Zemí sopek a tří moří – 1

Další fotografie (6)

Co si může ornitolog přát víc než přiletět uprostřed noci do země, kde i v té době přímo před letištní halou zní doslova řev ptáků? Je to jen pár týdnů, ještě ten koncert z tropů slyším… Byl letošní leden, příjemných 25 stupňů, půl páté ráno, černou tmu začínal přetlačovat náznak rozbřesku a Managua nás přivítala koncertem „místních špačků“, přesněji vlhovců velkoocasých, kteří se tu právě probouzeli do dalšího dne.

Střední a Jižní Amerika jsou posety sopkami již dávno vyhaslými nebo i činnými. Je tu více zemí, které mají přístup jak ke Karibiku, tak na západním pobřeží k Paci­fiku. Nikaragua má ovšem jednu specialitu, „moře“ navíc. A právě sem vede naše první cesta.

Obří jezero
Lake Nicaragua, sladkovodní jezero, má 8 264 čtverečních kilometrů. Pro srovnání: největší vodní plocha v Česku je Lipenská přehrada, která má rozlohu 50 kilometrů čtverečních, je tedy 165 krát menší. Z jezera vystupuje několik ostrovů, my jsme si vybrali ten největší, Ometepe, o rozloze 276 km2. Voda omývající jeho pláže má oproti oceánu spíš nahnědlou barvu, něco jako Vltava po delším dešti. Zato vlny tu jsou docela jako na moři. Je příjemně teplá a celkem čistá, i když na šnorchlování to není. Aspoň ne během naší návštěvy, kdy silný vítr nenechá hladinu v klidu a ta je zakalená. Žijí tu dokonce sladkovodní žraloci, což není koupání na překážku.

Soudruhův trajekt
Dá se přesunout hodinu jedoucím trajektem z města San Jorge i s našimi auty (je nás sedm a v Managui jsme si půjčili dva vozy do terénu, což je vzhledem k našim plánům nutností). Stačí letmý pohled z dunící kovové lodi, aby bylo jasné, že tahle země vulkány nešetří: na ostrově jsou hned dva, 1 610 metrů vysoký Concepción a 1 394 metrový Maderas. Blížící se pevnina má díky nim tvar přesýpacích hodin – uprostřed kruhů jsou dvě hory dotýkající se mraků.
Trajekt, na který jsme nastoupili, nenechá nikoho na pochybách, že tady se pořád daří revolucionářům, kteří by rádi brali boháčům a lidu rozdávali. Nese jméno Ernesta Che Guevary, charizmatického bojovníka a revolucionáře, jenž je pro některé Nikara­gujce nositelem zmíněných ideálů. Reálně byl spíš levicový terorista a vrah. Pocházel sice z Argentiny, dělal šéfa národní banky na Kubě a v roce 1966 pobýval pět měsíců v Ládví u Prahy. S Nikaraguou má společné asi jen ty levicové ideály, k nimž tu mají lidé blízko. Každopádně on byl v Česku a my mu letos návštěvu pomyslně oplatili. Je tu krásně. Kolem hotelu se prohánějí opice kapucíni a nádherně chocholaté sojky středoamerické, které by byly ozdobou každé voliéry, číhají na něco k snědku.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře