Rorýs obecný (Apus apus) – seznámení s neobyčejně zajímavým druhem a zkušenosti s ošetřováním v lidské péči

Každý rok se začátkem května těším, kdy už uslyším proniklé „srí, srí“ přilétlých rorýsů. Několik let jsem pozoroval i několik dní předtím, než o sobě dali vědět v ulicích města. Poprvé jsem je objevil, když jsem nazdařbůh prohlížel dalekohledem oblohu. Létali v obrovských výškách, kde zřejmě cosi lovili. V příštích letech jsem je hledal dalekohledem cíleně a nacházel jako tečky vysoko na obloze, asi 2–3 dny předtím, než se začali ozývat v ulicích.

V červnu se začnou objevovat v záchranných stanicích mláďata. Ta malá většinou žadoní a dají se nakrmit, větší často odmítají spolupráci, ale o tom až později. Teď se s rorýsem trochu blíže seznámíme. Rorýs obecný patří do řádu svišťouni (Apodiformes), kam řadíme i kolibříky. Do čeledi rorýsovití (Apodidae) patří 82 druhů. Na našem území se občas vyskytne jako zatoulanec z jižní Evropy i rorýs velký (Apus melba). Hníz­dění u nás nebylo doloženo.

Rozšíření

Evropa, Malá i Střední Asie po Bajkal, severní Čínu a západní Himálaj. Poleark­tický typ rozšíření – zasahuje až do severní Afriky. V Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Mon­golsku je přechodné pásmo, které obývá rorýs obecný asijský (Apus apus pekinensis). U nás žije rorýs obecný evropský (Apus apus apus). Početnost populace v ČR je odhadnuta na 60 000 až 120 000 párů.

Tah

Je to přísně tažný druh, který zimuje v tropické Africe jižně od Sahary. Zimoviště se rozkládají od západní Afriky podél rovníku až do východní Afriky. Jižně až po Zimbabwe a Mosambik.

Zimování ve Středomoří není doloženo, i když tam byli pozorováni ptáci ještě v prosinci. Nejvzdálenější nález kroužkovaného ptáka byl u jedince kroužkovaného v Roky­ca­nech 7. 7. 1995 a nalezeného 1. 1. 1996 v Ixopo v JAR – to je vzdálenost 8 997 km. Rorýs je schopen uletět 500 až 1 000 km za den. Stavbou těla je plně přizpůsoben životu ve vzduchu a tato vzdálenost není pro něho žádný problém.

K nám přitahuje koncem dubna a v první dekádě května. Velká část populace odlétá na konci července a počátkem srpna, takže u nás tráví nejkratší dobu ze stěhovavých ptáků – 3 až 3,5 měsíce.

Způsob života a hnízdění

Je to přírodní obyvatel skal a dutých stromů. Až v posledních 100 letech se stal převážně obyvatelem lidských sídlišť, kde hnízdí na stavbách, ve věžích, v továrních halách atd. Hnízdo bývá umístěno v tmavých dutinách, v trámoví i na římsách pod střechami. Obsazuje občas i budky. Vzácně i hnízda jiřiček či břehulí. Existují i hnízda na skalách. Je věrný svému hnízdišti a staří ptáci se zpravidla vrací i na své hnízdo. Ve Švýcarsku je známo hnízdění stejného ptáka 18 let ve stejné dutině.

Partneři nepřiletí současně, ale setkávají se na hnízdišti. Vytvářejí však trvalé partnerství, někdy celý život. Hnízdo staví z pochytaného materiálu, který slepují slinami, jež na vzduchu tuhnou, takže hnízda bývají pevně přilepena. Používají i stará, třeba vrabčí hnízda. Většina párů začíná hnízdit v druhé polovině května. Opožděná mláďata se však objevují i v srpnu, kdy už rorýse téměř nevidíme. Snáší většinou 2–3 bílá vejce, velmi vzácně 1 nebo 4 vejce.

Když je v průběhu hnízdění chladné a deštivé počasí, hnízdění mívají 2 vejce. Sedí oba rodiče. Za deštivého počasí a v noci sedí společně. Inkubace trvá 18–25 dní. Mláďata se líhnou holá a jsou v péči rodičů velmi dlouho. V závislosti na počasí a výskytu hmyzu 40 až 57 dní do opuštění hnízda. Rodiče je krmí hmyzem nachytaným ve vzduchu. Převažuje dvoukřídlý, ale i mšice, blanokřídlý, pavouci atd. Mláďata jsou krmena vyvrhováním, chuchvalcem hmyzu se slinami, který může obsahovat až přes 1 000 jedinců. Jsou krmena průměrně 13× za den. Už asi v polovině doby pobytu na hnízdě dosáhnou hmotnosti rodičů.

Staří ptáci zaletují při nepříznivém počasí až stovky kilometrů na lov hmyzu. Mlá­ďata jsou schopna za nepříznivých podmínek snížit svoji teplotu a zůstat bez potravy 10–14 dní. Tato strategie je možná i při pozdním hnízdění, kdy jsou mláďata v hnízdě již opuštěná a „dojdou“ do výletu bez přítomnosti rodičů. Při odchovu člověkem musíme krmit pravidelně. Pouze před vypuštěním sami přijímají méně.

Rorýs tráví většinu života ve vzduchu a je tomu náležitě přizpůsoben. Ruční letky jsou mimořádně dlouhé k poměru velikosti těla, u ptáků vůbec nejdelší. Zato nohy má extrémně krátké (tzv. závěsná noha). Proto se rorýsovi, který se dostal na zem, nepodaří vzlétnout. Rorýs se ve vzduchu i páří a spí. Nocování má probíhat ve výškách 1 500– –3 000 m. Spánek má trvat několik minut, kdy pták zůstává bez pohybu křídel a zvolna klesá. Pak údery letek nabere původní výšku a opět usne.

Mně je známo nocování 5 dospělců v budce, takže spánek ve vzduchu nebude úplným pravidlem. Totéž platí o páření ve vzduchu, kdy se běžně uvádí, že se páří v letu. Častěji se zřejmě páří v hnízdních štěrbinách či dutinách.

Péče o mláďata i dospělce v rukou člověka

V záchranných stanicích se mláďata i dospělci objevují často ve velkých počtech. Doba krmení je v závislosti na stáří mláděte někdy dlouhá. Rorýsi jsou citliví a vnímaví tvorové a musíme se podle toho chovat s co největší opatrností. Pokud je nešetrností „zradíme“, je krmení pro obě strany stresujícím utrpením. Vyhublá neaktivní mláďata jsme dokrmovali Handmixem. Je to přípravek na dokrmování všech ptačích mláďat i hmyzožravých ptáků. Ředí se vodou, stejně jako směsi pro papoušky (Nutribird atd.). Dostávali asi 1 ml na jedno krmení. Někdy se podařilo vrátit do života i dost beznadějně vypadající mláďata a přejít pouze na hmyz. Naštěstí to byly spíše výjimečné případy, kdy bylo třeba Handmix použít. Ideální mládě staré asi 12 dní, porostlé jakýmsi pernicovým opeřením, žadoní tím způsobem, že se točí skoro jako káča a snaží se uchopit prst, stejně jako hlavu rodiče, který mu vyvrhne potravu. Necháme ho prst uchopit a současně dáme hmyz. Většinou to jde dobře, některé mládě má snahu si vzít krmení i jaksi samostatně po nabídnutí, ale je to dost výjimečné. Nikdy neotvírají zobáček po způsobu žadonění pěvců. Další úskalí je v tom, že pokud nejsme dost šikovní a potravu nedáme při několika pokusech zároveň s prstem (protože se mládě točí), mládě přestane žadonit. Jako by si řeklo, že tahle „maminka“ to neumí, a tak už se jí prosit nebudu. Je chybou takové mládě nakrmit uměle, násilím. Úměrně násilí se může stát, že bude žadonit až po delší době nebo taky přestane úplně. Vzhledem k době, po kterou máme ještě krmit (40 dní), by to bylo neštěstí. Hrozí deformace zobáčku, vyvrhování potravy a u nás ztráta duševní rovnováhy. A tak musíme být trpěliví a postupně to určitě půjde. Krmíme po 1,5–2 hodinách. Ke krmení používáme zofobáky. Aktivní mládě spotřebuje 2,5 zofobáka na krmení. Zofobáky snáší kupodivu dobře – červa narušíme, u malých mláďat krmíme po půlkách. Asi každé třetí krmení jsme dávali cvrčky, občas i luční sarančata a kobylky. Krmení jsme máčeli ve vodě, někdy s přídavkem vitaminů: Promotor, B–Compozitum, Supervid D.

Samostatné napájení mláďat se neprovádělo. Je zde nebezpečí vdechnutí do trachey, případně cvakání, sípání. Úhyn může nastat okamžitě nebo mládě ohrožuje ve vývoji. Skutečně dehydrované mládě potřebuje napít, ale to jsou výjimečné případy. Jinak je napájení hodně nebezpečné.

Obden byl hmyz obalen vitaminovo–minerální směsí, ale jen jedna dávka. Větší mláďata někdy odmítají spolupracovat. Pokud je mláďat víc, krmíme napřed ta spolupracující, dost často se trucující připojí. Některé mládě však může krmení po delší čas odmítat a musíme ho nakrmit uměle. Zobáček otvíráme ze strany u kořene, zofobáka opatrně zasunujeme dost hluboko a pak necháme mládě chvilku v klidu. Někdy ho samo ochotně spolkne a později začne žadonit. Některé však potravu vyvrhne. Pokud už musí být nakrmeno, zasuneme zofobáka opatrně hluboko, ale tak aby byl rovně, a dáváme pozor na jazyk. Zobáček přidržíme zavřený a hladíme hrdlo. Počkáme, dokud ho nespolkne. Naštěstí se většinou při citlivém přístupu podaří rozkrmit téměř všechna mláďata. Horší situace bývá s dospělci, kdy samostatně přijme nabízenou potravu málokterý. Pokud nemá viditelná zranění, je třeba co nejdříve zkusit, jestli létá. Musíme to zkusit na otevřené louce či podobném prostoru bez překážek. Totéž platí pro vypouštění mláďat. Pokud nelétá, budeme doufat, že uzdravení nebude delší než jeden měsíc. Déle to většinou nevydrží. Často jim částečně pomáhá pobyt s mláďaty ve společné krabici. Mláďata na ně žadoní a oni pozornost oplácejí a o mláďata se zajímají. Někdy to vypadá, že dospělec posuzuje svoje vyhlídky i během zkoušky letu. I když se mu třeba nepodařilo odletět, posoudil situaci tak, že by to už příště mohlo jít, a začne opět ochotně přijímat hmyz. Jiný jako by usoudil, že už to nepůjde, a přestane přijímat úplně. „Zabalí“ to a hmyz vyvrhuje.

Téměř všechna mláďata v naší péči se podařilo úspěšně vypustit. Je zajímavé, že pokud byli zrovna na lokalitě rorýsi, tak se připojovali k vypuštěným mláďatům. Doufám, že to většina z nich dokázala a už pozorují Afriku z výšky. Byly jich desítky. Tak ať vám to lítá, malí přátelé!

Použitá literatura:

Karel Hudec, Karel Šťastný a kol.:
Fauna ČR – ptáci 2/II

Jaroslav Cepák, Petr Kluaňa a kol.:
Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky