i krmiv. V následném chovu se může objevit kokcidióza nebo cochlosomóza. I u tohoto druhu velmi rychle přerůstají drápky. Dovozce by měl s touto neřestí počítat, často se tak předejde zbytečným úrazům. Podobně je tomu i v následném chovu. Ihned po příchodu berou ptáci dobře běžnou směs zrnin pro panenky, ale preferují lesknici a drobnější semena. Na vaječnou směs si musí zvykat, ale většinou ji později přijímají dobře. Velmi oblíbená jsou předklíčená a nedozrálá semena, ale s tímto krmivem postupujeme v karanténě vždy opatrně. O živé krmivo nejeví velký zájem, ale příležitostně jej vezmou. Jednou za týden zadotujeme aminokyseliny. Důležité je také dávkování vitamínů a minerálií, hlavně vápníku (Ca). Po aklimatizaci a adaptaci se jedná o odolný a nenáročný druh. Určitou nevýhodou může být jejich zvědavé chování, které občas vyrušuje spoluobyvatele chovných zařízení, protože prolézají každý kout. Nejedná se o žádný typ agresivního chování, spíše se zde projevuje jejich sociální způsob života. Na druhou stranu si ale dovedou uhájit svoje teritorium, které se vztahuje především na hnízdo a jeho bezprostřední okolí. Je lépe nechat ptákům možnost výběru partnera, a to i pro chovatele, vzhledem k jejich výše uvedenému nezřetelnému pohlavnímu dimorfismu. Výrazně se tak zvyšuje předpoklad úspěšného odchovu. Nároky na mikroklima nejsou nijak velké. V mimohnízdním období postačuje denní teplota okolo 18 °C, s možným nočním poklesem na 15–12 °C, při vlhkosti asi 50 % r. V době hnízdění potřebují denní teplotu 20–22 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti asi 60 % r. Nároky na prostor jsou také nevelké. Chov i odchov lze realizovat v klecích o délce 60–70 cm, kde ptáky chováme samostatně po jednotlivých párech nebo v malých voliérách (0,3–0,5 m3), kde se můžeme pokusit o společný chov dvou párů. Pochopitelně je možný i jejich chov ve velké, společné voliéře. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí krátce po jejich sesazení. Je dobré o 5–7 dnů předsadit do odchovného zařízení samičku, která má tak možnost lépe se seznámit s novým prostředím a zvyknout si na ně. Ptáci zahnízdí v budce, košíčku, ale postaví si i volné hnízdo v houští nebo v koniferách. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři. Samec nanáší stavební materiál, samička jej zpracovává. Nabízíme seno i zelenou trávu, stonky bylin (kokošku pastuší toboku apod.), cupované listy rákosu nebo kukuřice, mech, kokosová a sisalová vlákna apod. Tok není zcela typický pro panenky a je klidnější. Samec zpívá natažen směrem nahoru a předkloněn. Pokud ptáci sedí vedle sebe, otáčejí hlavou, zdvíhají peří na hlavě a zadním krku, mírněji i na břiše, spodních bocích a ventru (okolí kloaky). To vše za zpěvu samce. Ten se pak natáčí směrem k samici a přibližuje se. Ta, pokud je připravena ke spáření, se skloní dolů a zavibruje ocáskem. Pak dojde k vlastní kopulaci. V sezení se přes den ptáci střídají, v noci sedí většinou samice sama. Vylíhlá mláďata jsou narůžovělá, se světlejším spodkem těla. Zobáková kresba se sestává ze tří půlměsícovitých čárek na horním patře a čtyř teček na jazyku. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7 mm. Názory na kontrolu hnízda nejsou jednotné. Někteří chovatelé je nedoporučují pro údajnou nervozitu hnízdících ptáků, jiní udávají, že tyto kontroly ptákům nevadí. Je tedy dobré postupovat opatrně. Mladí jsou po vylétnutí ještě asi dva týdny rodiči dokrmováni. Po osamostatnění je raději odstavíme. Mladí přepeří do adultního šatu ve stáří 3–4 měsíců, ale zcela vybarveni jsou až ve druhém roce života. Ještě k uvedené možnosti pro jejich hnízdění v kolonii, je třeba dodat, že některé zprávy udávají zahnízdění pouze dominantního (alfa) páru a ostatní ptáci se nerozmnožují. Nelze to ale brát jako obecnou skutečnost. Chovné páry necháme vyhnízdit v jedné sezóně nejvýše třikrát a pak je lépe ptáky rozdělit podle pohlaví.
V mimohnízdním období je základem krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, pupeny a květy stromů či keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. Po dvou až čtyřech týdnech zadotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro uvedené období.
V době hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit výše uvedeným způsobem. Je možné nabídnout i živé krmivo – larvy plesnivců, potemníků (?), mšice, kukly, smýkaný hmyz apod. Ne všechny páry toto krmivo berou dobře. Velká většina jich je schopna odchovat i bez živého krmiva. Pokud je ale ptáci berou, bez negativního dopadu pro stávající hnízdní cyklus (opuštění mláďat), je to dobré. Odchovy pak bývají silnější, životaschopnější. Je na chovateli, aby znal individuální potřeby chovných párů a postupoval podle nich. Jednou týdně dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro dané období.
Panenku pětibarvou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům