Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Holub zelenokřídlý a jeho chov
Sdílet:

Holub zelenokřídlý a jeho chov

Mezi cizokrajnými zrnožravými holuby nalezneme celou řadu velice hezky zbarvených druhů. Jejich hlavní potravou jsou semena kulturních trav. Mému oku lahodí holub zelenokřídlý (Chalcophaps indica) Linné. Ornitologům je známo celkem deset poddruhů, z nichž je nejčastěji do Evropy dovážen Ch. i. indica. Vyskytuje se v celé indické a indočínské oblasti, na Filipínách, Borneu, Sulawesi, Malých a Velkých Sundách, na ostrovech Hainan, Alor, Sumba a Papua.

V zoo Amsterodam byl poprvé odchován roku 1843 a později znovu 1856. V pořadí druhým dováženým poddruhem je Ch. i. chrysochlora (Wagler), který žije na Nové Guineji a východním pobřeží Austrálie. Do zoo v Londýně byl poprvé dovezen roku 1861. Dalším je Ch. i. nastalis (Lister), který žije na Vánočním ostrově v Indickém oceánu a do zoo v Londýně byl dovezen roku 1903. Řadu doplňují Ch. i. robinsoni (Stuart Baker) na Srí Lance, Ch. i. maxima (Hartert) na Andamanských ostrovech, Ch. i. minima (Hartert) na ostrůvcích Numfor, Biak a Mios Noem u Nové Guineje, Ch. i. timorensis (Bonaparte) na Malých Sundách a ostrovech Banda, Kai, Tanimbar a Timor, Ch. i. sandwichensis (Ramsay) na Banksově skupině ostrovů, ostrovech Santa Cruz, Nových Hebridách a Nové Kaledonii. Velice malé vědomosti máme o Ch. i. sanghirensis (Blasius) z ostrova Velký Sangir a Ch. i. longirostris (Gould) ze severu Nové Guineje.

Popis

Holubi zelenokřídlí žijí jednotlivě nebo v párech na světlých místech v pralese nebo v bambusové džungli. Na zemi pátrají po semenech, nepohrdnou však také hmyzem a spadanými plody. Ačkoliv jsou vynikající a rychlí letci, raději se vyhýbají nebezpečí. V rozdvojených větvičkách stromového kapradí nebo uprostřed bambusové křoviny si obvykle staví solidně konstruované hnízdo, které slouží v jednom kalendářním roce k trojnásobnému vyhnízdění a vyvedení šesti mláďat. Doba hnízdění se řídí podle klimatických podmínek v příslušných oblastech rozšíření, na asijské pevnině hnízdí brzy na jaře, v oblasti rovníku v průběhu celého roku a v Austrálii na konci podzimu a v zimě. Dvě, ojediněle dokonce i tři vejce v jedné snůšce, mají žlutobíle až hnědobíle zbarvenou skořápku a mají rozměry 23,5 až 29,5×18,4 až 22,5 mm, u Ch. i. indica 26,8×20,8 mm. Samec holuba zelenokřídlého rád předvádí své tokající strofy z nějakého skrytého místa na stromě. Odtud to bez přerušení zní jako hluboké břichomluvecké brumlání, končící huun. Celková délka holuba činí 270 mm, křídlo 150 mm, ocas 105 mm, hmotnost 70 až 110 gramů. U těchto holubů existuje pohlavní dimorfismus. V tomto případě to znamená, že již na první pohled vidíme rozdíly ve zbarvení hlavy. Holubice má rezavě zbarvené čelo a temeno hlavy, zatímco holub má čelo bílé a temeno světle šedé. Dosud nepřepeřeným výletkům chybí kovový lesk na křídlech a samečkům bílé čelo. Na fotografii si všimněte opeřených běháků vínově červené barvy. Chovatelé holubů používají výraz punčošky. Tito nádherní ptáci patří do řádu měkkozobých (Galliformes). Tento řád čítá více než tři sta druhů. Většina druhů jmenovaného řádu má typický jednotný vzhled. Vyskytují se na celém světě, vyjma polárních oblastí a vrcholků hor s trvalou sněhovou pokrývkou, což výborně dokazuje jejich úspěšnost. Základ zobáku je měkký a pouze špičku má zrohovatělou.

Krmení mláďat

Dalším typickým znakem je způsob krmení mláďat. To je taktéž mezi ptáky ojedinělé. Všichni holubi krmí své potomky tzv. holubím mlékem. To je vytvářeno sliznicí volete, která se v tomto období silně překrví a zduří. Složení mléka je přibližně následující: 65–82 % vody, 7–13 % tuku, 10–19 % bílkovin, 1,5 % minerálů a vitamínů (A, B, D, E), všechny esenciální aminokyseliny, nenajdeme v něm téměř žádné karbohydráty (cukr). Bylo také zjištěno, že obsahuje gamaglobuliny, které hrají důležitou roli při obranyschopnosti organismu vůči nemocem. Obsahují také další látky, které stimulují růst mláďat. Tvorba tohoto mléka je ovšem energeticky velmi náročná, což je důvod, proč holubice snáší vždy maximálně dvě vejce. V dostatečném předstihu před hnízděním musí mít holubi přístup k těm složkám, které obsahují vápník. Může to být stará vápenná omítka, kterou roztlučeme na úplně malé kousky. Především holubice ji s oblibou zobají. Další možností je sépiová kost, kterou zakrátko vyklovají. V obchodě je možné zakoupit krmné vápno v prášku, které je obohaceno vitamíny. Naklíčené zrniny tímto vápnem jen lehce poprášíme. Nedílnou součástí je také holubí grit, holubí kámen, holubí koláč a jodová kostka. Krmné vápno je bohaté na zinek, měď, mangan, kobalt a jód. Holubi z nich získávají potřebné minerály a fosfáty, které pozitivně ovlivňují průběh zažívání. V mém chovu holubů se velice osvědčilo rozpustit v jednom litru pitné vody jednu tabletu přípravku Cholesol, v parných letních dnech dvě tablety. Naši dědové dávali před vznikem tohoto přípravku holubům do pitné vody slabé plátky cibule a stroužky česneku, nebo šťávu, popř. kašičku vzniklou z obou druhů této zeleniny. Především česnek má velice pozitivní vlastnosti pro činnost srdce, krevní oběh, normalizaci střevní flóry a posílení imunitního systému. Je používán při odčervovací kůře, i když někteří chovatelé používají ve veterinární lékárně zakoupený přípravek Concurat L. V průběhu chovné sezóny přidáme jednou týdně do pitné vody multivitaminový přípravek, který je důležitý také v době přepeřování. Zkušení a úspěšní chovatelé holubů používají ke krmení následující směs zrnin, která je pestrá a výživná. Na 100 kg připadá 16,5 kg semena Dari, 16,5 kg semena Kardi, 10 kg semence, 10 kg loupaného ovsa, 6,5 kg pohanky, 6,5 kg prosa, 3,5 kg neloupané rýže, 3,5 kg pšenice, 3,5 kg lněného semena, 3,5 kg lesknice a 3,5 kg loupané rýže. Pokud se nám nepodaří koupit neloupanou rýži, zvýšíme podíl pohanky z původních 6,5 kg na 10 kg.
Mimo chovnou sezónu navýšíme krmnou hodnotu semen jednou týdně tím, že je pokapeme troškou pšeničného nebo kukuřičného klíčkového oleje. Následně je ještě lehce poprášíme pivovarskými kvasnicemi. K navlhčení je také vhodný tuk z tresčích jater. Poté vše řádně promícháme a dosáhneme toho, že všechna zrna jsou obalená a téměř suchá. Vše trvá jen pár minut. Před zahájením chovné sezóny, v jejím průběhu a v době pelichání toto uskutečníme každé dva až tři dny. Jen pro ujasnění připomínám, že rybí tuk a klíčkový olej obsahují důležité množství vitamínu A+D, zabraňujícím nesnášivosti vajec a současně ovlivňují vysoký podíl vitamínu B a kromě toho i lehce stravitelné proteiny. Právě jim jsou přičítány dobré výsledky v oplození vajec, avšak čistý produkt vitamínu E je také účinný.

 

Chov

Chovatelské zařízení pro okrasné holoubky se skládá ze dvou částí. Nejprve to bude zděná stavba, ke které může být přivedeno ústřední topení z rodinného domu. Zde se bude nacházet sklad krmiv a menší voliéry, které mají výšku 2 m, šířku 1,25 m a délku 2 m. Na tuto budovu přiléhá zahradní voliéra o stejné výšce a šířce, dlouhá pět metrů. Je vhodné osázet venkovní část nízkými listnatými stromy a keři. Vnitřní a vnější voliéry jsou vzájemně propojeny okénky. Nově zakoupené ptáky nejprve umístíme do karanténní klece. Na jejím dně bude položen bílý papír, na němž se bude soustřeďovat trus. Papír každý den vyměníme. Pokud se v průběhu 28 dnů neprojeví nemoc, můžeme nové přírůstky do chovu vypustit do vnitřní voliéry. Teplota v ní by neměla poklesnout pod 10 °C. Pokud již ve voliéře máme jiné druhy holoubků, holubi zelenokřídlí je budou velkým obloukem obcházet. Do vzdálenějšího horního kouta voliéry připevníme hnízdní košík o průměru 200 mm. Pokud se holubi cítí ve voliéře bezpečně, ihned započnou s tokáním. Tok probíhá takovým způsobem, že sameček se vtaženým krkem zvláštními kroky obchází holubici na zemi. Sedí-li vedle sebe na bidle, uklání se jí. Chovatel položí na podlahu několik desítek slaboučkých březových a vrbových proutků. Můžeme jim nabídnout také šťovíkové stvoly. Odmítají nakrátko nastříhané seno, které je tolik oblíbené u drobných exotů. Vybraný rostlinný materiál začnou vzápětí vnášet do budoucího hnízda. Jakmile je hnízdo postavené, samec začne pronásledovat další druhy holoubků. Z tohoto důvodu je bezpodmínečně nutné mít ve voliéře jen jeden pár holubů tohoto druhu. Další páry jiných druhů holoubků přemístíme do jiné voliéry. Pokud toto opatření neprovedeme, sameček se nebude věnovat své vyvolené, ale bude svádět souboje o hnízdní teritorium s jiným holubem. Mezitím začne holubice snášet obden dvě vejce s červenavě bílou skořápkou. Rodičovský pár se střídá v sezení na vejcích. Velice záleží na povahových vlastnostech každého jedince. Vyskytují se holubi, kteří při sebemenším vyrušení okamžitě opustí hnízdo a nechají vejce zastydnout. Naopak jsou holubi, které musíte při kontrole hnízda nadzvednout. Hnízdo brání klováním a tlučením křídly.
V řadách chovatelů nalezneme několik nadšenců, kteří se rozhodli vybudovat chovný kmen těchto holubů. Všeobecně převládá názor, že plachost, a s ním spojené opuštění a zastuzení snůšky vajec je záležitost dědičná. Z tohoto důvodu plaché holuby z chovu vyřazují. Spolehlivě hnízdící pár bude mít první vylíhlé holoubátko za čtrnáct dnů. Vyznačuje se tím, že má mimořádně tmavé zbarvení. Tato skutečnost má za následek, že jiné druhy holubů, původně zamýšlené jako chůvy, je odmítají přijmout. Mláďata otevírají oči ve věku šesti dnů, do té doby leží v hnízdě téměř bez života. Po uplynutí jednoho týdne mláďata vypadají spokojeně a devátý den se objeví hnědé peří. Silnější mládě opouští hnízdo obvykle již ve věku třináct dnů. Téměř pravidelně bývají mladí pár. Je znám případ, kdy v odchovně poklesla teplota na pouhých 5 °C. Rodičovský pár se vzorně staral o potomky. Dvě dobře vyvinutá mláďata však vyletěla z hnízda teprve po uplynutí sedmnácti dnů. Rodiče krmí holoubata velmi dlouho a je pravidlem, že výletci začínají samostatně přijímat potravu teprve za čtyři týdny. Ovšem ještě v malém množství, takže rodiče, i když chtějí znovu zahnízdit, je stále přikrmují. Někteří výletci mají ten zlozvyk, že se opakovaně vracejí do rodného hnízda i v době, kdy již jejich matka snesla další vejce. Potom uvidíme v hnízdě najednou tři ptáky. Může tak dojít ke zničení celé snůšky vajec. Z tohoto důvodu výletky přemístíme do jiné voliéry. Hlas mladých je vysoký, pisklavý tón, který vydávají nejen když mají hlad, ale i při spokojenosti.
Zbarvení prvního péřového šatu je čokoládově hnědé. V tuto dobu lze poznat samici podle tmavšího peří. Po čtyřech týdnech se u samečka objeví na čele první bílá peříčka. Z odchytu v divočině jsou do Evropy dováženy různé poddruhy. Tato skutečnost má za následek, že holubice ve věku čtyř měsíců je téměř k nerozeznání od holuba. Sameček má výraznou bílou ramenní skvrnu, holubička ji má jen naznačenou.
Výletkům předkládáme podle ročního období nadrobno rozsekané ovoce, moučné červy a zelené krmivo. Nutně potřebují přídavky vápna a minerálních látek. Jednou z příčin neoplozených vajec je předčasné zařazování mladých holubů do chovu. Dobrých výsledků dosáhneme tehdy, když do chovu použijeme holuby ve věku dvanáct a více měsíců. Dobře sestavený chovný pár je schopen v jednom kalendářním roce zahnízdit celkem šestkrát a odchovat dvanáct zdravých potomků. Takového výsledku však nedosáhneme u každého chovného páru. Musíme dbát na to, abychom chovnému páru dopřáli dostatečně dlouhou přestávku před příští sezónou. Hlavní chovné období začíná v květnu a trvá až do poloviny září. Ačkoliv je holub zelenokřídlý odolný, přezimování ve venkovní voliéře není možné. V říjnu je nutno ho přemístit do místnosti, kde teplota neklesne pod 10 °C. Jejich prolet v zahradní voliéře od jara do podzimu je optimální, neboť přirozený sluneční svit a vlahý déšť jim prospívá. Mnozí z nás si při návštěvě zoologické zahrady všimli, že v dlouhých voliérách jsou společně chováni bažanti a cizokrajní holubi. Odborní pracovníci na základě dlouholetých zkušeností již dobře vědí, které holuby smějí přidat k bažantům. Načasování musí být takové, aby právě vylétlá holoubata nepřistála na podlaze voliéry v době, kdy je bažantí kohout ve vrcholném toku.

Varování před společným chovem holubů a křepelek

Naléhavě varuji před společným chovem cizokrajných holubů a křepelek, s výjimkou čínských zakrslých. Ačkoliv zpočátku všechno probíhá dobře, jednoho dne chovatel nalezne své holuby na podlaze se skalpovanou hlavou. Křepelčí kohoutci jsou v tomto počínání přeborníci. Pro větší druhy holubů jsou pro společný chov vhodní kardinálové. Tyto čilé bytosti svojí barevnou krásou oživují celkový obraz ve voliéře . Protože přijímají zrniny stejných druhů, usnadňuje to společný chov. Při sestavování chovného páru berme v úvahu, že to je právě holubice, která si vybírá budoucího otce svých dětí. Pokud jí vnutíme takového, kterého odmítá, potomstva se nedočkáme. V České republice existuje Klub chovatelů bažantů, vodního ptactva a holoubků. Jeho členové poskytnou novým zájemcům nejen kvalitní chovný materiál, ale také odborné rady.

Autor textu: Antonín Vítek
Autor fotografií zdroj: Antonín Vítek
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru