Kde a jak si žijí turakové

Turako světlý nemá v namibijské stepi mnoho možností k úkrytu. V roce 1924 získal koburský princ a později Bulharský král Ferdinand Turaka bělolící...


Turako světlý nemá v namibijské stepi mnoho možností k úkrytu.

V roce 1924 získal koburský princ a později Bulharský král Ferdinand Turaka bělolícího (Touraco leucotis) ze Somálska. Umístil jej do svého pavilonu ptáků v Koburku v Bavorsku. Když v roce 1930 Ferdinand zemřel, byl tento turako přemístěn do ZOO Hellabrun u Mnichova. Ačkoliv byl v době druhé světové války údajně krmen pouze vařenými bramborami, uhynul až v roce 1954. Bylo mu tedy minimálně třicet dva let.


• Turako velký – jediný opravdový vegetarián mezi turaky.

Bohužel, možná i tato historka spolu s otevřením hranic a klesajícím kurzem eura, přispěla ke zvýšenému zájmu o chov turaků v České republice v posledních letech. Ačkoliv jsou dovozy odchycených ptáků z Afriky s největší pravděpodobností definitivně zakázány, hysterie chovatelů spojená s výrazným zvýšením cen některých druhů papoušků a hlavně všech hmyzožravých ptáků, se u turaků nekonala. Odchovy, ale i ptáky z odchytů lze dosud získat i za poměrně nízké ceny, zejména od chovatelů z Belgie, Itálie a Holandska. Velká chovatelská základna je pak ve Velké Británii, kde je rovněž registrován Klub chovatelů turaků. Turakové jsou v chovatelské literatuře často prezentováni jako „tvrdí“ ptáci, což si někteří noví chovatelé (lépe – majitelé) těchto krásných plodožravých ptáků vysvětlují po svém: stačí menší temná voliéra, teplota, aby v zimě nezamrzla voda, granule a jablko. Ano, i v těchto podmínkách turakové nějakou dobu přežívají, někdy i dvě, tři sezóny. To je však k výše zmíněnému věku Ferdinandova svěřence poněkud málo. I v těchto krutých podmínkách se některé páry dokonce zoufale pokoušejí hnízdit. Turakové jsou opravdu „tvrdí“ ptáci, ale v tom smyslu, že je lze vůbec držet v zajetí a při vytvoření vhodných podmínek, které se alespoň určitými kriterii přibližují podmínkám v jejich domovině, také rozmnožovat. Každý nový chovatel turaků (živočichů – obecně) by si měl kromě prostudování chovatelské literatury (často se v ní tradují léta opisované nesmysly) a získávání „cenných“ rad od některých „taky chovatelů“ na ptačích burzách (někteří se rádi chlubí tím, jak drsné podmínky jejich ptáci v pohodě snesou), zajímat zejména o to, kde jeho noví (lépe – budoucí) svěřenci žijí v přírodě. Jaké je v dané lokalitě v průběhu roku počasí a čím vším se zde ptáci živí. Všech dvacet tři stálých druhů turaků žije v tropické a subtropické Africe jižně od Sahary.


• Angola – džungle obklopující řeku Cunene je ideálním místem výskytu Turaka velkého.

Podle lokality jejich výskytu je lze rozdělit do tří skupin. Do první skupiny patří obyvatelé otevřené krajiny (step, savana, buš). Jsou to zástupci rodu Crinifer, Criniferoides a Corythaixoides. Zástupci druhé skupiny jsou obyvateli džungle a řadí se sem rod Touraco. Zástupci třetí skupiny, rody Corythaeola a Musophala žijí hlavně na okraji džungle, podél toků, ve fíkových hájích, na ovocných plantážích apod. Zástupce jednotlivých skupin lze snadno odlišit podle jejich zbarvení. Zástupci první skupiny žijí v otevřené krajině, jsou zbarveni nevýrazně, převážně jsou šedí, hnědí nebo bělaví. Tato turaka nežijí skrytě, nejsou příliš hlučná a v jejich potravní složce je kromě plodů bobulí, pupenů a květů ve větší míře zastoupen také hmyz. Turako světlý (Corythaixoides concolor) loví s oblibou termity, ale také drobné pěvce, které polyká celé. Pouze zástupci této první skupiny žijí někdy v místech, kde může noční teplota v krátkém zimním období klesat pod bod mrazu. Denní teploty jsou však i v tomto období vysoko nad nulou (JAR, Namíbie). Zástupci druhých dvou skupin jsou velmi pestře zbarveni (mnoho odstínů modré, žluté, zelené a červené barvy). Tato turaka žijí skrytě v husté vegetaci a jsou tedy více slyšet než vidět. Žijí vesměs v rovníkové krajině, tedy v místech, kde je po celý rok ve dne i v noci vysoká teplota a stejný světelný režim. Také v potravě těchto plodožravých ptáků je v určité míře zastoupena živočišná složka (housenky, hmyz). Jediným výlučným vegetariánem mezi turaky je Turako velký (Corythaeola cristata), který v přírodě přijímá pouze listové pupeny, bobule a některé plody. Pro všechny tři skupiny turaků je velmi důležitá čistá voda a grit. Turakové se zdržují vždy v okolí vodního zdroje, neboť vydatně a často pijí a velmi rádi se koupou. Pijí sáním, podobně jako holubi.


• Keňa - akáciová savana je ideálním místem výskytu Turaka naholícího.

Drobné gritové kamínky jsou nepostradatelné pro drcení pecek, plodů a mají tak ve svalnatém žaludku podobnou funkci jako u hrabavých.


• Keňa - akáciová savana je ideálním místem výskytu Turaka naholícího.

V přírodě se turakové vyskytují většinou v párech nebo mimo hnízdní období v malých rodinách (3 až 6 kusů). Vyjímkou je jen Turako velký, který žije po celý život výhradně v páru. Hnízdění probíhá v průběhu celého roku, zpravidla však v období dešťů, kdy je dostatek potravy. Jinak poměrně snášenliví turakové jsou v této době silně teritoriální a zatímco jiné druhy ptáků pouze odhánějí, k ostatním turakům jsou nekompromisní. U všech druhů turaků není patrný pohlavní dimorfismus, ani velikost a stavba těla není závislá na pohlaví. Výjimkou je jen Turako bělobřichý (Triniferoides leucogaster), kde má sameček zobák hnědý a samička zelený.

Znalosti biologie daného druhu ptáků (živočichů) jsou základním předpokladem pro jeho úspěšný chov. Každý chovatel by měl své svěřence držet jen v takovém zařízení, které se alespoň určitými základními kritérii přibližuje jejich domovině. Dostatečně velký prostor, sluneční svit, správný světelný i teplotní režim a plnohodnotná potrava by měly být samozřejmostí.

Každý opravdový chovatel by si měl pořizovat jen takové druhy ptáků (živočichů), na které stačí nejen finančně, ale zejména provozně a morálně. Musí svým svěřencům zabezpečit takové podmínky, aby „tvrdí“ být nemuseli. Vizitkou špičkového chovatele není to, jak vzácné a drahé ptáky vlastní, ale v jakých podmínkách je chová.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií MVDr. Lubomír Palkovič

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře