Amazonek černotemenný Pionites melanocephalus

Můj příspěvek neobsahuje žádné poznatky z literatury ani zkušenosti jiných chovatelů, i když jsem toho za mnoho let přečetl hodně. Před rokem 1990 těch informací bylo nepatrně. Amazonci se u nás skoro nechovali. Popisuji jen jednu vlastní zkušenost a ta může být naprosto odlišná od většinových poznatků. I když se amazonci běžně odchovávají, odchov není asi bezproblémový, zvláště pod rodiči. V inzerci se příliš neobjevují a jejich cena vzrůstá.

Můj první odchov

Tak konečně jsem se dočkal. V kleci poletují dvě krásná mláďata odchovaná bez problému vlastními rodiči. Dokonce jsou docela krotká.

Popis a vlastnosti

Jihoamerický amazonek černotemenný je obyvatelem tropických, většinou nížinných oblastí. Je to malý papoušek velikosti 23 cm, ale se zajímavou kombinací barev. Zvláště upoutá bílá barva hrudi a břicha. Budí dojem spíš nějaké mutace než přírodního zbarvení. Další vlastnost, která upoutá, je pohyblivost a zvědavost. Stále někde šplhají, běhají, něco zkoumají a hlodají. Nejsou to dobří letci, stačí jim menší prostor.

Papoušky chovám desítky let, ale když jsem se rozhodoval pro amazonky, měl jsem obavy z jejich hlučnosti. Mně osobně nevadí, ale člověk nežije sám. Vídal jsem je na větších výstavách, ale když jsem je slyšel na výstavě v Hrotovicích u Třebíče, byla to síla. Jejich pisklavý vřískot nebyl pro uši vůbec příjemný. Nebylo je vidět, ale slyšet ano. Po dvou letech jsem je v Hroto­vicích viděl znovu. Možná to byli stejní ptáci, byli ve stejných klecích, ale byli úplně potichu. Asi si na prostředí už zvykli.

Koupě amazonků

V březnu 2013 jsem konečně našel inzerát jen 50 km od bydliště. Koupil jsem dvouletého samce a roční mládě, prý by to mohla být samička. Samozřejmě po určení pohlaví z DNA to byl samec. Oba ptáci byli ručně dokrmení, velice pěkní. Na podzim se mně podařilo koupit dvě samičky z roku 2013, sourozence s DNA odchované rodiči. Všechny 4 ptáky jsem umístil do metrové klece, kde spokojeně žili. Měli tam dvojbudku, otvory na opačných stranách budky a po dvou spali každý ve své. Až jednou napadl starší samec mladého, pokousal mu křídlo. Kdybych nebyl doma, možná to špatně skončilo. Sameček se bez následků zotavil a byl se samičkou celou zimu v pokojové metrové vitríně.

Nečekané neúspěšné zahnízdění

Pár číslo jedna se starším samcem v původní kleci udělal neočekávanou snůšku. Vůbec jsem to nečekal, vždyť samička byla docela mladá. V kleci měli původní dvojbudku ze smrkových desek 2,5 cm, u které jsem druhý otvor překryl deskou a v přepážce udělal vlez do druhé části. Tím vznikla ležatá budka délky 40, šířky 20 a výšky 20 cm, rozdělená na předsíň a hnízdní prostor. Hnízdní prostor abnormálně malý, 16 krát 15 cm. Neměla kontrolní otvor, přístup pouze stropem a byla umístěná pod stropem uvnitř klece. Při kontrole jsem musel budku sundat a otevřít strop. 11. března 2015 jsem zjistil 3 vajíčka. Samička pečlivě seděla.

Odhadl jsem čas líhnutí a provedl obtížnou kontrolu. 10. 4. tam bylo první mládě, druhé trochu naklubané a přischlé k bláně vajíčka. Teplotu v místnosti jsem zvýšil na 20 °C. Mládě žilo 5 dní, pak uhynulo. Mělo oštípaný zobáček a promáčklou hlavičku. Hmotnost 4,1 g, což je oproti uváděným údajům strašně málo.

Pár byl dán do venkovní dvoumetrové kryté voliéry se stojatou kmenovou budkou, ale příští rok nezahnízdil.

Změna po roce – konečně úspěch

Po letošní zimě zůstal pár v původní kleci v budově celé léto. Původní budka uvnitř, ale kontrolní otvor z venkovní strany klece. V létě začal být samec agresivní, napadal ruku při výměně misek. Byl to signál pro nastávající hnízdění.

Samička snesla 4 vajíčka a pilně seděla. 3. července 2017 se vylíhlo první mládě, za dva dny další. Jedno vajíčko bylo v rohu a studené, druhé teplé. Moc jsem je neprohlížel, bohužel. Studené jsem vzal, rozloupl. Bylo v něm mládě na vylíhnutí, studené. Najednou se pohnulo. Nafac­koval bych si. 6. 7. se vylíhlo třetí mládě, poslední vajíčko bylo čisté. Za 3 dny nejmenší mládě uhynulo. Hmotnost 6 g, což je málo. Uvádí se, že to je obvyklé, poslední je méně krmeno a zaostává za dravějšími sourozenci. Zbývající dvě mláďata byla dobře krmena, ale ve srovnání s jinými druhy papoušků rostla pomalu. Po nalíhnutí mladých agresivita samce zmizela.

Mláďata jsem kontroloval asi třikrát týdně, zda jsou nakrmená. Kontrola vizuálně dovnitř budky, pak vyndáním mladých z budky, v době opeřování už jen pohmatem volátek uvnitř budky. Hmotnost 26. 7. První mládě 94 g, druhé 65 g. 4. 8. první 130 g, druhé 106 g. Opeřená mláďata jsem bez obav bral z budky, samozřejmě když samička byla venku.

18. den mladí dostali kroužky 7,5 a 8,5. Napřed jeden a druhý den druhý. Měl jsem obavy, aby jim je rodiče nestahovali. Mladí opustili budku 29. a 30. srpna, skoro za 3 měsíce po vylíhnutí. Chovali se velice krotce, staří poplašně nereagovali, jak se děje u mnohých papoušků po výletu mladých z budky. Je fakt, že se o ptáky starám sám, nikdo tam nechodí, nic se tam nemění, jen ve vedlejší místnosti bez spojovacích dveří byl druhý pár. Slyšeli se, ale neviděli.

Pod hnízdícími amazonky je klec s papoušky senegalskými, kteří tam též odchovávají, ale o těch se ani neví, jsou naprosto tiší. Hlavně během sezení i po celý rok jsem amazonky rozprašovačem na květiny rosil. Vyžadovali by to denně, ale jsem na to líný. Před líhnutím jsem vlhčil i prostor předsíňky a párkrát i hnízdní prostor, ale vajíčka jsem zakryl rukou.

Jen jednou během hnízdění jsem měl obavu o další vývoj. Občas jsem dával moučné červy, ale zvýšil jsem dávku na polévkovou lžíci na den. Ubral jsem suché slunečnice. Najednou 12. 8. velká opeřená mláďata byla v předsíňce budky, volátka prázdná. Suchá slunečnice vyzobaná. Přestal jsem dávat červy, nasypal hrst suché žíhané slunečnice, měsíček, jeřabiny, piškot a za 3 hodiny už jedno mládě mělo volátko napůl plné a za další půlhodinu i druhé. Od té doby bylo krmítko slunečnice plné a mladí dorostli v pohodě. Tak jsem usoudil, že krmí-li se pestře, není třeba slunečnici démonizovat, zvlášť ne při odchovu. Nakonec tuk je zdroj energie, a je-li chladněji, neškodí.

Hnízdní budka

Ležatá, celkem malá, jak jsem už uvedl. Dno vyložené dubovými parketami, kterých několik nepoužitých balíků před lety zbylo. Vynikající materiál k našroubování hranolků i na vnitřní boční stěny. Odolá ohlodávání, nerovnosti na vnitřních stěnách provokují k okusování. Amazonci často výstelku vyhazují. Vajíčka se pak kutálí po téměř holém dně. V tom případě jsem přidal jemný křemitý písek prodávaný jako grit.

Přepážka budky je též z dubu. Na stropě budky z vnější strany další smrková deska, jinak by strop prokousali, kolem otvoru též zesílená deska smrková, aby se jim okusování kolem vchodu dařilo. Estetika jde stranou, jak je vidět na fotce, a amazonci hlodají, i když mají plno větví. Výstelka hobliny a piliny s přídavkem čerstvých větviček ze štěpkovače. Otvor budky 6 cm.

Umístění klecí a vybavení voliér a klecí

Podle publikovaných zkušeností by měly amazonkům vyhovovat menší a tmavší klidné prostory. Moje klec, kde první pár úspěšně odchoval, je v suterénu ve výšce parapetu velkého třídílného okna k jižní straně. Budka je uvnitř klece proti oknu a přímo na otvor do budky svítí slunce. Ale protože má předsíň, do hnízdní komůrky moc světla neproniká. Toto umístění klece a budky je proti všem publikovaným pravidlům, ale odchov se tam bez problémů podařil.

Podlaha ve voliéře je dlažba na písku. Někdy dávám i vrstvu drobného štěrku zrnitosti asi 10 mm. Je levný, propouští vodu a napadané zbytky se dají lehce shrábnout. Písek ve větší vrstvě zůstává dlouho mokrý. Klece mají dno ze sololitu nebo plechu a na něm noviny či hrst písku.

Amazonci mají rádi svisle zavěšené větve na řetízcích nebo od stropu pověšená lana. Naházené čerstvé větvičky na pletivu stropu je také dost zaměstnají. Většinou je v kleci nepořádek. Klec je plná čerstvých doplňovaných větví, dno plné zbytků větviček, stonků rostlin, klasů prosa, květů apod. Do toho ještě rozhazují zbytky ovoce a voda vyšplíchaná při koupání. Prostě nepořádek, ale nesmí tam být plíseň. Není to estetické, nedá se to srovnat se vzornými hliníkovými nebo nerez klecemi se dvěma bidly a jednou houpačkou a zastánci sterilní čistoty budou jistě pohoršeni. Ale domnívám se, že v té mé kleci žijí spokojení zdraví ptáci jako v přírodě. Občas zbytky posbírám a dám další materiál. Vodu však měním i dvakrát denně, ta musí být čistá.

Neúspěšné hnízdění druhého páru

Zimu pár strávil v obytné místnosti ve vitríně. Na léto přesunut do venkovní voliéry (d. 2, š. 1, v. 2 m). Celá zasklená, přední úzká stěna pletivo. Stejná budka jako u prvního páru. Snůška, pilné sezení. Těsně před líhnutím jsem dělal kontrolu a špatně zajistil kontrolní otvor. Ráno oba rodiče venku z budky, deklík na zemi, na vajíčka bylo vidět a byla studená. Dal jsem vše zpět, ale samička už nezasedla. Ve třech vajíčkách byla vyvinutá mláďata těsně před líhnutím. Draze vykoupená moje nepozornost. Na zimu byli přesunuti do budovy do klece a dána jim tam budka z voliéry.

Nastalo léto a amazonci byli pořád doma. Jejich voliéru obsadili senegalci a nová nebyla stále hotová. Konečně letos až 20. srpna jsem je mohl ven umístit. Je to pozdě, ale každý týden na vzduchu je dobrý. Strop je z jedné třetiny přístupný dešti.

Amazonci tam byli jako doma, samec začal být agresivní – předzvěst hnízdění. Nebýt předsíňky, nebylo by možné nakrmit. Stačí otevřít, skočí na svetr nebo rukáv, zakousne se a nenechá se setřást. Stalo se to loni, když jsem ještě neměl krmnou chodbičku. Amazonek na svetru skoro půl metru od voliéry. Honem jsem ho uchopil. Zakousl se do prstu, krev tekla, nepustil se. Kdybys mně měl prst ukousnout, taky nepustím. Tisíce by létaly po stromech a roky práce pryč.

Když krmím, dám na pletivo hadřík, on s ním zápasí a já vyměním misky. Samička je krotká stejně jako samička prvního páru. Domnívám se, že agresivitu samců, jejich nebojácnost je zapříčiněna ručním dokrmením. Třeba se mýlím, ale stejnou zkušenost mám s našimi krkavcovitými. V době psaní textu, což je 9. 10. 2017, má samička pronesené bříško a myslím, že se v budce každou chvíli objeví vajíčko. Jediný problém může nastat s teplotou. Ráno už někdy mrzne, ale v budce je teplo a ve dne zatím také. Jestli se snůška vydaří, nechal bych vajíčka 14 dní nasedět, podle počasí i déle, a pak bych budku přesunul do budovy do klece, odkud byli 20. srpna přestěhováni. Uvidím, jak se to vyvine. Podobný přesun, ale z místnosti do venkovní voliéry, jsem udělal s amazoňany modročelými dokonce s prvním sneseným vajíčkem, samice zdárně dokončila snůšku a odchovali 4 mláďata.

Dnes, 15. 10., před odesláním článku do redakce jsem zkontroloval budku. Kontrola je možná jen zevnitř voliéry, na jaře to už bude zvnějšku. V budce tři teplá vajíčka. Poznat počátek sezení je poněkud obtížné, protože samička amazonků často opouští nakrátko budku, protože je zvědavá, co se venku děje.

Krmení

Zrniny si míchám sám. Hotové směsi podávám jen někdy. Amazonci berou skoro vše. Kdybychom je nechali, brali by jen slunečnici, což by bylo špatné, ale uvádí se, že nejsou tak náchylní k tloustnutí jako amazoňané. Proso, rádi klasy senegalu, nahý oves, kardi, semenec. Také vlašské ořechy, buráky, ale ty dávám jen výjimečně. Přidá­vám granule pro papoušky a pro plodožravé a hmyzožravé. Žíhanou slunečnici. Piškoty, namočený rohlík, vajíčko v době hnízdění.

Klasy nedozrálé kukuřice krájím na kolečka, lehce je uchopí a oberou. Skoro celý rok krmím klíčeným: pšenice, černá drobná slunečnice, ale stoprocentně klíčivá. Proso a oves neklíčím. Hrách, čočka, mungo, někdy koupenou nakličovací směs. Naše koupelna je spíš klíčírna, pořád se jen namáčí a proplachuje a pak se čistí ucpaný odpad umyvadla. Luštěniny někdy povařím, měly by se krátce povařit častěji. V zimě tvrdou kukuřici máčím nejméně 3 dny, někdy po dnu máčení po změknutí povařím. Do míchanice občas přidám průmyslovou vaječnou směs a vařenou rýži. Před hnízděním a během roku někdy moučné červy. Mají je velice rádi. Je to dobrý zdroj bílkoviny. Většinou je vysají a chytin odhodí. Na svou malou postavu toho amazonci spořádají dost, ale nikdy jsem to neodměřoval.

Ovoce a zelenina

Udává se, že ovoce a zeleniny má být asi 40 %. Dávám obojí stále, mám toho na stromech a záhonech dost. Ovoce krájím na dvoucentimetrové kostky. Převažují jablka a pak, jak co dozrává. Třešně, hrušky, švestky, trnky, jeřabiny, aronie, bezinky, rakytník, šípky atd. Základ je na zahradě u voliér, tak není problém. Mají to denně a přiznám se, že ovocem plýtvám. K tomu květy a plody všeho možného. Oblíbená jsou semena měsíčku, po odkvětu ještě zelená. Aksamit­ník afrikán, pelyněk černobýl, pampelišku a její nakrájený kořen hlavně zjara, kdy je málo listů, občas vratič. Je toho hodně, co příroda postupně dává. Občas pomeranč, hroznové víno, někdy banán, ale raději mají sušené banánové lupínky.

Zelenina jim moc nešmakuje. Červená paprika vede, mrkev, petržel, celer, červená řepa, okurka, cuketa, brokolice atd. Abych je nalákal na méně oblíbené, popráším zeleninu hroznovým cukrem Glukopurem. Zkusil jsem jogurt s nastrouhanou mrkví a nahrubo nastrouhanou hruškou s rozmočenými piškoty s trochou Glukopuru. Docela jim to chutnalo. Toto dávám jen málokdy.

Vitaminy a minerály

Domnívám se, že výše uvedené krmivo bohatě pokryje potřebu vitaminů. V zimě používám palmový olej. Skutečný, tuhý neředěný s řepkovým. Používám ten určený pro lidskou spotřebu. Je mnohonásobně levnější než ptačí. Hlavně v 10 °C – musí být tuhý, skoro jako máslo.

Do vody na 1 l 10 kapek D3 nebo AD3 E, podle toho, co náš veterinář má, navlhčím v tom piškot, kápnu na něj kalciový sirup určený lidem. Je to sladké, berou to raději než práškové kalcium. Na druhý piškot namáznu palmový olej, někdy i kapku rakytníkového a pupalkového. Mám jasnou kontrolu, že jedinec dávku pozřel. Dávání drahých vitaminů do vody je mnohdy neúčinné drahé plýtvání. Mám více druhů, a tak nehovořím jen o páru amazonků. Vitamin D3 dávám i ptákům, na které celý rok nemůže UV a mohli by trpět nedostatečným vstřebáváním kalcia. V době opeřování mladých jsem přidával biotin patřící do skupiny B vitaminů a podporující tvorbu peří a zdravou pokožku. Není levný. Komu padají vlasy, může ho také užívat.

Naklíčené zrní je vlhké, a tak ho někdy posypu Konvitem nebo dnes bohatou nabídkou různých preparátů, ale jen zřídka a trochou jemného gritu. Hrubší vápenec se slepičími skořápkami, které jsou nejlepší a nejlacinější kombinací poměru vápníku, draslíku, fosforu a hořčíku, které dosud mnohdy opomíjené končí v kontejnerech. Kusy velice staré vápenné omítky mají stále k dispozici, kousky pravé sépie též, někdy i kusy jílu.

Vodu v horkém létě občas trochu okyselím běžnými preparáty. Jde to i bez nich, ale je třeba často měnit vodu.

Parazité a zdravotní problematika

U amazonků jsem se zatím s problémem střevním ani jiným nesetkal, proto ani neodčervuji, rozbory trusu zatím nedělám. Všichni vypadají zdravě. Kdyby měli, jak já říkám, „smutné oči“, tak bych to řešil. Uvádí se, že bývá problém s přerůstáním zobáku a drápků. Zatím jsem se s tím nesetkal, asi je chovám krátkou dobu nebo mají možnost si vše obrousit. Do klecí také umisťuji jeden dva hrubé kameny někde výš na poličku, a jak po nich běhají, drápky se obrousí lépe než na bidlech s kůrou.

Režim dne a teplota v kleci

V létě se den řídí délkou našeho dne, ať už jsou ptáci ve venkovních voliérách, nebo v budově. Od podzimu začínám přisvěcovat normálními úspornými žárovkami s teplým světlem. V zi­mě svítím od 8 do 20 hodin, někdy i déle. Vzhledem k oblastem původu se domnívám, že délka dne se tím přibližuje jejich přirozenému prostředí. Naopak náš letní den je pro papoušky z blízkosti tropů asi příliš dlouhý, a proto většina tropických druhů začíná u nás hnízdit většinou v zimě. Tato otázka zatím nebyla dostatečně diskutována. Domnívám se, že délka dne je nejen pro papoušky rozhodujícím faktorem pro nastartování hnízdění.

Teplotu chovného prostoru venku příliš neovlivním. Nesmí být průvan a celodenní mráz. V zimě se teplota místností, kde jsou klece a voliérky, pohybuje od 6 do 15 °C. Dá se přitopit. Vlhkost je asi do 60 %. Dotkl jsem se jen části podmínek chovu, ale myslím si, že vzájemné sdělování si zkušeností je jen ku prospěchu, aby to dobré s námi nevymřelo.

Když se tak dívám na dvě krásná, zdravá a krotká mláďata poletující s rodiči v kleci, najednou se mi ten odchov zdá úplně snadný.