Rozela pestrá - křížení mutací (řada: standard - červená - lutino - rubino)

Již delší dobu uvažuji o sepsání tohoto článku o štěpitelnosti uvedených mutací rozely pestré, jelikož mám za to, že mnoho chovatelů by rádo uvedené mutace chovalo, ale nemá jasno o jejich křížení. Níže uvedená schémata vám umožní sestavit páry jak podle toho, které chcete získat, tak i podle možností, které máte (finanční).

Uvedená řada mutací se řídí štěpitelností vázanou na pohlaví samečka. Proto samička nikdy nemůže být u této řady štěpitelná. Svou barvu přenáší pouze do štěpitelnosti svých synů.

Na rozdíl od poslední knihy o rozelách používám jiný, i když také jinak běžný způsob označování ptáků.

Ve všech uvedených schématech můžete místo St (standard) použít skořicovou a místo Ro (červená) použít červenoskořicovou a štěpení zůstává s tím, že dcery budou mít místo St - skořicovou a místo červené barvy červenoskořicovou.

Dovoluji si zde důrazně upozornit, že ptáky (samečky) štěpitelné, nelze od sebe jakkoliv rozeznat a jsou tedy možné různé záměny, případně i podvody. Přinejmenším je nutno se ptát, z jakých rodičů mládě pochází (vždy jen sameček -- samička je jistá podle barvy - viz výše).

Závěrem bych rád upozornil, že někteří chovatelé mají na samce Ro+Ru a Lu+Ru, hlavně u křížení se samcem StRo+Lu jiný názor a tvrdí, že vzniká samec Ro+Lu a Lu+Ro. Zde uvedenou teorii, podle mne, potvrzuje to, že při křížení Lu s Ro nikdy nevznikne pták barevný (samec), ale vždy St Ro+Lu. Ale to je otázka do diskuse a čas ukáže, co je pravda. I v zahraniční literatuře jsou zastánci obou teorií.

Přeji vám hodně chovatelských úspěchů v chovu mutací a šťastnou ruku při výběru ptáků zařazovaných do chovu. Dejte také pozor, abyste nezvolili takovou kombinaci ptáků, kdy pak od sebe nepoznáte syny “vysoko v krvi” od obyčejných.

Držím v ruce příspěvek napsaný pro časopis FAUNA a měl bych se vyjádřit ke správnosti jeho obsahu, protože jsem byl o to požádán. To je poněkud prekérní situace, neboť nejsem ani genetik, ani chovatel rozel, o jejichž genetice článek pojednává. Jako posuzovatel však často mívám před očima výsledky různých křížení, z kterých je na první pohled zřejmé, že takové ptáky by bylo lepší do dalšího chovu vůbec nezařazovat, protože jejich genetický vzorec je natolik komplikovaný, že nemůžeme předvídat vůbec nic. Ostatně všechny teorie a uveřejňované vzory způsobu dědičnosti mohou být jen pomůckou v chovu, nikoliv skutečným platným podkladem pro jednoznačný výpočet skutečnosti. Poměr pohlaví například předpokládají v poměru 1 : 1, což ve skutečnosti neplatí. Všechny vzorce platí jen v ideálních případech, pokud ovšem nejsou mylné.

Nyní několik poznámek k samotnému článku. Na můj vkus je jeho text poněkud strohý. Co to vlastně jsou rozely lutino a rubino? Jsou to ptáci, kteří nemají schopnost ve svém opeření ukládat tmavé barvivo - melanin a dokonce ani na očním pozadí, takže mají červené oči. Na jejich opeření je viditelné pouze lipochromové vybarvení, tedy barva žlutá a červená. Obě variace se liší pouze rozložením červené barvy. Zatímco lutino musí mít červenou barvu pouze na místech, kde ji má “přírodní rozela”, rubino ji má na více místech, kde nahrazuje původní žlutou, má typickou kresbu, především na zádech. Rubino má původ u červených rozel. Normální standardní rozely, mohou mít tmavé barvivo - melanin zeslabený různými přídavnými faktory, například faktorem skořicovým nebo faktorem pastelovým. Zeslabování melaninu končí pak právě vybarvením lutino, které působí jako samostatný faktor. Rozely červené mohou mít melanin zeslabovaný tímtéž způsobem a tato řada končí právě vybarvením rubino. Máme tedy dvě řady, normální a červenou. V tomto smyslu používáme obvykle slovo řada. V podtitulku článku by bylo vhodnější použít jiné slovo, třeba pořadí.

Je zřejmé, že rozely červené, lutino i rubino jsou barevné mutace geneticky vázané na pohlaví. V tomto smyslu jsou tedy vzorce teoreticky správné. Ale pozor. Nejdříve byly vypěstovány rozely jen s částečným omezením melaninu, tedy skořicové a pastelové, přičemž pastelové mají recesivní dědičnost, u které štěpí i samice. Ve skutečnosti budeme mít vzorce dědičnosti nejspíše daleko komplikovanější. Všimněme si, že v příkladech 4 a 6 se skutečně objevuje skořicová barva, která tam původně zakomponována není. Dále upozorňuji na případy, kdy uvedené vzorce operují s čistokrevnými samci lutino a rubino. Domnívám se totiž, že takoví ptáci v praxi téměř neexistují. Ano, mají vzhled neboli fenotyp lutino nebo rubino, ale jsou štěpitelní zpět na rodiče, či prarodiče. Ptát se na vzhled rodičů je bohužel málo, i když to může být dobrá orientační pomůcka.

Konzultoval jsem tuto situaci s člověkem, který se chovem mutací rozel zabývá delší dobu a ten tvrdí, že měl samce lutino, který byl dovezen a který podle původního majitele neměl být štěpitelný. Byl spárován s červenou samicí. Tento pár měl 5 mláďat, z nichž jedno bylo standardní (samec), jedno červené, dvě rubino (jedno vykazovalo vzhled samce, ovšem neověřeno) a jedno lutino, přičemž pozor, byl to samec, což bylo potvrzeno!

Tato situace však nic neubírá na užitečnosti článku a uvedených vzorců, zvláště pokud budeme mít na mysli předpokládanou výměnu názorů k této problematice.