Zkušenosti s vločkovníkem perličkovým - Hypargos margaritatus

Africký rod astrildovitých pěvců Hypargos zahrnuje dva druhy nápadně zbarvených ptáčků. Jsou to vločkovník červený (H. niveoguttatus) s pěti zeměpisnými formami a vločkovník perličkový (H. margaritatus). Vlastnosti mají oba druhy shodné. Zatím co se vločkovník červený vyskytuje na trhu běžně, o vločkovníku perličkovém se to říci nedá. Tento poznatek platí již po několik desetiletí.

Chtěl bych naše čtenáře upozornit na úspěšný odchov vločkovníka perličkového v Rakousku. Chovatel získal nepříbuzný pár z Německa, kde byli ptáci v lednu 1998 odchováni.

Vločkovníci byli umístěni do vnitřní voliéry 4 m dlouhé, kde byli jejich společníky pár amarantů černobřichých a motýlků modrobřichých. Již v srpnu 98 (ptáci byli teprve osmiměsíční) si vločkovníci postavili na zemi za kořenem hnízdo z kokosových a sisalových vláken, které si vystlali peřím. Kontrola hnízda bez nadměrného rušení nebyla možná, ale protože byl ve voliéře viděn vždy jen jeden pták, dalo se usuzovat, že zahřívají snůšku.

Vedle běžné směsi semen jak je obchod nabízí pro astrildovité, podával chovatel moučné červy, mravenčí kukly, červené proso v klasech, ptačinec žabinec, klasy různých tráv a samozřejmě měkkou míchanici. O podávané moučné červy měli vločkovníci stále větší zájem, z čehož se dalo usuzovat, že mají v hnízdě mláďata. Za několik dnů našel chovatel pět mladých vločkovníků ve stáří 8-12 dnů mrtvých v miskách s krmením.

Při dalším hnízdění bylo hnízdo opět postaveno na zemi za květináčem. Tentokrát se vylíhla čtyři mláďata, ale byla opět nalezena vyhozená z hnízda mrtvá. Chovatel se domnívá, že se jednalo o dietní chybu. Přesto udělal drobné změny: voliéru rozdělil na polovinu a za partnery zde ponechal jen párek amarantů černobřichých, s nimiž vločkovníci dokonale harmonovali. K hnízdění bylo použito druhého hnízda, které bylo vylepšeno přistavěnou vletovou rourou. Kontrola hnízda byla opět vyloučena pro nedostupnost. Ve dnech 11.-14.10. 98 opustila hnízdo čtyři mláďata, která se do hnízda více nevrátila, ani k nocování. Rodiče krmili mláďata asi týden po opuštění hnízda intenzivně, potom je ještě 14 dnů přikrmovali, protože už postupně začali zobat sami. Poté byli samostatní.

Přehled používaného krmení: směs pro drobné exoty a pro čížky, semena plevelů, polozralé červené a zelené proso v klasech, denně plátek salátové okurky.

Suché vaječné směsi zn. Quiko se směsí Claus s medem pro hmyzožravé ptáky a sušené malé mouchy (vodní).

Měkká míchanice složená z odchovného krmiva Quiko, obohacená směsí 10 druhů bylinek, ptačími vločkami Supravit, pivovarskými kvasnicemi, pšeničnými klíčky, hroznovým cukrem, pícním vápnem, zvlhčená na tvrdo vařeným strouhaným vejcem a strouhanou mrkví a na kousky nakrájeným jablkem. Na každou dávku se přidává na špičku nože přípravek Necton-Tonic I. pro hmyzožravce.

Živočišná potrava: zmrazené mravenčí kukly, spařené a zmrazené muší larvy. Při této příležitosti varuje chovatel naléhavě před dáváním moučných červů a červů Buffalo, nejspíše pro příliš vysoký obsah tuku.

Je nesporné, že příprava denních krmných dávek je náročná, ale docílený úspěch při odchovu tuto vícepráci odmění.

Podle zah. pramenů