Panenky – rod Lonchura 18. díl

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832) Panenka černohlavá - Lonchura atricapilla (Linné, 1766) Synonyma: amadina černohlavá Anglický název...

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832)

Panenka černohlavá - Lonchura atricapilla
(Linné, 1766)

Synonyma: amadina černohlavá
Anglický název: Chestnut Munia, Black - headed Munia
Německý název: Schwarzkopfnonne, Schwarzbauchnonne

Velikost: délka 100 - 120mm
křídlo 46 - 54mm
ocas 50 - 53mm

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu deset poddruhů (subspecií).

1. L.a.atricapilla - panenka černohlavá východní (indická)

Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Brada, hlava a zadní krk černé. Křídla hnědá, záda skořicově hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní červenohnědé. Ocas žlutohnědý. Spodina skořicově hnědá, u ptáků ze severovýchodní Indie je spodní břicho a spodní krovky ocasní hnědočervené, u ptáků z jihu areálu (Barma) jsou tyto partie tmavě hnědé. Boky skořicově hnědé. Oko hnědé, zobák světle šedý, nohy šedé.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší. Oko tmavší


• Panenka černohlavá východní – vlevo samice, vpravo

Výskyt:
nížiny východního Nepálu, střední a východní Indie, Bangladéš, Barma.

2. L.a.rubroniger - panenka černohlavá nepálská

Zbarvení:
je podobné, jako nominální subspecie, ale všechny barvy jsou tmavší, výraznější. Chybí žlutohnědá, svrchní ocasní pera jsou hnědá. Břicho a spodní krovky ocasní jsou černé. Ptáci tohoto poddruhu jsou i mírně větší.


• Panenka černohlavá malajská – vlevo samec, vpravo samice.

Výskyt:
horské oblasti středního Nepálu, severní Indie.
 

3. L.a.sinensis - panenka černohlavá malajská

Zbarvení:
severní populace je podobná nominálnímu poddruhu. Hnědá barva je lehkého, ořechového odstínu, svrchní krovky ocasní jsou naoranžovělé nebo nažloutlé. Jižní populace tohoto poddruhu má hnědou barvu světlou s načervenalým nebo naoranžovělým nádechem. Pouze ojediněle mívá tmavší barvu (hnědočernou) na spodině těla (spodní břicho a spodní krovky ocasní), většinou je ale světle hnědá. Svrchní krovky ocasní jsou nažloutlé až žluté, kostřec s oranžovým nádechem.


• Panenka černohlavá Diegnanova (indočínská) – vlevo dospělý pták, vpravo mládě.

Výskyt:
Barma, Thajsko, severní Malajsie (severní populace), jižní Malajsie, Indonésie - Sumatra (jižní populace).
 

4. L.a.diegnani - panenka černohlavá Diegnanova (indočínská)

Zbarvení:
je celkově podobná nominální subspecii, ale hnědá barva má mahagonový odstín (až načervenalý). Stejně jsou zbarvena i křídla. Pouze spodní břicho a spodní krovky ocasní mohou být tmavě hnědé (až matně černohnědé).
Výskyt:
severní Thajsko, Vietnam, Laos, Kambodža, jižní Čína.

5. L.a.formosana - panenka černohlavá formoská

Zbarvení:
samec má přední masku, bradu a čelo černé (matně). Temeno, týl a zadní krk šedočerné. Hnědá základní barva je sytě skořicová. Prsa a boky hnědé. Břicho a spodní krovky ocasní, černé, svrchní krovky ocasní a okraje ocasu oranžové.
Samice je celkově podobná samci, ale zadní krk je výrazněji šedočerný. Na spodině je černá barva pouze na spodním břiše a spodních ocasních krovkách.


• Panenka černohlavá hnědohlavá – vlevo samec, vpravo samice.

Výskyt:
Taiwan, Filipíny - severní Luzon.
 

6. L.a.brunneiceps - panenka černohlavá hnědohlavá

Zbarvení:
samec má základní zbarvení matně hnědé. Brada, maska a čelo hnědočerné. Týl, zadní krk a svrchní plášť šedohnědé. Kostřec červenohnědý, svrchní krovky ocasní okrově žluté. Boky hnědé. Střed prsou, břicha a spodní krovky ocasní hnědočerné.
Samice je zbarvená podobně, ale tmavá barva na spodině zasahuje pouze na spodní část prsou. Hlava více hnědá.
Výskyt:
Indonésie - Celebes (Sulawesi), Ambon.
 

7. L.a.jagori - panenka černohlavá filipínská

Zbarvení:
samec má hlavu černohnědou, záda a křídla hnědá. Kostřec je tmavě červenohnědý, svrchní krovky ocasní oranžové, okraje ocasu žluté, brada černohnědá, úzký pruh prsou a boky hnědé. Spodní prsa, břicho a spodní krovky ocasní černé, na bocích nepravidelně zasahuje černá do hnědých boků.
Samice je zbarvena podobně, ale hlava, především týl a zadní krk více hnědé. Černé zbarvení na spodině zasahuje pouze na spodek prsou.
Výskyt:
Filipíny, Indonésie - východní Borneo (Kalimantan), Celebes (Sulawesi).
 

8. L. a. selimbauensis - panenka černohlavá selimbaunská

Zbarvení:
hlava, brada a zadní krk černé. Záda a křídla hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní červenohnědé. Okrajová ocasní pera oranžová. Boky hnědé, stejně jako úzký pás na prsou (u samců někdy černá barva brady a břicha spojena), spodní prsa, břicho a spodní krovky ocasní černé. Samice je zbarvena podobně, ale rozsah černé barvy na hlavě a spodině je menší, barva působí neintenzivně.
Výskyt:
západní Borneo (Kalimantan).
 

9. L.a.obscura - panenka černohlavá tmavá

Zbarvení:
hlava, brada, vole a zadní krk černé, stejně jako spodní prsa, břicho a spodní krovky ocasní. Svrchní prsa a boky tmavě hnědé. Záda a křídla intenzivně hnědé. Kostřec tmavě hnědý. Ptáci působí celkově tmavým, matným dojmem barev.
Výskyt:
Borneo (Kalimantan).
 

10. L.a.batakana - panenka černohlavá batakanská

Zbarvení:
brada, hlava a zadní krk černé, záda a křídla kaštanově hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní intenzivně červenohnědé. Prsa a boky kaštanově hnědé, břicho a spodní krovky ocasní černé.
Výskyt:
Indonésie - severní Sumatra.

Vzhledem k počtu poddruhů a poměrné nesnadnosti jejich určení si uvedeme tabulku hlavních rozdílů ve vybarvení podle R. Restalla, která sumarizuje znaky potřebné pro určení poddruhů.
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že některé partie jednotlivých poddruhů jsou barevně hodnoceny jinak v našem popisu a jinak v uvedené tabulce. To je dáno jednak individuálním vnímáním jednotlivých barev a jednak překladem tabulky z angličtiny. Například partie označené v tabulce jako „tmavé“ v angličtině dark, jsou šedočerné nebo tmavě hnědočerné, protože označení dark je specifické pro daný jazyk. To pouze na vysvětlenou, že někdy se hodnocení barev v popisu a v uvedené tabulce (R. Restall) nemusí zcela shodovat. U popisu subspecií druhu chybí dvě (malacca a ferruginosa), které vedeme jako samostatné druhy. A to na základě údajů uvedených v knize R. Restalla (Munias and Mannikins). Dále upozorňuji čtenáře, že níže uvedené údaje se vztahují především k poddruhům sinensis, diegnani, brunneiceps, jagori a batakana, které připadají v úvahu v importech. Ostatní poddruhy se nedovážejí nebo jen velmi vzácně.

Panenka černohlavá je obyvatelem bažinatých travin, porostů vysoké trávy a rákosin na březích vodních zdrojů. Běžně se nachází v porostech rýže a to jak plané, tak i kulturní. V době hnízdění žije v párech, bezprostředně po vyhnízdění v malých, snad rodinných skupinkách, ale po zbytek roku vytvářejí velká hejna. Málokdy se však sdružuje s ostatními ptáky. V jižním Vietnamu se menší počet panenek černohlavých přidává někdy k panenkám bělohlavým. Na severním Celebesu se někdy sdružuje s panenkou muškátovou nebo moluckou. Vyskytují se většinou v nižších oblastech, ale v Himalájích vystupuje i nad 1200m.n.m. Nikde není vysloveně hojným druhem, ale na svých lokalitách má obecný charakter výskytu. Ptáci jsou velmi sociální. Hejna zůstávají společně po celý rok, pouze hnízdící páry se oddělují. Nocují společně v rákosinách nebo ve vysoké trávě. Starší ptáci jsou většinou věrní své lokalitě. Mladší jedinci (po prvním přepeření) se občas potulují za potravou. Jejím základem jsou drobná semena trav a bylin, ale i rýže a obiloviny. Potravu sbírají nejčastěji na zemi. Dovedou ale semena vybírat přímo z květenství, která si zobákem přitáhnou pod sebe a jednou nohou (někdy oběma) jej fixují a vyzobávají zrnka. Hnízdo si staví ve vysoké trávě, v křovinách, bambusech, cukrové třtině, rákosinách a porostech rýže. Hnízdo nepůsobí nijak upraveným dojmem, i když uvnitř bývá spleteno dosti pečlivě. Jeho tvar by bylo možné přirovnat k ragbyovému míči. Jako základní stavební materiál používají listy a stébla trav, rákosu apod. Hnízdo bývá umístěno nízko nad zemí, ale občas ptáci vyhnízdí i ve výšce okolo tří metrů. Snáší 3 - 8 (nejčastěji 4 - 6) poměrně malých vajíček. Inkubační doba je 12 - 14 dnů a mláďata vyletují za 22 - 24 dnů.

Panenky černohlavé se dostávají do Evropy poprvé v průběhu 19. století a některé poddruhy jsou nabízeny pravidelně. Jiné se nedovážejí nebo pouze ojediněle. V současné době jsou ptáci nabízeni celkem pravidelně a jejich importy často převyšují poptávku chovatelů. V Evropě jsou i poměrně silné kmeny, které dobře odchovávají mláďata. Ptáci přicházejí ve velmi dobrém stavu a rychle se adaptují. Ztráty většinou nedosahují ani 5%. Jen málokdy trpí ptáci alimentárními obtížemi a pokud se tak stane, jedná se o lehčí formu. Přesto je vhodné preventivně nasadit dietu, bylinné čaje nebo extrakty a zabezpečit dostatek klidu. Z veterinárního pohledu představuje tato panenka bezproblémový druh. Občas lze diagnostikovat kokcidiózu nebo invazní tracheobronchytidu. V následném chovu se pak může objevit cochlosomóza. Po příchodu potřebují teplotu 20 - 23°C, při vlhkosti asi 60%r. Hodnoty lze snižovat poměrně rychle, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota okolo 20°C, při vlhkosti asi 50%r. Hned zpočátku berou ptáci dobře běžnou směs zrnin pro panenky. Tu podáváme nejprve v suchém stavu, později, pokud se neobjeví alimentární obtíže ji můžeme nabízet i předklíčenou. Déle si tyto panenky navykají na vaječnou směs, ale později ji berou celkem dobře. Rády mají zelené krmení (ptačinec). Živé krmivo berou někteří ptáci dobře, jiní o tento typ krmiva nemají velký zájem. Podobně, jako ostatním druhům panenek, jim rychle přerůstají drápky. Dovozce i chovatel by na to měl pamatovat a včas je zastřihovat, aby nedošlo ke zbytečným úrazům. Je také možné umístit do klece vertikálně několik silnějších stébel trav (chrastice) nebo stvolů rákosu. Při šplhání po nich se o jejich drsný povrch alespoň částečně drápky obrušují. Po dobré aklimatizaci a adaptaci se jedná o nenáročný a odolný druh. Zpočátku jsou mírně nervózní, ale záhy se uklidní. Jsou vždy uhlazené a působí velmi elegantním dojmem. Ptáci jsou snášenliví, a to jak vůči vlastnímu druhu, tak i k druhům jiným. Po kleci nebo voliéře se pohybují společně. Odpočívají vedle sebe na svých oblíbených místech. Nedostatkem je velmi málo znatelný pohlavní dimorfismus. K rozlišení párů podle zbarvení je potřebné mít určité zkušenosti. Rozhodujícím faktorem pro sexaci je zpěv samců. Panenky černohlavé nemají vysoké nároky na prostředí. V mimohnízdním období postačuje denní teplota 16 - 18°C, s možným nočním poklesem na 12 - 10°C, při vlhkosti asi 50%r. V době hnízdění pak potřebují teplotu 20 - 23°C přes den, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti 60 - 65%r. Prostorové nároky nejsou nijak velké. K realizaci chovu i odchovu postačí klec o délce alespoň 60 - 70cm, kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech nebo malé voliérky (0,3 - 0,5m3), kde můžeme zkusit společný chov dvou až tří párů těchto panenek. Nutno ale konstatovat, že výsledky tohoto způsobu chovu nejsou komentovány jednoznačně kladně. Chov je možný i ve velkých společných voliérách. I u tohoto druhu je vhodné, pokud si ptáci mohou vybrat samovolně partnera do páru. Zvýší se tak předpoklad úspěšného odchovu. Na druhou stranu to ale není podmínka zásadní a ptáci obvykle přijmou i partnera dodaného chovatelem. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí záhy po jejich sesazení. Dobré je předsadit do chovných prostor o pět až sedm dnů samičku, která se může lépe seznámit s novým prostředím a zvyknout si na ně. Ptáci obsadí budku nebo košíček (12×12×12 nebo 15×15×15cm), ale postaví si hnízdo i volně v houštině nebo koniferách. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři. Samec nanáší stavební materiál, samička jej zpracovává. Nabízíme travní stébla v čerstvém i suchém stavu, podélně cupované listy rákosu nebo kukuřice, kokosová a sisalová vlákna, chlupy apod. Tok tohoto druhu je podobný toku ostatních druhů panenek. Samec létá často se stéblem v zobáku. Přiblíží se k samici, již bez stébla, a přednáší svůj zpěv. Tělo má vzpřímené, peří odtažené od těla, především na hlavě, hřbetě, břiše a bocích. Zpívá s otevřeným nebo zavřeným zobákem. Přitom „péruje“, otáčí se střídavě ze strany na stranu a mírně roztahuje ocas. Pokud je samička připravena k páření, přikrčí se a zavibruje ocáskem. V sezení na snůšce se přes den střídají oba partneři, v noci sedí často společně, ale není to pravidlem. Na kontrolu hnízda nejsou tyto panenky nijak citlivé. Zobáková kresba mláďat se skládá z podkovovité skvrny na horní čelisti a skvrny ve tvaru trojúhelníku bez základny na špičce spodní čelisti. Na jazyku jsou dvě černé tečky. Na hnízdě krmí mláďata oba rodiče a asi do osmi dnů je i pečlivě zahřívají. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Po vylíhnutí jsou mladí rodiči ještě asi dva týdny dokrmováni. Prvních pět až šest dnů se vracejí nocovat do hnízda. Po osamostatnění mláďata odstavíme. Mladí začínají přepeřovat ve stáří asi osm až devět týdnů a dopeřeni jsou ve stáří asi pěti měsíců, ale přepeřování se někdy může i zpomalit (6 - 12 měsíců). Chovné páry necháme v sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát a pak ptáky rozdělíme podle pohlaví. Samičky si tak mohou lépe odpočinout.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmení, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů či keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, kterou můžeme obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. V dvou až čtyřtýdenním intervalu dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice, oves). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou lze upravit výše uvedeným způsobem a můžeme nabídnout i živou potravu - larvy plesnivců, potemníků, kukly apod. Většina chovných párů živou potravu pro úspěšný odchov nepotřebuje, ale pokud vůbec živé krmivo berou a to bez negativních následků pro probíhající hnízdění (opuštění mláďata a započetí nového hnízdního cyklu), je to dobré. Odchovy jsou pak silnější, životaschopnější. Je na každém chovateli, aby znal potřeby jednotlivých párů a postupoval podle nich. Jednou za týden dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu. Panenku černohlavou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu Michal Vít
Autor fotografií Eva Vítová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře