Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Amadina perlolící (Euodice caniceps) Lonchura griseicapilla, Odontospiza caniceps
Sdílet:

Amadina perlolící (Euodice caniceps) Lonchura griseicapilla, Odontospiza caniceps

Anglický název: Grey-headed Finch, Grey-headed Silverbill. Německý název: Perlhalsamadine. Výskyt: Amadina perlolící se vyskytuje v relativně malém areálu. Jeho centrum leží v severní Tanzanii, Keni a severně zasahuje až do jižních provincií Etiopie. Na jih pak migruje občas až do severní části Mozambiku.

V okrajových částech tohoto areálu není její přítomnost zcela pravidelná. Jde spíše o sezónní migrace (především v jižních částech areálu výskytu). Podle zpráv z Mozambiku (2000–2001) se snad občas objevuje v severních provincích – Nampula, Cabo Delgado.



Velikost
Délka je zhruba 12 cm. Samci (alespoň v importech) bývají znatelně větší. Hmotnost 12–14 g.

Zbarvení

Obě pohlaví jsou zbarvena prakticky stejně. Základní zbarvení je hnědé, na hrudi tmavě skořicově hnědá, na zádech tmavě hnědá, na spodině světlejší. Kostřec je bílý, ocas černý. Hlava je šedá s drobným bílým, tmavě ohraničeným perlováním.

U starších samců (z odchytu) bývá skořicově hnědé zbarvení prsou intenzivní, až s nafialovělým nádechem.
Mláďata jsou světle hnědá, s naznačenou šedou barvou hlavy, ale bez bílého perlování.


Sexace podle vizuálního posouzení je u tohoto druhu obtížnější. Pokud je pozorovatelem zkušený chovatel a má možnost výběru z většího množství jedinců, lze pohlaví určit podle zbarvení (prsa, šedá maska apod.). Zcela jinak se nám ale jeví zbarvení ptáků po nasvícení speciálním světelným zdrojem. Zde je pak určení pohlaví (u ptáků v adultním šatu) celkem bezproblémové.

Amadina perlolící je obyvatelem polootevřených afrických stepí a savan, prostoupených menšími akáciovými lesíky. Občas se ptáci zatoulají i do vyšších poloh, především v severní části areálu výskytu (Etiopie). Jinak jde o druh středních poloh. V době hnízdění se vyskytují v párech, bezprostředně po vyhnízdění pak v malých, snad rodinných skupinkách. V období sucha se ale shlukují do velkých hejn, společně s jinými druhy astrildů a drobných pěvců (straček dvoubarvých apod.).

Hnízdí v křovinách a nižších patrech stromového porostu. Mnohdy jsou hnízda umístěna i ve vysoké trávě. Stavba má kulovitý tvar, někdy s naznačenou vletovou rourkou. Vzhled hnízda bývá celkem pravidelný, uspořádaný. Samice snáší nejčastěji 4 až 6 vajíček, inkubační doba je 14 až 15 dnů a mladí ptáci opouštějí hnízdo ve stáří 18 až 22 dnů. Rodiče je pak ještě 14 až 18 dnů přikrmují.


Amadina perlolící byla před rokem 2005 chovaným druhem, i když nelze napsat, že úplně běžným. Důvodem pro její menší rozšíření mezi chovateli byl především určitý problém s rozlišením pohlaví jednotlivých ptáků. Jak již bylo uvedeno, za normálních světelných podmínek není pohlavní dimorfismus příliš patrný. Základním rozlišovacím znakem tak bývá zpěv samce. Dospělý samec naštěstí prozpěvuje dosti často a intenzivně. Pro sexaci je vhodnější ptáky rozdělit samostatně do klecí. Během krátké doby se pak ptáci začnou hlasově projevovat, a tak lze celkem rychle vytřídit samce. U mladších samců nebo samců v méně dobré kondici není zpěv zdaleka tak intenzivní a nebývá přednášen tak často.


Do Evropy ptáci přicházeli především z Tanzanie. Jejich počty v importech ale nebyly tak velké jako u jiných druhů. V nabídkách tanzanských exportérů druh také nefiguroval celoročně. Na transport jsou ptáci poměrně choulostiví. Nepatří sice mezi druhy s „top“ citlivostí, ale na druhou stranu nejsou úplně bezproblémoví. To platí pro transport ze země původu, stejně jako při přesunech na výstavu nebo burzu. Celkem často se mohou objevit alimentární potíže. Jejich původcem bývá stres - změna prostředí, krmiva, zátěž (hnízdění, přepeřování apod.). V menší míře se mohou vyskytnout problémy dýchací soustavy – nejčastěji invazní tracheobronchitida (prskavka). Z veterinárního hlediska je nejlepším „lékem“ dostatečná zoohygiena a prevence v jejich chovu. Nově získaní ptáci by měli být minimálně na 14 dnů umístěni do karantény (lépe na jeden měsíc), izolované od vlastního chovu. V době karanténování považuji za dobré je preventivně přeléčit, především proti případným patogenům alimentárního ústrojí (METROZOL 3 g / litr nápoje po 3 až 5 dnů), kokcidióze (BAYCOX, ESB 3), a pokud se objeví příznaky (prskání), tak i proti invazní tracheobronchitidě. Používal jsem ivermectin (IVOMEC) v pitné vodě 1 ml / litr nápoje (velmi dobře rozmíchat). Jednalo se o klasické preparáty určené k injekční aplikaci. V poslední době se i u nás objevuje vodorozpustná forma ivermectinu ze Spojených států, která je nabízena pod firemním názvem S–76. Výrobce ji deklaruje jako bezpečnou formu tohoto léku. Sám mám tento preparát vyzkoušený ve svém chovu a vcelku bez problémů. Nicméně mám zprávy, že pro některé druhy (amady) může mít S–76 fatální následky, tedy jeho aplikace. Po tomto přeléčení a při dobré kondici karanténovaných ptáků je pak možné jejich umístění do vlastního chovu.


Nároky na prostředí (mikroklima) nemají amadiny perlolící nijak vysoké. Za minimálně optimální považuji klece o délce 50 až 60 cm a tomu odpovídající výšce a šířce. Ve větších klecích pravděpodobnost odchovu stoupá, ale ptáci vyhnízdí i v „padesátce“ kleci. V mimohnízdním období se za odpovídající hodnotu dá považovat teplota 18–20 °C, v době hnízdění pak 22 až 25 °C. Vlhkost by se měla pohybovat okolo 40 až 60 % r. Poměrně důležitým ukazatelem je délka světelného dne. Ta by měla být 12 hodin (+ / - hodina). Pokud je světelný den delší, ptáci inklinují k tloustnutí a tím se snižuje pravděpodobnost zdárného odchovu. V tomto směru druh nevybočuje z nároků běžných pro astrildovité ptáky, žijících ve stepním biotopu (většina afrických astrildovitých).


Krmení a výživa
Základem krmné dávky (dále jen KD) by měla být kvalitní směs semen, a to jak z hlediska pestrosti druhů semen, tak především z pohledu kvality (absence prachu, příměsí apod.). Někdy ptáci preferují lesknici, ale není to pravidlem. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud je součástí krmné směsi drobnější lesknice, berou ji raději než lesknici „větší“. Ale to lze pozorovat u celé řady astrildovitých ptáků. Uvádím zde pro názornost jedno z možných složení základní krmné směsi:

Proso (směs – žluté, bílé, zelené)    30 %

Mohár (mlácený senegal)    30 %

Lesknice    30 %

Japonské proso    10 %

Jak již bylo uvedeno, jedná se pouze o jednu z možných alternativ. V období hnízdění by pak měl vzrůst podíl drobných semen (senegal, mohár, tříbarvý mohár, travní a plevelná semena apod.). Také předklíčená semena jsou v tomto období velmi důležitá. Ve svém chovu předkličuji progresivním způsobem (při teplotě cca 60–65 °C a okyselené lázni) po dobu 2–3 hodin. Pro předkličování používám směs lesknice a japonského prosa v poměru 1:1. Výše uvedená drobná semena podávám po celý průběh hnízdění, ale velmi důležitá jsou v období před odstavem mláďat. Ta je začínají přijímat rychleji (resp. dříve) než běžnou směs semen. Tím se zrychluje proces jejich osamostatnění a zkracuje se tak mezihnízdní období. Chovní ptáci tak mohou rychleji zahájit další cyklus odchovu. Jako doplněk krmné dávky podávám směs s obsahem travních a drobných divokých semen – DELI Nature č. 93. Tuto směs se mi osvědčilo podávat do misek s hlínou (Terra – Mix Orlux). Ptáci se v nich rádi „vrtají“. Sem jim také podávám živou potravu – pouze larvy plesnivců, nebo v příhodném ročním období kukly „zahradních“ mravenců. Protože jsem „líný chovatel“, neběhám se síťkou či motyčkou po lesích a lukách, abych dodal něco z přírody i do klecí. Jednak na to nemám čas a jednak existuje velmi reálné nebezpečí zavlečení „čehokoliv neřádstva“ do chovu. Proto jsem raději líný. Navíc ptáci mají larvy plesnivců velmi rádi. Mám chovnou samičku, kterou moje přítelkyně (k mé opravdu velké radosti) naučila přijít si pro „červíka“ do ruky a ta to velice ochotně předvádí – možná by za plesnivce proskakovala (či proletovala) i ohnivou obručí. Tímto chci poukázat na vhodnost podávání živé složky potravy, především v době odchovu. Velice rádi mají ptáci okurku, kterou jim zavěšuji v plátcích na přední stěnu klece. Jak jsem již uvedl, vzhledem k lenosti zkrmuji dále pouze ptačinec žabinec (Stellaria media) – na Plzeňsku nesprávně nazývaný „drchnička“ (možná i jinde) – a občas čínské zelí, ale nikoli z nejlidnatější části světa, ale z Kauflandu. Především okurka tak nahradí v zimním období zelené krmení. Navíc vyšší obsah kyseliny křemičité má příznivý vliv na tvorbu opeření. Je dobré pravidelně přidávat do KD drcené vaječné skořápky. Ty nechám „protočit“ 3 minuty v MV troubě a pak je na třecí misce upravím na odpovídající „zrnitost“. Chov ptáků tak rodině přináší, krom různých utrpení, jako jsou červíci v mrazáku apod., i jeden klad. Vzhledem k potřebě skořápek a nutnosti kontroly cholesterolu v krevním oběhu, máme alespoň častěji řízky. Ale skořápky jsou dobrým zdrojem vápníku. Právě u amadin perlolících samice častěji trpí jeho deficitem, a to se pak nejen obrazí v odchovu, ale mnohdy jde o ohrožení jejich života.


V době odchovu pak KD rozšiřuji, jak již bylo uvedeno, o předklíčená semena, živou potravu a drobnozrnná semena. Jak jsem napsal, semena předkličuji progresivní metodou. Pro tento účel vlastním jeden ohřívač kojeneckých lahviček, který má vestavěný termostat (tuším, že má původ ještě v NDR). Pomocí teploměru jsem zjistil, pod kterou číslicí na ovladači je „ukryta“ požadovaná teplota 60–65 °C. Okyselování předkličovací lázně provádím preparátem Forticoalt – Biofaktory Praha, ale lze použít i jablečný ocet nebo citrónovou šťávu. Uvedená teplota spolehlivě hubí plísně, které mohou být součástí obsahu semen, ale na druhou stranu může být téměř ideálním prostředím pro množení některých druhů patogenních nebo podmíněně patogenních bakterií. Okyselení namáčecí lázně pak výrazně omezí zmnožení těchto bakterií. Dalším rozšiřujícím prvkem v době odchovu je vaječná míchanice. Její obliba je ale individuální – některé páry ji berou, jiné méně, některé vůbec. Ve svém chovu připravuji vaječnou míchanici standardním způsobem, pro všechny druhy a páry. Předklíčená a větší části vody zbavená semena smíchám s hlínou (Terra–mix) a ponechám je v lednici. Vždy ráno před krmením pak přidám suchou vaječnou směs tak, aby vznikla vlhká, ale nelepivá směs. Do míchanice přidávám ještě B–compositum (vitamíny skupiny B) a Nutri Mix EX (Biofaktory – minerálie), někdy také drcené vaječné skořápky. Jak jsem uvedl, někteří ptáci tuto míchanici berou dobře, jiní hůře. Je logické, že každý chovatel si časem vytvoří svůj vlastní recept, který bude nejvíce vyhovovat jeho chovancům. V mimohnízdním období podávám míchanici jednou týdně, a to především proto, aby ji ptáci nezapomněli přijímat.

Důležitou součástí KD jsou látky označované jako V. A. M. (Vitaminy–Aminokyseliny–Minerálie). Tyto biologicky aktivní látky si ptáci ve volné přírodě zajistí z rozmanitých zdrojů. V chovu mají ale pouze omezené možnosti jejich příjmu z nativních (přirozených) zdrojů. Je proto nutné je dotovat, a to v míře odpovídající potřebám ptáků podle jednotlivých období roční biologické periody. Jejich podáváním si navíc chovatel může, alespoň částečně, připravit ptáky na odchov v době, která mu vyhovuje. A to z různých, mnohdy individuálních důvodů. Důležité u těchto látek je, aby dotace nebyla jednorázová (byť i ve vyšších dávkách), ale průběžná, v odpovídajících dávkách. Jejich dotace ukazuje tabulka. Velmi důležité je, aby si chovatel uvědomil, že o tom, jak dobrá nebo naopak špatná bude, chovná sezóna se nerozhoduje v tomto období, ale v období biologického klidu. V této době se ptáci, především samice, připravují na následující periodu. Za zásadní považuji dostatečné zásobení vápníkem (Ca), a to z dlouhodobého hlediska. Vždy alespoň čtyři týdny před zahájením chovné periody podávám vápník denně. Používám klasické české „tekuté kalcium“ a zatím se mi nestalo, že bych měl problémy s nesnášivostí. Poměrně důležité je i pravidelné doplňování vitamínů, v době snášky především vit. D. I zde používám český výrobek - Supervit D, se kterým mám dlouhodobě dobré zkušenosti. Těsně před líhnutím a hlavně po vylíhnutí aplikuji preparát Neo FOS – Tropic. Jde o frukto–oligosacharidy, tedy tzv. prebiotika (preprobiotika) – látky podporující užitečnou střevní mikroflóru. Tento preparát není na našem trhu příliš známý, i když je jedním z nejlepších, které jsem odzkoušel. Také zde jde o český výrobek. Nejsem až tak velkým patriotem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde spíše o pragmatismus. Uvedené preparáty jsou k dostání na našem trhu prakticky kdykoli a nejsem tak závislý na tom, zda je ten nebo onen dovozce bude v dané chvíli mít na skladě.


Vzhledem k dnešní situaci s africkými astrildy, kdy u řady druhů je vůbec problém sehnat chovný materiál, by se měl chovatel snažit o co možná nejefektivnější chov a odchov. Jinak celkem reálně hrozí, že řadu afrických druhů již v evropských chovech nebudeme vídat. Snad můj článek napomohl alespoň připomenout tento velmi zajímavý druh.

Autor textu: Michal Vít
Autor fotografií zdroj: Michal Vít
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru