Panenky – rod Lonchura 17. díl

Panenka velká - Lonchura grandis (Sharpe, 1882)

Synonyma: amadina velká
Anglický název: Grand Mannikin, Great - billed Mannikin
Německý název: Dickschnabelnonne

• Panenka velká velkozobá – vlevo samec, vpravo samice.

Velikost: délka 115 - 145mm
křídlo 52 - 62mm

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu čtyři poddruhy.
 

1. L. g.grandis - panenka velká východní

Zbarvení:
samec má hlavu, krk, prsa, břicho a spodní krovky ocasní černé. Boky, záda a křídla skořicově hnědé. Kostřec oranžový, svrchní krovky ocasní žlutooranžové. Okraje ocasu žlutavě oranžové. Zobák šedý, oko hnědé, nohy šedé.
Samice je zbarvena jako samec, ale barvy jsou matnější. Je také znatelně menší, s nižším a užším zobákem.
Mláďata jsou svrchu hnědá, na spodině šedohnědá.

Výskyt:
Papua - východ ostrova Nová Guinea.
 

2. L.g.destructa - panenka velká velkozobá

Zbarvení:
samec je zbarven podobně, jako nominální subspecie, ale hnědá barva je tmavší. Zbarvení kostřece a svrchních krovek ocasních je dělené v pořadí - oranžově červená, oranžová a žlutá barva. Okraje ocasu jsou žluté.
Samice je podobná samci, ale barvy jsou matnější. Je také výrazně menší, s nižší a užší bází zobáku.
Tento poddruh je znatelně největší.
Výskyt:
Indonésie, Papua. Druh žije na severu střední části ostrova Nová Guinea.

• Panenka velká Heurniho – samec.

3. L.g.heurni - panenka velká Heurniho

Zbarvení:
je velmi podobné poddruhu destructa, na bocích jsou větší partie hnědé barvy. Tři barvy na kostřci a svrchních ocasních krovkách jsou jasněji odděleny. Poddruh je menší, než-li předchozí.
Výskyt:
Indonésie - severozápad ostrova Nová Guinea.
 

4. L.g.ernesti - panenka velká Ernestova

Zbarvení:
je podobné, jako u předchozích poddruhů, ale záda jsou hnědočervená. Kostřec a svrchní krovky ocasní jednobarevně oranžové. Boky černé, pouze s několika hnědočervenými skvrnami. Krajní pera ocasní žlutá.

Výskyt:
Papua - sever střední části ostrova Nová Guinea.

Panenka velká je obyvatelem především nižších a středních poloh, vystupuje k hranici lesních porostů. Objevuje se v travnaté otevřené krajině, v mokřinách, ale i v porostech cukrové třtiny. Nejde o zcela běžný druh, výskyt je spíše lokální, ale zde je pak hojná. Obvykle žije v malých skupinkách, od několika jedinců do dvaceti kusů. Občas se přidává ke skupinám jiných druhů panenek. V mimohnízdním období občas zaletuje za potravou i na větší vzdálenosti. Jde především o mladé ptáky (do druhého roku stáří), kteří vytvářejí samostatné skupinky, oddělené od starších jedinců. Základní potravou jsou semena silnějších trav a bylin. Ptáci vyhledávají např. více jak dva metry vysokou trávu Roettboellia exaltata nebo cukrovou třtinu Saccharum robustrum (R. Restall). Pochopitelně berou i rýži, trávy rodu Cyperus a Brachiaria. Velký zobák by mohl svádět k domněnce, že potravou tohoto druhu panenek jsou tvrdá, vyzrálá semena. Není to tak docela pravda. Podobně jako např. rudoušci (Pyrenestes) preferují měkká, nedozrálá semena. Ta mohou být i větší velikosti. Hnízdo staví výše nad zemí - 3 - 9m. Stává se, že několik hnízd bývá umístěno blízko sebe. Přesto se nejedná o typický druh hnízdící v koloniích. Snáší 5 - 6 vajíček, inkubační doba je 14 - 15 dnů a mladí vyletují za 21 - 24 dnů.
Tento druh byl dovezen do Evropy poprvé v roce 1970, do Švýcarska k dr. Burkardovi (R. Vít). Od té doby se objevila pouze několikrát. Koncem 20. století byla ale v nabídkách častěji, i ve větším množství. Ptáci nepřicházejí vždy v dobrém stavu. Mohou trpět gastrointestinálními obtížemi (nespecifické záněty zažívadel). Při lehčím průběhu postačí k jejich odeznění dieta, bylinné čaje nebo extrakty a zajištění dostatečného klidu. U těžších forem je nutná medikace - metronidazol nebo ronidazol. Dobře se osvědčila i probiotika nebo preprobiotika (FOS). Veterinárně není tento druh tak bezproblémový, jako druhy předchozí (p. černohrdlá, černohlavá). Objevuje se kokcidióza, invazní tracheobronchytida (prskavka), ale i aspergilomykóza. Zde je nejlepší léčbou prevence - udržení přijatelné vlhkosti a snížení prašnosti, jak prostředí, tak i krmiv. V následném chovu pak stojí za zmínku cochlosomóza. Teplota po příchodu by měla být 23 - 26°C, při vlhkosti 65 - 70%r (více je lepší, ale v relaci s teplotou). Hodnoty nelze snižovat tak rychle, jako u předchozích druhů. Vždy musíme brát ohled na aktuální zdravotní stav a kondici ptáků. Odpovídající teplota koncem karantény je okolo 22°C, při vlhkosti 50 - 60%r. Ptáci dobře berou po naskladnění běžnou směs semen pro panenky. Zpočátku ji podáváme v suchém stavu, pokud se neobjeví alimentární obtíže, můžeme nabízet i předklíčenou. Na vaječnou směs si musí zvykat a i později ji neberou vždy ochotně. Zájem o živé krmivo není velký, spíše individuální. Případný deficit bílkovin snižujeme podáváním některého preparátu s obsahem aminokyselin (1× týdně). Důležité je pravidelné dávkování vitaminů a minerálií, hlavně vápníku (Ca). Ptáci bývají zpočátku nervózní a plašší. Postupně se ale uklidňují a zvykají si na prostředí chovu i chovatele. Jsou vždy uhlazení a elegantní. Svojí velikostí působí impozantně. Názory na jejich snášenlivost jsou různé. Oppenborn (1987) uvádí, že ptáci jsou v době hnízdění agresivní. Naproti tomu Restall píše, že jeho ptáci se chovali podobně jako jiné druhy panenek a brání pouze okolí vlastního hnízda. Nároky na mikroklima jsou mírně vyšší, oproti průměru ptáků rodu Lonchura. V mimohnízdním období potřebují ptáci teplotu 20 - 22°C přes den, s možným nočním poklesem na 15 - 12°C, při vlhkosti okolo 50 - 55%r. V době hnízdění je pak odpovídající denní teplota 22 - 25°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti 60 - 70%r. Prostorové nároky nejsou velké. K realizaci chovu i odchovu postačují klece dlouhé alespoň 70 - 80cm nebo malé voliérky (0,3 - 0,5m3), kde ptáky chováme samostatně po jednotlivých párech. Odvážnější chovatelé se mohou pokusit ve výše uvedených voliérkách o společný chov dvou párů. Ohlasy na tento typ chovu jsou ale různé. Vzhledem k uvedeným názorům na jejich agresivní chování by měl chovatel při jejich společném chovu postupovat opatrněji. Chov je možný i ve velkých, společných voliérách, i když také alespoň s malou dávkou opatrnosti. U druhu je důležitá možnost samovolného výběru partnerů v páru. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí krátce po jejich sesazení. Ptáci obsadí budku nebo košíček (rozměry jako pro andulky) 15×20 - 25×15(v)cm, ale postaví si i volné hnízdo. Restall uvádí rozměry hnízda: délka 10cm, výška 13cm, hloubka 16cm, s vnitřním prostorem 9×8cm a 6cm dlouhým tunelem. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři. Samec nanáší stavební materiál a oba ptáci společně staví. Samička samostatně dokončuje pouze vnitřní úpravy hnízda. Jako stavební materiál nabízíme suchou i zelenou trávu, podélně cupované listy rákosu či kukuřice, sisalová a kokosová vlákna, mech, chlupy apod. Tok je podobný ostatním druhům panenek. Samec zpívá samici s otevřeným zobákem, natahuje se, s hlavou dopředu. Péruje na bidélku a otáčí se na obě strany. Samec prý také často poletuje letem motýlů (Restall?). Přes den se oba partneři v sezení na snůšce střídají, v noci sedí společně. Na kontrolu hnízda jsou ptáci citliví a je tedy nutné postupovat opatrně. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 3,0mm. Po vylétnutí mladé rodiče ještě asi 2 - 3 týdny dokrmují. Po osamostatnění je odstavíme. Přepeřovat začínají ve stáří tří měsíců a přepeřeni jsou zhruba v šesti měsících. Do plného adultního šatu ale přebarví až ve druhém roce života. Páry necháme v jedné sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát, pak ptáky rozdělíme podle pohlaví. Samičky si tak mohou lépe odpočinout.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu, ale alespoň jednou týdně ji podáme předklíčenou. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou za týden dáme vaječnou směs, kterou je možné obohatit některou speciální směsí pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. Ve dvou až čtyřtýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro uvedené období.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice, oves). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou je možné obohatit výše uvedeným způsobem a lze předložit i živé krmivo - larvy plesnivců, potemníků, kukly apod. Velká většina párů toto krmivo k úspěšnému odchovu nepotřebuje a ani o ně nemá zájem. Je zde na každém chovateli, aby znal potřeby jednotlivých párů a postupoval podle nich. Týdně dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerální látky dávkujeme způsobem obvyklým pro danou periodu.
Panenku velkou a její chov nelze doporučit začínajícím chovatelům, protože vyžaduje již určité množství znalostí a zkušeností.