Jižní Amerikou od Atlantiku k Pacifiku

Další fotografie (7)

Jmenuje se John, měří 180 centimetrů, když vyleze na břeh a ukáže zuby, je dobré být mimo dosah. Člověk by se v té výhni rád vykoupal, ale tady ne! To jsme si tak v brazilském Pantanalu byli zarybařit na nevelké tůni a místní kajman se přivlnil podívat, co chytíme. Já tedy nic, naopak se mi háček zasekl v křoví kousek od místa, kde kajman vystrčil zubatou tlamu. Ale Jirka nějakou rybku vytáhl. No a to už náš průvodce bubnuje nožem o prkýnko a na baštu natěšený krokodýl je tu! „Pracuju tady jedenáct let, a když jsem nastoupil, John už tady byl, jen o dost menší. Je označený kvůli výzkumu,“ říká Marcelo, který s plazem má nacvičenou morseovku. Ta potvora vypadá líně, ale umí sebou mrsknout tak rychle, že budí respekt!

Auto nejede

Kromě nepříliš úspěšného rybaření jsme s Marcelem absolvovali noční vyjížďku. Je tu neuvěřitelné množství lelků, před autem utíkají tři lišky. Při návratu toyota vydává mučivé kovové zvuky, ale průvodce je klidný, nic jiného se tady nenosí: Kamsi zatekla voda a prý stačí to promazat. Buď to nestačilo, nebo spíš Marcelo čekal, že voda vyteče sama, každopádně druhý den zůstáváme stát a auto nejede. Naštěstí se to děje akorát poblíž přístřešku, kde je technické zázemí pro celý ranč Xaraes. Odpočívá tu mimo jiné i vznášedlo pro využití v době dešťů. Než přijede náhradní auto, pózuje nám na pastvině rodinka sov králičích a na vrcholku suchého stromu v remízku zase přistává nádherný ara hyacintový. Kousek stranou kráčí samotný nandu a hrazení pastviny prolézá úplně stejně, jako to dělám já. Chvíli na sebe překvapeně koukáme.

Královská podívaná

Nemáme ve zvyku před cestou zamlouvat a platit ubytování, ale v tomto případě jsme to udělali, často prý bývá plno. Už vím proč. Čtyři noci na jednom místě se mi zdály původně moc. Čas ale utekl a není čeho litovat, pořád je co objevovat, ale my pomalu balíme na cestu do Bolívie.

Abychom to měli jednodušší, v předvečer našeho odjezdu doráží asi dvacetičlenná skupina Holanďanů s cestovkou a v klidné jídelně, ale nejen tam, je najednou hodně rušno.

Průvodce se jim věnuje poněkud jinak nežli nám – tahá jejich batohy od auta přímo do pokojů. To my od něj rozhodně nečekali a zdá se, že to oceňuje, na vycházku vyráží zase s námi. V korunách stromů nám ukazuje vřešťana, kterého bychom jinak skoro jistě přehlédli, oklikou nás vede na místo, odkud je pěkně vidět kondor královský. Jo, užili jsme si to tady královsky!

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře