Alexandr dlouhoocasý

Rozšíření:
Zahrady a lesy Singapuru a souostroví Malajsie, Borneo, Sumatra. V době hnízdění zůstává v malých skupinách. K hnízdění používá dutiny mrtvých stromů, dutiny datlů.

Potrava:
Semena, ovoce, plody, ořechy, květy a jejich nektar.

Popis (Vít):
1,0 vrch hlavy zelený, záhlaví a strany hlavy červené, pás pod bradou černý, hřbet a spodina těla žlutozelená. Vrchní krovky ocasní zelené, spodní hřbet a kostřec modré. Krovky křídelní olivové, letky modré, okraje a špičky per zelené, ocas zeleny, prostřední pera modrá. Oko žluté. Horní čelist zobáku červená, spodní černá.
0,1 má pod bradou pás tmavozelený, záhlaví zelené, zobák černý. Ocas je kratší.
Délka 40 cm.

Není pochyb o tom (píše Laubscher), že alexandři dlouhoocasí mají být chováni lidmi, kteří mají hodně času a trpělivosti k jejich aklimatizaci. Důležité je jejich včasné a správné umístění. Špatné, chladné a vlhké počasí špatně snášejí. Je nutné zajištění mrazu prostého prostoru s možností vytápění na minimálních 10–12 stupňů C. V současné době jsou v Evropě registrovány první zkušenosti (Belgie, Anglie). První světový odchov byl zaznamenán v r. 1977 v Zimbabve. Úspěšné odchovy byly registrovány v Dánsku a Anglii (podle Vašíčka) již v r. 1974 v Německu. Aklimatizovaný pár byl umístěn do celoroční voliéry (vnitřní s rozměry 260×110×260 cm, proletová 350×110×260 cm). Budky (kmenová a prkenná) byly vyplněné osmicentimetrovou vrstvou rašeliny. Teplota ve voliéře byla trvale 20 stupňů C. Začátkem března obsadila samička kmenovou budku a snesla čtyři vejce, z nich byla tři oplozená. V polovině dubna byly z budky slyšet hlasy mláďat, začátkem června mláďata opustila budku. Krmení: bílá slunečnice, senegalské klasy, neloupaná rýže, semenec, nigr, máčená pšenice, jablka a odchovné krmivo zn. Cé–Dé. Lze předpokládat, že překonávání těžkostí při docilování odchovů bude vyžadovat mnoho úsilí a odpovědnost chovatelů.
Použitá literatura: příspěvek C. Laubschera v časopise AZ