Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Články » Okrasné ptactvo »

Ptáci Austrálie II

V prvním díle seriálu jsem popsal své zážitky z pozorování divokých ptáků v největším australském městě Sydney a turistickém letovisku Cairns. V tomto příspěvku se ještě chvíli zdržíme v Cairns a poté se vypravíme do primárních tropických pralesů poloostrova Cape York, konkrétně do oblasti Daintree.

Fotografie:

 

 

 

Botanická zahrada v Cairns

Většina velkých australských měst má svou vlastní botanickou zahradu, která je volně přístupná veřejnosti. Jedná se tedy v podstatě o park s bohatou druhovou diverzitou dřevin, ale také ptactva a jiných zvířat. Obecně jsou tato místa pro pozorování ptáků jak stvořená. Cairns se nachází v tropickém klimatickém pásmu a tomu odpovídá také druhové složení vegetace. Člověk se cítí, jako kdyby procházel tropickým skleníkem. Botanická zahrada v Cairns je součástí většího souvislého pralesního porostu a navazuje na ni několik turistických stezek. Proto jsme si na tento výlet vyčlenili jeden celý den a stálo to za to.

Asi nikoho nepřekvapí, že pozorování a obzvlášť fotografování ptáků v hustém porostu je daleko složitější než v otevřené krajině. Přestože tedy slyšíte různé hlasy ze všech stran, vizuální kontakt s obyvateli pralesa je minimální. Jedním z druhů, kterému přítomnost člověka evidentně nevadila, byl tabon lesní (Alectura lathami). Taboni jsou samostatnou ptačí čeledí, která patří do řádu hrabavých. Unikátní je jejich reprodukce, při které neinkubují aktivně jako většina ostatních ptáků. Svá vejce totiž zahrabávají do hromad zetlelého materiálu nebo písku, které akumulují teplo. Podle jedné studie dokážou tito ptáci manipulovat poměrem pohlaví svých mláďat podobně jako třeba krokodýlové nebo jiní plazi – pomocí teploty prostředí. Její autoři předpokládají, že rodiče snáší vejce na místa s různou teplotou a v závislosti na tomto faktoru se z nich vylíhnou samci, nebo samice. My jsme tabony potkali během dovolené vícekrát. Jedná se o velké a poměrně pestře zbarvené ptáky, které zpravidla prozradí hlasité hrabání ve spadaném listí.

Dalším hojným druhem, se kterým jsme se setkávali v Austrálii pravidelně, byla vlha ozdobná (Merops ornatus). Poprvé jsem ji zahlédl v Cairns, později i v dalších městech, kde nejčastěji posedávala na drátech elektrického vedení a lovila ze vzduchu hmyz. Asi není potřeba zmiňovat, že vlhy jsou jedni z nejkrásnějších ptáků vůbec. V tentýž den jsem však zahlédl ještě jednoho krásně zbarveného ptáka – květozoba vlaštovčího (Dicaeum hirundinaceum). Jedná se o menší druh pěvce, který je zbarvením, jak už název napovídá, podobný vlaštovce. Hrdélko je však zářivě červené, nikoliv rezavé. Má také kratší ocas. Samice jsou nevýrazně šedé. Živí se převážně nektarem a plody.

Při návratu k našemu obytnému autu jsme se zastavili u dvou menších jezírek, kde jsem viděl hned několik druhů vrubozobých. Nejatraktivnějším zástupcem byla bezesporu husice královská (Tadorna radjah), která je téměř celá bílá. Bílý je dokonce i zobák, což je v ptačí říši poměrně ojedinělý znak. Dále zde byla k vidění také kachna proužkovaná (Anas superciliosa), podobná samicím kachny divoké. Zrcátka však nejsou modrá, ale smaragdově zelená. Třetím vrubozobým ptákem, kterého jsme zahlédli na zmíněných jezírcích, byl husovec strakatý (Anseranas semipalmata). Husovec je velký pták s neobyčejně dlouhýma a silnýma nohama. Jak už název napovídá, má podobné zbarvení jako naše straka.

 

Kuranda

Asi 40 km severně od Cairns se nachází Kuranda. Jedná se o menší pralesní vesničku, ve které najdeme několik zvířecích parků včetně ptačí ZOO Birdworld Kuranda (viz předchozí seriál Chov papoušků v Austrálii). V okolí vesnice jsou zároveň pěkně upravované turistické stezky, které vedou hustým porostem pralesa. Hned na začátku trasy jsme měli možnost pozorovat ledňáčka posvátného (Todiramphus sanctus). Austrálie se může pochlubit osmi druhy pestrobarevných ledňáčků, z nichž většina se vyskytuje pouze vzácně. Zrovna tento zástupce je však hojný a najdeme ho po celém kontinentu od Cape Yorku až po Tasmánii, kde obývá různé typy biotopů včetně mangrovů a eukalyptových porostů.

Na cestě u řeky jsem poprvé zahlédl také vlaštovky – byly to vlaštovky šedobřiché (Hirundo neoxena), které od našich vlaštovek rozeznáme jen stěží. Mají o trochu výraznější rezavé hrdélko a našedlé břicho. Poměrně hojným druhem severního pobřeží Austrálie je zoborožík přilbový (Philemon buceroides). Vytváří tři poddruhy, přičemž každý z nich obývá odlišný biotop. Na těchto ptácích vás zaujme především jejich hlučnost. Důležitou složkou potravy je nektar a ovoce. Možná i z toho důvodu postrádá opeření na tvářích. Blízce příbuzný zoborožík křiklavý (Philemon corniculatus) má hlavu úplně holou. V okolí Kurandy jsme zahlédli také další již dříve zmíněné druhy – dytíky, lorie mnohobarvé a housenčíky.

 

Poloostrov Cape York

Asi 70 km severně od Cairns leží městečko Port Douglas, které bylo naším dalším cílem. Jedná se o poslední „větší město“ (má kolem 3 tisíc obyvatel), které se dá považovat za civilizované. To znamená, že si zde bez problému koupíte vodu, jídlo a natankujete benzin. Více na sever už se v tomto ohledu situace zhoršuje. Doménou této oblasti jsou pláže s bílým pískem a palmami. Vzhledem k tomu, že se Australané o svou přírodu pečlivě starají, se opravdu cítíte jak na panenské pláži někde na pustém ostrově. Jen stěží zde najdete nějaké odpadky, auta mají na pláže zpravidla zákaz vjezdu.

Do Port Douglasu jsme dorazili krátce po obědě a vzhledem k tomu, že byl odjezd naplánován až na další den, jsem měl dostatek času si celé městečko a jeho okolí projít. Na několika místech jsem zahlédl australský druh žluvy Sphecotheres vieilloti. Ptáci se zdržovali zpravidla ve skupinkách čítajících 5–7 kusů. Při procházce kolem místního hřiště se mi připletla do cesty skupina ibisů žlutokrkých (Threskiornis spinicollis), kteří hledali potravu v čerstvě posekané trávě. Jsou to ptáci podobní ibisům australským a stejně jako oni se vyskytují téměř po celém kontinentu. Liší se však černým zbarvením křídel a zad. Krátce poté jsem uslyšel hrabání listí v blízkém porostu. Napadlo mě, že by to mohl být opět tabon lesní. Tabon to byl, nikoliv však lesní, ale oranžovonohý (Megapodius reinwardt). Od tabona lesního se liší výrazně. Není zdaleka tak pestře vybarvený. Základní zbarvení je modrošedé a hnědé. Nohy má, jak už název napovídá, oranžové. Zatímco tabona lesního najdeme od severního cípu Cape Yorku až po Sydney, tabon oranžovonohý se vyskytuje pouze na severovýchodním pobřeží kontinentu.

Na procházce jsem zahlédl také několik ledňáků obrovských (Dacelo novaeguineae), kteří jsou už na dálku snadno identifikovatelní díky svému nezaměnitelnému hlasovému projevu. Tito ptáci nejsou plaší a často vás nechají přiblížit se na vzdálenost dvou metrů. Díky tomu máte možnost si je dobře nafotit. Úplně poprvé jsem v Austrálii spatřil dronga, konkrétně se jednalo o druh drongo vločkoprsý (Dicrurus bracteatus). Tento zástupce je běžný po celém severním a východním pobřeží. Obecně se drongové vyznačují delším ocasem ve tvaru vidlice. Zmíněný pták se nacházel ve společnosti zoborožíků a žluv.

Asi největší radost v rámci cestování po Cape Yorku jsem měl z pozorování strdimilů olivovohřbetých (Cinnyris jugularis). Jedná se o malé, nektarožravé pěvce se zahnutým zobákem a dlouhým jazykem. Podobně jako kolibříci jsou schopni sát nektar z květu za letu. Tento druh se vyskytuje po celém pobřeží poloostrova.

Při návratu zpět k autu se s přicházejícím setměním začali ptáci shromažďovat na drátech elektrického vedení. Kromě loriů mnohobarvých a vlh ozdobných zde seděli také lasoleti bělobřiší (Artamus leucorynchus). Tito ptáci jsou blízce příbuzný flétňákům. Mají také namodralý zobák s černou špičkou, velikost těla je však podstatně menší. Pro tyto ptáky je typické, že se zdržují ve skupinách a hřadují namačkaní v jedné řadě vedle sebe.

Z Port Douglasu jsme pokračovali dále na sever, do oblasti Daintree Rainforest, která je turisticky velice atraktivní. Hned na několika místech máte možnost svézt se loďkou po řece Daintree a vidět krokodýly v jejich přirozeném prostředí. Této možnosti jsme využili i my a doufali, že kromě plazů budou k zahlédnutí i nějací opeřenci. Krokodýlů jsme nakonec viděli hned několik, z ptáků to byly jen běžnější druhy, konkrétně největší australská volavka – volavka šedohnědá (Ardea sumatrana), dále volavka bílá (Ardea alba) a kormorán pestrý (Phalacrocorax varius). V pobřežním porostu se také krčil kvakoš rezavý (Nycticorax caledonicus). Australské druhy těchto vodních ptáků se od těch našich příliš neliší. Volavky stojí bez hnutí čekajíce na svou kořist. Kormorán se sluní na větvi s roztaženými křídly a kvakoš čeká schovaný ve stínu. Po opuštění loďky jsem v korunách stromů zahlédl poskakovat další druh, a sice žluvu žlutozelenou (Oriolus flavocinctus).

Oblast Daintree je tvořena hustým primárním tropickým pralesem a bez místního průvodce může být pozorování určitých ptačích druhů problematické. Ptáci jsou zde evidentně plašší než v otevřené krajině a řidších porostech. Za největší „úlovek“ považuji vyfocení lemčíka tlustozobého (Ailuroedus crassirostris). Jedná se o středně velkého ptáka velikosti kukačky. Zbarvení je převážně zelené, což jeho zpozorování ještě více ztěžuje. Jeho blízký příbuzný, lemčík černouchý (Ailuroedus melanotis), se nachází v jižnějších oblastech a má výrazně světlejší přední část těla. Oba zástupci mají velmi charakteristický hlasový projev, který připomíná pláč dítěte. Z dalších lesních druhů jsem měl v Daintree možnost pozorovat také pávíka australasijského (Rhipidura rufifrons) a pávíka popelavého (Rhipidura albiscapa) – ptáci tohoto druhu se vyznačují dlouhými ocasními pery, která rozevírají do širokého vějíře. Dále také muchálka zářivého (Myiagra alecto), velmi atraktivního pěvce s dlouhým ocasem a krátkou chocholkou, u kterého se vyskytuje výrazný pohlavní dimorfismus. Samečci mají černé lesklé opeření, samičky mají černou pouze hlavičku, jinak jsou hnědobílé. Dalším pozorovaným druhem muchálka byl muchálek brýlový (Myiagra trivirgatus), vyskytující se na celém východním pobřeží kontinentu. Kromě tvaru ocasu byste jen stěží poznali, že se jedná o dva příbuzné druhy. Velmi hojný zde byl také lejsčík žlutavý (Tregellasia capito), který má podobný tvar a velikost těla jako naše červenka, zbarvení je však žlutozelené. Tito ptáci zde byli k vidění po celém lese, zahlédl jsem dokonce i jedno jejich hnízdo.

V Daintree jsme pozorovali i dva nové druhy medosavek, jednalo se o medosavku uzdičkovou (Lichenostomus frenatus) a medosavku temnou (Myzomela obscura). V obou případech to jsou, jak u nektarožravých druhů bývá zvykem, velmi aktivní ptáci, kteří neustále pročesávají listoví stromů a keřů a hledají květy s nektarem. Žijí zpravidla v menších skupinkách, zřídka je vidíme jednotlivě. Stejně jako v Cairns jsme i zde narazili na housenčíka bělobrvého (Lalage leucomela).

Pokud mluvím o Cape Yorku, nemohu zapomenout zmínit kasuáry přilbové (Casuarius casuarius), kteří se zde na několika lokalitách přirozeně vyskytují. Poznáte to podle cedulí podél silnic, které varují před srážkou s kasuárem. Vzhledem k tomu, že se kasuáři v určitých situacích mohou vůči člověku chovat agresivně, jsou po turistických stezkách umístěné informační cedule, které vysvětlují, jak se zachovat v případě střetnutí. My jsme „bohužel“ neměli štěstí a kasuára neviděli.

 

 

text a foto: Lubomír Tomiška

Diskuze k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé.
K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Komerční sdělení Vytvořit zde reklamu
Pučálka s.r.o. - Specialista na holistická krmiva
Dodání do 48 hodin. Doprava zdarma. Vše skladem. Profesionální servis.
OBCHOD-RYBARENI.CZ
Rybářské potřeby, prodejna a e-shop se spoustou akčních nabídek pro rybáře. Slevový program, doprava zdarma.
DNA analýzy
DNA testy psov od 30 € (od cca 630 Kč). Pohlavie vtáctva od 7 € (od cca 189 Kč) alebo Poukazy na 20/50/80/100 vzoriek.
Olomoucké PTAČÍ TRHY 23.9.2017
Nová burza okrasného ptactva a drobného zvířectva na výstavišti FLORA Olomouc v pavilonu A.