Panenky – rod Lonchura 22. díl

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832) Panenka molucká – Lonchura molucca (Linnaeus, 1766) Synonyma: amadina molucká Anglický název: Molu...

podrod Lonchura – panenka (Sykes, 1832)

Panenka molucká – Lonchura molucca
(Linnaeus, 1766)


Synonyma: amadina molucká
Anglický název: Moluccan Munia
Německý název: Wellenbauchbronzemänchen

Velikost:
délka 107–112 mm
křídlo 48–52 mm
ocas 33–36 mm

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu tři poddruhy.
 

1. L. m. molucca – panenka molucká celebeská

Zbarvení:
je u obou pohlaví prakticky shodné. Hrdlo, brada, maska, tváře, čelo a temeno jsou černé. Týl, zadní krk, záda a křídla hnědá, na zádech naznačené tmavší vlnkování. Kostřec bílý, s tmavším vlnkováním. Svrchní krovky ocasní černé, dvě prodloužené (krajní) jsou u samců s bílým tečkováním, u samic jsou také černé. Ocas hnědý. Prsa, boky, břicho a spodní krovky ocasní smetanově bílé, s tmavšími okraji per, které tvoří husté, jemné vlnkování. Zobák šedý, horní čelist tmavší (samice mívají tmavší i spodní čelist, ale není to pravidlem). Oko hnědé, nohy šedé. Takto jsou vybarveni ptáci v druhém roce života. v prvním roce mají celkově tmavší vybarvení a černá barva hlavy často zasahuje i do týla a na zadní krk.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší. oko je tmavé.

Výskyt:
Indonésie – Celebes a Molucké ostrovy.
 

2. L. m. vagans – panenka molucká ceramská

Zbarvení:
je podobné nominální subspecii, ale hnědá barva svrchních partií je světlejší. Horní prsa jsou čistě bílá, na ostatní spodině tmavší vlnkování, které je silnější a ne tak husté, jako u nominálního poddruhu.

Výskyt:
Indonésie – ostrovy Ambon, Ceram, Gorong.
 

3. L. m. propinqua – panenka molucká sundská

Zbarvení:
vybarvení tohoto poddruhu je značně variabilní. Celkově je podobné jako u nominálního poddruhu, ale hnědá barva vrchu těla může být hodně světle hnědá, až šedohnědá (Timor). Tmavší vlnkování na spodině může být hustší (Timor), ale i řídké (Kangean). U některých ptáků (Timor) je kostřec čistě bílý. Na Timoru se objevují i ptáci melanistického zbarvení, kdy je hlava černá až k zadnímu krku a vlnkování na prsou se může slévat ve větší černou skvrnu.

Výskyt:
Indonésie – Malé Sundy: Lombok, Sumbawa, Kangean, Flores, Timor.
Panenka molucká je obyvatelem travnaté krajiny, křovinatého buše, okrajů lesů a jejich mýtin i řídkých otevřených lesů. Vyhledává především porosty trávy Imperata arundinacea (v Indonésii známá jako alangalang), ale často se objevuje i na zemědělsky kultivovaných plochách. Zajímavé je, že neprojevuje strach z lidí při sklizni a nereaguje ani na poplašná zařízení (chřestidla apod.), používaná domorodci k ochraně úrody. Zasloužila si tak přezdívku „hluchá panenka“. Projevuje se velmi klidně (Restall). Nejčastěji se pohybuje v párech nebo v malých skupinkách, ale lze pozorovat i hejna o několika desítkách ptáků. Ve své domovině je hojným a obecným druhem. Mnohdy se sdružuje s ostatními druhy panenek, zvláště v otevřených oblastech rýžových polí. Nejčastější jsou malé, rodinné skupinky, pozorované na okrajích otevřených lesů. Hlouběji, do hustších porostů, ptáci tohoto druhu nepronikají. Základem potravy jsou semena trav, bylin, malých křovin. Potravu sbírá hlavně na zemi. Běžně sbírají i nedozrálá semena a berou pravděpodobně i drobný hmyz. Hnízdo si staví ve vysoké trávě, rákosinách, křovinách, ve výšce okolo dvou metrů. Občas se nacházejí hnízda i na okrajích vesnic. Snáší 4–5 (někdy i 7) vajíček, inkubační doba je 14–16 dnů a mladí vyletují za 20–21 dnů.
Panenka molucká byla dovezena do Evropy poprvé v roce 1879. Později byly její dovozy jen velmi vzácné a ojedinělé. Koncem 20. století byla dovážena pravidelně a v celkem velkých počtech. Ptáci přicházeli ve velmi dobrém stavu. Jejich ztráty většinou nepřesahují 5 %. Alimentární problémy se u tohoto druhu prakticky neobjevují a pokud se vyskytnou, jsou lehčího rázu. K jejich odeznění postačí dieta, bylinné čaje nebo extrakty a dostatek klidu. Občas se objeví kokcidióza nebo invazní tracheobronchytida. V následném chovu se může vyskytnout cochlosomóza. Z veterinárního hlediska jde o bezproblémový druh. Bezprostředně po naskladnění potřebují teplotu 22–24 °C, při vlhkosti 60 % r. Hodnoty lze celkem rychle snižovat, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota asi 20 °C, při vlhkosti 50–55 % r. Hned zpočátku ptáci dobře berou běžnou směs pro panenky v suchém stavu. Pokud se neobjeví alimentární potíže, můžeme ji podávat i předklíčenou. Na vaječnou směs si musí ptáci zvyknout. Zájem o živé krmivo je různý, někteří ptáci je berou dobře, jiní o ně nemají zájem. Po dobu karantény ale raději bílkoviny dotujeme pomocí některého preparátu s obsahem aminokyselin. Důležité je i dostatečné a pravidelné dávkování vitaminů a minerálií, hlavně vápníku (Ca). Po dobré adaptaci a aklimatizaci je panenka molucká nenáročným a odolným druhem. Ptáci jsou klidní, ale ne apatičtí. Celkem čile se pohybují po chovném zařízení. Na podmínky chovu i na chovatele si velmi rychle zvyknou. Podobně, jako u dalších druhů panenek, jim velmi rychle přerůstají drápky. Chovatel by na to měl pamatovat a včas je zastřihovat. Lze také do klece nebo voliéry umístit vertikálně několik stvolů rákosu nebo silnějších stébel trav. Ptáci po nich rádi šplhají a o jejich drsný povrch si tak obrušují drápky. Nevýhodou je, že u ptáků prakticky úplně chybí pohlavní dimorfismus. Zdá se, že určitý rozdíl je ve zbarvení delších svrchních krovek ocasních. U samců jsou na těchto pérech bílé tečky, u samic černé. Nelze to ale označit za stoprocentní pravidlo. Rozhodující bude zpěv samců. I z tohoto důvodu je lepší, pokud mají ptáci možnost vybrat si partnera do páru samostatně. Není to ale nezbytnou podmínkou pro dosažení úspěšného odchovu. Nároky panenek moluckých na mikroklima nejsou velké. V mimohnízdním období postačuje teplota přes den okolo 18 °C, s nočním poklesem na 12–10 °C, při vlhkosti asi 50 % r. V době hnízdění je odpovídající denní teplota 22–24 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti 60–65 % r. Podobně malé nároky mají i na prostor. K realizaci chovu a odchovu postačí klec o délce asi 60 cm, kde ptáky chováme samostatně po jednotlivých párech. Můžeme je chovat i v malých voliérkách (0,3–0,5 m3), kde se chovatel může pokusit o společný chov dvou až tří párů. Výsledky takového chovu ale nejsou vždy hodnoceny jednoznačně kladně. Chov je možný i ve velkých, společných voliérách. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí záhy po jejich sesazení. Zahnízdí v budce nebo košíčku (12×12×12 nebo 15×15×15), ale hnízdo si postaví i volně v houští nebo koniferách. Na jeho stavbě se podílejí oba partneři. Jako stavební materiál nabízíme seno, podélně cupované listy rákosu nebo kukuřice, sisalová a kokosová vlákna apod. Tok má několik fází. V nepřímé fázi se zdá být samec velmi štíhlý, ocas drží téměř horizontálně a zpívá s otevřeným zobákem. Poskakuje dopředu a otáčí se ze strany na stranu. Chování je intenzivnější, pokud je samice blíže. V přímé fázi toku napřimuje peří na břiše, natahuje se, zpívá s otevřeným zobákem a otáčí hlavou ze strany na stranu. Na snůšce se oba partneři přes den střídají a i v noci sedí většinou oba ptáci v hnízdě. Na kontrolu hnízda nejsou citliví. Mláďata mají na zádech bílé chmýří. Na hnízdě je krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7 mm. Po vylétnutí se mláďata ještě nějaký den vracejí do budky odpočívat, na noc ještě o něco déle. Rodiče je dokrmují asi dva týdny, pak je odstavíme. Přepeřování začíná ve stáří 2–3 měsíců a přepeřeni jsou ve stáří 4–5 měsíců (někdy i později – podle podmínek). Do plného adultního šatu přepeří až ve druhém roce. Chovné páry necháme v jedné sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát, pak ptáky rozdělíme podle pohlaví.

V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo např. o sušené dafnie, gamary apod. Ve dvou až čtyřtýdenním intervalu dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie podáváme způsobem obvyklým pro uvedené období.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčenou směs zrnin, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou je možné upravit výše uvedeným způsobem. Lze nabídnout i živé krmivo - larvy plesnivců, potemníků, kukly. Většina párů je však pro zdárný odchov nepotřebuje. V jedno až dvoutýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
Panenku moluckou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu Michal Vít
Autor fotografií Eva Vítová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře