Chov výstavních andulek – část II.

Chov výstavních andulek – část II.
Boxové klece s plastovými budkami a zásobníky suchého krmení.
Nové materiály – hnízdní kotlina z plastu.
Obsah
  1. Vhodné prostory
  2. Odchovné klece, hnízdní budky a proletovací voliéry
  3. Technika chovu výstavních andulek
  4. V průměru dvě mláďata na hnízdo

V první části jsme si nastínili základní rozdíly ve vzhledu či krmení andulek výstavních a andulek normálních. Dnešní část je zaměřena na techniku chovu výstavních andulek. Samozřejmě, že se může a určitě i liší u jednotlivých chovatelů, a tak se zaměřím na způsob chovu, který praktikuji já.

Vhodné prostory

Určitě první, co bychom měli mít, chceme-li chovat výstavní andulky, jsou vhodné prostory. Nejvhodnější jsou samostatné odchovny, kde andulky naleznou potřebný klid. Je mnoho faktorů, které ovlivňují úspěch v chovu a právě vhodné chovatelské zařízení je jedním z těch nejdůležitějších. Místnost či odchovna musí splňovat následující podmínky:
– dostatek světla je nezbytně nutný pro správný biorytmus andulek,
– kvalitní vzduch je opět nezbytně nutný pro celkové zdraví andulek, musí být zajištěno dostatečné větrání a obměna vzduchu,
– možnost přitápění, výstavní andulky hnízdí v zimních měsících a teplota by měla být mezi 15 až 18 stupni Celsia,
– hygienické podmínky – je nutné udržovat celou odchovnu v čistotě, proto je nejlépe, je-li místnost snadno udržovatelná (např. obklady atd.).

Odchovné klece, hnízdní budky a proletovací voliéry

Další, co budeme pořizovat, jsou odchovné klece, hnízdní budky a proletovací voliéry. Pro všechna zařízení platí, že by měla být především praktická, snadná na údržbu hygieny a také na obsluhu. Pro andulky jsou udávány rozměry klecí 60×40×40 cm a určitě jsou zcela postačující. Často jsem viděl odchovávat i v menších klecích. Ovšem u výstavních andulek bych zcela určitě doporučoval rozměry 80×50×40 cm (délka, výška, hloubka), a to z prostého důvodu – zvětšila se i velikost andulek a rovněž ve větším prostoru nedochází k tolika konfliktům, například rodiče versus potomstvo. Také údržba je snazší a celkový komfort chovných párů vyšší. Ptáci se nám pak za poskytnuté podmínky určitě odmění i lepším odchovem. Co se týče hnízdních budek, je mnoho možností a dá se říci, že andulka je v tomto směru natolik nenáročná, že odhnízdí téměř v jakékoliv budce. Pro výstavní andulky se mi nejlépe osvědčil typ budek s vestavěným šuplíkem, který při kontrole budek jednoduše vysuneme – a můžeme v klidu manipulovat s mláďaty nebo pouhou výměnou šuplíku za nový provést během pár sekund úklid hnízda. Staré šuplíky pak v klidu kdykoliv vyčistíme a vydezinfikujeme. Vnější rozměry této budky jsou 25×25×18 cm a šuplík je vyroben podle vnitřních rozměrů budky. Zadní strana budky je výklopná a výletový otvor o velikosti 45 mm. Proletové voliéry slouží k vylítání odchovaných mláďat a také pro odstavení párů po hnízdění. Voliéry většinou mají část vnitřní a část venkovní a jejich velikost se řídí možnostmi každého chovatele. Není určitě praktické stavět např. 10 m dlouhou voliéru, kde by odchyt a manipulace byly více než obtížné. Lépe je mít několik menších voliér (ovšem opět alespoň dva metry dlouhých, aby se andulky mohly prolétat), kde můžeme rozdělovat andulky podle několika kritérií. Někdo např. rozděluje samce a samice zvlášť, praktické je i rozdělení na chovné jedince, mláďata a andulky určené na prodej. Ale to už je na každém chovateli, jak si uspořádá vlastní obsazení voliér. V každé kleci a voliéře musí pak být základní vybavení, jako jsou bidla, misky na krmení, napáječky. Zde se mi opět osvědčilo používat především praktické vybavení – bidla, která po měsíci vyměním a stará spálím, misky s glazurou nebo plastové, aby byly dobře omyvatelné, to samé i napáječky. Na dno klecí i voliér používám slabou vrstvu říčního písku, který asi jedenkrát měsíčně kompletně vyměním. Denně provádím běžný úklid, kdy luxuji prach, slupky zrní a peří, jednou týdně pak myji misky a čistím klece a voliéry a jednou měsíčně při velkém úklidu se mění bidla i písky. Napáječky pak myji denně, neboť zde je možnost nákazy vždy veliká. Rovněž v budkách je nutno udržovat pořádek, aby vývin vajíček a následně mláďat nebyl ohrožen. Určitě jsem na něco zapomněl, ale to je vzhledem k tak obšírnému tématu zcela pochopitelné.

Technika chovu výstavních andulek

A nyní se trochu podíváme na vlastní techniku chovu výstavních andulek. Jak již jsem zmínil, vlastní párování a chovná sezóna začíná na podzim. V tomto období totiž končí výstavy a registrovaným chovatelům se přidělují nánožní kroužky na nový ročník. Proto většina chovatelů nasazuje hnízdní páry tak, aby se první mláďata líhla již v listopadu. Dá se celkem přesně odhadnout, kdy se dají očekávat první líhnutí, neboť chovatelská matematika praví, že normální průběh hnízdění je asi následující:

– od spárování samce a samičky (každý pár je umístěn v samostatné kleci) necháme asi sedm dní zavřenou budku (pro lepší sladěnost páru a větší oplozenost vajec),
– od otevření budky počítáme 5 až 14 dní pro snesení prvního vejce (další vejce pak snáší samička obden a jejich počet bývá od tří do devíti kusů),
– samička nasedá na snůšku od druhého vejce a doba inkubace je 18 dní,
– jsou-li vejce oplozená, můžeme tedy první líhnutí očekávat asi za měsíc od nasazení, jelikož mláďata kroužkujeme ve stáří 5 až 10 dnů, máme ještě tuto časovou rezervu,
– mláďata zůstávají v budce asi 25 dní (to když samička pospíchá s dalším hnízděním a mladé prostě vystrnadí ven) až 35 dní, kdy mláďata lákána samečkem i samičkou sama opustí hnízdo, kam se velice často ještě pár dní vrací (vše záleží na tolerantnosti rodičů),
– mláďata se velice často naučí sama přijímat potravu během prvního týdne, kdy opustila budku, nejčastěji tak ve věku 45 dní,
– v tomto věku je odstavuji do samostatných klecí, kde je umisťuji po šesti, aby si zvykla na malý prostor výstavní klece (mláďata se zde velice zklidní a naučí se první návyky pro výstavy), zde je nechávám asi 10 až 14 dní,
– v době, kdy jsou mláďatům téměř dva měsíce, je pak přemístím do proletovacích voliér, aby patřičně zesílila.

V průměru dvě mláďata na hnízdo

Rodičovské páry nechávám hnízdit třikrát v roce, ale u výstavních andulek jen málokdy se povede, že by všechna hnízdění proběhla tak, jak mají. Proto od většiny párů jsem rád, odchovají-li dvakrát za rok. Zde je také nutné uvést, že výstavní andulky mívají v průměru dvě mláďata na hnízdo, což je jistě velký rozdíl od andulek obyčejných (průměrně pět mladých na hnízdo). Často se stává, že u nejlepších výstavních jedinců se ani potomstva nedočkáme nebo třeba jen jediného odchovu za sezónu. V mém chovu při třiceti chovných párech dociluji odchov asi 100 až 140 mláďat za sezónu. Ale vše je velice relativní a odvislé i od kvality chovných jedinců. Určitě zde platí pravidlo, že čím kvalitnější chov, tím těžší jsou odchovy. Ale je zde také nutno uvést, že kvantita není tím vhodným měřítkem úspěšnosti sezóny. Úspěšnost každého chovatele prověří právě až výstavy, kde se ukáže, jak kvalitní odchov byl docílen. Ale výstavy, to už je téma samo o sobě, a tak v příštím dílu se zaměříme právě na ně.
Příště: Chov výstavních andulek – část III. – – Soutěže a výstavy andulek.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře